Premiérové tango ve Slévárně

„Tango, ó tango“ bylo doslova tanečním koncertem herečky Anny Polívkové a jejího partnera Michala Kurtiše

Premiéra  jak má být proběhla ve čtvrtek 25. 4. na renomované divadelní scéně La Fabrika. Konkrétně v prostoru její scény Slévárna. Titul „Tango, ó tango“ byl doslova tanečním koncertem herečky Anny Polívkové a jejího partnera Michala Kurtiše. Vše bylo i náležitě premiérově nablýskané, včetně publika, kde nechyběly známé tváře tanečního světa i známé osobnosti včetně slavných příbuzných protagonistů.

Polívková – Kurtiš, tedy dvojice, která je ověnčená vavříny ze šestého ročníku televizní taneční soutěže Star Dance se netají, zvláště dcera slavného klauna a baviče Bolka, že miluje tango. A na jevišti je to setsakra znát. Detailně vypilované a vypointované taneční scény. Mnoho pohybových nápadů, exkurze do historie tanga i potřebný nadhled. To vše po taneční stránce dává představení sílu, význam i výrazný náboj. Úspěšně jim sekunduje i tanečnice Terera Bufková, herečka Háta Hlavatá a další mužští vystupující Tomáš Slavíček a Jiří Zeman. Chválou nelze šetřit ani na výtečně postavenou pasáž stepu v závěrečné fázi večera.

Komplimenty se nedá šetřit také na skvělé zařazení filmových dotáček. Ať již v rovině gagů při nesmírně humorných scénách lyžování anebo dokumentárních černobílých exkurzů do historie tohoto temperamentního a jiskrného tance. Pro úplnost je nutno vyzdvihnout i práci s herci od taneční školy BAILEMOS, specializované na argentinské tango, pod vedením Jana Chrostka a Ivany Balkové.

Polivkova_Kurtis

Co se týká jevištního tvaru, jsem tak trochu na rozpacích. Ani renomovaná filmová režisérka Slobodanka Radun s výraznými muzikálovými zkušenostmi nedokázala dát celému večeru ráz jednolitého představení se vším všudy. Již od prvních minut bylo divákovi jasné, že se nejedná o žádnou syžetovou inscenaci, která by směřovala odněkud někam. Nebo navíc byla nějak vypointovaná. Sled jiskřících pohybových i filmově klaunských nápadů ve stylu starých grotesek, vděčná výuka tance nemotorného klienta či gagy při stepu sice vyvolávaly bouře smíchu a potlesk na otevřené scéně, ale jinak divák asi trochu nechápal, jak představení jako celek uchopit a pochopit. Šlo totiž, jak již jsem nastínil, spíše o sled jednotlivých scének a filmů. Navíc, pokud budu hodnotit představení komplexně, tak trpělo neprovázaností a nevyvážeností. Filmy byly jalksi „napěchovány“ v první třetině večera a dále se spíše již pouze tančilo. Představení nemělo ani závěrečnou pointu, k níž by směřovalo. Prostě, skončilo.

Kladně lze (mimo zmiňovaných filmových projekcí) hodnotit i kostýmy Jarky Procházkové, spíše minimalistickou, ale velmi případnou scénografii Marka Brožka a hudební živý autorský doprovod Hany Baborákové s kolegou na klávesy.

I přes předešlé výtky lze nový počin Anny Polívkové, která nezapře komické geny svého otce, ani ty herecké po své matce, hodnotit jako přínos. Určitě dostává tango a tanec do jiné roviny chápání diváků. Ubírá mu nabubřelost a zkostnatělost a odlidštěnost, jež mu mnozí laici přičítají. Po celý večer je nejen z Anny Polívkové cítit velkou lásku a pokoru k tanci. Zejména k tangu. A určitě proto má „Tango, ó tango“ jako takové význam! Nakonec, přesvědčete se v La Fabrice sami.

AnnaPolivkovaTango

Foto: archiv La Fabrika.

Michal Stein

Taneční magazín

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *