Rozhovor a baletkou a pedagožkou Pavlou Zuskovou

„Balet není fér, je to jako u sportu“

 „Balet je furt stejně krásným UMĚNÍM, jako byl a bude vždy, akorát se na to dnes občas zapomíná a příliš se kladou nároky na výkony a umělecký dojem se někdy vytrácí,“ přiznává Pavla Zusková, někdejší členka baletu Národního divadla Praha, kde působí jako pedagožka v Baletní přípravce a práce se svými svěřenci ji velice baví a hlavně to, že na ně přenáší něco, co dobře zná.“

Co Vás přivedlo k baletu? Čím Vás tak okouzlil, že jste jej vystudovala na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy?

„Já jsem s baletem začala poměrně brzy, nejdříve jsem chodila do baletního kroužku ve školkovém věku, pak mě vzala Naďa Sobotková, tehdejší vedoucí BPND, v šesti letech do Přípravky ND a později jsem se dostala na konzervatoř. Vlastně to šlo všechno tak nějak automaticky. V Přípravce mě bavilo vystupovat s baletním souborem, okukovat profesionální tanečnice, být s nimi na jednom jevišti, užívat si potlesk atd. … ta pravá dřina byla samozřejmě na konzervatoři a tam si teprve člověk ověří, že ho to opravdu baví… makat na sobě i přes všechnu únavu, pracovat na detailech, přijímat kritiku ze všech stran a posouvat se dál. S baletem se začíná většinou v tak brzkém věku, že vás vlastně často okouzlí až v průběhu. Samozřejmě kdybych na balet neměla talent a náturu, tak bych třeba právě v té Přípravce skončila a věnovala se dneska něčemu úplně jinému… prostě to šlo nějak ruku v ruce.“

Pavla Zusková ze spolupráce s Helenou Fejkovou

Po škole jste v roce 1997 nastoupila do souboru baletu Národního divadla Praha a tančila v představeních jako Labutí jezero, Louskáček, Raymonda, Zkrocení zlé ženy, Giselle, Brel – Vysockij – Kryl (Sólo pro tři), La Sylphide / Napoli, Oněgin, Romeo a Julie, Zlatovláska … A koncem roku 2008 jste se v 29 letech s kariérou aktivní tanečnice rozloučila. Jak na toto období s odstupem času vzpomínáte? Nelitovala jste toho, že jste tak brzy opustila aktivní taneční kariéru?

„Nelitovala. Chtěla jsem se posunout dál, chtěla jsem rodinu, vytvořit dětem a manželovi kvalitní zázemí a soustředit se ještě v relativně mladém věku na to, jakým směrem se bude ubírat můj profesní život dál. Čím později bych to udělala, tím hůř bych se rozkoukávala. Navíc jsem měla posledních pár let v divadle demi sólovou smlouvu a to znamenalo učit se sbory i sóla najednou a zaskakovat a hlavně být opravdu v divadle celé dny. Neumím a radši si ani nechci představit, jak by to vypadalo, kdybych měla u toho děti a buď by poletovaly na sále a čekaly, až maminka ukojí své ambice nebo by na mě čekaly doma s chůvou… ne, ne, proto si děti neděláme.

Má poslední sezona před mateřskou začala tím, že do ND přijel Mats Ek, jeden z neuznávanějších světových choreografů. Přijel, aby si vybral obsazení do svého baletu Carmen. Týkalo se to vlastně pouze šesti holek: jedna Carmen, jedna „M“ a čtyři děvčata jakože sbor… žádné alternace nechtěl. Po dvou dnech konkurzování celého souboru si mě vybral mezi čtyři holky do sboru. Měla jsem z toho velkou radost, když ovšem Mats přijel o pár měsíců později nastudovávat svůj kus, zrovna jsem zjistila, že jsem těhotná. Chvíli jsem se rozmýšlela, jestli mám premiéru ještě odtančit, ale pak jsem za ním šla, s tím že bych raději premiéru už nedělala, že nechci riskovat, navíc by se to stejně někdo musel za mě učit. A Mats? Řekl naprosto lidsky, že to, co mě čeká, je ta nejlepší role jakou jsem mohla získat a popřál mi mnoho štěstí… myslím, že to mluví za vše.“

archiv Pavla Zusková s rodinou

Balet jste ale úplně neopustila a sama jej začala učit. Nejdříve ve svém studiu, které jste založila a v roce 2012 jste se do Národního divadla vrátila jako pedagožka Baletní přípravky ND. Dnes učíte také v Tanečním centru Praha – Konzervatoř, a jak říkáte: „Některé žáky, které znám z přípravky, později potkávám i na téhle konzervatoři jako své studenty.“ Co Vás baví na práci pedagožky?

„Přenáším na děti něco, co dobře znám, něco v čem se cítím jako ryba ve vodě, něco co mám opravdu pod kůží a posílám to dál… asi to mě baví nejvíce. V Přípravce máme žáky ve věku šest až dvanáct let. Tady se děti učí především zvládat koordinaci svého těla, kde je pravá a levá, co to obnáší, když chci ve skoku např. propnout obě kolena… zní to asi legračně, ale pro šestileté špunty je to celkem problém, a to i když procházejí přísným výběrovým konkurzem. Celá výuka je víc o základech baletu, o správném držení těla také o učení rytmiky a samozřejmě věnujeme se i jednoduchým krokovým tanečním kombinacím, což je většinou baví ze všeho nejvíce. Nejatraktivnější je samozřejmě nastudovávání roliček do baletních souborových představení, kde potkávají baletní hvězdy a jsou s nimi na jednom jevišti tak, jako jsem je potkávala a prožívala to já jako malá. V TCP jsou studenti už starší a občas se s nimi dá i „rozumně“ domluvit. Kromě složitějších prvků a vazeb, které se učíme, je to také víc o psychologii a to mě taky baví. Najít balanc mezi vzájemnou upřímností a důvěrou, ale přitom neztratit autoritu jako pedagog, to je oříšek, na který není mustr, je to věčné hledání a vyvažování.“

archiv Pavla Zusková

Jste autorkou baletních představení pro Baletní přípravku ND (Kalendárium, Letopisy, Báječná planeta). Co Vás k tomu přivedlo, že jste začala psát?

„Každý školní rok v Přípravce zakončujeme závěrečným představením. S dětmi nastudováváme spoustu choreografií, aby se mohly blýsknout na jevišti, hlediště je plné nadšených rodičů, kteří by tleskali svým dětem zřejmě za každých okolností, ale já myslím a určitě i mé kolegyně, že nám tohle nemá stačit a proto jsem začala navrhovat mým kolegyním vždy jedno téma, které by mělo celé představení zastřešit, nás jako pedagogy a choreografy inspirovat a samozřejmě děti bavit. Tak mě napadlo např. téma cestování po naší planetě, to je v podstatě nevyčerpatelné téma, a aby to cestování nebylo jen tak pro nic za nic, tak jsem k tomu vymyslela mini film o dětech z Přípravky, které píší test ze zeměpisu. Jana naše vedoucí jim pokládá otázky, to vše se promítá na projekci jako v kině a na jevišti k tomu děti vytváří jednotlivé tance, občas jakoby vylezou z filmu na jeviště a zase zpět… nebo cestování v čase z pravěku až do současnosti, kolik pomyslných dveří se vám otvírá, kolik stylů hudby se vám nabízí … no nádhera… vycházím z toho, co vidím kolem sebe, ale hodně mě inspirují také moje vlastní děti.“

Na inscenacích Báječná planeta a Letopisy jste se podílela jako režisérka i choreografka. Malé tanečníky jste choreograficky vedla i v baletech – Cesta, Proměny, Kalendárium. A svěřence z Tanečního cen-tra Praha – Konzervatoř. v jejich absolventských představeních v choreografiích Rozloučení nebo Tango. Co Vás baví na choreografii?

„Nejsem choreograf, jako je můj manžel, který je zván do baletních souborů po světě a tam vytvoří naprosto nový kus se vším všudy. V říjnu 2025 měl velkou premiéru v Estonsku s názvem A little prayer, kde režíroval herce, operní sbor a sólisty a do toho choreografoval tamní baletní soubor a vše dokázal skloubit v jeden homogenní celek. Prostě od první myšlenky až do posledního kroku vše vymyslel sám. To je dar, který má opravdu jen pár vyvolených.

Já choreografuju, protože se „nacítim“ na žáky, které nějaký čas učím, vycházím z jejich věku, z jejich energie a taky ze specifické chemie, kterou má každá třída vlastně nezaměnitelnou, to mě hodně baví, ta autentická energie té či oné třídy ať už je to v TCP nebo v Přípravce.“

archiv Pavla Zusková – z modelingu, když spolupracoval balet ND s Helenou Fejkovou

Čím je pro Vás balet dnes? Cituji: „Balet není fér. To je potřeba vědět, když do toho někdo jde. Je to stejné jako u sportovců. Proto je dobré slušnou a citlivou formou nalít studentům či rodičům čistého vína, když to vidíte.“ Vy sama, kdybyste byla opět na začátku, šla byste do toho znovu?

„Klidně bych do toho šla znovu. Ráda na toto období vzpomínám a čerpám z divadelních zkušeností dodnes. Navíc jsme se v divadle seznámili s mým mužem a tím se odstartovala další nová etapa mého života… a čím je pro mě balet dnes? Furt stejně krásným UMĚNÍM jako byl a bude balet vždy, akorát se na to dnes občas zapomíná a příliš se kladou nároky na výkony a umělecký dojem se někdy vytrácí.“

S manželem Petrem Zuskou, který je světově uznávaný choreograf a byl 15 let uměleckým šéfem baletu ND, máte syna Daniela a dceru Aničku. Zkusily si také balet nebo je to táhne jiným směrem?

„Syna to táhne jinam a jsem ráda, že je sám sebou a jede si svůj vlastní směr a daří se mu.  Anička navštěvuje Přípravku, protože ji to baví a zdědila po nás talent, koordinaci i velmi dobrý hudební sluch. Ale doporučujeme jí s manželem, brát balet a tanec jako koníček a vzdělávat se jiným směrem. Nechce se nám sázet v dnešní době jen na jednu „kartu“, protože uplatnit se dnes jako tanečník je obtížnější než za nás a všeobecné vzdělání mají tanečníci slabší. Mimochodem to je jeden z důvodů proč učím v TCP, tam kromě široké škály praktických předmětů přes klasiku, modernu, jazz, akro a step, je všeobecné vzdělání na daleko vyšší úrovni než na jiných tanečních školách, studenti se mají šanci v pohodě dostat na vysokou anebo ti hodně šikovní a talentovaní dostávají nabídku do školního profesionálního souboru.“

archiv Pavla Zusková – variace z Napoli

A co volný čas a koníčky? Jak jej ráda trávíte?

„Volný čas trávím s rodinou, jsem ráda, když jsme pohromadě, máme si o čem povídat, děláme si jedem z druhého legraci, jezdíme na chalupu, kde je vždycky dost práce nebo za mojí rodinou za Prahu. V létě milujeme moře, prostě si snažíme užívat společné chvíle, jak to jde. Koníčky vlastně nemám… možná časem až děti odrostou, tak něco přijde samo, to asi ano ale teď jsem bez koníčků a spokojená.“

archiv Pavla Zusková – Sinfonieta Kylian

Pavla Zusková:

Narodila se 22. 7. 1979 v Praze jako Pavla Sýkorová.

Balet vystudovala na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy v roce 1997.

1997 – 2010 členka baletu ND Praha.

Od roku 2013 působí jako pedagožka Baletní přípravky ND.

Učí také v Tanečním centru Praha – Konzervatoř.

Jejím manželem je choreograf a bývalý umělecký šéf baletu ND Praha Petr Zuska (1968) a mají dvě děti.

Foto: archiv Pavly Zuskové 

Veronika Pechová

Taneční magazín

Rozhovor s akrobatkou Ivy Kolcun

„I ten nejhlubší pád může být začátkem letu“

Ivy Kolcun má za sebou 100 akrobatických show. Je dvojnásobná vítězka na British Aerial Acrobatics Championship a za inscenaci obnaŽENA získala Ivy Kolcun nominaci na hlavní festivalovou cenu Mind Blown Award na Göteborg Fringe (2024).


přistiŽENA – foto Vojtěch Brtnický

Působíte jako vzdušná akrobatka a vizionářská performerka. A jak říkáte, k létání Vás paradoxně přivedl pád, cituji: „Po výbuchu plynu v kanadském Jasperu, kam jsem v roce 2010 odjela jako studentka psychologie a provázela turisty na koních nádhernou přírodou, zůstalo moje tělo rozlámané. Když jsem rok po nehodě „náhodou“ poprvé uviděla akrobatku na šále, okamžitě jsem věděla, že to chci dělat.“ Čím Vás vzdušný tanec tak zaujal, že se stal Vaším osudem?

„Byla to fakt láska na první pohled. Doteď si vybavím, jak sedím v hledišti a koukám na ženu na tmavomodré šále, jak se hýbe ve vzduchu a fascinuje mě to. Až mě mrzí, že jsem si třeba v té době nepsala deník, abych se právě mohla zpětně podívat, co jsem v ten moment prožívala. Ale vím, že to tehdy bylo vyloženě o té fyzické stránce – kráse pohybu, síle, adrenalinu, jedinečnosti. Moje tělo už bylo po dlouhé rekonvalescenci a chtěla jsem se zase pustit do nějaké aktivity. V té době jsem šály ale ještě nevnímala jako prostředek pro vyjádření nějakého sdělení nebo umělecký akt. Nikdy jsem se za umělkyni nepovažovala, spíš sportovkyni a člověka, který se cítí dobře, když má velký výdej fyzické energie. A vzdušná akrobacie tohle rozhodně slibovala J.

obnaŽENA – foto Michaela Jetelinová

Než jste se ke vzdušné akrobacii dostala, nejdříve jste vystudovala již zmíněnou psychologii na FF Masarykovy university v Brně. Co Vás ke studiu tohoto oboru přivedlo?

„Psychologii jsem si nevybrala s pocitem, že je to můj celoživotní sen už od dětství. Mnohem blíž jsem měla vždycky k pohybu a sportu – závodila jsem ve voltiži – akrobacii na koni a reálně jsem zvažovala studium na sportovní škole. Zároveň tu ale byl hlas rodičů, že je dobré mít „pevný základ“ a sport si nechat jako paralelní cestu. Dlouho jsem nebyla vyhraněná, uvažovala jsem o různých oborech od jazyků přes sociální vědy až po exaktnější směry. Impuls k psychologii přišel nakonec od táty – a postupně se ukázalo, že to byla dobrá volba. Během studia mě přitahoval směr psychologie práce a organizace a taky přístupy pracující s tělem, například tanečně-pohybová terapie, ve které jsem později absolvovala i výcvik. A nakonec se kruh uzavřel – dnes je jádrem mé umělecké tvorby propojení pohybu a psychologie.“

Ivy Kolcun – foto Karolina Kadlčáková

V roce 2019 jste představila své vlastní představení obnaŽENA, kde jste zužitkovala své akrobatické dovednosti a představení odkrývá téma ženské cykličnosti a intimity. V roce 2024 máte další audio-vizuální pohybovou show přistiŽENA, která otevírá citlivá témata zneužití a vyrovnávání se s náročnými životními situacemi. Se Zoryou Blue jste se představila v projektu Blue Secret Show, které je o snech, které jdou za hranu představivosti. Kromě toho jste v roce 2021 účinkovala v komedii Da Vinci na scéně Otáčivého hlediště v Českém Krumlově. Co Vás přivedlo k tomu, že jste začala sama tvořit vlastní představení? Pracujete na novém projektu? Podle čeho si vybíráte témata, která ve svých show představíte?

„Řekla bych, že pro mou tvorbu je typické, že ke mně jakoby zevnitř přijde až neodbytně nějaké téma, které potřebuje být „viděno”. Je v tom určitá urgence, pnutí. Jakoby v nějaký čas uzrála určitá část mě samotné, kterou si začínám uvědomovat a u které už cítím, že je bezpečné ji veřejně sdílet a ještě hlouběji prozkoumávat. Hraje tady roli i můj psychologicko-terapeutický backround – protože v tématech, která přináším, je pro mě důležitý přesah i pro ostatní. Myslím, že právě proto, že tvořím doslova ze sebe, jsou moje inscenace vnímané jako velmi autentické a dotýkají se diváků a divaček na jejich niterné, až bytostné úrovni. Tenhle přístup se týká obnaŽENY a přistiŽENY. A možná taková zvláštnost – nepodávala jsem žádné granty na tvorbu premiér. Protože to, že začnu tvořit, byl spíš spontánní, neplánovaný proces, který mě samotnou překvapil, než že bych dokázala s velkým předstihem popsat, že něco tvořím a jak to bude vypadat.

Blue Secret Show má jiný příběh. Ta vznikla z dlouholetého přátelství a nadšení, že já i Zorya jsme se v podstatě staly producentkami, a chtěly jsme své přístupy spojit – moje zaměření na psychologické inscenace a její na glamour show. Mám radost, že to není kočkopes, ale fakt dobrá show, se kterou jsme v roce 2025 vyprodaly český stan na Letní Letné a domlouváme opakování i na rok 2026, což je poměrně unikátní, aby se stejná show uvedla na festivalu dvakrát po sobě.

přistiŽENA foto Vojtěch Brtnický

A ještě k tomu Da Vincimu – za mě skvělá zkušenost hrát v „opravdickém velkém divadle”. Byla jsem součástí pohybově-akrobatického komparsu a to, co jsem si nejvíc přenesla i do své tvorby bylo uvědomění, že žádná show není nikdy stejná. Když hrajete šňůru 20 představení za sebou, tak si všimnete, že tenhle herec řekl něco jinak, že v určitém momentu se diváci jednou smějí, jindy ne, že dneska zkrátka nebyl den a místo trojité hvězdy uděláte dvojitou.

Na novém projektu teď nepracuju. Mým cílem je naopak investovat energii a co nejdéle hrát už vytvořená díla, obnaŽENA už začíná 7. sezónu, s Blue Secret Show máme na letošek kolem 10 repríz a s přistiŽENOU si přeju nějaký zahraniční festival. Ale zároveň věřím, že se v průběhu let nějaká třetí „ŽENA” vyklube. A sama se nechám překvapit, o čem bude.“

obnaŽENA – foto Michaela Jetelinová

Co pro Vás znamená dvojnásobné vítězství na British Aerial Acrobatics Championship (2019 a 2020) a nominace na hlavní festivalovou cenu Mind Blown Award na Göteborg Fringe (2024) za Vaši inscenaci obnaŽENA?

„Potěšilo mě to moc – taková objektivizace smysluplnosti mého úsilí – jak na té čistě akrobatické, tak té umělecké úrovni. obnaŽENA díky svému zaměření na menstruační cyklus často budí přinejmenším rozpaky, mně samotné dlouho trvalo označit se za profesionální vzdušnou akrobatku, natož umělkyni. Měla jsem za to, že mně takové pojmenování zkrátka nepřísluší, když jsem nevystudovala žádnou cirkusovou, taneční ani uměleckou školu a šály se učila po večerech. Jsem člověk, který o sobě dokáže dost pochybovat, a hodně se podrobuji sebereflexi. Ale taky když se pro něco rozhodnu, jdu to naplno dělat a dokážu být velmi tvrdohlavá. No, a nechcete se ocitnout na špici pomyslné „hvězdné pěchoty” nového cirkusu. Takže tohle uznání ze zahraničí mi pomohlo ještě o něco více věřit sama sobě a tomu, co dělám.

Jo, člověk by neměl stavět svou hodnotu na úsudku ostatních. Ale pořád žijeme v nějakém zpětnovazebním systému a ostatní mi nejsou ukradení.

  1. února 2026 jsem získala první místo v rámci celosvětového ocenění Women Changing World Awards v oblasti kultury, které se letos poprvé udílelo pro ČR a SK.Dost mi to vyrazilo dech a zároveň obrovsky potěšilo. Toto ocenění vnímám jako potvrzení i povzbuzení, že umění může být nástrojem skutečné změny.“

Ivy Kolcun – foto Klára Kinterová

Kromě umělecké tvorby jste terapeutkou BODYFULNESS, což je propojení těla a mysli. Cesta k odvaze, síle a přijetí skrze pohyb, umění a prožitek. Cituji: „Opírám se přitom o vlastní zkušenost s překonáním těžkého úrazu i psychických výzev. Věřím, že právě v křehkosti se rodí skutečná síla, a že i ten nejhlubší pád může být začátkem letu.“

„V úvodu už jsme se dotkli tématu té Jasperské nehody. Snažím se v proběhlých zkušenostech zpětně hledat nějaký význam a smysl. A ten, který vidím tady, je, že proces rekonvalescence mě dovedl k józe a meditacím, které mě předtím vůbec nezajímaly. A co se stane, když se člověk zklidní a dá prostor sám sobě? Roztočí se kolotoč, kdy se začne doopravdy setkávat sám se sebou. Což třeba u mě na jednu stranu vedlo k zesílení různých strachů, úzkostí, traumatických vzpomínek. Myslím, že i proto bývá pro lidi kolikrát nekomfortní třeba během jógy zavřít oči – protože se přestávají zaobírat okolními vjemy a pozornost jde hluboko dovnitř. Ale taky to vedlo k obrovskému uvolnění a objevování té tvořivé části mě samotné, o které jsem dříve neměla ani ponětí. Jasně, že se to nestalo přes noc. U mě to jsou roky práce, spíše spolupráce s terapeutem, psychiatrem, absolvování řady seberozvojových a pohybových seminářů, změněné stavy vědomí pod terapeutickým vedením, terapeutický výcvik. A právě za ty roky se mi zformoval BODYFULNESS koncept, u kterého věřím, že pomáhá k sebeobjevování i ostatním. Stojí na čtyřech pilířích – uvolnění, vášeň, síla a svoboda – které propojuju skrze jógu, aktivní meditace, terapeutický tanec, umělecký zážitek, akrobatické workshopy a respekt k přirozené ženské cykličnosti. Cílem není výkon, ale vědomý kontakt s tělem, který otevírá větší odvahu, vnitřní sílu a sebe přijetí. BODYFULNESS workshopy pravidelně přináším na Systers kempy pro ženy, které pořádáme dvakrát ročně a příležitostně na akce nebo festivaly, kam dostanu pozvání.“

Blue Secret Show – foto Vojtěch Brtnický

Jako vzdušná akrobatka neboli „nebeská tanečnice“ máte za sebou 100 akrobatických show. Cituji: „Létám vysoko, ale moje práce je ukotvená ve zkušenostech, vytrvalosti a vášni.“ Jaké to bylo létat nad pódii O₂areny, TEDxPragueWomen, Colours of Ostrava či Letní Letné?

„Vypíchla jste fakt ty hodně speciální příležitosti, každá z nich byla v něčem totálně unikátní. Vyzdvihnu zajímavý příběh. V začátcích vystupování jsem si pořídila šálu s leopardím vzorem a hledala jsem vhodnou hudbu pro tuhle „šelmí” choreografii. Brouzdání mě zavedlo právě mezi interprety, kteří měli být na Colours of Ostrava. Zaujal mě Mich Gerber a jeho skladba Zumurud, na kterou jsem show nakonec nacvičila. Jsem původně z Ostravy, na festival jsem pravidelně chodila, a když se blížilo léto, napadlo mě – bude tam Mich! A já mám choreografii na jeho hudbu! To by bylo skvělé vystupovat s ním live! Tak jsem mu napsala e-mail a poslala video té choreografie. Dlouho nic a asi týden před koncertem mi napsala jeho manažerka, že budou moc rádi, když budu součástí koncertu. Bylo to pro mě fakt velké, první zkušenost před publikem několika set lidí v majestátném Gongu, měla jsem každý tón té písničky totálně pod kůží.

Letní Letná byl splněný sen. Ale taky svým způsobem největší stres. Je to mezinárodní festival špičkového novocirkusového umění a mít tam celovečerní show je pro mě velký závazek. A o to větší dojetí a pocit vděčnosti, že se tam odehrály obě „ –ŽENY” i Blue Secret Show.

O₂arena byla slušným výletem mimo komfortní zónu. Hlavně kvůli té výšce kolem 16 metrů. Akrobacie na šále je bez jištění, bez záchytných sítí, jen totální přítomnost a důvěra ve vlastní tělo. Byla jsem součástí velké akrobatické show v rámci PlayOffs, takže to ostatním fakt nechcete pokazit 🙂 Smysly byly zbystřené na maximum a po show se dostavil obrovský pocit euforie.

A TEDx… k tomu asi není ani co dodat. Radost a vděčnost, že tam ukázka obnaŽENY měla své místo. Vždycky jsem si přála, aby byla součástí konferencí a inspirativních eventů.“

Blue Secret Show – foto Miloš Šálek

O sobě říkáte: „Jsem vzdušná akrobatka, vizionářská performerka a bodyfulness terapeutka, která propojuje pohyb, psychologii a citlivé vyprávění.“ Je Vám z toho něco bližší?

„Aktuálně je mi nejbližší ta performerka – protože v sobě obsahuje kus akrobacie i té terapie. Když hraju v divadle obnaŽENU nebo přistiŽENU a máme pak diskuzi s diváky, je neuvěřitelně naplňující slyšet, že jim to třeba pomohlo k lepšímu pochopení sebe sama, inspirovalo k větší odvaze začít mluvit i o svých citlivých tématech s ostatními. A hodně mě baví „festivalový formát” obnaŽENY, kdy nechávám diváky hlasovat přímo před show, kterou fázi ženského cyklu chtějí vidět. Je to zábava, hlavně když jdu i s mikrofonem přímo k divákům a ptám se jich, co na které fázi mají nebo nemají rádi. Tím, že jsem sama v tom tématu velmi komfortní, opadne brzo ostych i z nich. Podle toho, kolik mám celkově času, tolik odehraju fází. Když jsem vystupovala na Islandu, měla jsem show ve dvou dnech, vždy maximálně na 20 minut. Což vystačilo tak na dvě fáze. A když jsem se druhý den ptala, jestli je tu někdo podruhé, polovina lidí zvedla ruku. Že chtějí vidět i ty další dvě fáze. Už si nepamatuju, co se nakonec většinově odhlasovalo a jestli neviděli znova ty stejné. J Ty opakované návštěvy se týkají i těch divadelních uvedení. Někdo přišel třeba i pětkrát. V současné době, kdy si člověk může každý den vybrat z neuvěřitelně pestré nabídky performance, mě tohle fakt dojímá. Protože to je za mě silný důkaz, že se moje performance dokážou dotknout někde hluboko.“

Umíte odpočívat? Jak ráda trávíte volný čas?

„Pro mě právě tím „volným časem” dlouho byla samotná vzdušná akrobacie. Tím jak mě bavila a baví, tak jsem ji nevnímala jako něco, od čeho je potřeba si odpočinout. Ale čím více se překlápěla z čisté záliby do profese, s čímž vzrůstala i celá ta produkční práce kolem shows, tak začal být důležitý i jiný odpočinek. Krátkodobý relax je pro mě sauna, masáž. Ale nejvíce mě nabíjí příroda – chození v lesích, túry, být v blízkosti oceánu. Miluju ostrovy jako Madeira nebo Tenerife, kde může můj odpočinek vypadat i tak, že si dám 15 kilometrový výlet s převýšením 2 000m a chodím na okraji strmých útesů. A taky ráda jezdím na koních. Já sama tíhnu spíš k aktivnímu odpočinku. A v kontrastu k tomu si i moc užívám setkávání s mými blízkými přítelkyněmi, se kterými se dokážeme podpořit právě v pomalejším plynutí a třeba si i zatančíme nebo zazpíváme.“

Ivy Kolcun -s cenou Women Changing Warld Award v oblasti kultury pro ČR a SR ze 12. 2. 2026 – foto Dana Batíková

Více  na: www.ivykolcun.com

Veronika Pechová

Taneční magazín

Orfeus a Eurydika v režii Jana Friče

Nová adaptace opery v Divadle nacucky!

Opera, elektronika, barokní estetika a cesta do podsvětí. Divadlo nacucky! uvede 13. června předpremiéru nové inscenace Orfeus a Eurydika v režii Jana Friče. Komorní scénické dílo na pomezí hudebního divadla, performance a experimentální instalace přepisuje slavný antický mýtus do současného světa pomocí psychické bolesti, ztráty a touhy vrátit zpět to, co už zmizelo. Intimní reinterpretace Gluckovy opery vzniká jako syrový dialog mezi barokem a elektronikou, tichem a hlukem či láskou a rozpadem. Premiéra inscenace proběhne 19. června na mezinárodním festivalu REGIONY v Hradci Králové.

 

Foto: ©Divadlo nacucky!
 
Kristýna Sudková
pro Taneční magazín

Dream Factory Ostrava zve na nejsilnější momenty festivalu

Krobot, Myšička i Oskar Hes

Festival Dream Factory Ostrava se nezadržitelně blíží, proběhne od 22. do 28. května a ponese téma „Přerod“. Tentokrát je více zaměřen na konkrétní programové tipy, výrazné inscenace i doprovodný program letošního ročníku. 
Na festival letos dorazí soubory z celé republiky i Slovenska, vedle činohry nabídne také pohybové, pouliční či studentské divadlo. V programu se objeví například Oskar Hes, Miřenka Čechová, Mark Kristián Hochman, Miroslav Krobot nebo Marta Dancingerová.
Z letošního programu do pozornosti diváků vybíráme například:
  • slavnostní zahájení s inscenací Dějiny násilí a Oskarem Hesem
  • taneční sólo DVACETjedna Miřenky Čechové
  • politicky nekorektní antickou jízdu Oidipus Utopia s Markem Kristiánem Hochmanem
  • pouliční představení Mořští pánové pro rodiny s dětmi
  • výraznou studentskou sekci s inscenacemi DAMU, JAMU nebo VŠMU
  • koncerty, debaty po představeních i Ostravskou sekci domácích divadel
Důležité info: Vstupenky jsou v prodeji online na www.dfov.cz a na pokladně ostravského Divadla Petra Bezruče.
Lucie Sembolová
pro Taneční magazín