Maja Michalovna Plisecká, nar. 20. listopadu 1925 v Moskvě, je neodmyslitelně spjatá s ruským baletem. Je pověstná tím, že doslova vyhrála v souboji s časem. Nikdy nepřestala tvořit, ani tančit. Ve věku, kdy jiné baletky už dávno o jevišti jen sní, ona ještě ztvárňovala hlavní role.
Na často kladenou otázku „Jak to, že je stále tak aktivní?“ odpovídala: „Neohlížím se a nezastavuji se!“
I po zanechání stálého účinkování příležitostně vystupovala až do velmi vysokého věku, v roce 1996 tančila svou snad nejslavnější roli „Umírající labuť“ v Praze v Národním divadle, ve svých jednasedmdesáti letech.
Maja pochází z Litvy, v dětství žila na souostroví Špicberky. Matka byla herečkou, poté, co byl otec Maji popraven za protisocialistickou činnost, musela matka odejít do Kazachstánu do vyhnanství. Její strýc Asaf Messerer byl legendární učitel baletu, teta Sulamif Messerer byla primabalerina ruského Bolschoi Baletu.
Maja začala s baletem v devíti letech, od roku 1936 účinkovala v baletních představeních, v roce 1943 se stala sólistkou baletu Velkého divadla v Moskvě. Mezi její nejznámější role patří Aurora v Čajkovského „Spící krasavici“, Myrta v baletu „Gisele“, Quitri v „Don Quijotovi“, Zarema v „Bachčisarajské fontáně“, hlavní role v „Raymondě“ Alexandra Glazunova nebo „Carmen“. Její životní role byla dvojrole Odetty a Odilie v baletu „Labutí jezero“ od Čajkovského a role v „Umírající labuti“ na hudbu Camilla Saint-Saense.
V sedmdesáti letech se Maja Plisecká začíná věnovat vlastní choreografii, její choreografická premiéra nese název „Anna Karenina“, ke které složil hudbu její manžel a Maja vytvořila hlavní roli.
Maja byla činnorodá i jako spisovatelka a o svém pestrém životě napsala knihu s názvem „Já, Maja“.
