“Skyroom projekt”: Raimund Hoghe na Francouzském institutu Alliance Française.
V prvních několika letech po teroristických útocích z 11. září se stal „akt vzhlédnutí“ docela běžným tématem v tancích vytvořených v New Yorku. V Le Skyroom, v jednom okouzlujícím podkroví v prostorách Francouzského institutu s okny od podlahy až ke stropu a modrými stěnami, německý choreograf a vystupující tanečník Raimund Hoghe, přirovnávaný k Pině Baush, nabídl své vlastní rozjímání o událostech toho dne.
Bylo toho více k vidění, než dívat se nahoru, ale to je styl Mr. Hoghe. Jeho “Skyroom Project,” který se konal při západu slunce, byl osobní – i když byl méně o sdílení jeho vlastních vzpomínek než o strhnutí ostatních do těchto vzpomínek. Bez kapičky sentimentality pan Hogue vytvořil kolektivní paměti pomocí hudby, pohybu a žádné zjevné zmínky o dni samotném.
“Skyroom Project,” součást festivalu „Crossing the Line“ („Překročení hranic“) začal Mr. Hoghe chůzí podél stěn místnosti, konečky prstů klepal na stěny a okna, za znění hudby a zpěvu „Ave Maria“.
Pohyboval se s rozvahou, spojil svou choreografii s hity jako „Byl to velmi dobrý rok“, „Měsíční řeka“ a „Úsměv“. Do každé vklouzl s „pohledem býka.“
Mr. Hoghe tu a tam promluvil a představil své vlastní vzpomínky výrazy – „Já pamatuji“.
Jemně odvážný a plný vděčnosti i přes deformaci páteře, která zanechala obrovskou křivku v zádech, stál Mr.Hoghe proti oknům. Jeho tvář, bledá a strašidelná, se odrážela zpět, jakoby byla pozastavena na obloze.
Celou tu dobu, smysl textů jeho vybraných písní visel ve vzduchu. „Usmívej se, jaký má smysl plakat?“
„Skyroom Project“ pana Hogue byl řetězem krásných, hořkosladkých chvil, ale nebylo pochyb, jaké je jeho poselství. Nemáte na výběr: „Žijte život naplno a těšte se z malých věcí!“