Autor: Martina

Zájem o tanec  přivedl  Dominiku Černou ke studiu na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. Po škole začala Dominika Černá balet učit a postupně se přes jógu, pilates, barre propracovala k metodě GOATA, která dokáže tělo vrátit do funkčního tvaru a jejím výsledkem je obyčejný pohyb bez bolesti a jako lektorka působí ve Studiu Barre Prague.

S tancem jste začínala jako malá holčička. Jak jste se k němu dostala, čím Vás zaujal? Chodila jste také do baletní přípravky?

„Byla jsem dost hyperaktivní dítě, tak mě rodiče přihlásili do tanečního kroužku v místní ZUŠ v Rokycanech. A od té doby bylo těžké mě odtamtud dostat. Bavilo mě vlídné prostředí, naše paní učitelka Vitingerová byla na nás vždy moc hodná a vysvětlovala nám vše s nějakým příběhem, takže jsme vždy věděli, co a proč děláme. Helena měla sama vystudovanou Taneční Konzervatoř hl. m. Prahy a jednoho dne navrhla mým rodičům, aby mě zkusili přihlásit na talentové zkoušky, že mám potenciál. A vyšlo to.“

Od dvanácti let jste klasický tanec studovala na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a po škole jste učila klasický balet, výrazový tanec ve stylu Contemporrary dance a jógu v Taneční škole Storm Ballet v rodné Plzni. Co Vás přivedlo k tomu, že jste začala tanec učit?  

„Věřte mi, že to poslední, co by mě v mládí napadlo, že budu někdy učit. Storm Ballet se mi dostal do cesty skrz Kristýnu Blahetovou, které učila nejen tam, ale tehdy vedla ještě otevřené lekce v jednom Plzeňském tanečním centru. To už jsem byla dva roky po škole, pracující v kanceláři a vlastně jsem na její lekci šla, protože mi začal taneční pohyb chybět. Kristýna mě přivedla do Stormu, abych si s nimi mohla zatancovat více, než jen v amatérské otevřené hodině. Tam si mě všiml Petr Čejka, který dodnes vede Storm Ballet. Viděl ve mně potenciál a přemluvil mě, abych zkusila vést jednu ze skupin mladších dětí a kolečko se rozjelo. Vzpomínám, že první sezónu to pro mne bylo velké trápení. Pak se to nějak přehouplo, začala jsem učit i starší děti a Petr mi postupně předával své umění práce s dětmi a jejich potenciálem.“

Našla jste se v józe, které se věnujete přes deset let. Absolvovala jste akreditovaný kurz lektora jógy II. třídy jako kurz Důležitost a aktivace CORE, což je hluboký stabilizační systém, který je nezbytnou součástí správného fungování těla. Jak sama říkáte: „Tělo je chrám.“ A o ten je důležité umět také pečovat. „Na józe asi nejvíce obdivuji učení se trpělivosti a nenásilí.“ Jak jste se k józe dostala?

„Jóga toho v mém životě odstartovala hodně. Jelikož jsem v době mých začátků nové éry života „nebaletky” stále pracovala na plný úvazek v kanceláři (to znamená 8 hodin na židli), a po práci jsem šla na trénink s dětmi, začaly se objevovat bolesti. Nejdříve ruce, pak záda, nohy, stále něco jiného. Pochopte, že jako lektor nemáte šanci si zatrénovat tak, jako byste si zacvičila jako klient. Bolesti jsem znala z dob studia, ale tentokrát jsem již neměla tří fázové tréninky každý den. No přeci to nebude jen ze sezení a běhání kolem dětí. O tomhle se totiž moc nemluví, co se stane s tělem tanečníka, když přestane aktivně tančit.

V hledáčku mi přistála jóga. Já v ní samozřejmě nejdříve viděla ten čas jen pro sebe a pořádný workout, protažení a úlevu od bolestí. Postupně jsem se ale chtěla dozvědět víc, o čem to vlastně je a tak jsem si našla kurz. Otevřelo se mi najednou úplně jiné okno a já začala vidět věci jinak. Že existuje i svět bez výkonu a že vývoj není o zdolání pozic, ale o skutečném poznání sebe sama do hloubky. Z dnešní perspektivy vidím, že je to celé ještě daleko větší, než jsem si uměla kdysi představit. Tehdy mi to pomohlo poodkrýt nové způsoby, jak lze k věcem přistupovat a jak je chápat. Aktuálně umění jógy nevyučuji, protože cítím, jak dlouho cestu ještě potřebuji ujít já sama, než budu schopna předat to, co jóga opravdu znamená.“

Sama se specializujete na revoluční pohybový systém, který vychází z pozorování nejodolnějších a nejefektivnějších pohybových vzorců u lidí i zvířat nazvaný GOATA (Greatest Of All Time Actions) a učí tělo pohybovat se tak, jak bylo navrženo, to jest přirozeně, efektivně a bez zbytečného opotřebení. Čím Vás GOATA zaujala?

„Goata je teď hodně aktuální téma. Potřebuji si spravit tělo a mít konečně klid. Dlouho jsem se plácala mezi jógou, pilates, tancem, barre a stále jsem se točila v kruhu nějakých bolestí a úrazů. A najednou jsem objevila metodu, která mi dala odpovědi a která mi dává smysl na všech úrovních. Metoda, která dokáže tělo vrátit do funkčního tvaru a jejím výsledkem je obyčejný pohyb bez bolesti. Denně mi prochází rukama mnoho klientů a mnoho životních příběhů. Všichni přijdou proto, že vědí, že se musí hýbat. V dnešní době již existuje spoustu metod a míst, kam si jít zacvičit. Každý si vybírá podle toho, co ho baví. Vzniká boj o zákazníka, trendy se postupně přizpůsobují tak, aby to přitáhlo co nejvíce lidí, a pomalu se vytrácí nejen kvalita lektorů, ale i proč to vlastně děláme. Lidé často zaměňují trénink za zábavu a i já to tak dříve měla. Chybí pak energie a motivace do obyčejného pohybu každého dne. Goata mi v tomhle otevřela oči a dala mi nástroj, jak přinášet sobě i lidem úlevu a něco, co zůstane až do konce života. Není to totiž jen cvičení, je to životní styl.“

Jako lektorka stylu barre, což je cvičení kombinující prvky baletu, pilates, jógy a funkčního tréninku působíte ve Studiu Barre Prague. Jaký je o Vaše kurzy zájem? Chodí na ně spíše začátečníci nebo více pokročilí?

„Působím v tomto studiu téměř od jeho počátku a začala jsem jako instruktorka Barre. Tento styl přitahuje mnoho žen z důvodu jeho konceptu. Je to velmi intenzivní cvičení, které je navíc složené do hudebního doprovodu. Klientky mají rychlé výsledky, baví je muzika a navíc si opravdu intenzivně zaposilují. Já tuto metodu již nevyučuji. Došlo mi, že byť metoda vychází z pilates, nedají se z mého úhlu pohledu výsledky sloučit s běžným životem. A byť je mi jasné, že lidé dělají spoustu věcí, které jim ubližují, i když jejich záměr je v základu správný, vybrala jsem si metodu, kde mohu mít na 100% čisté svědomí a kde nejde až tak o efekt, ale o to, co to přinese do života.“

V roce 2024 jste se podílela na pohybové spolupráci na inscenaci Lucie Hrochové Lekce s Janou pro Divadlo 3+kk. Jaké to bylo, jaká to byla pro Vás zkušenost? Troufla byste si také na choreografii?

„Lucie mě oslovila na konzultaci ohledně technického provedení cviků, které měla v choreografii. Přišla vlastně s krásným dotazem: „Koukni, prosím, na cviky co budeme dělat, jestli si ty lidi u toho neublíží.“ No to bylo něco na mě. Každopádně jsem si spolupráci i výsledné představení moc užila. Líbí se mi téma, které se snaží upozornit na stále se opakující problémy svobodného projevu, selský rozum a síly ženského hlasu. Já osobně bych na takhle velkou revoluci neměla kuráž. Bohatě mi stačí stále dokola vysvětlovat, proč dělám Goatu 🙂

A co volný čas, jak jej ráda trávíte? Co Vám říká slůvko relax?

„Volný čas je také v tuto chvíli velmi aktuální. Na své cestě jsem si vždy z nějakého koníčku udělala práci. Zároveň jsem potřebovala přivýdělek, abych zvládla pokrýt veškeré náklady na žití, takže mi to vlastně ani nevadilo. Jenže mě to dostalo do bodu, kdy jsem začala pociťovat obrovské vyčerpání na všech úrovních. Když jsem vyhořela potřetí, došlo mi, že musím dát své duševní i fyzické zdraví na první místo. Naučit se říkat laskavé ne, nastavit si hranice a hlavně si oddělit práci a volný čas. No řekněme, že jsem na cestě. Nejvíce se můj nervový systém vyladí v přírodě, takže volno trávím nejraději někde v lesích, a když okolnosti dovolí, tak i u oceánu. Je to zábavná hra ten život. Hra, na kterou si návod musí najít každý sám.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Dominiky Černé

Veronika Pechová

pro Taneční magazín