Layla Abdel – uniká slávě, ale zůstává nejlepší

„Někdy mě mrzí, že jsem odešla, ale nemohu se vrátit“, říká Layla Abdel.

 

Orientální tanečnice

1. Vy jste se na nějakou dobu odmlčela. Proč?

„Odešla jsem z profesionálního tanečního světa před 3 lety. Nevyhovovalo mi to. Tanec se stal pro mě  rutina. Vedla jsem 3-4 kurzy denně, o víkendech semináře a jezdila jsem po celé ČR. Když se z lásky stane nucená práce, není to ono. Myslím, že k tomuto poznání došla spousta tanečnic. Obdivuji profesionály, kteří dokážou a zvládají  učit  několik hodin denně, několik let.“

2. Studovala jste tanec v Německu. Proč ne v Čechách?

„V Čechách nebyl. Byla jsem jedna z prvních tanečnic, vlastně jsme břišní tanec v Čechách zavedly.  V 18-ti letech jsem odešla učit se břišní tanec, věděla jsem, že chci být někde, kde se to naučím, líbil se mi, z pohádek, seriálů a tak. A v Německu jsem měla možnost.“

… „ale když z té pohádky je tvrdá dřina, to není nic pro mě. Já stále učím, ale když jdu učit, jdu si zařádit, jsem šťastná. Nesmí to být ale stále, jen občas.“

3. V Německu jsou lepší  podmínky vést taneční školy než v Čechách. Nelákalo Vás tam zůstat?

„Já jsem se hodně chtěla vrátit domů. Byla jsem tam 5 let, ale … prostě jsem chtěla jít domů.

Měla jsem nabídky dělat semináře v Německu, ale neláká mě to. Nikdy jsem nechtěla být slavná tanečnice, neláká mě to. Jsem uzavřenější typ člověka, jsem introvert.  Na jevišti jsem otevřená, diváci mě sledují, ale… nesmí se ke mně divák dostat příliš blízko.“

4. Jste spíše sólová tanečnice nebo vystupujete raději ve skupinách?

„Skupiny se mnou odmítají tančit. Já zapomenu během prvních vteřin choreografii, prostě tančím a  holky mi pak nadávají, že mají nacvičenou choreografii a Layla tančí něco úplně jiného a ony jsou „za blbce“. Každý vidí, že Layla to zatančila jinak.“

5. Jak dlouho tvoříte choreografii? Patříte k těm typům umělců, kteří o ní přemýšlí ve vaně, v metru, ve snu, prostě všude a tvoří mnoho dní?

„Ne, nepatřím. Udělám choreografii za  10 až 20 minut, přímo na místě. Začnu tančit a řeknu holkám – „Co jsem to dělala? Tak to opakujte“. Předvedu figury  ještě několikrát a holky to „chytí“. Ty holky, které mě znají, už jsou na mě zvyklé. Také mám někdy připravenou choreografii, vím přesně, co budu učit. Zopakuji ji třeba v několika kurzech. Pak ale mám vystoupení, „vběhnu“ na jeviště a prostě tančím. Nejsem schopná  si svou choreografii pamatovat, „pletu to“.

6. Takže choreografie příliš  neuznáváte a raději tančíte spontánní tanec?

„Já je uznávám, učím je, ale nejsem schopná je při vystoupení tančit. Umím 10 vteřin a tím to končí, všechno zapomenu.“

7. Kolik hodin denně (týdně) věnujete tréninku? V současné době, kdy už nejste v profesionálním světě a kolik hodin  jste věnovala v době, kdy jste byla profesně na vrcholu?

„Tentkrát asi 25 hodin týdně, teď tak 3 týdně.“

8. Zdokonalujete  ještě sama sebe, chodíte na nějaké semináře?  Je důležité se stále vzdělávat?

„Já jsem 4 roky intenzivně chodila denně 1-2 hodiny do taneční školy a ještě na semináře. V Čechách jsem ještě 2 – 3 roky jezdívala se školit na semináře, ale pak jsem  zvolila  svůj styl a už se mi nechce nikam chodit.“

„Některé holky tady v Čechách jsou tak precizní, kladou přesně ruku tam, kde má být, snad na cm přesně. Preciznost vyžaduje léta školení.  Při tréninku se mě holky ptají, kde mám ruce, kopírovaly na 1 cm přesně moje ruce.  To jsou „dříči“, ale zase to někam dotáhnou.

Já vůbec nevím, kde mám ruce, přiběhnu na jeviště a tančím.“

9. Máte za sebou vystoupení,  které třeba nebylo úspěšné, nebo bylo nějak jinak „nestandardní“?

„Vzpomínám si na festival a vystoupení v Praze.  Diváci byli takoví nemastní, neslaní, když tanečnice vystupovaly.  Já jsem přiběhla na jeviště, zbořila jsem při tanci mikrofon a to byl aplaus! Lidé říkali – to byla ale energie!!!!“

Umím si to představit.  Také jste mě poněkud strhla, kladu úplně jiné otázky ……

10. Patříte mezi nejznámější jména pokud jde o   břišní tanec. Kolik asi tanečnic prošlo  kurzy Layly Abdel? Kolik lektorek jste vyškolila?

„Jeje, půl Moravy snad.  Tanečnice na určité úrovni ke mně snad chodily všechny. Kurzy se nedají spočítat. V každém bylo tak 15 – 20 lidí, kurzy byly 3, tak asi 100 lidí za měsíc, ale někde byli ti samí lidé, to se nedá spočítat. Za mých 7 aktivních let, skoro 8 let to vůbec nedovedu odhadnout. Spousta se jich stále ozývá.“

11. Máte pocit nějaké prohry v taneční oblasti  a jak se s tím vyrovnáváte?

„Prohra?  Někdy mě mrzí, že jsem odešla z tanečního světa.  Ale nechci a nemůžu se vrátit. Chybí mi potlesk, uznání, vím, že tančím dobře, tedy no…., přinejmenším tančím ráda a diváci mi chybí. Ale i když to děláte jenom pro sebe, nebo pro Vaši rodinu, je to taky dost.“

12. Je rozdíl mezi českým a německým publikem?

„Já to opravdu nemohu porovnat. Tančila jsem v Německu  na velkých show ve skupině, kterou vedl EHAB ATIA, tam jsem byla součástí souboru. V Česku přišli diváci na moji show. Na Vaši akci přijdou Vaši příznivci a dají Vám to najevo. České publikum bylo tedy mnohem vřelejší, v tom byl rozdíl.“

13. Úspěšná tanečnice je atraktivní povolání. Setkáváte se se závistí?

„Ano, závist, zášť, podrazy.  Nezvládám to, proto jsem odešla z profesionálního světa.  Obklopuji se už jen lidmi, které mám ráda.“

„Když jsem byla těhotná, jedna moje vyškolená lektorka, která  byla hodně ambiciózní,  mi stále říkala – „já budu stejně lepší než ty“.  „Ty jsi teď těhotná, já budu první.“

Následovaly podrazy …. Byla jsem z toho tenkrát strašně nešťastná, nemohla jsem se nijak bránit. Ale nedávno přišla ke mně a řekla – „Ty jsi stejně nejlepší.“

„Ke mně chodily na školení holky, které byly hodně ambiciózní, tlačily na mě. Udělat další choreografii, další vystoupení. Strašně mě to vysávalo. Byl to také důvod, proč jsem se rozhodla skončit.“

14. Takže  vy se nesnažíte „drát“ dopředu?

„Ne, neumím „žít s vlky“. Nikdy jsem také  nebyla na žádné soutěži. Nevím, jak vůbec může někdo hodnotit taneční vystoupení.“

Myslím, že může.  Ale je to potom už sport, taneční sport, ne umění. Umění se nedá objektivně hodnotit. Jsem ráda, že také zastáváte tento názor.  (Eva Smolíková)

15. Vy už nechcete nikdy vystupovat?

„Ale ano, mám v úmyslu opět připravit  taneční vystoupení s názvemPouštní růže, spíše ale uvažuji o roce 2012. Říká se, že tento rok je  magický, takže mě to láká. Když tak o tom teď přemýšlím, asi to bude jaro roku 2012. Obvykle nacvičuji tento program 2-3 měsíce. Holky jsou připravené, není to problém.“

„Před lety, když jsem skončila s tancem, vypla  jsem stránky, nezbylo nic. Ale moje vystoupení  Pouštní růže v roce 2009 v Brně bylo vyprodáno. I  když jsem už nepracovala. Sjížděly se autobusy z tanečních škol. Z celé Moravy, z Ostravy. A to bylo pro mě krásné, protože jsem neměla  svou taneční základnu a své diváky.“

Prostě jméno LAYLA ABDEL má stále váhu.

16. Zvete velké taneční osobnosti na svou show?

„Když dělám svá vystoupení, nezvu obvykle jen známá jména, tyto lidi vidíte všude. Chci dát prostor také těm dobrým, charismatickým, ale méně známým lidem. Je mi jedno, jak vypadají, jestli mají kila navíc nebo ne. Když krásně tančí, uznávám  je.“

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

2 komentáře na „Layla Abdel – uniká slávě, ale zůstává nejlepší“

  1. Layla – tak jak ji znám:
    Naprosto spontánní žena s krásným úsměvem, koketérií v oku, pro mne nejlepší tanečnice orientálního tance právě pro tu její variabilitu a improvizaci,pro její profesionalitu,pro její citlivou duši i srdce,pro její originalitu a hlavně,nepoznala jsem u ní opravdu nikdy profesní ani osobní závist a to je naprosto ojedinělé.Laylu mám v srdci a to se nezmění.Ať tančí v kostýmu či v domácím oblečení,je elegantní a krásná,nepřehlédnutelná v davu a hvězdná na jevišti.LAYLO,hodně štěstí z Vysočiny 🙂

  2. Děkuji profesionální lektorce Layle Abdel, která nám přivezla kus orientu do Zlína. Přeji ti Vlasti dobré lidi, co ti dávají lásku, víru, inspiraci, podporu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *