Martina – 742. stránka – Taneční magazín

Orient ve Zlíně i Otrokovicích

Moravance v Otrokovicích učarovala tajemná hudba orientu a okouzlily ji orientální tance…..

Žije v Otrokovicích a je doslova otrokyní tance. Nyní převážně orientálního. Pořádá kursy pro začátečníky i pokročilé v Otrokovicích i nedalekém Zlíně pod hlavičkou svého studia Orientální tance Jana. Dále připravuje semináře, workshopy i letní taneční soustředění v zahraničí. Pravidelně organizuje dvakrát ročně veřejná vystoupení, která se setkávají s velikým ohlasem veřejnosti. Dokáže skloubit tanec s exotickým doprovodem na orientální bicí například na bubny darbuka. I proto jsme Janu NORKOVOU požádali o krátký rozhovor a několik exkluzívních fotografií, kterými se čtenáři Tanečního magazínu jistě rádi pokochají.

Jste z Moravy, čekal bych spíše u Vás příklon k folklóru či tradiční evropské melodice či rytmům a ne k „východnímu“ stylu. Proč?

„Jako malá holka (asi v šesti letech) jsem samozřejmě začínala tancovat ve folklórním souboru Pláňava. Tam začaly moje první taneční kroky. Od malička mě lákala vůně orientu, pohádky Tisíce a jedné noci… proto jsem se po první návštěvě kurzu orientálních tanců v roce dva tisíce čtyři zamilovala do orientálního tance a okouzlila mne magická hudba orientu.“

Jak jste se vlastně dostala prvotně k tanci?

„Začínala jsem s tancem jako pětiletá holka v lidové škole umění. Potom v tanečním souboru Pláňava. Různé taneční kroužky, muzikálový tanec, výrazový a scénický tanec… Až jsem se postupně dostala k orientálnímu tanci.“

Bavily Vás klasické taneční?

„Ano bavily, bylo to období na střední škole, na které dodnes ráda vzpomínám.“

Jak postupně jste se propracovávala k vlastní choreografii?

„Vytvářet vlastní choreografii mě bavilo už od dětství. Moje první choreografie vznikla v mých třinácti. Potom jsme se s ní zúčastnili taneční soutěže a dokonce jsme se umístili. Pro mě je důležité vytvářet vlastní choreografie, je to jakási seberealizace v tom, co dělám a co mě baví. Ale samozřejmě ráda tancuji a učím se i choreografie jiných tanečnic a lektorů.“

Je těžší připravovat choreografie pro pokročilé či pedagogicky vést hodiny začátečníků?

„Nevím, co je těžší, nevnímám to tak. Dělám práci, kterou miluji a která mě baví. Pracovat a předávat zkušenosti začátečnicím, přitom poznávat nové lidi a vidět, jak je postupně tanec mění, ovlivňuje jejich životy, je stejně krásné jako tancovat a motivovat pokročilé tanečnice popřípadě je připravovat na veřejná vystoupení.“

Jakou muziku posloucháte, když nepracujete na choreografii? Prostě jako relax…

„Jakoukoliv, která mě nějakým způsobem osloví. Nemám zrovna nějaký vyhraněný styl.“

Co považuje za největší úspěch své dosavadní kariéry?

„Za největší úspěch považuji vybudování taneční školy a studia, které prosperuje a věřím, že tam chodí spokojené klientky, které si odnáší pozitivní energii a radost z tance.“

Své taneční studio vedete sama umělecky i manažérsky a produkčně?

„Ano, ale samozřejmě mám kolem sebe několik spolehlivých lidí a lektorky, na které se můžu spolehnout a které mi pomáhají.“

Foto: archiv Jany Norkové

Michal Stein

Taneční magazín

Nový program ve Švandově divadle nabídne léčivé divadlo pro děti

Legraci, pohádky, malování, tanec, žonglování, muziku i hraní na opravdickém divadelním jevišti nabídne nový nedělní program pro kurážné i zakřiknuté děti ve Švandově divadle

Legraci, pohádky, malování, tanec, žonglování, muziku i hraní na opravdickém divadelním jevišti. To vše nabídne nový nedělní program pro kurážné i zakřiknuté děti ve Švandově divadle. Pro smíchovskou scénu ho připravilo sdružení Loutky v nemocnici, které už jedenáct let baví a rozesmívá dětské pacienty v nemocnicích a léčebnách. Jejich první vystoupení u Švandů pod názvem Dětské odpoledne s Loutkami v nemocnici proběhne v neděli 24. dubna od 15 hodin. Poté zde 22. května Loutky uvedou představení Myši patří do nebe (ale jenom na chvíli) podle půvabné knihy Ivy Procházkové a 12. června bude na programu veselá Pohádka s lenochodem. V divadle doporučují rezervovat místa předem na tel. 257318666 nebo na e-mailu pokladna@svandovodivadlo.cz. Vstupné je 90,- Kč.

„Budeme vyrábět loutky, malovat písničky a vystřihovat legraci, budeme společně řádit a taky žonglovat. Společně si zamuzicírujeme a kdo má chuť, může si s námi v pohádce i zahrát,“ říká Marka Míková, principálka souboru Loutky v nemocnici. A zatímco děti se vydají do pohádky, rodiče mohou využít posezení v příjemné divadelní Kafárně nebo se blíž seznámit s tím, jak Loutky v nemocnici pomáhají svojí divadelní a hudební medicínou malým pacientům po celé republice.

Děti se mohou těšit na pohádky O červené Karkulce, O Budulínkovi, O zlaté rybce, O třech prasátkách, O princezně Zubejdě, Tam, kde žijí divočiny, Bílá Velryba. Pohádkový program zahrnující i hudební, výtvarné i pohybové dílny začíná v 15 hodin a od 17 hodin ho zakončí koncert Loutkobandu s písničkami z CD Dobrá medicína.

Loutky v nemocnici sdružují profesionální umělce i talentované amatéry – herce, loutkáře, mimy a hudebníky – kteří dětem i v nelehké životní situaci dokážou přinést rozptýlení, radost a lepší náladu a pomoci jim tak k uzdravení. Otevírají prostor ke hře a kladou důraz na kvalitu a individuální přístup: i proto budou některé pohádky ve Švandově divadle velké a výpravné a jiné naopak velmi komorní – tak, aby si tu svou našlo každé dítě. Herci zahrají také pro jednoho či dva diváky tak, jak je tomu v nemocnici u dětských postýlek.

„Rádi hostíme projekt Loutky v nemocnici, protože psychická pohoda je důležitá pro každé nemocné, ale i zdravé dítě. Když Loutky Švandovo divadlo oslovily, neváhali jsme. Jsme koneckonců divadlem veřejné služby, a tak chápu spolupráci s tímto projektem skoro jako povinnost.“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla na Smíchově. A starosta městské části Prahy 5 Radek Klíma, který činnosti Loutek v nemocnici udělil letos záštitu, k tomu dodává. „Loutky v nemocnici s e snaží rozveselit, přivést na jiné myšlenky a povzbudit nejen děti, ale často i jejich rodiče. Své aktivity chtějí předvést i zdravým dětem.“

Více na www.svandovodivadlo.cz

Kdo jsou Loutky v nemocnici:

Občanské sdružení Loutky v nemocnici se věnuje práci na poli dramaterapie a působí v oblasti psychosociální péče. Už 11 let Loutky navštěvují dětská oddělení v nemocnicích a léčebnách po celé republice: jen ve Fakultní nemocnici v Motole Loutky plánují letos uskutečnit víc než 200 návštěv dvoučlenných týmů. Ročně takto osloví po celé republice přes 8000 dětských pacientů, odzpívají víc než 6000 písniček a odehrají přes 1000 loutkových představení. Každý rok svůj repertoár rozšiřují o nové příběhy, které jim umožní rozdávat smích v míst ech, kde ho běžně moc není.

Ke kmenovým členům sdružení patří Marka Míková, Antonín Novotný, Hana Řepová či Hana Grančičová, Jaromír Palme Fumas, Marie Dušková, Kateřina Tshornová, Mariana Chmelařová. Sdružení dále spolupracuje s dalšími loutkoherci, pedagogy, muzikanty a arteterapeuty.

Při svých aktivitách Loutky systematicky spolupracují s lékaři, nemocničním personálem i rodiči dětských pacientů. Mimo návštěv hospitalizovaných dětí v Praze a v Brně, pravidelně Loutky v nemocnici pomáhají i v Olomouci, Ostravě, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Plzni, Českém Krumlově a dalších více jak 20 místech po celé republice. Společně s partnerským sdružením Bábky v nemocnici pomáhá sdružení hospitalizovaným dětem od roku 2010 i na Slovensku.

Možnosti podpořit projekt: DÁRCOVSKÉ SMS, CD i sbírkové konto.

Na činnost spolku Loutky v nemocnici může přispět každý! Projekt lze podpořit zasláním sms ve tvaru DMS LOUTKY na číslo 87777. Cena sms zprávy je 30.- Kč Loutky v nemocnici obdrží 28,50 Kč. Nebo zasláním sms ve tvaru DMS ROK LOUTKY pomoci projektu 12 x stejnou částkou – vždy jednou za měsíc.

Činnost sdružení podpoříte také nákupem CD Dobrá medicína, které nabízejí všechny dobré hudební obchody nebo www.indies.eu.

Přispět lze také poukázáním libovolné částky na sbírkové konto. Číslo transparentního účtu vedeného u Raiffaisenbank je 37373767/5500.

www.loutkyvnemocnici.cz

Taneční magazín

Praha jako poezie v obrazech Karla Chaby

Galerie Portheimka otevře návštěvníkům zářivá a malebná pražská zákoutí.

Galerie Portheimka otevře návštěvníkům zářivá a malebná pražská zákoutí. Fascinující obrazy staré Prahy představí tvorbu jedinečného malíře a celoživotního milovníka stověžaté české metropole, Karla Chaby. Výstava s názvem Karlův (Chabův) most tu začíná od 6. května a potrvá až do 12. června. V Galerii Portheimka, která nedávno prošla rekonstrukcí a nově veřejnosti otevřela i první patro s nádhernými barokními freskami, budou některá Chabova díla vystavena poprvé.

Karel Chaba, označován také jako poslední malíř staré Prahy, měl mimořádný talent a jeho dílo se právem těšilo pozornosti doma i v zahraničí. Hlavní město pro něj bylo hlavní a celoživotní inspirací. Jeho obrazy ukazují známé scenérie i skrytá pražská zákoutí, romantickou atmosféru zapadlých uliček i poezii všedního dne s dvojicemi milenců a osamělými chodci. Chaba při tom mistrně pracoval s barvami i se svou vlastní imaginací.

„Jako malíř se prosadil jinak, než bývá obvyklé. Neměl školy, měl ale přirozený talent a hlavně výjimečný a nezaměnitelný styl, takže si hned po první výstavě v roce 1960 v divadle D 34 E.F. Buriana získal všeobecný respekt a rychle zapadl mezi tehdejší umělce a intelektuály,“ říká kurátorka výstavy a přítelkyně malířovy rodiny Pavla Petráková-Slancová. Podle ní šlo umělci vždy víc o vyjádření niterného vztahu k milovanému městu než o jeho přesné zachycení. „Jeho přítel Bohumil Hrabal, se kterým chodili na pivo, o něm trefně říkal, že Prahu poprvé uviděl pohledem venkovského chlapce – a že ten pohled mu už zůstal,“ dodává kurátorka.

Od vařečky k Picassovi

Vyučený kuchař a malíř-samouk sám sebe s humorem nazýval „neakademickým malířem“. Umělec, jehož tvorbu ovlivnili Jan Zrzavý, Karel Černý a Marc Chagall, byl známý také jako sběratel a znalec: nashromáždil cennou sbírku českých mistrů a byl považován za asi největšího domácího odborníka na tvorbu Pabla Picassa, jehož dílo ho fascinovalo. Karel Chaba byl také jediným českým malířem, jehož v ateliéru navštívil slavný sběratel umění, prominentní galerista a „objevitel Picassa“ Daniel-Henry Kahnweiler.

V přízemí galerie se představí rozměrná Chabova plátna zachycující Karlův most a Pražský hrad, v prvním patře si návštěvníci budou moci prohlédnout kolorované grafiky a obrazy. Součástí expozice bude i dokumentární film kurátorky a režisérky Pavly Petrákové-Slancové o malířově životě i díle s komentářem jeho syna Patrika. Hudbu ke snímku složil umělcův vnuk Jakub.

Výstava Karlův (Chabův) most se koná v rámci oslav 700. výročí narození Karla IV.. V Galerii Portheimka ji doprovodí i program pro děti a výstava knih pro děti vydaných k letošnímu výročí „Otce vlasti“ v nakladatelství Albatros. V prodeji bude rovněž umělcova monografie Prahababa – Karel Chaba.

Galerie Portheimka je otevřená od úterý do neděle mezi 13h až 18h. Vstupné na výstavu je 60 Kč pro dospělé, žáci, studenti a důchodci zaplatí 30 korun, hromadné vstupné (skupiny nad 10 osob) je za 20 Kč za osobu. Děti předškolního věku se mohou přijít podívat na výstavu zdarma.

Ve dnech 12. a 19. května od 16 hodin proběhnou komentované prohlídky, které povede doc. PhDr. Jiří Tomáš Kotalík. Další komentované prohlídky (vždy o pátcích a o sobotách) galerie nabídne po předchozí dohodě, rezervaci je třeba udělat na tel 602 308 265.

www.galerie-portheimka.cz

Karel Chaba

celoživotní milovník a malíř staré – „Karlovy“ – Prahy se narodil 3. srpna 1925 v Sedlci-Prčici na Benešovsku a vyučil se kuchařem. Ve výtvarném umění byl samoukem; jeho tvorbu ovlivnili malíři Jan Zrzavý, Karel Černý a Marc Chagall. Žil v Praze, kam přišel krátce po druhé světové válce. Od roku 1962, po své první samostatné výstavě, se profesionálně věnoval malířství.
Karel Chaba, neakad. mal., byl jedním z největších znalců výtvarného umění 19. a 20. století. Svá díla prodával, aby následně vytvářel pozoruhodnou soukromou sbírku českého i světového výtvarného umění. V poslední dekádě života maloval především obrazy žen. Zemřel 25. 8. 2009 v Praze. Odkazu jeho díla se věnuje syn Patrik.

Galerie Portheimka

byla postavena jako Dienzenhoferův pavilon roku 1735. Letohrádek postavil slavný stavitel Kilián Ignác Dienzenhofer v roce 1728 pro sebe a svou rodinu. V roce 1945 byl komunisty zestátněn a od r.1963 se v Portheimce usídlil Svaz českých výtvarných umělců, který zde na počest zakladatele založil Galerii „D“. Chátrající objekt byl v devadesátých letech minulého století zrekonstruován pod vedením Tomáše Zetka. V současné době letohrádek patří Městské části Praha 5. Reprezentační prostory v prvním patře s překrásnými n&aacut e;stropními freskami Václava Vavřince Reinera prošly nedávno další opravou a jsou využívány pro pořádání kulturních akcí a výstav, které se konají také v přízemí pavilonu. V novém kabátě se nyní představuje i příjemná kavárna, kde byla při poslední rekonstrukci objevena studna pocházející z 18. století.

Taneční magazín

Jak se z chlapce stává muž?

Každý mladý muž na své cestě životem hledá svůj vzor. Zdá se to být těžkým úkolem, vzor není přítomen…
Inscenační projekt BOI

Fúze tance, fyzického divadla a tradičních lidových písní z různých regionů Slovenska. Jak se z chlapce stává muž v dnešní postmoderní společnosti? Inscenace BOI poskytuje vhled do mužského světa a tradičních rituálů spjatých s dospíváním chlapce v muže. Představení propojuje tanec a zpěv a akcentuje napětí mezi lidovým a současným.

Inscenační projekt BOI v koprodukci produkční platformy ProFitArt a Experimentálního prostoru NoD byl vytvořen na bázi Visegradské spolupráce, kdy další čtyři organizace: Studio Matejka z Wroclawi, Záhrada – Centrum nezávislé kultury v Banské Bystrici a Pro-Progressione z Budapešti, kreativně spolupracovali na projektu již od června 2015.

Původního konceptu Martina Talagy a Kataríny Kalivodové, který nyní vyrostl v celovečerní inscenaci, se ujal Matej Matejka, slovenský režisér a performer žijící v Polsku. V minulosti působil ve Farmě v jeskyni, diváci ho mohou znát z hlavních rolí v inscenacích Sonety temné lásky a SCLAVI/Emigrantova píseň. Matejka se v nové režii vrací po letech do Prahy. K týmu se také připojila Cécile da Costa, talentovaná francouzská herečka, tanečnice a zpěvačka žijící v Česku a bubenice Kateřina Eva Lanči, známá z formace Loco:Motion Company.

V průběhu desetiměsíční tvorby byly realizovány čtyři rezidence v partnerských zemích, které byly zakončeny ukázkou work-in-progress pro místní diváky, divadelní profesionály, ale také přizvané odborníky z oblasti sociologie, folkloristiky, ethnologie či kulturologie. Každý takový večer byl završen otevřenou diskuzí, ve které mohli diváci vznést dotazy a připomínky k tvůrčímu procesu.

Premiéra inscenace BOI se uskuteční ve středu 27. 4. 2016 od 20:00 v Experimentálním prostoru NoD. Reprízy potom 10. 5. a 2. 6. 2016 vždy od 20:00 tamtéž.

Každý mladý muž na své cestě životem hledá svůj vzor. Vzor, který mu pomůže nalézt jeho místo ve společnosti. Toto hledání není možná vědomé, ale je spíše vrozeným instinktem pozorování a napodobování. Zdá se to pro něj být těžkým úkolem, vzor totiž není přítomen. Muž/otec není doma, nemá čas, možná ani neexistuje. Což však přežití nepodmiňuje, protože jsou i jiné vzory, je matka, je žena, jsou přátelé a známí, existuje internet i jiná média. Vzorů je všude přece spousta.

Plní ale ta všeobecná očekávání? Očekávání o představě muže? „Pravého muže”? Jaký má vlastně být…? Kdo může zhodnotit, jestli se mu povedlo být pravým mužem?

Kdysi byla silná tělesná schránka zárukou jistoty a stability, znakem, že se muž dokáže postarat o rodinu, byl totiž lovcem, bojovníkem i ochráncem. Jaké je ale dnes místo muže ve společnosti? V současné společnosti se důležité téma iniciace mužství úplně vytrácí, přičemž právě dnes je otázka místa v rodině a společnosti mnohem naléhavějšími než kdysi. Nacházíme se totiž v období, kdy se rozpadá celý dosavadní tradiční systém.

Tvůrčí tým:
Režie: Matej Matejka (SK/PL)
Choreografie: Martin Talaga (SK/CZ) a Matej Matejka
Hudební aranžmá: Katarina Kalivodová (CZ/SK), Cécile da Costa (FR/CZ)
Účinkují: Martin Talaga, Katarina Kalivodová, Cécile da Costa (FR/CZ), Kateřina Eva Lanči
Light design: Karel Šimek, Janka Galkó (HU)
Scénografie a kostýmy: Agnieszka Pátá
Zvukový design: Andrey Shvetsov
Producent: ProFitArt
Koproducent: Experimentální prostor NoD, Záhrada (SK), Pro-Progressione (HU), Studio Matejka (PL).