Jarní schéma České televize

Česká televize odtajnila své plány na jaro 2026

Česká televize na předvánoční tiskové konferenci na Kavčích horách odhalila své jarní programové schéma na rok 2026. Diváky čekají zásadní novinky ve vzdělávání, kultuře, dramatické i dokumentární tvorbě, dětském programu i sportu. Uvidíme také další díly pořadu Peče celá země, detektivní série Místo zločinu Zlín nebo premiéra filmu Lajf s Jiřím Mádlem a Sophií Šporclovou. ČT edu pak přinese nový projekt DouČTo – sérii živých lekcí pro deváťáky a jejich rodiče.


ČT art zahájil svou 13. sezonu s rekordním hodnocením divácké spokojenosti 8,6 z 10. Jarní program přinese například pořady HaDivadla – Padesátka na krku, To je tanec!, Ikony Kamila Střihavky, nebo Textaři, centra DOX – Za uměním, Stivín, improvizovaný portrét, Štěpán Rak: Kytarou ke kořenům, Kroky a skoky české animace nebo O milkování, lásce a zradě.

Oblíbený pořad Peče celá země Česká televize uvede od 3. ledna 2026. Čtvrtá řada nabídne nové výzvy, originální recepty, vyšší úroveň soutěžících a nově i podcast Dopečeno. „Pečení je hra, s hravostí pečeme pro své milované, nejsladší buchty jsou vždycky od maminky a v neděli u babičky nesmí ke kafíčku chybět bábovka,“ říká kreativní producent pořadu Petr Mühl.

Václav Kopta, Míša Landová, Tereza Bebarová, Petr Muhl

V porotě opět zasedne Josef Maršálek, kterého známe také jako tanečníka ze StarDance. Stejně jako v předchozí řadě se tu sejde se svou slavnou kolegyní cukrářkou  Michaelou  Landovou.   Josef Maršálek říká: „Není to agresivní TV show, nejde v ní o nic jiného, než si podle daného zadání něco společně upéct. Tenhle formát funguje, je oblíbený ve všech zemích celého světa a myslím, že to není náhodou.“ Moderovat budou Tereza Bebarová a Václav Kopta.  „Mám za sebou moderování třech řad Peče celá země, takže můžu konstatovat, že už jsem viděla ledacos. Ale každý nový ročník mě nakonec něčím dostane. Pokaždé si říkám, že mě přece nemůže už nic překvapit, pak se ale nestačím divit, co je ještě možné“, komentuje Tereza Bebarová.

Václav Kopta

 

Zeptali jsme se…

TM: Z pořadu StarDance jste rychle vypadl kvůli zranění. Tančíte? Vracíte se k tanci?

Václav Kopta: „Ne, vůbec, ani mě to nenapadne, tato kapitola je uzavřená.  Navíc mě čeká operace kolene, takže v žádném případě, ani žádný tanec nesleduji, necítím  k tanci žádný vztah.  Tenkrát mě pouze „ukecali“, ale nemám potřebu se skandalizovat, je spousta mnohem lepších kolegů a já zůstanu raději u bábovek…. (pozn. Václav Kopta moderuje pořad Peče celá země. )

Děkujeme a přejeme sladké bábovky!

Diváci se dočkají také premiéry filmu Lajf, který vypráví příběh pěti lidí plánujících sebevraždu. Film režíroval Jiří Strach a  věnuje se závažnému tématu s citem, nadhledem i černým humorem. V hlavních rolích se představí  Jiří Mádl a  Sophia Šporclová.

Sofia Šporclová říká: „Musela jsem se pro roli naučit hrát na saxofon a také si ostříhat vlasy.“  Jiří Mádl zase přiznal: „Bral  jsem inspiraci pro svou roli od kamaráda, který  byl módní návrhář, i  jeho kostýmy byly pro mě inspirativní.“ 

Jiří Strach, Sophie Šporclová, Jiří Mádl, Ivo Cicvárek

Sophie Šporclová, Jiří Mádl

Česká Nová řada kriminální kolekce Místo zločinu tentokrát zamíří do Zlína. Premiéra je plánována na 5. ledna 2026 na ČT1. Tvůrci slibují napínavé kriminální příběhy zasazené do unikátního prostředí města Zlína.  Zlín je ale do Prahy dost vzdálený, a tak mnozí během natáčení prožívali svou noční můru – např. představení v divadle v Plzni končilo pozdě v noci a brzy ráno se už natáčelo ve Zlíně. Ale herci byli stateční a vděčni za natáčení, takže se přes toto nepohodlí přenesli.

Andrea Mohylová a Radek Holub

Čeká nás také nová česká lupičská komedie Poberta režiséra Ondřeje Hudečka, bude mít premiéru v českých kinech 5. března 2026. V hlavních rolích se objeví Matyáš Řezníček, Václav Neužil, Stanislav Majer a Denisa Barešová. Snímek je popisován jako mix  sociálního dramatu a černého humoru. Václav Neužil ke své roli záporného policisty dodává:  „Policista je obvykle ve filmu vzor morálních hodnot, ale má postava je celkem slušný hajzl. Snažil jsem se, aby ho lidé pochopili, nebo snad měli rádi, což nevím, zda se povedlo, ale při nejmenším je to zajímavá postava.“

Václav Neužil a Matyáš Řezníček

Stanice ČT sport oslaví 20 let od svého vzniku, 70 let od prvního mezinárodního sportovního přenosu a 70 let nejdéle vysílané televizní relace Branky, body, vteřiny. Diváky čekají zimní olympijské hry 2026, mistrovství světa v hokeji a fotbale nebo světový šampionát v krasobruslení, který bude po 33 letech hostit Praha. Novinkou je i vylepšená aplikace a web ČT sport, které divákům nabídnou jednodušší cestu ke všem sportovním přenosům na digitální platformě.

„ČT edu spustí od 6. ledna 2026 nový projekt DouČTo – sérii živých lekcí pro deváťáky a jejich rodiče, které budou každý týden v úterý od 18 hodin dostupné na YouTube a Twitchi. Certifikovaný lektor během čtrnácti kapitol provede žáky přípravou na přijímačky v přímém přenosu a v interakci s diváky,“ uvádí generální ředitel  České televize Hynek Chudárek.

Digitální platforma iVysílání obohatí svou nabídku o tři nové původní projekty: seriál Filter, dokumentární sérii Watchparty a cyklus Generace Nika. Diváci se mohou těšit i na premiéry a návraty kultovních titulů, mimo jiné Babylon Berlín, Geniální přítelkyně, Cruel Love, The Office, Afterparty či Červený trpaslík.

Dětský program ČT 😀 připravuje pokračování večerníčku Čtyřlístek, další díly Pohádkové pátračky a také oslavy 45. výročí Studia Kamarád. Ze zahraničních seriálů uvede například Tobiáš Lolness, Belfort a Lupin, Byl jednou jeden předmět, Atomákov a Vegesauři. Do vysílání se vrátí i legendy Gumídci nebo Phineas a Ferb. „Dělat pořady pro děti, aby je bavily a vzdělávaly není jednoduché. Už proto, že dětský divák vydrží chvilku a odchází,“ dodává Hynek Chudárek.

„Původní tvorba, vzdělávací projekty , kulturní pořady i velké sportovní události jsou jádrem toho, co má veřejná služba přinášet. Rok 2026 je pro nás zároveň rokem velkých výročí, o to víc mě těší, že divákům nabídneme mimořádně bohatý a hodnotný program, „ uzavírá generální ředitel České televize Hynek Chudárek.

Hynek Chudárek, generální ředitel České televize

 

Foto, video, text: Eva Smolíková

Taneční magazín

Jiřina Bohdalová pokřtila novou kuchařku!

Novou kuchařku Prababičky pravnoučatům věnovala Jiřina Bohdalová svému pravnukovi 

Na vánoční trh přichází nová, v pořadí už patnáctá kuchařka filmové a divadelní legendy Jiřiny Bohdalové nazvaná Prababičky pravnoučatům. Herečka ji vydává v Nakladatelství Olympia, které momentálně vytisklo 6000 vydání už nyní velmi žádané knihy. Jiřina Bohdalová ji věnovala svému pravnoučkovi Toníčkovi, který se narodil 2. prosince. Knihu pokřtila 7. prosince v Divadle Hybernia.

 

Autorky Jiřina Bohdalová a Jana Roušarová

 

Samotný křest

 

„Stala jsem se prababičkou a už teď se těším, až se budu láskyplně dívat, jak můj prví pravnouček sílí a roste a jak postupně objevuje tisícero z vůní kuchyně. Mohu vám přísahat, že mu v průběhu let bude vždy vařeno podle těch nejlepších receptů, které se v našich rodinách předávaly z generace na generaci,“ říká ke kuchařce legendární herečka Jiřina Bohdalová„Mluvím o dvou rodinách, protože jsem tuto knihu napsala společně se svou velkou přítelkyní, a mimochodem skvělou kuchařkou, paní Janou Roušarovou. Z rodinných archívů jsme vybraly recepty jen ty opravdu z nejlepších, jen ty, které prověřil čas,“ dodává Jiřina Bohdalová.

Skvělá kuchařka a kamarádka Jana Roušarová

 

Společně s Janou Roušarovou si přejí, aby kniha pomohla ve všech rodinách vykouzlit chvíle, kdy se společně strávený čas promění v nezapomenutelnou vzpomínku. „Chceme tyto recepty předat nejen vnoučatům a pravnoučatům, ale dalším mnoha generacím,“ shodují se obě dámy. Jako kmotry přizvaly moderátorku Saskii Burešovou a režiséra Zdeňka Zelenku, který se na textové podobě titulu Prababičky pravnoučatům podílel. 

Kmotra Saskia Burešová

 

Kmotr Zdeněk Zelenka

 

 

 

„Jiřince jsem přispěla receptem na pečený květák, který ona sama tolik miluje. Knize přeji především mnoho čtenářů – napříč generacemi,“ říká Simona Stašová, dcera autorky. Není přitom jedinou slavnou osobností, která do knihy přispěla. Čtenáři se můžou také těšit například na oblíbené recepty Hany Zagorové či Evy Pilarové.

Novinářů bylo tolik, že se do divadla Hybernia téměř nevešli

 

Podepisovalo se a podepisovalo…

 

Prababičky pravnoučatům seženou zájemci u všech dobrých knihkupců, ale také přímo na webových stránkách Nakladatelství Olympia. Partnerem publikace se stala firma Eco Investment.

Foto, video: Eva Smolíková

 

Hana Tietze 

pro Taneční magazín

Největší burlesque událost v Česku!

4 večery, které jinde nezažijete

9. ročník největšího burlesque festivalu,  kterého se účastnilo  85  účinkujících ze 16 zemí přivezlo podívanou světové úrovně, plnou elegance, humoru a smyslnosti. Toto je možné vidět jen jednou za rok!


Letošní vítězky

 Bona Dawn z Litvy získala titul Bohemian Queen

 Rebelle Bettie ze Švýcarska získala titul  Bohemian Princess

 

 

Skvěle moderovala Angelina Angelic

 

Probíhal  19. – 22. listopadu, v Brně,  v Ostravě a v Praze.

Letos byla atmosféra žhavě italská – přijelo rekordních 21 performerek z Itálie, což bylo víc než domácí účast! Silné zastoupení měla severní Evropa, např.  Finové, zástupci Litvy, Estonska.

Z USA přiletěla diva jako z 20. let z newyorské scény – Gin Minsky. Tato dáma je nejen mistryní stepu, ale i jednou z mála žen na světě, které ovládají nebezpečné a ohromující polykání mečů.

Evropskou hvězdou tohoto ročníku byla Anja Pavlova, oslnivá performerka a kostýmní výtvarnice z Berlína, známá svými akty a precizním tancem.

Každá show měla unikátní obsazení, nádherné sály, skvělé moderátory, tombolu a oblíbenou soutěž o nejlépe oblečené diváky.

soutěžící o nejkrásnější kostým měla úspěch

Během Bohemian Queen Night  vystoupily Gin Minsky, Anja Pavlova, Tuna Tartare a další. Moderovala a večerem vtipně  provázela Angelina Angelic.

Doposud jsem vlastně nepoznala typ takového festivalu. Ženy jsou zde přirozené, těší se ze svého těla a umí ho krásně prezentovat, jsou v souladu se svou sexualitou a vyzařuje z nich sebevědomí. Umění se svléknout je také druhem umění, pochopila jsem.  Ocenila jsem vysokou uměleckou hodnotu, pružnost těl, provedení tanečních choreografii, příběh, který některá vystoupení vyprávěla a estetiku kostýmů.

Všichni diváci jsou velice ukáznění, i když se živě zapojují a  povzbuzují, společnost tvoří spíše páry a ženy. Možná diváka nezvyklého této zábavě, který je na burlesce poprvé,  může jeho reakce překvapit a nemusí úplně chápat, proč ho to baví. Především ženy si mohou položit otázku, proč se jim líbí dívat se na jiné ženy, jak se svlékají. Klíčem je to, že skrze ně se vlastně dívají na sebe a cítí v tom pohledu povolení být sami se sebou stejně tak v pohodě,  jako dámy na pódiu.

Častá je otázka, zda je burleska striptýz a podle informací z produkce ano, je to forma uměleckého striptýzu s divadelními a tanečními prvky a humor je u burlesky častý. Jak jsou krásné, tak se tyhle dámy neberou zas tak vážně.

Efekt představení člověk pocítí hlavně naživo v interakci s performerkou a s ostatními diváky, je žádoucí povzbuzovat v průběhu show. Někdy na divákovi dokonce přistane odložená rukavička nebo ho polechtá peříčko z vějíře nebo boa. Jistě ani burleska není pro každého, konzervativní lidi  nemusí zaujmout. Ale v postkomunistické zemi jako u nás, je fajn zažít, jak se ženy povzbuzují navzájem a že být vidět, líbivě se prezentovat a strhnout na sebe pozornost je v pořádku,  ať máme jakoukoliv postavu nebo věk a gender. Je to návrat do lidské přirozenosti,  nespoutané konvencemi a patriarchálními očekáváními a tlaky, které na nás utočí z reklam a médií stále. Je to velice ženské a zároveň i velmi feministické.

Domnívám se, že Bohemian Burlesque Festival je oživení starých dobrých tradic s vysokou uměleckou hodnotou. Ženy ukazují svou přirozenost, touhu po kráse a sexualitě bez jakýchkoliv zábran. Lidé se těší z okamžiku, jedinečného zážitku smyslnosti,  který právě a jen umění přináší, radují se, vše je na vysoké úrovni. Já osobně musím říct, že tomuto festivalu fandím a přeji, ať se jim daří i v příštím  jubilejním 10. ročníku.

Foto: Karin Petrovská

Foto: Gabriel Matula

Foto: Karin Petrovská

Foto: Gabriel Matula

Foto: Gabriel Matula

Foto: Gabriel Matula

Foto: Gabriel Matula

Lucie Čihánková, uměleckým jménem Angelica G.  L ´Amour, profesionální burleskní tanečnice, lektorka a producentka Bohemian Burlesque

 

Lucie Čihánková (vlevo) alias Angelica G.  L ´Amour a Angelina Angelic

 

TM: Co je Burleska? Někdo ji může spojovat se striptýzem a  považovat ji tak  za vulgární, nikoliv za umění. Jak to vnímáte Vy?

„Burleska je teatrální striptýz. Já osobně nemám ráda slovo „vulgární“. Je to podobné jako s pole dance. Lidé ho dnes vnímají jako sportovní disciplínu, jen málokdo si přizná, že jeho kořeny sahají do striptýzových klubů. Je těžké rozdělovat kulturu na „vyšší a nižší.“

Burleskní komunita se nevymezuje negativně vůči žádné formě sexuality. Může jít o strip kluby, OnlyFans nebo jiné formy erotického projevu. I když to děláme  jinak, neznamená to, že to děláme „lépe“.

Striptýz se kdysi stal součástí burlesky právě proto, že provokoval a narušoval tehdejší představy o „vysoké kultuře“. Sloužil jako satira a prostředek nadsázky. Ostatně i samotné slovo burleska pochází z italského slova burla, což znamená žert nebo parodii. Humor je pro burlesku typický, nikdy se nebereme příliš vážně.

Je třeba si uvědomit, že nahota bývala dříve mnohem skandálnější než dnes. Nahota, kterou v burlesce ukazujeme, je dnes velmi decentní, byla v minulosti považována za něco pobuřujícího, protože se s otevřenou nahotou člověk setkával velmi zřídka.

V burlesce se nesvlékáme úplně donaha, většinou se používají pasties, což jsou takové ozdoby na bradavky, původně krytky z doby, kdy bylo nelegální se ukazovat nahá a zákon se tak obcházel. Později se z pasties stala estetická kategorie. Ani nesvlékáme úsporná tanga.“

Burleska nemá limity ani proporční ani věkové, nejde o soutěž centimetrů jako u Miss, že ?


„Přesně tak,  je to velmi otevřená umělecká forma, ve které je dovoleno vše a všechno. Věnují se jí ženy všech věkových a váhových kategorií, také lidé různého genderu, spolupracujeme s různými transgender performery, drag queens, travesti a podobně. Existuje i takzvaná boylesque, což je mužská burleska.“

Je to tedy způsob sebepřijetí? Může toto umění  pomoci lidem v sebelásce?

„Bylo určitě  docela fajn, kdyby se na sebe ženy dokázaly dívat v zrcadle, ať už krásně oblečené a upravené, anebo prostě jenom nahé, ať už s make-upem nebo bez. Aby se zkrátka přijímaly takové, jaké jsou: s jakoukoliv hmotností, v jakémkoliv věku a uměly si upřímně říct: „Jsem krásná.“

 

 

Jaké byly Vaše začátky? Pomohlo Vám to také k přijetí sebe sama?

„Já jsem poprvé narazila na burlesku na Novém Zélandu, kde jsem delší dobu žila. Objevila jsem tam kurzy, na kterých se tato forma umění vyučovala. A tradičně, stejě jako dnes, po absolvování kurzů následuje tzv. studentská show, kde si účastníci mohou vyzkoušet své první vystoupení před publikem.

K burlesce jsem se dostala až ve svých osmadvaceti letech, kdy jsem byla z velké části sama se sebou už vyrovnaná. Původně mi pomohly spíš jiné formy tance, můj první vztah a hodně terapie. Setkala jsem se s tanečními formami  od baletu, latiny a standardu až po disco dance. Ale částečně to vliv má, protože burleska je hodně psychologická. Souvisí s ženskostí a novým přístupem k feminismu, kdy žena nechce být pouze objektivizována, ale zároveň se přirozeně chce líbit, ať už sama sobě nebo jiným. To jsou témata, která jsem vždy řešila.

 Mnoho let jsem vystupovala jako gogo tanečnice, což jsem milovala. Tam jsem se naučila i skvěle improvizovat. Poté jsem hledala spíše sólové taneční formy, jako jsou břišní tance a flamenco. U burlesky jsem nakonec zakotvila, protože mi poskytla možnost udělat si vlastní mix stylů a vlastní interpretaci hudby ve spojení s jakýmkoliv pohybem. 

Hodně terapie? Bojovala jste tedy s nějakým vlastním problémem?

„Mám silné ADHD,“ směje se Lucie,  „Musela jsem se ke všemu  tomu také dopracovat. Jako dítě jsem byla dlouhodobě šikanovaná. Nosila jsem silné brýle a na jednom oku jsem měla takovou tu klapku. Navíc mě bavila škola, historie, zajímala jsem se spíše o věci dospělých, takže jsem nikdy nezapadala do kolektivu. Ještě k tomu mi ve dvanácti narostla velká prsa, se kterými nebylo snadné se sžít,“ popisuje Lucie své nelehké dětství.“

S jakými předsudky se u burlesky setkáváte?

„Víte, že se s nimi ani nesetkávám? Myslím, že Česká republika má v tomhle ohledu dobrou pozici, což si mnoho Čechů ani neuvědomuje. Nejsme vůbec konzervativní, což je mimo jiné dáno i tím, že jsme naštěstí jedna z nejateističtějších zemí světa. Na to jsem jako Češka pyšná. Možná nejsme tolik pokrokoví, ale máme otevřenou mysl.

A ti, co ji nemají, ti na burlesku nechodí, jen třeba píší ty horší komentáře pod našimi videi. Ale ti mě nezajímají, protože takoví lidé mají často smutný život a nejsou v pohodě sami se sebou, když tohle potřebují dělat. Jasně, burleska není pro každého. Ale její fanoušky spojuje velký nadhled a otevřenost. 

Je rozdíl mezi Českou republikou a jinými částmi Evropy, zrovna tak mezi Evropou a Amerikou. Burleska vznikla v Evropě,  ale svůj zlatý věk zažila v Americe. Rozdíly spočívají hlavně v tom, nakolik je jaká  kultura konzervativní. Velkou roli hraje i náboženství. Málokdo v zahraničí ví, že Česká republika je velmi ateistická země, tím se ráda chlubím. U nás to všichni víme, ale  mnoho cizinců to vůbec netuší. Jsme obklopeni zeměmi, kde je náboženský vliv mnohem silnější.

Častý  je mýtus, že burleska je méně odhalený striptýz pro pány. Muži tam samozřejmě rádi chodí také, ale bývají show, kde ženy tvoří i osmdesát procent obecenstva. Ženám to poskytuje určitý náhled na sebe, moment sebepřijetí. A nejdůležitější na tom je to implicitní povolení mít se ráda taková, jaká jsem, když vidím, že to tak mají různorodé burlesque tanečnice na pódiu. Máme velmi široký záběr publika napříč generacemi i profesemi. Spojuje je ale jedno: jsou to lidé vnímaví, pozitivní a otevření novým zkušenostem.

Burleska nemá kromě osmnáct plus věkové limity. Znám dámy, které dělaly burlesku v šedesátých letech a dodneška vystupují. Je to také formát přijímající různé typy postav, různé typy lidí. Ta komunita je veliká. Burleska nabourává představu, že určité typy postav by se neměly ukazovat a obdivovat, natož polonahé. Burleska nás učí vzít, co nám bylo tělesně dáno, a vytěžit z toho maximum. Vizuálně jde o to, jaký si vytvoříte vzhled za pomoci kostýmu, stylingu a výrazu.¨

Takže Vás to všechno nabíjí energií?

„Občas také prožívám pocit vyhoření. Přichází vždycky ve tří až čtyřletých cyklech. Ale mě baví spousta věcí. Jsem lingvistka, miluju hru se slovy, jazyk, moje velká láska je kreativní psaní. Kromě vystupování vyučuji burlesku, pořádám kurzy a pomáhám vychovávat nové talenty, moderuji show, dělám produkci a zdobím mnoho kostýmů pro sebe i pro svou kabaretní skupinu Bohemian Bombshells. Takže je to pestré. Jinak se chci letos víc zaměřit na vystupování v zahraničí. Na profi úrovni je v burlesce časté míchání různých přidružených rolí, vedení kurzů, vlastní vystupování a v mém případě i moje oblíbené moderování a produkce.“

Je něco, co musí tanečnice burlesky  splňovat?

„Burleska by měla mít pohybové nadání, styl a smysl pro detail a estetiku. Je nutné mít dobré sebevědomí, aby člověk uměl vytvářet intenzivní kontakt s publikem, koncentrovat jeho energii a vydat co nejvíce energie ze sebe. Právě v tom může být náročné i velmi krátké, třeba tří až pětiminutové vystoupení, zejména pokud jste třeba zrovna z něčeho smutná nebo nemocná. Součástí profesionality je ale umět tyto pocity zvládnout a dát divákům ze sebe to nejlepší.“

Děkujeme za rozhovor

Zdroj: Archiv Lucie Čihánkové

Foto, video: Eva Smolíková

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Přišel čas snění s Louskáčkem

Oblíbený vánoční výlet do světa fantazie je opět tady

11. listopadu uvedla Tanečního konzervatoř hl. m. Prahy v divadle Hybernia oblíbený balet Louskáček, tentokrát zase v jiné verzi. Taneční konzervatoř letos slaví 80 let své existence, takže tato inscenace je vlastně součástí oslav.  Na jevišti se představili studenti všech ročníků konzervatoře. Malí vojáčci a myši byli studenti 1.-3. ročníku, vločky, valčík  a arabský tanec studenti 5.-8. ročníku. Ale také již nadějná jména  v rolích prince Louskáčka a hlavní  dívčí hrdinky  Klárky.  V roli Klárky se představila Maria Yoshimoto, v roli malé  Klárky Zlata Zhara. Louskáčkem – princem se stal Albert Schmidtmayer, malým Louskáčkem Matěj Skočdopole.

Choreografie vznikla pod vedením Jiřího Horáka, vychází sice z klasického libreta, ale v této verzi je inscenace doplněna multimediální projekcí.  V rekvizitách není žádný plyšák ani létající postel, s kouzly nám pomáhají moderní technologie,“ vysvětluje  ředitelka Taneční konzervatoře hlavního města Prahy Pamela Morávková.

 

Autoři děj zasadili do atraktivní části Prahy- Starého Města.  Uvidíte kouzelné sněžení, pohádkové víly a zdobení vánočního stromku.  Neopakovatelné! Místo statických kulis se celé jeviště stává prostorem reagujícím na hudbu, choreografii a příběh. 

 

Hranice mezi realitou a snem se rozplývá

 

Nataliya Grimberg, designérka a futuristka, tvůrkyně projekcí,  dodává:  „Každý obraz se lehce pohybuje, mění, dýchá. Je to jemné, neokázalé kouzlo, které dělá z Vánoc něco, čemu chceme věřit znovu a znovu.“

 

Ano, já coby divák naprosto souhlasím a lépe to říci nemohu. Je to tak. Kouzlo Vánoc. Znovu a znovu. Opět Vás chytne, zase uvěříte…. Uvěříte i Louskáčkovi.

 

Nelze si představit lepší večer s větší nadílkou umění, než je právě tato. Je to strop všeho, co nám kultura nabízí. Čistý, ryzí tanec, který je navíc doplněn  projekcí, která uchvátí a také kostýmy, které jsou příjemné na pohled.

 

Pro úplně nejmenší je možná dobré, když příběh znají, protože mohou lépe rozehrát svou fantazii.

 

Zopakuji příběh, který známe: Malá Klárka dostane k Vánocům dřevěného Louskáčka, netuší ale, že s úderem půlnoci se hračka probudí. Klárka s ní prožívá svůj sen… Udatný Louskáček bojuje proti Myšímu králi.  Ocitnou se v říši sněhových vloček (křehká a třpytivá krajina), putují různými krajinami plných motýlů, ptáčků, až do Království Víly Vánoc. A tam čeká pestrá paleta barev tanců!

 

Já osobně jsem viděla Louskáčka už vícekrát, mám ho ráda, pokaždé je jiný a musím říct  –  nezklamal! Je to krásně strávený večer před Vánoci, navíc  v krásném divadle Hybernia, sen, tajnosti, kouzla…  zkrátka krása a neopakovatelnost okamžiku. Moc se mi to líbilo. Tanec je čistý, krásný, nemám co dodat. Já jsem byla  zhruba  dvě hodiny šťastná a přeji tento krásný předvánoční  čas  všem.

Foto: Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín