Rozhovor s LUMÍREM OLŠOVSKÝM

„Radost se dá jedině zatančit! Ať už krásným nebo medvědím způsobem!“

 

Lumír Olšovský – herec, režisér

 

Zajímáte se o tanec?

Zájmem se to asi nedá nazvat, párkrát jsem se přistihl, že nemůžu odtrhnout oči od televizního záznamu nějakého současného francouzského baletu, v Ponci jsem byl jednou, v Národním jednou, na Šmokovi jednou,… Ale můj život je tance plný. A pokud se zajímám o muzikály a rád za nimi jezdím i za hranice, určitě to bude i kvůli parádně zvládnutému tanci.

Máte nějaký oblíbený styl?

 Rád se dívám na umění plné prožitku. Neznám nikoho, kdo by si užíval taneční vložky baletu ČST v Televarieté. Naopak mě fascinuje složitost a zarputilost výrazového tance. V pubertě jsem ale samozřejmě tančil mambo!

Je pro Vás  tanec spojen s radostí ze života?

Dcera by vám mohla vyprávět! Vlastně nemohla, protože moje první tance kolem její kolíbky si asi nepamatuje. Ale radost se dá jedině zatančit. Ať už krásným nebo medvědím způsobem. Co jsem se natančil v dešti podle Gene Kellyho…

 Představte si oslavu narozenin, Vaši párty, pozvete si tanečníky. Jaký styl tance byste volil?

Vyhýbal bych se rock´n´rollům, ale na oslavě to musí šlapat. Takže hlavně ať je to fofr. Sem tam ploužák, to kvůli těm soukromým prožitkům, a pak zase fofr až do rána.

Co by tanečníci měli a co by neměli podle Vás  předvádět? Co se Vám vyloženě nelíbí?

Měli by předvádět to, co umí. A obecně se mi nelíbí napodobování, takže radši vidím originál, než pokusy o „jacksonovské“ sahání do rozkroku nebo „hříšnou“ zvedačku.

Tančíte raději sám nebo se raději  pohodlně  díváte?

Rád si rytmus užiju na vlastní kůži a klidně se i rád podívám. Ale když už tančit, tak raději ne sám, ale s někým.

Chodíte si zatančit se svou partnerkou? Kam?

V mém případě je to těžší. Jen tak někde si se svým klukem zatancovat nemůžu. Občas zajdem do gayklubu, někdy se povede nějaká soukromější oslava: narozeniny, premiéra, svatba přátel. Tam se odvážíme.

Stal se Vám nějaký trapas na jevišti nebo při natáčení?

Nejdřív jsem jako trapas bral, když mi na jevišti mezi nohama praskly kalhoty. Vlastně se skoro rozpáraly vejpůl. Ale když se mi to stalo podruhé, potřetí, začal jsem to brát jako tradici. Skoro v každé inscenaci během generálek takhle „prověřím“ kostým. Je to daň za moje chaotické zbrklé pohyby. Teď už jenom hlídám, jaké prádlo si na hraní beru, aby v těchhle případech moc nápadně nezářilo.

Máte  něco v kariéře, co byste chtěl vrátit zpět?

Každý by si rád donekonečna užíval chvíle štěstí. Tak bych snad jedině prodloužil euforii z vydařené premiéry nebo z jakéhokoliv ocenění, ale nic bych nevracel. Šťastné chvíle mě „naštěstí“ potkávají velmi často.

Vaše vyhlídky do budoucna, co byste rád?

Začal jsem režírovat, takže bych rád něco dokázal v tomhle oboru. Ale nechci zároveň přijít o herectví, o dabing, o psaní… Nejradši bych teda kloubil dohromady všechno, co mě baví. Šance přicházejí a moje budoucnost vypadá plná zajímavých zkušeností. Těším se.

To je báječné. Budeme se těšit s Vámi, že Vám  všechno vyjde a přijdeme se s našimi čtenáři také podívat na Vaše hry. Děkujeme za rozhovor.

 

Eva Smolíková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..