Jak vypadá svět po výbuchu v Hirošimě?

Eliška Brtnická ztvárnila ve své inscenaci pocity lidí přeživších výbuch v Hirošimě. V jejím díle se zajímavě prolíná tanec, akrobacie na visuté hrazdě a papír

 

 

9. února uvedla Eliška Brtnická a Cirkus Mlejn v experimentálním prostoru NoD svou inscenaci pod názvem ENOLA. Toto dílo vyvolává v divákovi silné emoce, na jedné straně skvělý akrobatický výkon Elišky Brtnické, na druhé straně  téma, které se zarývá hluboko do duše.

Inspirací jí byli přeživší v Hirošimě a japonské legendy. Akrobacie na visuté hrazdě byla překrásně umělecky sladěna s tímto tématem, dalším užitým výrazovým prostředkem byl papír.

1

Horský vánek z Fudži k nám donáší příběh o apokalypse. Výbuch v Hirošimě bezesporu zasáhl duše  těch, kterých se život po výbuchu bezprostředně týkal a nejen jejich. Zoufalství a touha pokračovat v lidském údělu, se staly synonymem pro nový život, touhu znovu vstát z popela a jít dál.

Na počátku inscenace ENOLA člověk hledá něco v koši. Pozůstatky čeho?

2

Náhle nastává tma. Člověk se plazí po zemi,  záblesk, znovu tma. Výbuch.  Nachází jakýsi záchytný prostředek, který v tomto případě představuje hrazda, ale vlastně to může být v případě hledání nového života naprosto  cokoliv. Člověk se pomalu sune nahoru, tápe a padá na zem. Čistí zem, odhazuje všechny věci a jen bezvládně odpočívá.  Zoufale se motá, právě tak i na hrazdě,  na své cestě za novým cílem. Chvíli se hrazda točí jako kolotoč, chvílemi se člověk odráží ode dna  a šplhá po bílém plátně  (z papíru), představujícím oblak prachu. Člověk chvíli visí hlavou dolů, pozoruje vlastní stín, (celé toto drama doprovází hudba,  vzbuzující úzkost). Zoufalý člověk stále cosi  hledá, hledá.

4

Po určité době se ale vyšvihne nahoru a spokojeně sedí. Znovu se otáčí, proplétá,  zaplétá, šplhá,  visí, hledá, leze pozpátku,  rezolutně vstává. Hledá, hledá, jako šílený. Černé skvrny  na bílém papíru, představující stopy strašného výbuchu, jsou již smyté.  Nešťastný člověk ještě stále padá, motá se,  houpe se na  tenkém  provázku života. Ale najednou stoupá, stoupá …. a do nebes (tedy Eliška stoupá na visuté hrazdě).  Nezlomný lidský duch jde dál. Zvítězil. Veškeré stopy po výbuchu zmizely, zem čistá, lidé si spokojeně hoví ve svých výšinách, hudba zní  tentokrát poprvé vesele.  Život  v nás opět zvítězil.

3

Eva Smolíková

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *