Autor: Martina

Zvuky rozmanitosti rozezní Ostravu

Projekt Sounds of Diversity uvádí hudbu, která spojuje národy a překračuje hranice. Proběhne v Ostravě, Katowicích, Žilině i Budapešti

Již druhým rokem proběhne v Ostravě komponovaný koncertní večer v rámci projektu Sounds of Diversity / Zvuky Rozmanitosti  organizovaný Tvůrčím centrem Ostrava, který stojí také za úspěšným festivalem Hudební současnost.  Originální koncept propojující umělce, skladatele a performery z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska se uskuteční 5. března od 19:00 v koncertním sále Fakulty umění v City Campus Ostrava a představí divákům čtveřici zcela nových hudebních kompozic složených speciálně pro tento projekt vzájemně propojených tancem s prvky improvizace v choreografii Jany Ryšlavé (CZ) a světelným designem Piotra Ceglarka (PL).

Projekt Sounds of Diversity vychází z touhy propojit bohatství kultur historicky propojených zemí střední Evropy. V letošním roce navíc symbolicky boří nejen hranice mezi státy, ale spojuje také různé umělecké žánry a objevuje nové formy vyjádření. Sounds of Diversity tak inspiruje tvůrce i diváky k překračování geografických, kulturních a společenských bariér a dokazuje, že současná vážná hudba má své pevné místo v moderní společnosti. A nejen to – umí oslovit i mladší generace.

Program večera

Během večera zazní premiéry čtyř skladeb mladých skladatelů ze všech 4 zemí Visegrádu v podání šestnáctičlenného ansámblu, který také tvoří hudebníci z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Sounds of Diversity Ensemble diriguje renomovaný dirigent Szymon Bywalec (PL). Letošní novinkou je spojení s ostravským spolkem MOVE Ostrava,  jehož ředitelka Jana Ryšlavá doplnila koncertní program o choreografii s prvky improvizace. Tu uvidí diváci v podání renomovaných performerů Jany Ryšlavé (CZ), Lucie Bielik (SK) a Radoslava Paiovarčiho (SK).

Českou hudební scénu zastupuje v programu dílo Ostravačky Petry Šuško Šestý smysl, polskou tvorbu představí skladba Przemysława Schellera Grande Valse Brillante, Slovensko reprezentuje Matej Sloboda a jeho Consonanze stravaganti e lumi danzanti a letos poprvé zazní také tvorba maďarského mladého tvůrce a to skladba The Zone Viktora Molnára. Světové premiéry skladeb zahraje orchestr profesionálních hudebníků ze všech 4 partnerských zemí pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalece. .

Wellbeing jako hlavní téma

Letošní ročník nese kromě tradičního odkazu propojování rozmanitostí také téma Wellbeing. To pro nás zdůrazňuje důležitost životní rovnováhy a harmonie a v dnešní době silně rezonuje nejen v osobní, ale i společenské rovině. Věříme, že hudba, tanec a scénický lightdesign společně vytvoří atmosféru, která divákům dopřeje hluboký prožitek a prostor pro rozjímání – komodity, které jsou v dnešní uspěchané době více než potřebné.

Regionální hudba pro globální publikum

Jedním z klíčových cílů projektu je podpora regionálních skladatelů a jejich tvorby, která často zůstává skryta širšímu publiku. Přiblížení těchto děl veřejnosti pomáhá nejen rozvíjet kulturní povědomí, ale také ukazuje, že vážná hudba není pouze doménou minulosti. Naopak, je aktuální, živá a nabízí nesčetné možnosti, jak oslovit moderního posluchače. Koncertní projekt Sounds of Diversity 2025 proto není jen kulturním zážitkem, ale i výzvou k novému dialogu mezi umělci, posluchači a společností. Těšíme se, že se k nám připojíte a stanete se součástí tohoto jedinečného večera, který propojuje hudbu, tanec a lidskou rozmanitost.

Vstupenky jsou v prodeji online zde a budou k zakoupení i na místě.

Lucie Sembolová 

pro Taneční magazín

Smrt Petra Hanniga

Další smrt zasáhla přátele Petra Hanniga, za Taneční magazín Richarda Sachera a Evu Smolíkovou

„Právě mě zdrtila zpráva o smrti známého hudebníka, politika, kandidáta na prezidenta, objevitele Lucie Bílé. S Petrem Hannigem jsme byli přátelé. Několikrát do roka jsme vystupovali na společenských akcích v Praze a okolí. V létě jsme se slunili na nudapláži a vyprávěli si tam drby z českého showbyznysu. Petr dorazil také na oslavu mých padesátých narozenin, která se konala loni v březnu na pražských Vinohradech“, říká zpěvák a spisovatel Richard Sacher.

„Petr Hannig byl dobrým přítelem hudebního skladatele Eduarda Parmy ml. Pronesl svou řeč na rozloučenou na pohřbu hudebního skladatele. Pro mě představoval poslední pojítko s Edou, mým drahým přítelem, na kterého se nedá zapomenout. Jeho smrt mě zasáhla jako šíp, jako všechny odchody blízkých, které máte rádi“, dodává Eva Smolíková, šéfredaktorka Tanečního magazínu a autorka textu a zpěvačka songu Bouří, tmou, jednoho z posledních nejvyšších uměleckých děl Eduarda Parmy ml., které ocenili i operní pěvci.

Petr Hannig obklopený kolegy

Petr Hannig, Marie Pojkarová a Richard Sacher na akci Dáma roku 2023

Richard Sacher a Petr Hannig

 

spisovatel Richard Sacher a hudebník Petr Hannig

Petr a Richard

 

 

Richard Sacher, zpívající spisovatel
Eva Smolíková, zpívající šéfredaktorka
S hlubokou úctou 
Taneční magazín

Fakani

A studio Rubín přiblíží divákům téma ukradené budoucnosti

Jaký může být svět blízké budoucnosti, který zanecháme našim dětem? Jaké vztahy, vzory chování a hodnoty jim vštěpujeme? Jaké mají šance děti a dospívající narození do krutého prostředí? Na tyto otázky hledá odpověď druhá premiérová inscenace sezony Mizení v A studiu Rubín – Fakani. Ta vznikla jako svébytná adaptace provokativního románu Darmošlapové spisovatele a filmového režiséra Piera Paola Pasoliniho. Inscenaci oživí prvky vzniklé spoluprací s dětmi ze sousedského domu a komunitního centra Libuše v Litvínově-Janově. Autor adaptace a režisér Ondřej Štefaňák do rolí fakanů obsadil Anežku Šťastnou, Vojtěcha Hrabáka a Ondřeje Pavelku. Premiéra se uskuteční 7. února.


Novela Ragazzi di vita provokativního italského autora Piera Paola Pasoliniho vzbudila kontroverzní reakce především kvůli své otevřenosti a bezvýchodnosti, s jakou líčí životy mladíků potulujících se poválečným Římem po druhé světové válce. Interpretace režiséra Ondřeje Štefaňáka Fakani má záměr text předlohy tematicky otevřít a posunout ho do velkoměstského prostředí blízké budoucnosti.

Štefaňáka zajímá, kam směřuje vzestup současných fašizujících tendencí, sílící geopolitické napětí a narůstající klimatická krize. Pokládá si otázku, jakou společnost zanecháme nové generaci. Bude to svět v totálních troskách, ve kterém bude přežití podmíněno nekontrolovatelným násilím? A co v současné společnosti můžeme dělat proto, aby naše města nezůstala vybombardovaná se sirotky ponechanými brutálnímu prostředí? Fakani v tomto případě vyznívají jako varovný vzkaz z blízké budoucnosti a věčné město Řím se stává metaforou rozbité společnosti.

„Téma nejmladší generace, která se snaží nalézt místo ve světě, mě dlouhodobě zajímá. Darmošlapové nabízí surovou zprávu o vlčích dětech fašistické Itálie. Přál bych si, aby měl divák unikátní možnost se s těmito fakany potkat, aby se před nimi rozprostřel jejich svět brutální i komický. Zároveň vnímám celou interpretaci jako varování před ztrátou empatie a solidarity. V takovém světě přece nechceme, aby naše děti vyrůstaly,“ mluví o své motivaci režisér Ondřej Štefaňák.

Součástí inscenace  jsou, kromě Pasoliniho románu, také konkrétní výstupy, které vznikly z úzké spolupráce s dětmi z dětského domova v Hoře Sv. Kateřiny a ze sousedského domu a komunitního centra Libuše v Litvínově-Janově. „Vyrůstala jsem v mostecké oblasti a mám k ní dodnes blízko. Věřím, že pokud chceme iniciovat pozitivní společenskou změnu, vždy je třeba začít u sebe. Proto máme obrovskou radost, že se nám s Petrem Globočníkem, zakladatelem komunitního centra Libuše, podařilo navázat spolupráci. On je totiž tím reálným pozitivním vzorem, který svou činností ukazuje, že změna je možná.  A my jako umělci s dětmi ze znevýhodněných podmínek komunikujeme nejen v rámci inscenace, kde jsou spoluautory scénografie, hudby i textů, ale následující měsíce za nimi budou dojíždět různí spolupracovníci Rubínu a pořádat pro ně workshopy od herectví, přes scénografii, hudbu až po divadelní režii, “ komentuje spolupráci Lucie Ferenzová, umělecké šéfka A studia Rubín.

Štefaňák je autorem adaptace a současně i scény. Pracuje nejen s vlivy poválečného futurismu, ale také s kresbami a texty dětí z dětského domova a vyloučené lokality. Brutální prostředí Pasoliniho předlohy je zachováno, zároveň je ale aktualizováno o současný jazyk, který je s tímto světem přímo spjat. Ostrý slovník se stává prostředkem, který divákovi lépe umožní proniknout do světa zlodějů, rváčů, sirotků a dětí, které na ulici vyrůstají bez pozitivních vzorů. Italské reálie odsouvá do pozadí, ale pracuje s velkoměstským prostorem, který Pasolini nabízí.

Páteří textu adaptace se stává Kudrnkův příběh, skrz který diváci proniknou mezi ostatní fakany. Spíše než chronologické vyprávění Štefaňáka zajímá fragmentární podoba textu. Věkový rozptyl fakanů a téma chybějících vzorů a nejisté budoucnosti vedly Štefaňáka k obsazení herců v odlišném věku i genderu. Kudrnku, Naďu, Marcela, Ameriga, Filcku, Votravu, Alvara nebo Fiškuse ztvární Anežka Šťastná, Vojtěch Hrabák a Ondřej Pavelka. Autorkou kostýmů je Matilda Tlolková, která výrazným výtvarným gestem umocní expresivitu i vtip inscenačního výkladu. Za zvukovou stopou stojí autor a hudební producent Matěj Šíma a Štěpánka Todorová s Alenou Novotnou z uskupení Hihihahaholky. V základu rappů a beatů jsou opět výsledky workshopů s dětmi z Libuše. Inscenaci dramaturgují Lucie Ferenzová a Dagmar Fričová.

Premiéra se uskuteční 7. února. Oznámené reprízy se uskuteční 10. a 25. března. Vstupenky jsou dostupné na www.astudiorubin.cz

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Jetelová pole

Nová inscenace Divadla Paměti národa z cyklu „Paměť jsme my“

Na výročí osvobození Osvětimi uvede Divadlo Paměti národa inscenaci založenou na osobních příbězích pamětníků. Letošním specifickým tématem je konec druhé světové války. Představení s názvem Jetelová pole bude mít premiéru 27. ledna od 19 hodin v Divadle X10, přičemž reprízy se uskuteční 28. ledna, 2. února a 8. května. Partnerem letošního ročníku je CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus.

Hlavním záměrem projektu Paměť jsme my je prostřednictvím divadelní tvorby připomenout mnohdy zapomenuté příběhy pamětníků, jejichž životy ovlivnila druhá světová válka a holocaust. Důležitou součástí je také zapojení mladé generace, která má příležitost spolupracovat se zkušenými umělci. Divadlo Paměti národa připravilo v rámci tohoto pravidelného cyklu již sedmou inscenaci. Spolupráce s nizozemským divadlem Theater Na de Dam probíhá od roku 2019 a pražská inscenace se tak již tradičně stane součástí mezinárodního projektu Theatre of Remembrance. 27. ledna, kdy si připomínáme památku obětí holocaustu, bude uvedeno deset divadelních inscenací v osmi evropských zemích; kromě České republiky také v Nizozemsku, Německu, Maďarsku, Polsku, Dánsku, Itálii a na Slovensku.

„Naším cílem je, aby mladá generace a široká veřejnost nevnímala tyto události jen jako vzdálenou historii, ale dokázala ocenit jejich dopad na utváření moderní společnosti. K tomu velmi přispívá jak zapojení pamětníků, kteří je prožili, tak i nové moderní formy zpracování divadelního představení – letos je to nový cirkus,“ uvedla Tamara Pomoriški, umělecká vedoucí Divadla Paměti národa.

Představení Jetelová pole vzniklo v režii Tamary Pomoriški, choreografie byla vytvořena pod supervizí Kateřiny Klusákové a Jiřiny Adamkové, a hudební složku včetně zpěvu a zvukového designu připravila Ridina Ahmed. Partnerství s CIRQUEONem přináší do inscenace prvky nového cirkusu, které oživují tradiční divadelní přístup a otevírají téma širší veřejnosti. CIRQUEON vychovává novou generaci mladých cirkusových umělců, produkuje mezinárodní festival nového cirkusu Cirkopolis a provozuje tréninkové a tvůrčí centrum v pražských Nuslích a ve Vršovicích.

Důležitým momentem při vzniku inscenace je osobní setkání mladých autorů a pamětníky. K hlavnímu letošnímu záměru připomenout prostřednictvím divadelní tvorby události konce druhé světové války významně přispěli čtyři pamětníci z databáze Paměti národa. Ladislav Müller, který prožil dramatické poslední dny války v pražské čtvrti Pankrác, Samuel Machek, který během Pražského povstání jako třináctiletý pomáhal stavět barikády, Růžena Hronová, jejíž tatínek padl během Pražského povstání a dívka, která se v pouhých dvanácti letech musela během květnového povstání skrývat před střelbou – Jarmila Bílková.

Více informací a vstupenky na: divadlo.pametnaroda.cz

 

Foto: Archiv divadla

 

Michaela Szkála

pro Taneční magazín