Návrat miláčků publika Akoreacro

Zahraniční hvězdy na Letní Letné: návrat Akoreacro, kanadských mistrů The 7 Fingers i show Max & Maurice

Dvaadvacátá Letní Letná otevře svá šapitó tomu nejlepšímu z nového cirkusu z Francie a Kanady. Část zahraničních novocirkusových hvězd se před festivalové diváky po velkém úspěchu opět vrací. Miláčci publika Akoreacro odehrají před tuzemským publikem českou premiéru (a první světovou reprízu) své horké novinky s názvem Ostinato. Světoznámí Bêtes de foire ve snovém představení Décrochez-moi-ça oživí dobu kočovných cirkusů. Max & Maurice potěší všechny smysly akrobatickou show Les Grands Fourneaux #2 spojenou s netradiční večeří. Jeden z nejznámějších novocirkusových souborů světa, kanadští The 7 Fingers, strhnou všechny v Duel Reality adrenalinovým bojem o lásku.  Jejich krajané People Watching znejistí publikum akrobacií mezi snem a realitou v show Play Dead. Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná zve nejen na zahraniční cirkusovou elitu od 13. do 31. srpna, už tradičně do Letenských sadů v Praze. O otevření festivalu se 13. srpna postará hvězda české novocirkusové scény – Cirk La Putyka.


Francouzský soubor Akoreacro byl na Letní Letné už před deseti lety jako hvězda vánoční edice festivalu LeDní Letná, naposledy loni ohromili diváky při zahájení představením na návěsu kamionu. Tentokrát přijedou Akoreacro do Česka hned po světové premiéře své novinky Ostinato, takže ji diváci Letní Letné uvidí jako jedni z prvních. Pilovat svou show bude soubor do července, proto zatím zůstává tak trochu překvapením, s čím se oblíbenci festivalového publika vrátí letos. Ovšem zárukou je kvalitní novocirkusová podívaná s nebezpečnou a propracovanou akrobacií a dávkou humoru.

Ani Bêtes de foire nebudou na Letní Letné úplnými nováčky, i Praha byla zastávkou jejich oceňovaného představení Bêtes de foire – Petit théâtre de gestes, které zaplnilo vrchovatě malé šapitó hravostí, zábavnými výstupy a starocirkusovou poetikou. Ve snovém cirkusu Décrochez-moi-ça (Sundejte mi to) pokračují ve svém putování s poetickým laděním a ve výzkumu vnímání času, navíc obohaceni o dva multiinstrumentalisty, kteří doprovázejí živě celou show. Centrální kruhové jeviště – samotné srdce cirkusu – se neúnavně točí a stává se magickým světem za zrcadlem, kde klobouky létají, kabáty se vrství a realita se prolíná s iluzí, pohyb s hudbou. To vše v dokonalé souhře barev, zvuků a emocí.

Do jedinečné kočovné restaurace se skutečným menu přenese diváky představení Les Grands Fourneaux #2 od francouzského dua Max & Maurice, ve skutečnosti Antoinea Deschampse a Emmanuela Gillerona, kteří se po neuvěřitelných čtyřiceti letech rozhodli s celým souborem vyrazit na poslední turné se svými nejslavnějšími inscenacemi. K nim patří i Les Grands Fourneaux #2 čili Velké plotny, bláznivé dobrodružství v restauraci, kde se mezi stoly odehrávají nevšední příběhy, mistrovská akrobacie, zábavné choreografie i hudební improvizace. „Během představení se opravdu nevšedním způsobem podává čtyřchodová vegetariánská večeře, která je v ceně vstupenky, proto doporučujeme nepodlehnout gastronomickým lákadlům v našem cirkusovém městečku,“ dodává ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek.

Z Kanady se do Letenských sadů opět chystá druhé tamní nejznámější novocirkusové uskupení hned po Cirque du Soleil. Umělecký kolektiv The 7 Fingers nemá obdoby ve způsobu, jak svou akrobacií kombinuje různé žánry a hledá nové způsoby vyprávění příběhů. Jedno, zda v komorních sólových představeních nebo při velkolepých show na Broadwayi. V inscenaci Duel Reality přenesl soubor nesmrtelný příběh lásky do sportovní arény. Vášeň se střetává se soupeřením a touha s napětím. Diváci jako zanícení fanoušci sledují riskantní podívanou s precizní akrobacií, kde se uprostřed adrenalinového boje zrodí osudová láska.

Nové vizuálně podmanivé představení Play Dead kanadského kolektivu People Watching slibuje zážitek, který překračuje hranice reality. Montrealské uskupení využívá vizuální podmanivosti současného cirkusu k hluboce lidskému, intimnímu uměleckému jazyku. Díky jedinečné kombinaci akrobacie, tance a fyzického divadla přináší People Watching moderní nový cirkus, který je jemný i silný, zasněný i strhující. V show Play Dead propojuje hravou lehkost s tajemstvím neznáma. Vznikl tak příběh na pomezí snů a vzpomínek, v němž se osm postav vydává na cestu objevování absurdity lidské existence.

Nový cirkus ze světa přijede za návštěvníky Letní Letné do Letenských sadů od 13. do 31. srpna. Dvacátý druhý ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla se opět stane místem i pro přehlídku tuzemské novocirkusové scény a důvodem pro návštěvu bude i bohatý doprovodný program. Vstupenky na zahraniční program jsou právě v prodeji na webu festivalu.

  1. ročník Letní Letné | 13. 8. – 31. 8. 2025

Vstupenky: https://letniletna.cz/cs/vstupenky/

Michaela Sikorová

Festival se koná pod záštitou ministra kultury Mgr. Martina Baxy, primátora hlavního města Prahy doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc. a náměstka primátora hlavního města Prahy, radního pro kulturu JUDr. Jiřího Pospíšila.

Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná pořádá Společnost GASPARD za podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky a Městské části Praha 7.

Čestný člen ČAF – Česká asociace festivalů sdružuje významné festivaly živého umění napříč uměleckými disciplínami.

Taneční magazín

Hvězdný Dominik Vodička v Pražském komorním baletu

Kytice naposledy na jevišti

Šest let, tisíce nadšených diváků a desítky vyprodaných představení – úspěšná cesta baletní adaptace Erbenovy Kytice se chýlí ke konci. Pražský komorní balet uvede derniéru této výjimečné inscenace 25. května 2025 v 19 hodin v Divadle na Vinohradech. V hlavní roli se po čtyřleté pauze naposledy představí Dominik Vodička, laureát Ceny Thálie za rok 2019.

Baletní zpracování Erbenovy Kytice v choreografii Petra Zusky na původní hudbu Ondřeje Brouska si od své premiéry v květnu 2019 získalo obdiv diváků i kritiky a představení se zařadilo mezi nejvýznamnější tituly v repertoáru souboru.

„Erbenova sbírka veršovaných balad Kytice patří k pokladům české poezie a literatury. Je to souhrn obrazů a příběhů, které jsou povětšinou prodchnuty náladami a situacemi lyrickými, melancholickými, ale i temnými a děsivými,“ říká choreograf Petr Zuska. A dodává: „Mé taneční divadlo se opírá především o symboliku Erbenovy sbírky balad, kde hlavní téma tvoří archetypální trojice Vina – Trest – Vykoupení. Je inspirováno sedmi, respektive deseti konkrétními básněmi sbírky, nejde však o jejich divadelní převyprávění. Někdy se jedná jen o malou esenci, jindy zase o drobnou úpravu dotyčné dějové linie, za účelem vzájemného prolínání a symbolických návazností mezi baladami.“

Inscenace získala několik prestižních ocenění. Vedle Ceny Thálie pro Dominika Vodičku obdržel Petr Zuska cenu za nejlepší choreografii, Ondřej Brousek čestné uznání za původní hudbu a Jan Dušek čestné uznání za výtvarné řešení v rámci celostátní přehlídky Balet 2019.

Dominik Vodička, který se po čtyřech letech vrací na divadelní jeviště právě kvůli derniéře Kytice, uvádí: „Po čtyřech letech mimo divadelní taneční scénu se vracím k titulu, který ve mně zanechal hlubokou stopu. Poslední dobou se věnuji úplně jinému stylu tance a návrat ke Kytici je pro mě nejen fyzicky náročný, ale hlavně vnitřně silný. Když přišla nabídka, jestli bych se chtěl znovu ujmout této role, na chvíli jsem oněměl. Moje první reakce byla rezolutní – ne, teď to nejde, tohle už mám za sebou. Ale pak mi došlo, že jsem si vlastně nikdy neřekl, že Kytice byla moje poslední. A v tu chvíli se to ve mně zlomilo. Uvědomil jsem si, že taková příležitost uzavřít jednu z nejdůležitějších kapitol mé profesní cesty si zaslouží zvážit. Spolupráce s Petrem Zuskou byla pro mě zásadní. Jeho důvěra, když mě obsadil do hlavní role v roce 2019, mě nesmírně posunula. Byl to mimořádný rok – nejen kvůli Kytici, ale i díky StarDance, kde jsem s Veronikou Khek Kubařovou nakonec stál ve finále a zažili jsme společně vítězství. Právě tehdy se začala formovat etapa, která mě přivedla až k tomu, kým jsem dnes. Návrat ke Kytici vnímám jako uzavření jedné éry – nejen konkrétní role, ale i části mého působení na divadelních prknech. Beru to jako příležitost poděkovat, ohlédnout se a s pokorou uzavřít cestu, která pro mě měla obrovský význam. Ne proto, že bych chtěl definitivně končit. Ale proto, že některé kapitoly si zaslouží svůj vlastní, silný a pravdivý závěr.“

„Dominik Vodička byl u zrodu Kytice a jeho návrat po letech vnímáme jako symbolické a důstojné završení cesty této výjimečné inscenace. Kytice se zařadila mezi nejvýraznější tituly našeho repertoáru, získala řadu ocenění a oslovila tisíce diváků. Věřím, že nás 25. května čeká mimořádný večer – plný emocí a silných uměleckých momentů,“ uzavírá Ladislava Dunovská Jandováředitelka Pražského komorního baletu.

Vstupenky na představení jsou v prodeji v pokladně a na webu Divadla na Vinohradech.

KYTICE

Scénář, choreografie a režie: Petr Zuska

Dramaturgie: Tomáš Vondrovic

Hudba: Ondřej Brousek

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Daniel Tesař

Asistenti choreografie: Igor Vejsada, Linda Svidró

Účinkují: Tanečníci Pražského komorního baletu, studenti Konzervatoře Taneční centrum Praha a děti Baletní přípravky Národního divadla

V hlavní roli: Dominik Vodička

Foto: Serghei Gherciu

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

La traviata

Verdiho klasika, příběh o lásce a kapitalismu

Moravské divadlo Olomouc připravuje premiéru opery La traviata, jednoho z nejznámějších děl Giuseppe Verdiho. Režisér Michal Hába přichází s novým pojetím 170 let starého klasického příběhu, který zasáhne nejen operní nadšence, ale i diváky hledající současné společenské přesahy. Jeho inscenace La traviaty odhaluje tragický milostný příběh, ale také tvrdou realitu sociálních nerovností v kapitalistickém světě. La traviata je čtvrtou operní premiérou a zároveň poslední v sezoně pod vedením umělecké šéfky Veroniky Kos Loulové.  Premiéra se uskuteční v pátek 11. dubna 2025.

La traviata jako kritika společnosti

La traviata mě zaujala svým příběhem. Může se zdát jako banální romance, ale lze ji také vnímat jako příběh o vykořisťování člověka ve světě plném sociálních nerovností. Violetta je postava, která má jednu svobodu: buď zemře hlady, nebo bude prodávat práci svého těla. Pro mě to tedy není jen příběh o lásce, je to příběh o lásce a kapitalismu” vysvětluje režisér Michal Hába. Hlavní hrdinka Violetta Valéry není pouze romantickou postavou, ale také zastupuje všechny ženy, které společnost vyloučila pro jejich nezávislost a odhodlání se nepřizpůsobovat dobové morálce. Režijní koncepce se proto soustředí na zobrazení společenských tlaků, které Violettu postupně ničí. Je to nejen tlak patriarchální morálky, ale i ekonomická a sociální realita, která definuje možnosti každého jednotlivce.

Vizuální pojetí a symbolika

Výprava inscenace, za kterou stojí renomovanní výtvarníci Dragan Stojčevski a Adriana Černá, pracují se silnými vizuálními symboly. „Dominantním prvkem v prostoru jsou dvě odlišná zobrazení ženy. První je velký portrét současné ženy, který vypadá jako reklamní fotografie. Fotografie má vynechané oči, čímž vzniká černý průhled skrze tvar, do kterého se objevují sólisté a členové sboru. Dalším zobrazením je reprodukce dobové malby J.-F. Milleta „Sběračky klasů“, namalovaná čtyři roky po premiéře opery. Obraz také ukazuje na znevýhodněnou pozici žen v 19. století, které shromažďují zbytky sklizně, jež byla v té době považována za formu žebraní,“ uvedl StojčevskiScénografie reflektuje nejen Violettin osobní boj, ale i širší společenské souvislosti. „Nehledali jsme realistickou scénografii, ale spíš univerzální odcizený prostor, který evokuje něco mezi bankou a galerií. Banka je symbolem odosobněné směny, galerie zase místem, kde se umění stává postmoderním designem, komoditou. Zlatý býk na scéně odkazuje k Wall Street a dravosti kapitalismu, ale také k dionýsovské oběti a falešnému bohu mamonu. A postava samuraje? Ta do příběhu vnáší motiv morální kázně a kodexu cti, který je pro Violettinu tragédii klíčový. Zároveň evokuje sebevraždu, kterou Violetta svým způsobem života de facto páchá,” přibližuje režisér Hába vizuální koncept inscenace.

Diváci se na jevišti mohou těšit i na taneční doprovod baletního souboru Moravského divadla pod vedením choreografky Cécile Da Costa.

 Pro koho je inscenace určena?

Nová La traviata osloví nejen tradiční milovníky opery, ale i diváky, kteří hledají hlubší společenský přesah. Přestože jde o klasické operní dílo, jeho témata jsou dnes stejně aktuální jako v době jeho vzniku. Podle režiséra je Verdiho hudba fascinujícím kontrastem k tvrdosti příběhu. “V Traviatě je spoustu témat, která má dnes smysl vytáhnout, od zmíněné sociální nerovnosti, přes neviditelné násilí (nejen na ženách) až po “imperativ dneška” – neustále se bavit, konzumovat a pracovat. Zvýraznění těchto témat ale nejde na úkor hudby, naopak – inscenace se snaží hudbu a její výraz maximálně respektovat, nesnaží se ji nikde předběhnout, obejít nebo fungovat na její úkor.”

Hudební nastudování a pěvecké obsazení

O hudební nastudování inscenace se postaral šéfdirigent Tomáš Hanák. V roli Violetty se představí sólistka opery Helena Beránková v alternaci hostující Lada Bočková. Alfreda alternují Raman Hasymau a Luis Carlos Hernández Luque. A do třetice je třeba zmínit i Germonta otce, kde se představí Daniel Kfelíř a hostující Roman Vlkovič.

Orchestr Moravského divadla Olomouc pod taktovkou Tomáše Hanáka a Filipa Urbana slibuje autentický a emocemi nabitý hudební zážitek. Představení bude uvedeno v originálním italském znění s českými a anglickými titulky, aby bylo přístupné co nejširšímu publiku. „Traviata je jedním z nejkrásnějších hudebních šperků, jaký byl kdy vytvořen. Hlavním úkolem dirigenta i všech ostatních interpretů je předvést, nasvítit a vystavit tento skvost tak, aby jeho krása mohla naplno zazářit,“ uvedl dirigent Tomáš Hanák.

Premiéra opery La traviata v Moravském divadle Olomouc se uskuteční 11. a 12 dubna 2025.

Obsazení:

Violetta Valéry: Helena Beránková/ Lada Bočková, j. h.
Alfredo Germont: Raman Hasymau/Luis Carlos Hernández Luque, j. h.
Giorgio Germont: Daniel Kfelíř/Roman Vlkovič, j. h.
Flora Bervoix: Anna Moriová/Marie Svobodová, j. h.
Gaston: Jakub Rousek/Marek Tokoš, j. h.
Baron Douphol: Vojtěch Pačák, j. h.
Markýz D´Obigny: Martin Štolba
Doktor Grenvil: Jiří Přibyl/Oto Nouzovský, j. h.
Sluha u Flory: Jan Vaculík
Posel: Jan Vaculík
Giuseppe, sluha Violetty: Radim Šimeček
Annina: Lucie Skácelíková/Kateřina Popová

Foto: Tereza Valnerová

Vlasta Pechová

pro Taneční magazín