„Živím se tím, co mě baví“ říká Janek Ledecký v novém dokumentu

Unikátní pohled do jinak přísně střeženého soukromí zpěváka a skladatele Janka Ledeckého

„Živím se tím, co mě baví. A úžasná rodina, to je bonus,“ říká v novém dokumentu Janek Ledecký

Unikátní pohled do jinak přísně střeženého soukromí zpěváka a skladatele Janka Ledeckého a jeho rodiny nabízí nový dokument České televize. Hlavního protagonistu snímek ukazuje nejen jako všestranného umělce, ale i jako otce, který neortodoxním pojetím výchovy předurčil úspěchy svých dětí. Film Janek Ledecký – Všechno bude fajn uvede ČT1 v sobotu 8. února ve 21:20.

Dostat se na vrchol pop music je těžké, držet se na něm desítky let se podaří jen málokomu – Janek Ledecký, muž mnoha profesí a zájmů, to dokázal. Je náročný na sebe i okolí, propojuje talent s vůlí a nadšením. Dokument diváky provede jeho hudební kariérou, nahlédne do soukromí, poodhalí tajemství úspěchu celého klanu rodiny Ledeckých – včetně dětí Ester a Jonáše,“ popisuje kreativní producentka ostravského studia České televize a dramaturgyně Lenka Poláková.

Dokument mapuje hudební kariéru Janka Ledeckého od počátků, kdy na mejdanech začal hrát skladby Boba Dylana a Rolling Stones a poprvé si z ciziny přivezl jejich alba, což mu – jak říká – změnilo život.

Vyrůstal v Praze, v rodině se odjakživa zpívalo a hrálo. „První akordy na kytaru mě naučila moje máma. To mně bylo asi šest,“ říká Ledecký ve filmu. Vystudoval gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1982 se objevil jako zpěvák kapely Žentour, později v 90. letech přešel na sólovou dráhu. Dodnes vydal na dvě desítky autorských desek a písně jako Právě teď, Pěkná, pěkná, pěkná… nebo Sliby se maj plnit o Vánocích zlidověly. Uspěl i na poli muzikálu. Jeho Hamleta hráli na Broadwayi, v Jižní Koreji či v Japonsku.

„S Jankem se známe přes třicet let. Před časem řekl: „Nechci se rouhat, ale bůh musí mít mě a mou rodinu hodně rád.“ Těmi slovy se pro mě otevřela cesta, jak uchopit jeho životní a uměleckou dráhu zcela jinak. Není to jen příběh Janka jako umělce a zpěváka, ale i příběh otce a manžela, a tím i celé rodiny. Jeden bez druhého by totiž nikdy nedokázali dosáhnout toho, čeho dosáhli, říká režisér Jindřich Procházka.

Film obsahuje unikátní záběry z rodinného a zpěvákova soukromého archivu zachycující muzikantská setkání ze 70. let v pražském hostinci U Tyšerů, jeho počátky v kapele Žentour, první zkušenosti jeho dětí na lyžích v Krkonoších nebo třeba malou Ester při windsurfingu v Řecku. Ze zpěvákových přátel a kolegů ve filmu vystupují David Koller, Richard Tesařík, Ivan Hlas, Martin Kumžák, Šimon Caban nebo například zpěvačka Dasha.

scénář: Jindřich Procházka // režie: Jindřich Procházka // kreativní producentka: Lenka Poláková // dramaturgové: Lenka Poláková, Jakub Slomiany // kamera: Petr Kožušník // střih: Jaromír Vašek // vedoucí produkce: Hana Bílá // výkonná producentka: Olga Grossmannová

Foto: Archiv Čt

Vendula Krejčová, Čt

pro Taneční magazín

Život japonských mužů a žen

EIGASAI

Rozdílný život japonských mužů a žen – to je hlavní téma letošního festivalu japonského filmu EIGASAI, který se koná 24. 2. až 2. 3. 2025 v pražském Kině Lucerna. Osmnáctý ročník akce představí kromě unikátních filmů současných japonských tvůrců také animovanou klasiku. Těšit se můžete také na bohatý doprovodný program plný vystoupení japonských a českých umělců i na oblíbené tvůrčí dílny pro celou rodinu.

Japonsko je často vnímáno jako „země mužů“. Žena, kráčející na ulici dva kroky za svým manželem, bývala dlouho vnímána jako vzor té pravé japonské „dobré manželky“. Jaká je ale realita? A nejde jen o idealizaci nás Evropanů?


„Pokud se japonská žena stará o rodinu, muž ji musí zabezpečit. Ale to vůbec není jednoduché. A právě tento fenomén života Japonců nám letošní festival přiblíží. Životní role mužů a žen se v každé společnosti liší. Diskuze o nich je právě teď velmi intenzivní. V Japonsku jsou tyto společenské role vnímány o to silněji, že unikátní ostrovní kulturu formovaly svébytné tradice i odkazy předků. V posledních třiceti letech se však Japonsko s Evropou velice přiblížily. A i díky sociálním sítím máme možnost se vzájemně poznávat a inspirovat se více než kdykoli doposud. Doufáme, že kromě filmových zážitků přinese právě vzájemné pochopení i letošní festival EIGASAI,“ říká Klára Poskočilová, programová ředitelka festivalu japonského filmu EIGASAI.

Zábava pro celou rodinu

Součástí letošního programu bude Japonský kulturní den, a to v sobotu 1. 3. od 10.30 do 17.30 hodin v Galerii Lucerna. Návštěvníci si mohou prohlédnout expozici mečů, vyzkoušet si skládání origami, psaní kaligrafie, nebude chybět japonské jídlo, sladkosti a zelený čaj. Většina workshopů je zdarma.

V rámci doprovodného programu můžete v průběhu týdne shlédnout vystoupení tradičního lidového tance, divadelní komedii kjógen, vystoupení paní Nagai Sačiko (v Evropě působící přední tanečnice žánru nihon bujó), dynamickou bubenickou show v podání okinawských bubeníků Ryukyukoku Matsuri Daiko a tradiční dračí flétny rjúteki pana Gotó Nobuhiro.

Na šest večerů v Japonsku

„Šest večerních filmů představí svět ambiciózních mužů i společenských odpadlíků. Těch, co pro ně rodina znamená vše a budou za ni bojovat do roztrhání těla, ale i těch, co jen tak proplouvají životem a rodinu neřeší. Ženy jsou tu pro muže jakýmsi záchranným kruhem, motivací a probouzí v nich roli ochránce,“ doplňuje Klára Poskočilová a přidává program festivalu:

Ve filmu Čekání na bezvětří (24. 2.) se hlavní hrdina skrze sázky zaplétá se s japonskou mafií jakuzou a riskuje nejen peníze. Možná ale získá víc, než ve skutečnosti ztratí.

Jak těžké je udržet tradici dědičného řemesla a rodině zajistit budoucnost uvidíme ve filmu Polosvět (25. 2.). Přátelství z dětství někdy vydrží i celý život a muži ve skrytu duše zůstávají malými chlapci, i když je jim přes čtyřicet a měli by už být moudří.

V komedii S čím vlastně bojuju? (27. 2.) má hlavní postava velké dilema. Přes veškerou snahu povýšit na manažera lokální prodejny nedokáže nepomáhat všem ve svém okolí. I tím se pro svou rodinu nakonec stává hrdinou, byť trochu potrhlým.

Technický pokrok nemusí znamenat lepší život pro všechny. Když průmyslový rozvoj a výstavba mostu přes řeku hrozí vzít lodníkovi jeho svět, objeví se tajemná dívka, která dá do pohybu změny v jeho monotónním životě. Snímek Příběh jednoho lodníka (28. 2.) přinese mnoho zvučných jmen v malých rolích, například čerstvého nositele Zlatého globu za seriál Šógun.

K závěru festivalu nás přiblíží komedie Pondělí: Zas a znovu (1. 3.). Nikdo nemáme rádi pondělky. Tím méně pak Akemi, která se svými kolegy z reklamní agentury musí neustále dokola prožívat ten nejšílenější týden svého života. Jak se v časové smyčce ocitli, kdo ji způsobil a jak z ní uniknout vám prozradí právě tento film.

Diváky s dětskou duší potěší film z produkce studia Ghibli Arrietty se světa půjčovníčků v sobotu 1. 3. Život malých lidiček v naší bezprostřední blízkosti závisí na schopnosti nebýt vidět. Občas se to však nepovede a maličká Arrietty je prozrazena. Tím začíná její dobrodružství. Film bude uveden v japonštině s českými titulky. Vstup pro děti do 10 let je zdarma.

Závěrečný nedělní večer bude patřit trojici mladých, kteří se vymaní z japonského stereoptypu cílevědomých mužů a oddaných žen. Žít dneškem, neřešit budoucnost a najít lásku. Právě to chtějí hlavní postavy romantického filmu Tvůj ptáček umí zpívat (2. 3.).

Večerní filmy budou opatřeny českými a anglickými titulky a půjde o jejich jediné uvedení v ČR.

Festival Eigasai 2025 pořádá Česko-japonská společnost za podpory Velvyslanectví Japonska v ČR, kina Lucerna a nadace The Japan Foundation. Mediálními partnery jsou Radio 1, 25 fps, Film a doba a Asianstyle. Podporu festivalu udělilo Hlavní město Praha.

Vstupné na jednotlivé filmy je 150 Kč, pro studenty, ZTP a seniory 120 Kč.

Pro děti do 10 let je vstup na film Arrietty ze světa půjčovníčků zdarma.

Slevu na vstupném lze uplatnit pouze na pokladně kina Lucerna.

Zvýhodněné akreditace za 900 Kč a pro studenty, ZTP a seniory 720 Kč.

Kompletní program a rezervace workshopů: www.eigasai.czwww.japan.cz

Vstupenky: www.kinolucerna.cz

Aktuální informace: https://www.facebook.com/eigasaicz

Ondřej Hýbl, Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Dívenka na trampolíně

Osudy Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého

Zdena Salivarová, spisovatelka a zakladatelka proslulého exilového nakladatelství ´68 Publishers a její charismatický muž, spisovatel Josef Škvorecký. Dva skvělí romanopisci, překladatelé a současně manželé. Jejich příběh teď pod názvem Dívenka na trampolíně poprvé ožije jako divadelní hra. Scénář napsal dramatik a filmař Pavel Jurda, režisérem je Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény. Ústřední dvojici ztvární Bohdana Pavlíková s Lubošem Veselým, kteří tvoří pár i mimo divadelní prkna. Hned v několika rolích se představí Barbora Křupková, nová členka hereckého souboru, dále hrají Matěj Anděl, Jan Mansfeld a Katarína Mišejková alternovaná Barborou Blažkovou. Premiéra kusu aspirujícího už teď na divadelní událost bude 1. února 2025 ve Studiu Švandova divadla.

Jejich společný život v socialistickém Československu, pobyt v kanadském exilu i příjezd do svobodné vlasti po roce 1989 by mohli být námětem na román…  Zdena Salivarová a Josef Škvorecký prožili mimořádné životy. O jejich nakladatelství ´68 Publishers, založeném manželi Škvoreckými v roce 1971 v Torontu, spisovatel Milan Kundera prohlásil, že „bez něj by tištěná vážná česká literatura přestala existovat.“ S čím se ale ve své ideologií sešněrované vlasti museli potýkat? Co zažívali jako literáti i jako manželé, kteří toužili po dítěti? Jak se pak každý z nich uplatnil v emigraci, když je komunistický režim zbavil občanství a zatrhl jim návrat domů? A co je čekalo, když se v 90. letech do svobodného Československa opět směli vracet?

 

Božské postavy kulturní mytologie

Dívenka na trampolíně je komorním dramatem vyprávějícím o dvou ´božských´ postavách české kulturní mytologie, které sledujeme v několika zásadních okamžicích jejich životů. Připomínáme také, že Zdena Salivarová přitom často a poněkud neprávem stála ve stínu svého muže,“ říká režisér a spoluautor inscenační úpravy Martin Františák. Ten o inscenaci mluví jako o „české rapsodii“; vyprávění v rytmu hudby a zpěvu zvoucím publikum do světa divadelní magie.

„Na počátku stál původní autorský text Pavla Jurdy, jehož vznik inspirovaly dvě výjimečné postavy naší historie. Jejich život a dílo však nahlížíme z nové perspektivy a vážné momenty tu prosvětluje humor – vlídný i tragikomický,“ říká dramaturgyně Johana Součková Němcová, která s Františákem původní text dále upravovala. „Příběh vychází z reálií, ale mísí se i se snovou rovinou. Dává tak vzniknout situacím, které se sice stát nemohly, v inscenaci však mají silnou výpovědní hodnotu,“ dodává dále dramaturgyně. Výsledkem je komorní podívaná plná silných okamžiků, překvapivých situací a vděčných hereckých příležitostí.

Svobodné zkoušení a vzpomínky na minulost     

Jak upozorňuje Martin Františák, herecké i lidské souznění ústřední dvojice umocňuje fakt, že Bohdana Pavlíková Luboš Veselý jsou partnery i v civilu. „Je to náš třetí manželský pár, který hrajeme ve Švandově divadle. A opět je výzvou,“ říká Bohdana Pavlíková. „Po Happy Endu, kde jsme stylizováni do výrazně starších lidí, tady hledáme zbytky svého mládí. Tedy dobu, kdy se reální Zdena Salivarová s Josefem Škvoreckým rozhodli k emigraci,“ doplňuje herečka. Luboš Veselý k tomu dodává: „Nejen my dva, ale všichni zúčastnění herci jsme se podíleli na vzniku definitivní verze scénáře. Podobně vznikala i inscenace Hadry, kosti, kůže.“ To potvrzuje i Bohdana Pavlíková. „Proces zkoušení byl velmi svobodný. Vycházeli jsme z představy režiséra Františáka, ale myslím, že i on se námi nechal inspirovat. Našimi představami o postavách a jejich životě před i během exilu,“ uvádí Pavlíková.

A co z toho, o čem Dívenka na trampolíně vypráví, oba ústřední představitelé sami poznali či prožili? „Jako malý kluk si pamatuju tanky na ulicích v roce 68, a pak i to společenské dusno, které následovalo další dvě desítky let. O emigraci jsem několikrát uvažoval, ale nikdy k ní nenašel odvahu. A zpětně jsem i rád,“ říká Luboš Veselý. „Já si zas uvědomuju z vyprávění mojí mamky, jak důležitý byl tehdy třídní původ člověka. Nebyl-li dostatečný, některé „dveře“ se vám nikdy neotevřely,“ přidává osobní postřeh Bohdana Pavlíková.

Jiskru do příběhu vnášejí i další postavy, jejichž setkání hra umožňuje. Patří k nim herečka Adina Mandlová, dospívající neteř Ivanka a svérázná Čechoameričanka (všechny ztvárněné Barborou Křupkovou), básníci Ivan Diviš (Jan Mansfeld) a Ivan Blatný. Je tu také Modrovous (Matěj Anděl), ďábelská figura fízla-pokušitele procházející dějinami jako nůž máslem… Dívenku na trampolíně – symbol věčné lidské touhy dostat se vzhůru a chvíli tu spočinout – alternují Katarína Mišejková s Barborou Blažkovou.

Laterna magika a scénografie z krabic

Divadelní zážitek umocňují projekce vycházející z principů Laterny magiky. Proslulý československý „vynález“ spojující divadlo a film poprvé nadchl publikum světové výstavy Expo´58 v Bruselu. „Expa se ještě jako členka Souboru písní a tanců zúčastnila i Zdena Salivarová,“ připomíná Františák a upozorňuje na další motiv inscenace: otvírání studánek, v nichž se voda vyčistí až poté, co si kal sedne ke dnu…

„Diváci budou svědky i toho, jak se historie protne s přítomností. K tomu využijeme část záznamu, který tvůrci ze Švandova divadla pořídili při návštěvě Zdeny Salivarové u ní doma v Torontu,“ říká Johana Němcová Součková.

Scénu nápaditě pracující s logem ´68 a s variabilní stěnou z papírových krabic vytvořila Eva Zezula. Ta je zároveň autorkou originálních kostýmů. Inspirovala ji dobová móda, sportovní dres Věry Čáslavské i geometrie a grafika. Hudbu a písně napsal Ivan Acher, pohybová spolupráce je dílem Zoji Mikotové, videoprojekce a „laternu magiku“ vytvořil František Pecháček.

Jak připomíná Johana Součková Němcová, s takřka stejným tvůrčím týmem a podle scénáře Pavla Jurdy režíroval Martin Františák už drama Hadry, kosti, kůže vyprávějící o nelehkém sousedství Jana Wericha a Vladimíra Holana. Inscenace uváděná stejně jako Dívenka na trampolíně ve Studiu Švandova divadla získala Cenu Marka Ravenhilla 2019 a dodnes patří k divácky nejžádanějším titulům,“ říká Součková Němcová. „Stejně jako u inscenace Hadry, kosti, kůže se i zde jedná o kolektivní autorství; což znamená, že text ve velké míře dotvářeli herci s režisérem a dramaturgem při zkoušení samotném,“ dodává dramaturgyně.

Strážci majáku, vydřená svoboda

„V našich dějinách byly a jsou opakované snahy o přepisování historie. Ale můžeme sledovat hrstku válečníků, poutníků i strážců majáku, kteří svou milovanou zemi s bolestí opouští, aby jinde vytvořili podmínky pro záchranu a udržení základních lidských i kulturních hodnot. A to je i příběh Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, kteří v Nakladatelství ´68 Publishers vydali 255 knih. V roce 1990 převzali z rukou Václava Havla Řád Bílého lva III. třídy za zásluhy o českou literaturu ve světě,“ připomíná Martin Františák.

Dívenka na trampolíně vypráví mimo jiné o tom, že svoboda není stálá, nikdo nám ji nedaruje a bývá vykoupená nejistotou a hroznou dřinou. V tom vidím náš úkol i naši naději,“ uzavírá režisér.

Magdalena  Bičíková, Richard Moučka

pro Taneční magazín

Jižní spojka nabídne i letos to nejlepší z JD

Přehlídka souborů, které v létě září na Otáčivém hledišti 

Jihočeské divadlo si balí své nejlepší aktuální inscenace a vyráží na Jižní spojku – divadelní přehlídku souborů, které v létě září na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově

Otáčivé hlediště v  Českém Krumlově zaznamenalo v uplynulém roce rekordní návštěvnost. Jihočeské divadlo i proto již pošesté veze do Prahy malou ochutnávku činnosti uměleckých souborů, které před Otáčivým hledištěm tráví každé léto. Letos se do zámeckého parku vrátí Pes baskervillský, Rozum a cit, Dekameron, oblíbená baletní pohádka na špičkách Šípková Růženka, scénické zpracování slavného Händelova oratoria Mesiáš i ambiciózní projekt Petra Formana Muž Dvojhvězdy.

Svoji premiéru v létě vyhlíží Herkules. Výpravná hudební podívaná pro celou rodinu v režii Malého divadla návštěvníkům Otáčivého hlediště naskytne příležitost přihlížet zrodu hrdiny přímo pod širým nebem.

Jižní spojka přiveze do Prahy jihočeskou činohru, operu, balet i Malé divadlo.

Divadelní přehlídku Jižní spojka 2025 zahájí činoherní soubor Jihočeského divadla 7. 2. 2025 v Divadle pod Palmovkou. Pražskému publiku zde nabídne komedii Petra Zelenky Beckham. Inscenaci o bulvární kauze Davida Beckhama a jeho sekretářce Rebece Loos režírovala ředitelka Jihočeského divadla Martina Schlegelová. V hlavních rolích se představí Pavel Oubram, Zuzana Valešová, Tomáš Kobr, Jakub Koudela a další.

Druhou zastávkou bude Divadlo NoD. 8. 2. 2025 zde Jihočeské divadlo představí odvážnou adaptaci Martina Crimpa klasického dramatu Edmonda Rostanda Cyrano z Bergeracu. Návštěvníci NoD se stanou svědky divoké romantiky s válkou v zádech v režii Adama Svozila. V hlavní roli Cyrana exceluje Tomáš Drápela.

Třetí zastavení nebude nikde jinde než ve Státní opeře Praha. Tam Jihočeské divadlo 10. 2. 2025 přiveze operu Komenský – uvede ji v rámci největšího prestižního Festivalu hudebního divadla Opera 2025.   Operu na zakázku Jihočeského divadla zkomponoval držitel dvou Českých lvů Jan Jirásek. Historické panorama Komenský, v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a hudebním nastudovaní Jiřího Štrunce, provede diváky filmovou rychlostí neklidnou Evropou 17. století. Zde na pozadí válečných bouří spatří jeden z nejhlubších lidských příběhů, jaké naše dějiny znají. V hlavních rolích vystoupí Jan Šťáva, Jakub Hliněnský, Anna Moriová a další.

Hned dvakrát bude 13. 2. soubor Malého divadla hostovat v Divadle Komedie. Eliška Mesfin Boušková, členka souboru Malého divadla a držitelka dvou Jihočeských Thálií nabídne v inscenaci Jak vytáhnout kořeny návštěvníkům svůj skutečný příběh o hledání sebe sama a o tom, jak je důležité najít svoje kořeny, i když je to někdy stejně těžké jako tahat ze země velkou řepu. Intimní inscenace divákům možná otevře vnitřní dveře, o kterých snad tušili, že tam někde mohou být.

Druhou inscenací, kterou Malé divadlo v Divadle Komedie nabídne a kterou zároveň přehlídku Jižní spojka ukončí, bude příběh o tatíncích a lidech Verneovka. Dobrodružná jízda lodí, raketou, vzducholodí ponorkou, letadlem…životem a dílem Julesa Verna.

Vzhůru na palubu, dálky a Jižní spojka volají!

Program Jižní spojky 2025:

 

  1. 2. Divadlo pod Palovkou – Beckham
  2. 2. Divadlo NoD – Cyrano z Bergeracu
  3. 2. Státní opera Praha – Komenský – Festival Opera 2025
  4. 2. Divadlo Komedie – Jak vytáhnout kořeny
  5. 2. Divadlo Komedie – Verneovka

Bc.Ondřej Hellebrant

pro Taneční magazín