Rozhovor s nezávislou pole dance tanečnicí Josefinou Caruso

Má síla není vidět, ale je ve mně!

 

 

 

 

1. Pole dance zažívá v poslední době obrovský boom. Podléhají staré, mladé, hubené i podsadité tanečnice. Přitom je to snad původně tanec „lehkých žen“ z nočních klubů. Proč je tedy tak přitažlivý?

„Možná nejpřitažlivější na tomto tanci je, že se po několika hodinách naučíte více naslouchat svému tělu.  Tanec je neuvěřitelný „odbourávač stresu“.  Během hodiny tance  je žena  ráda, že zkoordinuje ruce, nohy a nemá tedy vůbec čas myslet na něco jiného.

Samozřejmě jinak působí i to, když se vidí v zrcadle, posiluje to sebevědomí. Navíc posiluje všechny svaly v těle, i ty, o kterých běžně neví. Myslím si, že toto jsou takové nejdůležitější faktory.

Výhoda  pole dance spočívá i v tom, že pokud jste začala tančit „latinu“,  dáváte do svého tance prvky „latiny“, pokud jste začala s břišním tancem,  přidáváte prvky břišního tance, atd.

Pokud nemáte vyloženě ambice chodit na soutěže pole dance, tak si do toho tance dáváte prvky  jakéhokoliv tance, přizpůsobujete si choreografie sobě.  Tím vlastně vzniká originální taneční projekt.  Což je pro ženy také zajímavé.“

2.Souhlasím. Dnes asi většina kreativních tanečníků spojuje tance do různých fúzí, málokdy málokdo se drží přesných pravidel….ale přesto, tyto pocity  přináší  i jiné druhy  tance…..

„Ale tady je to trošičku jiné, na té tyči posilujete vlastní vahou těla,  vytvoříte si i nějakou vlastní sílu a z toho mají ženy radost…

Nezáleží na tom, s jakou kondicí začínáte, ale už třeba po 7 lekcích je poznat, že máte v pažích větší sílu. Ne, že máte sílu jako Rambo, ale třeba víc unesete.

Navíc  tanec je kreativní. Každý člověk je samozřejmě jiný, má jiné kvality, ale  tanec se přizpůsobí výšce, váze, proporci, zkrátka všemu.

Když to tedy vezmu po té sportovní stránce, samozřejmě máme předepsané prvky, které učíme. Nesmí se dělat žádné lascivní pohyby, to je ale sportovní stránka.

Jinak rekreačně samozřejmě existují semináře, které jsou založené více na emoční stránce, na vlnivých pohybech, které jsou jednodušší. Jsou pro ty ženy, které začínají a chtěly by své dovednosti  především využít pro partnera, třeba jako nějaký dárek.“

3. Není ta přitažlivost a kouzlo tance u tyče  v tom „zakázaném“?   Ten tanec byl utajený  veřejnosti, zároveň obdivovaný i opovrhovaný.  Není to v tom?

„To já takhle nedokážu vůbec říct. Většina holek se „chytne“ hned po té první lekci, protože to je úplně něco jiného než ostatní tance.“

4. Vy jste také tančila jako striptérka v nočním podniku. Jak muži vnímají tanec u tyče tam?

„Čím méně předvádíte, tím lépe. O umění nejde. Jde o ty lascivní pohyby.  Holka, která se snaží tančit, je ve velké nevýhodě. Já jsem se snažila tančit pole dance, proto jsem si nikdy moc nevydělala. Bylo to méně ženské, víc jsem se nadřela než ostatní holky. Ale bylo to ve mně, neuměla jsem být jiná. Pokud seděl v publiku inteligentní chlap, pak mě ocenil, ale to bylo málokdy.“

5. Jak jste se ke striptýzu vlastně dostala, když to nebyl až tak váš „šálek kávy“?

„Musela jsem živit postižené dítě, to je spousta peněz a můj partner se nestaral. (Moje dcera před nedávnem zemřela).“

6. Vy jste velmi silná duševně. Na pohled jste ale  štíhlounká, vy tedy říkáte, že máte takovou sílu i fyzickou?

„Ano.  Není to vidět, ale je to ve mně.“

7. Je dobré třeba  pro porod ženy, aby  takto posilovala svou kondičku?

„Já jsem začala tančit až po prvním dítěti, pak jsem ještě rodila 2x a bylo to super. 🙂

Měla jsem zpevněné svaly pánevního dna  a pro mě to bylo lepší. Hlavně mé tělo se velice rychle zregenerovalo a vrátilo se do té původní formy, v jaké bylo před porodem.

S mým nejmladším dítětem jsem prakticky tančila do porodu. Syn je teď 11-měsíční.“

8. Tančila jste až do porodu na tyči?

„No, to zrovna moc ne, spíše nějaké praktické věci, ne otočky. Prostě tam, kde nebylo tolik třeba zapojovat břicho. Ale byl to určitě pohyb, který přispěl k tomu, že jsem odcházela z porodnice s původní váhou.  Jenom prsa jsem ještě nějaká měla, teď už nemám.“ 🙂

9.  Rozumím, mám stejnou zkušenost,  jen s jiným druhem tance.

„Tohle možná platí u většiny sportů, nebo mám-li mluvit za sebe, u většiny tanců.  Tanečníci mají tělo vytrénované jinak než třeba atleti. Mají vytrénované jiné svaly. Když se podíváte na tanečnici nebo na oštěpařku, je to  rozdíl, že.  Ta tělesná konstrukce je prostě jiná.“

10. Určitě ano. Dokonce příliš tvrdé svaly prý brání porodu, nebo dokonce zapřičiňují předčasný porod.

„Chce to nějaký přirozený pohyb, břišní tance byly  původně  vytvořeny jako  tance pro rodičky.  A tančily  se  hlavně proto, aby uvolňovaly porodní bolesti ženám.“

11. Tanec na tyči stojí také spoustu modřin a odřenin, ne?  Být hlavou dolů na té tyči, je asi dost těžké…

„Ano, je to také o překonávání sama sebe.

Adrenalin, překonat sám sebe a další cíle.

Prvky se samozřejmě rozdělují do různých pokročilostí od úplných začátečníků až po  Master class, kde už se dělají naprosté „šílenosti“. Tanec zvyšuje Váš  rozsah, síla postupně nabývá.  Nejsem zastáncem toho, že by se to mělo někam hnát, tělo si vždycky řekne.  Překonáváte navíc strach, protože někdo má vnitřní bloky k postoji, kdy je hlavou dolů.

Některé sedy a stoje, které se drží stehny, mohou ze začátku být nepříjemné. Ale čím se dělají častěji, dá se říci, že se stehna „omačkají“ a  už nebolí. Také záleží na tom, jakou má kdo kůži, jakou má srážlivost krve, záleží spíše na jednotlivci, není dáno, že musíte nutně mít modřiny.“

12. Není člověk třeba zděšený, když přijde do první hodiny?

„Ne, není. Když se začíná, začíná se tím, jak se ta tyč drží, jak se u ní stojí, jednotlivými  krůčky a jednoduchými spiny, (spin – tzn. točení).

Pokračuje se hlavou dolů, většinou to záleží na složení té skupiny. Určitě nikoho nenutím:  „Rychle, pověš se hlavou dolů!“  Takhle to není. A prvek hlavou dolů, ten úplně první, vlastně přichází třeba po dvou měsících.

Začínáme tak, aby docházelo ke zvyšování síly v rukou, máme propracovanou svou vlastní metodiku, podle které učíme. Je zaměřená tak, abychom se  postupně dostávali „podvozkem nahoru“,  když to tak řeknu.“  🙂

13. Dostat se hlavou dolů je závislé jen na síle v rukou?

„Ne.  Koordinujete sílu v rukou a břišní svaly. Rukama tahnete horní čast těla až po pás a břichem táhnete spodní část těla.

Chvilku to trvá, než dojde k propojení rukou s břišními svaly, než vás začne tělo poslouchat. Nesmí se povolit ramena, je to stejné,  jako kdyby se člověk přitahoval na hrazdě. Při jednom  ze základních invertů, kterému my v hantýrce říkáme helikoptéra,  je důležité ramena nepovolit, protože jinak nejste schopni spodní část těla  vytáhnout nahoru.“

14. Není problém s tréninkem? Každá žena nemá doma tyč a prostor, že?

„Problém to není. Ten, koho to více „chytne“, má možnost přijít na volné tréninkové hodiny. Třeba naše studio to umožňuje. Ženy si přijdou procvičit ty prvky, které chtějí zdokonalit. Lektor je sice přítomen, ale hodinu nevede. Kdo má vyšší ambice v tomto sportu, řeší se to buď více kurzy, nebo individuálními lekcemi.“

15. A cena?

„Individuální lekce se pohybuje mezi  Kč 500-600,- za 90 minut.  Jednotlivá hodina  v kurzu vychází na  Kč 170,-.“

16. V současné době se vede diskuse o tom, zda  pole dance bude v olympijských hrách nebo ne.  Co si myslíte Vy? Jste pro?

„Já si určitě myslím, že si to zaslouží. Je to neuvěřitelně všestranná záležitost.  Hodnotí se spousta kritérií, je to tanec, síla. Např. technika prvků, schopnost propojovat prvky do různých kombinací,  flexibilita, je to taková gymnastika na tyči. Je to akrobacie i gymnastika dohromady. Takže pokud je na olympijských hrách gymnastika , navíc pokud se do olympijských her dostal snowboarding a skateboarding, tak si myslím, že  pole dance by tam své místo určitě měl mít. Navíc po celém světě je spousta výborných tanečnic.“

17. Vy byste tam vyslala své svěřenkyně?

„Kdyby byly na soutěžní  úrovni, tak určitě.

Navíc další problém je v tom, že naše země je dosti konzervativní. My pojem „tanec u tyče“ necháváme raději pro  ty jisté určité noční podniky, raději tedy pole dance musíme česky nazývat „tanec na tyči“.

Výuka pole dance v Čechách začala velmi pozdě, první kurzy se začaly vyučovat někdy v roce 2008.  Takže za tyhle čtyři až pět let, je to stále začátek, je to tady stále jaksi „v plenkách.“  Je tu pár nadaných slečen, pár dobrých tanečnic, ale pořád to není taková ta špička, která je ve světě k vidění.

Další problém je, že se nedá vyučovat  mládež.   Jako u každého sportu, jako např. u gymnastiky, platí i tady, čím dříve se začne, tím více se dá s tělem pracovat.  Je škoda, že  naše nejlepší slečny začínají třeba až kolem 25-ti let.“

18. Proč se nedá vyučovat mládež?

„Nevím. Nikdo to nedělá, ale není to zakázané.

U nás by veřejnost přijala velmi  špatně, kdyby někdo chtěl učit mládež tanec na tyči. Jsme hodně konzervativní. Navíc, když řeknete učím pole dance, nikdo neví, o čem je řeč.  Lidé se diví, co to vůbec pole dance je.  Když řeknu tanec na tyči, tak řeknou: „aha, hm, hm.“

Ukážete lidem pár prvků, říkají pohrdavě: „No, jo,no.“

Pak jim ale řeknete: „Tak si to vyzkoušej! A  na to pak řeknou: „Aha, ono to není tak jednoduché!“

Setkávám se opravdu se zvláštními reakcemi.

Já jsem už s myšlenkou učit mládež koketovala. Chtělo by to spolupráci s trenéry jiných odvětví, jako je gymnastika, balet apod.  Dobrý trenér propojí všechno  dohromady. Je to hodně komplikované a není to pro jen tak někoho. Chtělo by to člověka, který má zkušenosti s výukou dětí. Je  rozdíl učit dospělé, je rozdíl učit děti.“

19. Jak byste hodnotila soutěž  v pole dance, podle čeho?

„Technika, flexibilita, provedení prvků, např. provaz ve vzduchu, síla, celkový dojem, umělecký dojem, choreografie, kostým, make-up, výběr hudby, výraz, komunikace s divákem.

Záleží hodně na porotě, tanec je opravdu velice  individuální, to připouštím. Pro někoho je nepřípustné  „otočit zadkem“, pro někoho to tam patří a musí to tam být. Myslím, že pohyby, které přirozeně vyjadřují erotično, do tance prostě patří. Pokud někdo tvrdí, že ne, popírá tanec jako takový.

Chtěla bych, aby MISS Pole Dance (o tuto soutěž se teď snažím) byla celková záležitost. Dívka třeba neudělá některé prvky, nepředvede provaz ve vzduchu, ale cítí hudbu, tančí překrásně. Tak to je vpořádku. Někdo udělá krásné prvky, dokonalé, ale je úplně mimo hudbu, vůbec ji necítí.

Je pravda, že jsou takové dva tábory: tanec jako sport a tanec jako umění.

Další komplikace v Čechách je, že každý klub chce být první a vzájemně si nefandí a nespolupracují. Vlastně si šlapeme po zádech, veřejnost se na pole dance šklebí a dostává z tohoto umění jen polovinu.“

Já mám trošku pocit, že přece jen se lidé zajímají o tanec pouze povrchně, není to oblast, do které by chtěli nějak hlouběji proniknout, všeobecně.

„Ano, ale zasloužilo by si to přece jen větší pozornost. Je to tak náročné fyzicky, že odučíte pár hodin týdně, ale už nemáte čas a sílu na svůj vlastní trénink. Např. učíte 2-3 hodiny po sobě, každý kurz potřebuje jiný přístup, dělá jiné prvky.  Já si raději dám pokročilé nejdříve, abych nebyla tak vyčerpaná na začátečníky. Protože s těmi  jedete „do zblbnutí“ pořád dokola to stejné. Takže já jsem paradoxně více unavená ze začátečníků.“

20. A trendy do budoucna?

„Veřejnost není dostatečně informovaná, starší generace je hodně konzervativní.  Co je nejhorší, jakmile někomu něco nevyjde, ihned slyšíte komentář: „Co na to leze?“  Toto se hned tak nepředělá.

Přála bych pole dance lepší vyhlídky.“

Já také.

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *