Nejbizarnější vražedné nástroje, které kdy zabíjely

Šifra zločinu, Prima uvede seriál Ludwig

Prima uvede britský seriál Ludwig: šifra zločinu, ve kterém na diváky kromě hlavolamů a záhad čekají také vraždy. Sledujte Johna Taylora, který se infiltroval do policejního týmu a v každém díle řeší nějaký krvavý případ. Ale co když realita předčí detektivní scénáře? Porovnejte si nejbizarnější vražedné předměty s těmi ze seriálu – každou středu od 20.15 na Primě.

  1. Pero místo nože

„Šifry a vraždy pomáhají Johnovi zjistit, kam jeho dvojče James zmizelo. Hlavní, a pro mne i milé, je to, že seriál Ludwig: šifra zločinu není drsný. Všechny vraždy jsou komorní, lze z nich vycítit britskou tradici Agathy Christie. Nepozastavuje se nad povahou zločinu, ale soustředí se spíše na kontext, záhadu a hru lidských emocí, která k němu vede,“ prozrazuje herec David Mitchell, který v seriálu ztvárnil hlavní roli. Diváci se tak mohou těšit na promyšlené vraždy například nožem. Ten ale nepoužil jednadvacetiletý student Jason Webster, který to v roce 2007 přehnal s alkoholem a vzteky ubodal perem k smrti spolužačku Rebeccu. Ten večer spolu byli v nočním klubu a podle všeho chtěl Webster u své známosti strávit zbytek noci, ta ale protestovala. Během následné hádky neovládl své emoce a vrhl se na Rebeccu s perem. Při vyšetřování bylo spočítáno 93 bodných ran.

  1. Móda jako zbraň

Profesorovi Anderssonovi se staly osudnými modré semišové lodičky s uzavřenou špičkou a dvanácticentimetrovým podpatkem jeho přítelkyně Any Trujillo. Když údajně mezi dvojicí vypukla hádka a Andersson začal být agresivní, Ana popadla nejbližší zbraň, kterou měla po ruce. I přes pětadvacet děr v jeho hlavě Ana tvrdila, že jednala v sebeobraně, což jí soud neuvěřil a vyměřil jí trest odnětí svobody třicet let.

  1. Nevinná lžíce

Richard Clare, který před útokem uprchl z centra pro drogově závislé, se vydal vymáhat dluh od Timothyho Mageeho. Při následné potyčce ho Clare udeřil dezertní lžičkou. Náraz Timothymu protrhl tepnu a způsobil vnitřní krvácení do mozku. Clare nebyl usvědčen z vraždy – byl považován za osobu jednající v sebeobraně. V roce 2010 byl ale usvědčen z druhé vraždy, při které se místo lžíce rozhodl použít sekeru.

  1. Záhadná vývrtka

Murat St. Hilaire se v roce 2008 nedostavil několik dní do práce. Kolegům to začalo připadat podivné, stejně tak jeho rodině, se kterou už sice nežil, byl ale stále v kontaktu s matkou svých dětí. Vydali se ho hledat, ale šťastné shledání se nekonalo. Našli ho mrtvého v pokoji s vývrtkou v lebce. Co se stalo? To zůstává záhadou. Vrah ani motiv není známý a dodnes nikdo nebyl zatčen.

  1. Kyselá chuť pomsty

Daniel Kovarbasich prožil dětství, které by nikomu nepřál. Pedofil Duane Hurley si ho vyhlédl jako malého kluka a roky ho zneužíval. Pocity bezmoci se v Danielovi roky hromadily, až jednoho dne pohár přetekl. Daniel se konečně vzepřel svému trýzniteli a rozhodl se vzít spravedlnost do vlastních rukou. Popadl sklenici kyselých okurek a začal s ní Hurleye mlátit, až ho ubil k smrti.

Staňte se detektivem společně s Johnem „Ludwigem“ Taylorem každou středu od 20.15 na Primě.

Dominika  Juklová

pro Taneční magazín

„Past Perspectives“.

Street Art Festival 2025 má své datum a téma!

Už po osmnácté se na konci léta promění ulice ve velkoformátové plátno. Street Art Festival 2025 chystá měsíc plný muralů, veřejného umění a dialogu s prostorem – letos s podtitulem „Past Perspectives“.

Od září se muraloví umělci vydají na cestu mezi dvěma městy a několika staletími. SAFE 2025 se zaměří na kritickou reflexi minulých uměleckých zásahů do veřejného prostoru – ať už se jedná o barokní kašny, sochy historických osobností, nebo dávno zapomenuté výtvarné stopy. Jak dnes čteme město a co do něj zapisujeme?

30 dní – 2 města – desítky realizací, které znovu rozehrají fasády, hřiště i nečekaná zákoutí Olomouce a Hradce Králové.

Festivalový program zve ke zpomalení, pozorování i zamyšlení: Co nám zanechalo předchozí století? A co zanecháme my následujícím generacím?

Termíny festivalu:

📍 Olomouc: 1.–30. 9. 2025
📍 Hradec Králové: 13.–23. 9. 2025

K vizuální identitě Street Art Festivalu 2025:

Olomouc přinese celoměsíční program, který bude reflektovat historické vrstvy městského prostoru a jejich propojení s aktuálními street art tendencemi.

V Hradci Králové se Street Art Festival zapojí v rámci oslav 800 let města, kde umělci vytvoří nová díla inspirovaná místní historií a architekturou.

Street Art Festival 2025 opět přinese unikátní spojení umění, veřejného prostoru a komunity.

Barbora Křížová 

pro Taneční magazín

Běž po zvuku

Dát hlas těm, kteří bývají neslyšeni

Dát hlas těm, kteří bývají neslyšeni: unikátní umělecký projekt propojuje lidi bez domova, sound designery i výtvarníky

Divadlo na cucky a jeho vzdělávací platforma EDU na cucky, Charita Šternberk a umělecká skupina Kolektif TU spojili síly v ojedinělém projektu Běž po zvuku, který zapojuje klienty nízkoprahového denního centra Charity Šternberk do tvorby interaktivního uměleckého projektu. Výsledkem této spolupráce bude audiovizuální instalace zachycující příběhy a zvukové stopy každodenního života osob bez přístřeší. Výstup z několika týdenního participativního projektu budou moci návštěvníci uvidět a uslyšet pouhý jeden den, v pátek 11. července ve sklepení šternberského kláštera, kde zvukové výstupy doplní svými výtvarnými pracemi členové umělecké skupiny Kolektif TU.


Autory projektu jsou režisér Tomáš Soldán a sound designér Jan Čtvrtník, kteří s klienty centra pracovali v terénu, a to přímo v místech, kde jejich osudy vznikají: v podchodech, na náměstích i v lesích kolem města. Pořídili desítky hodin zvukových záznamů, a zachytili tak unikátní atmosféru Šternberka – města, kde téma bezdomovectví silně rezonuje a vyvolává i ambivalentní emoce místních obyvatel. „Život lidí na ulici je ve všem jiný a ve všem stejný jako život lidí, kteří domov mají. Jeho akustika je ale odlišná,” vysvětluje princip projektu Soldán. “Město, ve kterém žijete svůj život, vnímají lidé bez přístřeší plné úplně jiných barev, pachů a zvuků. V našem projektu chceme skrze tyto zvuky a příběhy přiblížit jejich životní situace širší veřejnosti a narušit stereotypy, které s nimi bývají spojené,“ doplňuje režisér, kterého publikum Divadla na cucky může znát jako režiséra inscenace Bal@da. Tu pod jeho profesionálním režijním vedením nastudovalo Studio SEN, amatérský herecký soubor zformovaný z absolventů/tek Dramatického kurzu SENior.

Realizace projektu Běž po zvuku vznikla díky dlouhodobé snaze Divadla na cucky a jeho vzdělávacího pilíře EDU na cucky otevírat prostor pro marginalizované skupiny a společensky citlivá témata, která bývají v lokálním kontextu přehlížena. „Šternberk má v porovnání s Olomoucí méně možností důstojného života pro lidi bez přístřeší. Zároveň je toto téma v místní komunitě velmi živé, často však chybí přímá zkušenost s lidmi samotnými. Chceme tuto propast alespoň částečně překlenout,“ říká Kristýna Doubravová, vedoucí vzdělávací platformy EDU na cucky a přípomíná zároveň úspěšnou loňskou spolupráci s francouzským Collectif Grenade. „Věříme, že kultura by měla být dostupná všem a všichni by měli mít možnost účastnit se kulturního života. Loni jsme proto poprvé spojili síly se šternberskou charitou a vypsali jsme opencall na uměleckou rezidenci založenou na spolupráci s lidmi bez přístřeší. Přihlásilo se na padesát umělců a kolektivů z celého světa,“ uzavírá Doubravová. Loňský projekt za EDU na cucky vedl jeho tehdejší vedoucí Jan Čtvrtník, který doplňuje letošní tvůrčí tým společně s hudebním režisérem a sound designérem Českého rozhlasu Ladislavem Železným.

Projekt doplní vizuální vrstvou Kolektif TU, nově vzniklá umělecká skupina, která vzešla z komunity umělců sdružujících se při festivalu současného umění Tufest ve Šternberku. Cílem kolektivu je mimo realizací společných i individuálních uměleckých počinů podílet se na projektech, které pomohou propojovat lidi z různých vrstev společnosti, vytvořit prostor setkávání laiků i odborníků, a bourat tak vzájemné předsudky. „Členové kolektivu vytvoří vizuální objekty na základě vlastní interpretace audiozáznamů, konkrétních příběhů a malého množství fotografií z míst, kde se lidé bez domova vyskytují. Každý z umělců volí vlastní formu a způsob provedení od ilustrace až po prostorové objekty. Konečná prezentace pak propojí audiozáznamy míst s výtvarnými díly doplňující celou náladu konkrétního místa nebo životní situace,“ doplňuje Pavel Lacko, jedné ze zakládajících členů kolektivu.

Ze spolupráce se těší také Dana Axmannová, vedoucí střediska Charity Šternberk. “Loňský projekt nás i klienty nadchl a jsme proto rádi, že jsme i pro letošní rok byli s podobnou nabídkou osloveni. Propojení sociální a umělecké sféry vnímáme jako jeden z kroků, který může vést k destigmatizaci lidí bez přístřeší a těší nás, že jsme se v rámci tohoto projektu spojili právě s týmem z Divadla na cucky, s nímž máme pozitivní zkušenost již z minulé spolupráce,” uzavírá Axmannová.

Vyvrcholením projektu bude vernisáž, která bude zároveň dernisáží – výstup projektu budou moci návštěvníci zažít pouhý jeden den, a to v pátek 11. července od 18 hodin, v unikátních podzemních prostorách kláštera Šternberk. Akce nabídne návštěvníkům možnost projít si zákoutí, která dost možná dobře znají, jen pro ně nebyla tolik zajímavá, tolik důležitá a tolik přítomná jako pro klienty šternberské charity. Vedle zhlédnutí samotné audiovizuální instalace budou mít prostor také na setkání s tvůrci a debatu o procesu vzniku projektu. Vstup na akci je zdarma.

Mgr. Hana Sedláková

pro Taneční magazín

V Redutě zazněly tóny naděje

První koncert Česko-slovenského orchestru lékařů podpořil mobilní hospic Nejste
sami

V prostorách olomoucké Reduty se konal první ročník koncertu Česko-slovenského orchestru a sboru lékařů (ČOLEK). Unikátní hudební událost, v níž se spojili lékaři-muzikanti z Česka a Slovenska, nabídla publiku nejen mimořádný kulturní zážitek, ale také prostor pro dobročinnost. Výtěžek z koncertu bude věnován mobilnímu hospici Nejste sami, který poskytuje specializovanou paliativní péči pacientům v jejich domácím prostředí.

Program koncertu nabídl výrazné skladby české a slovenské hudby – zazněly temperamentní Tance z Pohronia slovenského skladatele Alexandra Moyzese, hravá a výpravná Kantáta Mikeš z hor od Bohuslava Martinů a jako vrchol večera slavnostní Te Deum Antonína Dvořáka. Výkony orchestru i sólistů sklidily nadšený potlesk a ovace ve stoje.

„Hudba a medicína mají společné to, že obě mohou léčit – každá jinak. Jsme hrdí, že můžeme svým uměním přispět k podpoře těch, kteří pečují o nejkřehčí okamžiky lidského života,“ uvedl jeden z iniciátorů koncertu MUDr. Látal.

Mobilní hospic Nejste sami působí v Olomouci a blízkém okolí. Poskytuje komplexní péči lidem v terminálním stádiu nemoci přímo v jejich domovech, a to včetně zdravotní, sociální, psychologické
i duchovní podpory. Díky výtěžku z koncertu bude možné rozšířit služby hospice i na další klienty, kteří chtějí strávit poslední chvíle života důstojně a doma – v kruhu svých blízkých. Organizátoři koncertu již nyní plánují, že letošní ročník nebude poslední. Chtějí založit novou tradici, která pomáhá.

MUDR. Jan Látal, Ph. D.

pro Taneční magazín

Vážíme si této pomoci, pozn. redakce Tanečního magazínu