Jedna z pěti baletek v La Scale je anorektička, prohlašuje primabalerina Mariafrancesca Garritano.
Tlak, který je vyvíjený na baletky, aby byly fyzicky dokonalé, způsobil, že mnoho baletek nemůže mít děti, říká hvězda Tom Kington.
Řím, 14. prosince 2011
Foto: Marco Brescia/La Scala
Mariafrancesca Garritano vystupuje v Miláně ve světoznámém divadle La Scala. Říká, že její váha klesla, když byla na taneční akademii.
Jednoho večera na začátku nové sezóny v La Scale, jedna z primabalerín dramaticky odhalila problém bulimie a anorexie mezi baletkami.
Porušila tím nepsané pravidlo “nikdy nehovořit o problémech s jídlem mezi italskými elitními tanečnicemi. Mariafrancesca Garritano řekla tisku, že jedna z pěti balerin, které zná, je anorektička a důsledkem toho, mnohé z nich nyní nemohou mít děti.
Napadlo mě samozřejmě, že budu vyhozená, , ale miluji La Scalu, starám se o ni, a proto skutečně doufám, že se věci mohou změnit, říká Garritano, 33, která vyhrála konkurs na taneční akademii, když jí bylo 16 let.
Jedno z nejprestižnějších a nejstarších divadel na světě zahajuje novou sezonu Mozarttovou operou Don Giovanni. Událost tradičně přitahuje smetánku italských politiků a podnikatelů, právě tak jako i královské osobnosti ze zahraničí. Ale za vším tímto blýskavým leskem umělců, není všechno vpořádku, říká Garritano, která už všechno řekla v knize “Prosím pravdu o baletu”.
Anorexie a bulimie jsou dvě z nejběžnějších poruch příjmu potravy. Obě jsou vykreslené v dramatickém filmu Black Swan, psychodrama o baletu, které vyhrálo oskara, v hlavní roli Natalie Portman.
“Opakující se varování o tlačení mladých tanečnic k tomu, aby trestali svá těla v hledání tělesné dokonalosti, bylo do teď ignorováné v Miláně”, říká Mariafrancesca Garritano. “Když jsem trénovala jako dospívající, instruktoři mě nazývali mozarela nebo čínský knedlík přede všemi. Omezila jsem jídlo tak moc, že mi skončila menstruace na rok a půl, když mi bylo 16 a 17 let, moje váha poklesla na 43 kilo.”
Garritano říká, že sedm z deseti tanečnic na taneční akademii má zastavený menstruační cyklus, protože se pokoušeli jíst méně. “Byla jsem na jablku a jogurtu přes den, spoléhala jsem se na adrenalin, abych vydržela zkoušku”, říká Garritano.
“Některé tanečnice byly převezeny do nemocnice, aby byly nakrmeny trubičkami, ostatní měly deprese a stále vyhledávají radu odborníka.”
“Stále mám vážné bolesti střev a opakované zlomeniny kostí, což je, myslím, spojené s dietou”.
“Dívky také podstupují plastické operace zmenšení prsou, aby si udržely štíhlou siluetu. Je to bláznivé – jsem nejdřív žena, až pak baletka”, tvrdí Garritano. “Jedna z pěti studentek se stala anorektička, o něco menší množství trpí bulimií. A stejné množství trpí, nejen v La Scale, ale v tomto oboru. A mnohé nyní nemohou mít děti.”
Mluvčí La Scaly se odmítla vyjádřit k nebezpečí anorexie na Taneční akademii. Garritano řekla, že byla upozorněna na to, aby o tom nehovořila veřejně.
“Ale hovořím s lidmi o systému, ale zdá se, že se nic nemění. Velice často jsou učitelky frustrované bývalé baleríny, které dělají ostatním to stejné, co se stalo jim.”
“Rodiče věří, že jejich dcery jsou v dobrých rukou a ztrácí s nimi kontakt, když dívky začínají svůj náboženský vztah se zrcadly, s učiteli a veřejností.”
Pro Garritano byl balet únik z nešťastného dětství v Kalábrii v jižní Itálii. Poté, co její matka zemřela, když jí bylo 11 let, její otec si vzal ženu, se kterou měl dlouho poměr a poslal dcery žít s tetou. “Byla to její tvrdá výchova, říká Garritano, která mě ochránila před tlakem na akademii. Moje tvrdohlavost mě zachránila před sklouznutím do anorexie – tohle a moje lačné vzpomínky na smažené jídlo, které jsem jedla v Kalábrii” vzpomíná Garritano.
Taková tvrdá hlava vyzvala mladé baletky, aby se bouřili proti servilnímu postoji, který se očekává od tanečníků.
“Nemohla jsem to udržet v tichosti, když na nás učitelé křičeli. Pokud používáte vojenský výcvik s baletkami, vytvoříte roboty, ne umělce”.
Když se stala baletkou jako nejlepší ze třídy v roce 1998, Garritano žalovala La Scalu, protože si myslela, že ji přehlíží. Nakonec se stala jednou ze 14 sólistek tohoto roku.
OBRAZEK (pokud ještě máme)
“Měsíce jsem nemohla tančit poté, co jsem vypovídala proti manažerům. Vždycky jsem byla otevřená, ale viděla jsem, že to brzdí moji kariéru.”
Nyní, díky své knize, Garritano vydává poselství pro mladé tanečníky. “Balet je vyčerpávající, ale může to být i sen, pokud se vyhnete poruchám příjmu potravy. Chtěla jsem upozornit na tento svět a díky své knize, studenti a matky mě teď kontaktují a kladou různé otázky na Facebooku.”
“Ještě lepší výsledek by přineslo,, kdyby baletky, které jsou známější než já, udělali krok vpřed a řekly, jak to opravdu je”, říká Garritano.
Taneční magazín