Fatal Attraction

Alžběta Krňanská – Vernisáž Galerie NoD

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž připravované sólové autorské výstavy Fatal Attraction české umělkyně a malířky Alžběty Krňanské tvořící mezi Prahou a Athénami, která proběhne v úterý 3. 3. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Nejnovější série obrazů Fatal Attraction, pracující s motivy vzájemně propletených fragmentů automobilů a AI generovaných ženských postav, otevírá otázky o touze a identitě v perspektivách „petromodernity“.

 

Galerie NoD
Alžběta Krňanská
Fatal Attraction
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Vernisáž / Opening: 3. 3. 2026, 18:00
3. 3. – 4. 4. 2026

Série maleb Fatal Attraction Alžběty Krňanské pracuje v juxtapozicích s motivy vzájemně propletených fragmentů automobilů a AI generovaných ženských postav. Krňanské se hlavním inspiračním zdrojem stává kultovní a kontroverzní snímek Davida Cronenberga Crash. Díla zkoumají intimní a ambivalentní vztah mezi ženou a její tělesností („objektem touhy“) a symbolem „petromodernity“, tedy luxusním automobilem, tj. strojem, který je zároveň svůdný, destruktivní a kulturně zatížený jako symbol moci, statusu, ale současně i jako symbol touhy, jenž není neredukovaný pouze na touhu „maskulinní“.

Malby jsou rámovány patchworkovými konstrukcemi znovu poskládaných monochromů, vytvořenými irizujícími barvami evokujícími kovový povrch vozů. Tyto rámy uvádějí textilní techniky tradičně spojované s ženskou domácí prací do přímého kontaktu s uhlazenou, industriální estetikou automobilového designu. Kontrast podtrhuje napětí mezi měkkostí a tvrdostí, řemeslem a technologií, intimitou a podívanou. Prostřednictvím těchto kontrastů v sérii Fatal Attraction Alžběta Krňanská zkoumá jak automobily fungují nejen jako užitkové stroje, ale také jako fetišizované objekty náklonnosti, násilí a utváření identity v současné kultuře.

(Reprodukce: Alžběta Krňanská, archiv autorky)

 

„(…) PK: Tvé nové obrazy zkoumají intimní a ambivalentní vztah mezi ženou a její tělesností („objektem touhy“) a symbolem „petromodernity“: luxusním automobilem. Automobil je v Tvých obrazech a objektech svůdný a destruktivní zároveň. Je tato svůdnost pro Tebe především „erotikou formy“ – tedy že přitažlivost tkví v designu, lesku a rychlosti –, nebo jakousi „erotikou moci“, tedy že automobil je způsobem touhy: tj. formou a perspektivou, skrze kterou toužíme po statutu, dominanci, vlastnictví? 

AK: Automobil dnes funguje jako velmi silný nástroj sebe-definice. Je to způsob, jakým se prezentujeme navenek a jak chceme být vnímáni. Často když někdo získá větší finanční prostředky, jedním z prvních kroků je pořízení luxusního auta. Je to jakýsi „první odemčený level“ na cestě ke statusu, dominanci a vlastnictví.
Nejde tedy jen o estetiku designu, lesku či rychlosti, ale především o erotiku moci – o pocit kontroly, síly a společenské pozice. A myslím, že to už dávno není výhradně mužská doména. Mnoho žen vnímá automobil velmi podobně – jako prostředek autonomie a sebeurčení. (…)“

Alžběta Krňanská (*1992) je česká umělkyně žijící v Athénách (Řecko), která pracuje na průsečíku malby, textilního řemesla a industriálních technologií. Ve své praxi zkoumá reprezentaci žen, tělesnou autonomii a proměňující se vztah mezi touhou a digitální kulturou. Tradiční techniky jako patchwork, háčkování, batiku a klasickou malbu kombinuje s obrazy generovanými umělou inteligencí a zkoumá napětí mezi svůdností a automatizací, mezi ruční tvorbou a syntetikou. Tradiční textilní postupy často používá jako nositele paměti a genderované práce a rekontextualizuje je v technologicky zprostředkovaném prostředí. Tento dialog mezi měkkostí, ruční prací a strojovou přesností Krňanské umožňuje zpochybňovat, jak je ženskost, touha a tělo v digitální kultuře neustále konstruováno, konzumováno a transformováno. Její umělecká praxe se snaží ukázat, že tato propletení mohou být zároveň nejen zneklidňující, ale současně i posilující a dokážou nabízet nové způsoby imaginace vztahu mezi lidským dotykem a algoritmickými perspektivami strukturování dnešního světa. Krňanská byla finalistkou Ceny kritiky pro mladou malbu (2019). Mimo výstavní aktivity v České republice vystavuje v posledních letech především v mezinárodním, mimo jiné na výstavách A Scattering of Salts (2023, American Institute of Greece), EFFIMISMS (2023, MISC Gallery, Athény) a The WORLDS (2022, Drawing Triennale, Vratislav). Její samostatná výstava I Want You to See It byla uvedena v Alkinois Gallery v Athénách v roce 2025 (kurátor: Panos Giannikopoulos, kurátor řeckého pavilonu na Benátském bienále 2024).

 

NoD, Taneční magazín

 

Rozhovor s lektorkou baletu a barre Dominikou Černou

„Život je hra, ale návod si musí najít každý sám“

Zájem o tanec  přivedl  Dominiku Černou ke studiu na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. Po škole začala Dominika Černá balet učit a postupně se přes jógu, pilates, barre propracovala k metodě GOATA, která dokáže tělo vrátit do funkčního tvaru a jejím výsledkem je obyčejný pohyb bez bolesti a jako lektorka působí ve Studiu Barre Prague.

S tancem jste začínala jako malá holčička. Jak jste se k němu dostala, čím Vás zaujal? Chodila jste také do baletní přípravky?

„Byla jsem dost hyperaktivní dítě, tak mě rodiče přihlásili do tanečního kroužku v místní ZUŠ v Rokycanech. A od té doby bylo těžké mě odtamtud dostat. Bavilo mě vlídné prostředí, naše paní učitelka Vitingerová byla na nás vždy moc hodná a vysvětlovala nám vše s nějakým příběhem, takže jsme vždy věděli, co a proč děláme. Helena měla sama vystudovanou Taneční Konzervatoř hl. m. Prahy a jednoho dne navrhla mým rodičům, aby mě zkusili přihlásit na talentové zkoušky, že mám potenciál. A vyšlo to.“

Od dvanácti let jste klasický tanec studovala na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a po škole jste učila klasický balet, výrazový tanec ve stylu Contemporrary dance a jógu v Taneční škole Storm Ballet v rodné Plzni. Co Vás přivedlo k tomu, že jste začala tanec učit?  

„Věřte mi, že to poslední, co by mě v mládí napadlo, že budu někdy učit. Storm Ballet se mi dostal do cesty skrz Kristýnu Blahetovou, které učila nejen tam, ale tehdy vedla ještě otevřené lekce v jednom Plzeňském tanečním centru. To už jsem byla dva roky po škole, pracující v kanceláři a vlastně jsem na její lekci šla, protože mi začal taneční pohyb chybět. Kristýna mě přivedla do Stormu, abych si s nimi mohla zatancovat více, než jen v amatérské otevřené hodině. Tam si mě všiml Petr Čejka, který dodnes vede Storm Ballet. Viděl ve mně potenciál a přemluvil mě, abych zkusila vést jednu ze skupin mladších dětí a kolečko se rozjelo. Vzpomínám, že první sezónu to pro mne bylo velké trápení. Pak se to nějak přehouplo, začala jsem učit i starší děti a Petr mi postupně předával své umění práce s dětmi a jejich potenciálem.“

Našla jste se v józe, které se věnujete přes deset let. Absolvovala jste akreditovaný kurz lektora jógy II. třídy jako kurz Důležitost a aktivace CORE, což je hluboký stabilizační systém, který je nezbytnou součástí správného fungování těla. Jak sama říkáte: „Tělo je chrám.“ A o ten je důležité umět také pečovat. „Na józe asi nejvíce obdivuji učení se trpělivosti a nenásilí.“ Jak jste se k józe dostala?

„Jóga toho v mém životě odstartovala hodně. Jelikož jsem v době mých začátků nové éry života „nebaletky” stále pracovala na plný úvazek v kanceláři (to znamená 8 hodin na židli), a po práci jsem šla na trénink s dětmi, začaly se objevovat bolesti. Nejdříve ruce, pak záda, nohy, stále něco jiného. Pochopte, že jako lektor nemáte šanci si zatrénovat tak, jako byste si zacvičila jako klient. Bolesti jsem znala z dob studia, ale tentokrát jsem již neměla tří fázové tréninky každý den. No přeci to nebude jen ze sezení a běhání kolem dětí. O tomhle se totiž moc nemluví, co se stane s tělem tanečníka, když přestane aktivně tančit.

V hledáčku mi přistála jóga. Já v ní samozřejmě nejdříve viděla ten čas jen pro sebe a pořádný workout, protažení a úlevu od bolestí. Postupně jsem se ale chtěla dozvědět víc, o čem to vlastně je a tak jsem si našla kurz. Otevřelo se mi najednou úplně jiné okno a já začala vidět věci jinak. Že existuje i svět bez výkonu a že vývoj není o zdolání pozic, ale o skutečném poznání sebe sama do hloubky. Z dnešní perspektivy vidím, že je to celé ještě daleko větší, než jsem si uměla kdysi představit. Tehdy mi to pomohlo poodkrýt nové způsoby, jak lze k věcem přistupovat a jak je chápat. Aktuálně umění jógy nevyučuji, protože cítím, jak dlouho cestu ještě potřebuji ujít já sama, než budu schopna předat to, co jóga opravdu znamená.“

Sama se specializujete na revoluční pohybový systém, který vychází zpozorování nejodolnějších a nejefektivnějších pohybových vzorců u lidí i zvířat nazvaný GOATA (Greatest Of All Time Actions) a učí tělo pohybovat se tak, jak bylo navrženo, to jest přirozeně, efektivně a bez zbytečného opotřebení. Čím Vás GOATA zaujala?

„Goata je teď hodně aktuální téma. Potřebuji si spravit tělo a mít konečně klid. Dlouho jsem se plácala mezi jógou, pilates, tancem, barre a stále jsem se točila v kruhu nějakých bolestí a úrazů. A najednou jsem objevila metodu, která mi dala odpovědi a která mi dává smysl na všech úrovních. Metoda, která dokáže tělo vrátit do funkčního tvaru a jejím výsledkem je obyčejný pohyb bez bolesti. Denně mi prochází rukama mnoho klientů a mnoho životních příběhů. Všichni přijdou proto, že vědí, že se musí hýbat. V dnešní době již existuje spoustu metod a míst, kam si jít zacvičit. Každý si vybírá podle toho, co ho baví. Vzniká boj o zákazníka, trendy se postupně přizpůsobují tak, aby to přitáhlo co nejvíce lidí, a pomalu se vytrácí nejen kvalita lektorů, ale i proč to vlastně děláme. Lidé často zaměňují trénink za zábavu a i já to tak dříve měla. Chybí pak energie a motivace do obyčejného pohybu každého dne. Goata mi v tomhle otevřela oči a dala mi nástroj, jak přinášet sobě i lidem úlevu a něco, co zůstane až do konce života. Není to totiž jen cvičení, je to životní styl.“

Jako lektorka stylu barre, což je cvičení kombinující prvky baletu, pilates, jógy a funkčního tréninku působíte ve Studiu Barre Prague. Jaký je o Vaše kurzy zájem? Chodí na ně spíše začátečníci nebo více pokročilí?

„Působím v tomto studiu téměř od jeho počátku a začala jsem jako instruktorka Barre. Tento styl přitahuje mnoho žen z důvodu jeho konceptu. Je to velmi intenzivní cvičení, které je navíc složené do hudebního doprovodu. Klientky mají rychlé výsledky, baví je muzika a navíc si opravdu intenzivně zaposilují. Já tuto metodu již nevyučuji. Došlo mi, že byť metoda vychází z pilates, nedají se z mého úhlu pohledu výsledky sloučit s běžným životem. A byť je mi jasné, že lidé dělají spoustu věcí, které jim ubližují, i když jejich záměr je v základu správný, vybrala jsem si metodu, kde mohu mít na 100% čisté svědomí a kde nejde až tak o efekt, ale o to, co to přinese do života.“

V roce 2024 jste se podílela na pohybové spolupráci na inscenaci Lucie Hrochové Lekce s Janou pro Divadlo 3+kk. Jaké to bylo, jaká to byla pro Vás zkušenost? Troufla byste si také na choreografii?

„Lucie mě oslovila na konzultaci ohledně technického provedení cviků, které měla v choreografii. Přišla vlastně s krásným dotazem: „Koukni, prosím, na cviky co budeme dělat, jestli si ty lidi u toho neublíží.“ No to bylo něco na mě. Každopádně jsem si spolupráci i výsledné představení moc užila. Líbí se mi téma, které se snaží upozornit na stále se opakující problémy svobodného projevu, selský rozum a síly ženského hlasu. Já osobně bych na takhle velkou revoluci neměla kuráž. Bohatě mi stačí stále dokola vysvětlovat, proč dělám Goatu 🙂

A co volný čas, jak jej ráda trávíte? Co Vám říká slůvko relax?

„Volný čas je také v tuto chvíli velmi aktuální. Na své cestě jsem si vždy z nějakého koníčku udělala práci. Zároveň jsem potřebovala přivýdělek, abych zvládla pokrýt veškeré náklady na žití, takže mi to vlastně ani nevadilo. Jenže mě to dostalo do bodu, kdy jsem začala pociťovat obrovské vyčerpání na všech úrovních. Když jsem vyhořela potřetí, došlo mi, že musím dát své duševní i fyzické zdraví na první místo. Naučit se říkat laskavé ne, nastavit si hranice a hlavně si oddělit práci a volný čas. No řekněme, že jsem na cestě. Nejvíce se můj nervový systém vyladí v přírodě, takže volno trávím nejraději někde v lesích, a když okolnosti dovolí, tak i u oceánu. Je to zábavná hra ten život. Hra, na kterou si návod musí najít každý sám.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Dominiky Černé

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Y: Haunted Realities I. (Monument)

Ivana Ivković poprvé v ČR uvede Monument of Trust: Arena

V neděli 15. 3. 2026 od 16:00 do 22:00 uvede Divadlo X10 v koprodukci s festivalem Bazaar událost Y: Haunted Realities I. (Monument). Českému publiku se vůbec poprvé představí tvorba srbské vizuální umělkyně Ivany Ivković, která v rámci performance Monument of Trust: Arena pracuje s tématy korupce, apatie, strukturálního násilí a maskulinity. V Divadle X10 se pod jejím vedením představí 35 performerů, kteří během pětihodinové performance vytvoří kolektivní tělo dočasného, fyzického monumentu.

Y Events je experimentální programová řada Divadla X10, která se zabývá podporou uměleckých forem na pomezí divadla, vizuálního umění, performance a audiovize. První událost roku 2026 je součástí diptychu Haunted Realities – dvou událostí, které jsou rámovány metaforou přízraků: zbytků moci, křivd nebo zvyklostí, které utvářejí naši každodennost tady a teď, i přestože se udály již dávno v historii.

Tvorba Ivany Ivković, výrazné postavy umělecké scény v Bělehradě a zemích Západního Balkánu, bude v ČR k vidění vůbec poprvé. Její delegované performance, ve kterých se objevují výhradně muži (a osoby s mužskou identitou), se zabývají tématy korupce, apatie a strukturálního násilí. Zástupy, davy a skupiny mužských těl se v její tvorbě stávají symboly citlivosti a smyslnosti. Její tvorba se tedy nezabývá jen otázkou maskulinity, ale zejména vztahem jednotlivce a systému.

Performance je završením vícedílného cyklu Monument of Trust, v rámci kterého vznikly performance pro Nové muzeum současného umění v černohorské Podgorici nebo pro galerii Eugster II v Bělehradě. Cyklus tematizuje korupci jako sílu, která rozmělňuje sociální struktury, narušuje vzájemnou důvěru a přímo tak rozkládá mezilidské vztahy. V kontextu současných občanských protestů v Srbsku (ale i na Slovensku či v Litvě) a radikalizující se evropské společnosti otevírá projekt i otázku, jak korupce a konformismus proměňují naše vztahy a schopnost důvěry jednotlivce k jednotlivci, ale i jednotlivce v systém. Srbskou specifickou pozici pak představí kulturní teoretička a teatroložka Ivana Ječmenica v navazující diskusi.

Druhá událost diptychu, Y: Haunted Realities II. (X-Ray) se odehraje 6. 4. 2026 a historizující téma monumentu doplní tématy forenzního odkrývání skrytých vrstev reality.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín