Tradiční rytmy západní Afriky

Výběr toho nejlepšího z afrických rytmů

 

 

 

Rytmy mají původ v zemích Západní Afriky (Mali, Pobřeží slonoviny, Guinea, Burkina Faso, Senegal, Sierra Leone…) a většinou vycházejí z tradice etnik jazykové skupiny Mandingo (patří sem etnika Malinké *, Bambara, Ďula aj.). Zpravidla se pojí s určitou příležitostí, během níž se v Africe hrávají nebo pro kterou byly původně určeny. Pokud to víme, uvádíme to zde. (Podoby rytmů, jejich názvy i situace, při kterých se hrají, však nejsou neměnné – liší se v různých oblastech a též se mění v čase; většina rytmů se již hraje i při jiných příležitostech a oslavách než dříve a ztrácejí svůj specifický účel.) * Termíny Mandingo a Malinké se často zaměňují; zejména v anglicky a francouzsky psaných pramenech se označení Malinké (nebo Maninka) používá pro celou skupinu. Proto i zde, pokud uvádíme, že jde o rytmus Malinků, je pravděpodobné, že je rozšířen i u ostatních etnik celé rodiny Mandingo.

1. Abondan

Rytmus etnické skupiny Baga. Jde o rytmus vítání z pobřežní části Guineje. Hraje se často ve spojení s rytmem Tiriba, který je rytmem příbuzným.

2. Balakulania

Balakulania je rytmus obřadu obřízky a hraje se též na svatbách. Údajně se hraje během tří dnů před obřízkou a celou poslední noc. Je rytmem Malinků. Verze, kterou hrajeme, je odvozena od verze Famoudou Konatého (CD Rhythms and Songs of Malinké).

3. Gidamba

4. Kake Lambe

Rytmus a tanec z Guineje. Tančí jej při zemědělských svátcích ženy a dívky, aby tím zajistily co největší úrodu rýže. Kake Lambe je maska bytosti, která je ochráncem lesů a vesnice. Říká se, že Kake Lambe může spatřit pouze zasvěcený tanečník tohoto rytmu Postava Kake Lambe se vynoří z lesa, rozmlouvá s tanečníkem a říká mu, co je třeba pro ochranu a přežití lesa a vesnice udělat.

b

5. Kala

Kala se hraje při stejných příležitostech jako soko.

6. Kasa

Je více rytmů, které se nazývají kasa, a všechny jsou spojeny s pěstováním plodin – hrávají se při slavnostech a obřadech spojených se sklizní a setím, nebo přímo na polích k povzbuzení pracujících rolníků.
Zemědělské práce se provádí často na polích vzdálených od vesnice mnoho kilometrů a rolníci tam tedy zůstávají po celou dobu jejich trvání (nocují v jednoduchých chýškých). Kromě neutichajícího zvuku bubnů jsou zpříjemněním práce i občasné tance nebo různé soutěže, jako je např. tato: některá dívka pověsí svůj šátek na klacek zapíchnutý na konci pole a každý chlap pracuje co nejrychleji, aby tam byl první. Vítěz si může děvče odvést do své chýšky (ale pozor, tam to musí být ve vší slušnosti nebo alespoň bez následků – přivést dívku do jiného stavu by pro muže znamenalo veřejné bičování). – údaje Johannese Beera, textová příloha CD Trommelrhythmen der Malinke-Hamana/Guinea, Meistertrommler Famoudou Konaté.
Kasy jsou rytmy etnické skupiny Malinké a vznikly zřejmě v oblasti kolem města Kouroussa v severovýchodní Guineji. Druhé kase, kterou hrajeme, se říká Kasa Soro nebo Kasa Ni Soro (viz např. Paul Nas: West-African Percussion Rhythms – na webu).

7. Konouwlen

Konouwlen je jeden z mnoha rytmů typu dunumba. Dunumby mají původ u Malinků v guinejské oblasti Hamana a jsou to dvanáctiosminové rytmy s typickou dominantní linkou basových bubnů. V překladu jsou to takzvané „tance silných mužů“. Dříve to byly snad válečné tance, později mužské fyzicky dost náročné tance s různými akrobatickými prvky, při kterých se chlapi předváděli, jak jsou šikovní a silní. Jindy byly dunumby spojeny se souboji za použití bičů ze zvířecí kůže. Těm, kdo ho tančili, se říkalo barati, a místu v dědině, kde se tance dunumba provozovaly, bara. Barati měli za úkol dohlížet na průběh slavností (žeby něco jako někdejší moravští stárci?) Funkce barati se předávala v příbuzenstvu anebo si ji zájemci museli právě při těchto soubojích vybojovat. Dnes už dunumby nebývají omezeny na muže ani na etnické skupiny, které je vytvořily – hrají se u guinejských Susuů, Wolofů v Senegalu aj.

8. Kassa ni soro

Jde o další ze skupiny zemědělských rytmů
c

9. Macru

Je to lehounký rytmus svádění a flirtování. Tančí ho dívky, které při něm mají možnost vyjádřit svou lásku a obdiv mladým mužům. Rytmus macru je příbuzný s rytmem yankadi, se kterým se hraje často dohromady. (Srov. například CD Mamady Keita: Nankama. Fonti Musicali, 1992)
Macru je tanec, který vznikl u lidí etnika Susu (někdy se uvádí Soso), kteří žijí v Guineji. Zpívá se při něm:


„A boroma, ma boroma eeh, A boroma, ma boroma eeh,
A boroma, ma boroma, ee-laila bagaguinee,
faraboroni woto kui eeh.“
„Budete tancovat nebo nebudete?
Budete tancovat nebo nebudete?
Ženy (kmene) Baga tancují i v autě!!
Tak budete tancovat nebo nebudete…“
 

Naše verze vychází z podání Famoudou Konatého – viz CD Rhythms and Songs of Malinké.

10. Madan (vyslovuje se „mado“)

Je to rytmus Malinků z Mali, vznikl zřejmě v okolí Bamaka (oblast Kankaba), hraje se běžně i i v Guineji, kde ho nazývají jagbe. V Mali ho hrají zejména jako oslavu hojnosti na konci sklizně nebo též jako uvítací rytmus při slavnostech. V Guineji se jím údajně slaví konec muslimského Ramadánu a také tzv. svátek ovcí (údaje S. Blanca z knihy African Percussion – The Djembe.)

11. Moribayassa

(V úvodu hrajeme break, který je na rozdíl od vlastního rytmu v 12/8 taktu. Pro tuto verzi jsme byli inspirováni CD Mamady Keita Afo, kde je Moribayassa první skladbou.) Moribayassa je rytmus Malinků. Je to název tance, který tančí ten, jemuž se splnilo nějaké přání. Moribayassa bylo původně jméno jistého vtipálka, který dělal vše naopak (například se smál při pohřbech, litoval novopečené maminky atp.) – šlo mu hlavně o to, aby se lidé smáli. Když umíral, bylo jeho přáním, aby byl pochován v termitišti. Když si někdo něco moc přeje, může slíbit, že zatančí Moribayassovi tanec, pokud se přání vyplní. Musí si pak obléct co nejlegračnější oblečení, dělat obličeje a vůbec se snažit být směšný – měl by lidi rozesmát, stejně jako to dělal Moribayassa. Tancuje několikrát kolem vesnice, aby vyjádřil svou radost z vyplnění přání a poděkování Moribayassovi. Po slavnosti se „legrační“ oblečení položí do termitiště a Moribayassa je tak symbolicky opět uložen k spánku. V písni se zpívá:


„Moribayassa hé Moribayassa, Moribayassa (jméno tanečníka) nada,
koanye yassa fo, Moribayassa ka yassa ko, Moribayassa ka yassa mu,
Moribayassa ka yassa don, Moribayassa ka yassa fo.“
„Moribayassa, Moribayassa, /jméno tanečníka/ jde tančit Moribayassu,
co hrajeme je Moribayassa,
musíme umýt Moribayassu, musíme obléct Moribayassu,
musíme tancovat Moribayassu, musíme hrát Moribayassu.“
 

Kromě toho se text přizpůsobuje tomu, co se konkrétně stalo – za co Moribayassovi děkujeme, co se nám splnilo atd.

12. Senegal Rumba

d

13. Sobonenkun (vysl. sobonenko)

Rytmus Malinků. Písnička, která s u tohoto rytmu zpívá, se jmenuje Keren Kono ni, a je o ptáčkovi.


„Keren Kono ni kassi kan die,
Keren Kono ni kassi kan die,
den tollo rumba be Allahe“
14. Soko

Pochází z oblasti Faranah v Guineji, a kromě Malinků ho v poněkud jiné verzi hrají i guinejští obyvatelé etnika Jalunké. Soko je rytmus, na který tančí neiniciovaní chlapci (těm se říká bilakoro), a hraje se v období posledních třech měsíců před jejich iniciací – obřadem obřízky.

15. Soli

(Zajímavý je zde úvodní break, který je v 4/4 rytmu – pak se po signálu pokračuje ve 12/8. Tento úvodní break jsme převzali od Tomáše Ondrůška – Rasin Akirfa.) Soli je vyloženě rytmem obřízky, v některých oblastech se dosud hraje jen při této příležitosti. Hraje se ve všech oblastech, kde žijí lidé etnik Mandingo. Obřízku podstupují chlapci ve věku kolem sedmi let. Jejich matky připravují na obřad zvláštní oblečení, a jak už bylo uvedeno u Balakulanii, celý ceremoniál, který je těmito rytmy doprovázen, trvá několik dní; tancují při něm zejména matky iniciovaných dětí, pro které je to velká událost. Chlapcům se den před obřízkou holí vlasy a dostávají dárky. V Mali se stejný rytmus někde nazývá suku či fura. Soli, které hraje Mamady Keita na CD Sewa Kan, má takovýto text


„Aiti iwuliba
Dembati itiwuliba
Soli bara se“
„Povstaňte,
matky dětí,
přišla hodina Soli.“ (Soli = obřad obřízky.)
16. Sorsornet

Původně rytmus etnické skupiny Baga (Guinea). Hraje se, když dívka opouští dům svých rodičů a odchází za svým manželem. V písni, kterou zpívají a tančí zpravidla ženy, se zpívá:


„M´bara felenkoe, N´doro mamuna komna
m´bara felenko n´gayo n´ga, N´doro mamuna komna
n´tapelindoe, n´tapelindoe, n´tapelindoe zinezagona banganie.“
„Děkuji, maminko, že jsem se díky tobě stala osobností.
Nebuď smutná – nyní odejdu za svým mužem.“
 

Verze, kterou hrajeme, vychází z podání Mamady Keity na CD Nankama. Záznamy lze najít např. i u Paula Nase (viz web).
e

17. Yabara

Yabara (psáno též djabara) je původně rytmem z oblasti Wassolon v severní Guineji (uvádí se, že vznikl u etnika Fulani – označují se též Fulbe). Jeho název je odvozen od rytmického nástroje z kalebasy, jímž jsou bubny při hraní doprovázeny. Slouží jako rytmus uvítací. (Záznam tohoto rytmu je nahrán a zapsán např. v publikaci Serge Blanc: African Percussion – The Djembe.) Pro nás byla inspirací verze Mamady Keity (CD Wassolon).

18. Yankadi

Rytmus etnika Susu z Guineje. Je označován za rytmus svádění.
Rytmus svádění. Tančí ho mladé dívky a hraje se při podobných příležitostech jako Macru (viz výše), se kterým se spojuje a provazuje.

f

 

Taneční magazín

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *