Black&White zahájilo podzimní sezonu v divadle Ponec

Pět premiér, nová divácká tribuna a kurzy pro veřejnost – to je Ponec na podzim roku 2017

Divadlo Ponec zahájilo 17. září podzimní sezonu inscenací Jany Vrány Black&White, která tematizuje rozdílnost i jednotu ženského a mužského principu. Navazuje tak na linii silných společenských témat, v jejímž duchu se nesl letošní ročník festivalu TANEC PRAHA.

Tanečně-vizuální představení vzniklo v koprodukci s multižánrovým festivalem Prague Pride a ukazuje nejen, že mužský a ženský princip dřímá v každém z nás, ale především, že zdánlivě protikladné síly tvoří přes svou odlišnost jeden celek. „Klademe si za cíl popřít klamnou iluzi duality,“ vysvětluje Jana Vrána a dodává: „Jsme si totiž jistí, že bílá i černá jsou dvě naprosto rovnocenné barvy, podstatné pro náš život.“  Inscenace je tanečním sólem Jany Vrány, která se zde ukazuje v několika podobách. Autorem kostýmů a líčení je Renee Vidourková, hudbu složil na míru představení český DJ a producent hiphopové skupiny PSH Mike Trafik.

A jaké je její nejnovější představení Black&White? Z naprosté tmy se vynořuje postava, která dlouze stojí ozářená žlutým světlem, černé sako napůl oblečené a napůl svlečené dává v kombinaci s bílou barvou jednoznačně  najevo, že uvnitř bytosti se skrývá přesně půl černé a půl bílé. Těžko říci, zda má performerka na sobě  kalhoty  či sukni, však také v průběhu představení se z černých kalhot stává bílá sukně. A z tenisek jsou lodičky. Tisíce  rychlých přesných pohybů na místě, které sice možná nic konkrétního neříkají, zato  přináší  prostor pro divákovu fantazii a dokazují, že na přesné a k dokonalosti dovedené pohyby Jany Vrána se zkrátka dobře dívá. Tanec se odehrává povětšinou ve tmě, Jana pracuje  se světelnými a zvukovými efekty,  je tedy co pozorovat.  Zajímavý je moment, kdy se ze tmy vynoří bílý kříž, který zlověstně bliká a posléze mění barvy.  Protikladná slova, která zazní z reproduktorů, nás nutí k zamyšlení, o co tu vlastně jde.  Přesto si z tohoto dílka, které trvá asi 45 min, neodnáším žádný konkrétní závěr, myšlenku  či příběh, vnímám spíše sled pocitů.

Půjdete-li tedy do divadla na Black&White, těšte se na  perfektní tanec doplněný světelnými efekty, což je příjemný zážitek.

Zeptali jsme se ředitelky festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové …..

Jaké si odnášíte dojmy z  představení Black&White?

„Já mám Janu Vrána opravdu ráda, protože má radikální názor  a jde si za svým cílem. Když se rozhodne pro nějaký koncept, tak ho skutečně dodrží a neuhne ani o píď, je velmi precizní. Navíc pracuje se skvělou výtvarnicí a má kolem sebe zajímavý tvůrčí tým, který je schopen vnímat hodnoty stejně jako ona. Možná je její tvorba pro někoho příliš schematická nebo mechanická, ale ona vyjadřuje nějaký životní pocit.   Společnost dnes silně inklinuje k tomu, aby nás dělila na černou a bílou, vidí jen  kladnou a zápornou stránku toho, co se kolem nás děje. Ale nuance  nám unikají a myslím si, že Jana toto vyjadřuje ve svém projektu velmi přesně a já jsem schopná se s tím ztotožnit.“

Ředitelka festivalu Tanec Praha dále  informovala diváky, že se mohou těšit na novou diváckou tribunu,  která má po stranách navíc malé balkonky a větší komfort pro nohy a právě na tomto se přes léto pracovalo.  Yvona Kreuzmannová dále představila další čtyři premiéry, které v divadle Ponec proběhnou  a novinkou jsou také lekce ta nce pro& nbsp; veřejnost,  umělci z divadla Ponec povedou tyto hodiny  od října do května.

Na závěr večera  bylo připraveno výborné občerstvení.

A nám nezbývá než popřát divadlu Ponec i festivalu Tanec Praha úspěšnou sezonu 2017/18.

Eva Smolíková, Katka Kavalírová

Foto: Eva Smolíková, divadlo Ponec

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *