Rubrika: Novinky z tanečního světa

V posledních třech letech jsme měli možnost  zhlédnout  tři velmi zajímavá představení. A představení nejen tance, ale i kultury a tradic jednotlivých zemí. V roce 2007 indické BHARATI,  v roce 2008 čínské SHEN YUN ,  v roce 2009 kubánské PASIÓN DE BUENA VISTA.

Zatímco rozjásané vystoupení  indických tanečníků v nás nechává sladké pocity, vážné a krásné vystoupení Číny v sobě snoubí dokonalost pohybů i průřez celou svou historií, kruté osudy  některých obyvatel v minulosti, a konečně kubánské rytmy nám zase naopak přiblíží radost ze života, která prýští při zpěvu a hudbě. Tanečníci svojí spontánností do nás vloží také jiskru radosti. Kubáncům dává tanec zapomenout na všechny starosti  všedního dne. (Tedy nejen Kubáncům.)

 

Bharati – celá zápletka je velice jednoduchá a náročného diváka ani trochu neosloví. Přesto ale, sladký zpěv, který provází celé představení, medové hlasy, líbivá hudba, pestré a nádherné róby tanečnic, perfektní souhra na pódiu a radostná atmosféra nás nechá odcházet v povznesené náladě. Na jevišti se předvede téměř stovka umělců. Vystoupení je kombinací smyslnosti, moderních i tradičních choreografií. Nechybí videoprojekce, bojové umění i akrobatické vystoupení.

Představení Shen Yun Chinese Spectacular souboru Divine Performing Arts má vysokou uměleckou úroveň. Většina účinkujících se věnuje čínské duchovní disciplíně Falun Gong. V jejich tanci a zpěvu oživují čínskou kulturu spolu s ideály úcty, dobroty, laskavosti a souladu.  Dokonale ztvárněná historie, nadpozemsky krásné výjevy, dokonalý taneční projev, ale i okamžiky hrůzy a smrti ve vězení (ženy jsou uvězněny za to, že se věnovaly čínské duchovní praxi Falun Gong), vyjádřené hudbou a pohybem, nenechají návštěvníka lhostejným.  Domů si odnášíme extrémně silné dojmy, ale i jakousi tíhu celé historie Číny a také tíhu pronásledování stoupenců čínského duchovního  učení.

Kubánské pojetí hudby během Pasión de Buena Vista vyjadřuje  překonání těžkostí tancem, hudbou a zpěvem. Není průřezem či ztvárněním historie, ale spíše nás vtáhne do současné Kuby,  její atmosféry a nakazí nás svou vášní pro rytmus. A také nás  zvedá ze sedadel, protože sami umělci pozvou diváky na jeviště a ostatní tančí alespoň v sále. Takže odcházíme nikoliv přesezení a plni dojmů, které zpracováváme, ale  naopak s pocitem, že život je prostě jedna velká radost a jedině salsa je odpovědí na všechno.

 

Eva Smolíková

 

PASION DE BUENA VISTA

zamyslíme-li se nad slovy kubánské rytmy, určitě nás napadne vášeň, pestré oblečení, podmanivý rytmus, radost ze života a spontánost. A přesně takové je i vystoupení  s názvem Pasion de Buena Vista, které jsme v Praze 22.dubna 2009 mohli vidět.

 

            Začíná atmosférou – jako byste si právě v Karibské oblasti sedli v jednom z místních barů a kolem vás prostě jen korzovali přátelští lidé, hrála rytmická hudba a zpěvák vás hýčkal svým hlasem. Po chvíli vystoupení tomu dokonce uvěříte, že na Kubě opravdu jste, protože jste pozváni zatančit si s krásnými tanečníky a tanečnicemi na pódium.

 

            V první části vám tito usměvaví lidé ukazují, jak se cítí při tanci, zpěvu a hudbě šťastní, protože život na Kubě není vždy jednoduchý, jak sami říkají a tato ušlechtilá zábava na chvíli dovolí všechny těžkosti zapomenout. Dokonce i muži si postěžují, že všechny kubánské ženy se ihned chtějí vdávat a oni se nechtějí ženit, ale ženy si to už nějak vyřeší.

 

            V druhé části vystoupení už nelze zůstat sedět. Tanečníci ladnými pohyby vtančí mezi diváky a celý sál se zvedá a všelijak vlní. Náhle je jeviště tam, kde obyčejně sedí diváci.  Asi každý musí být smutný, když přijde čas se loučit a  toto velké jeviště osiří.

 

            A kdopak to pro nás zpívá a tančí?

Maida Castaneda a Antonio Castro, kteří dříve vystupovali na jevišti s kubánskými legendami jako Ibrahim Ferrer, Compay Segundo.

            Maida Castaneda byla velmi talentované dítě a dostalo se jí profesionálního vzdělání. V r. 1989 na festivalu Original de Manzanillo vystupovala poprvé po boku Ibrahima Ferrera. Jejich přátelství trvalo až do smrti I. Ferrera. Během své kariéry nasbírala 23 cen na festivalu Musica National de Bayamo. Vždy soupeřila se slavnou Omarou  Portuondo. Nikdy nebylo jasné až do konce, kdo z nich si odnese cenu domů.

            Tomás Sánchez  věděl už jako dítě, že hudba je jeho život. Tomás Sánchez a Campay Segundo společně pracovali, koncertovali a při cestě na jeden ze svých asi padesáti koncertů, které společně pořádali,  vznikla slavná skladba CHAN CHAN.

            Pachin Inocente se nadchl hudbou také již v raném dětství.  Hraje na všechny kubánské instrumenty. Brzy zdědil po matce vášeň pro zpěv a v deseti letech za pár pesos zpíval krásné milostné písně mladým dívkám  a pomohl tak  mladíkům dobýt jejich srdce. Ve 13 letech se stal přítelem I. Ferrera a vystupovali spolu řadu let.

 

Každý z nich do Vás vtiskne kus své radosti ze života. Běžte a těšte se!

 

Eva Smolíková

 

 

 

Jeden z nejnadanějších tanečníků a choreografů dánského baletu zemřel 3. března po krátké nemoci ve věku 72 let.
Přední dánský tanečník a choreograf Flemming Flindt opustil nadobro svět baletu, dne 3.března zemřel po krátké nemoci ve věku 72 let. Autor několika nezapomenutelných moderních a tak trochu děsivě laděných baletních představení se stal za dobu svého působení velmi výraznou osobností dánského baletu.

Jeho choreografickým debutem se v roce 1963 stalo dílo Lekce (The Lesson), jež vypráví příběh hrůzu vzbuzujícího baletního učitele, který zavraždí svou žačku. Tento balet, jenž byl adaptací E. Ionescovy hry La Leçon, byl zprvu uveden jako televizní inscenace, o rok později již jako jevištní představení.

Flemming Flindt se narodil 30. června roku 1936 v dánské Kodani. Vystudoval na Královské dánské baletní škole a škole tance při pařížské Opeře. Po studiích byl přijat do Královského dánského baletu, kde se v roce 1955 ve věku pouhých 18 let stal sólistou. Flindt jako jeden z nejlepších klasických tanečníků své generace hostoval se zahraničními soubory jako například s Royal Ballet, London Festival Ballet a Ballet Rambert téměř po celém světě.
V roce 1961 byl jmenován “danseur étoile” (nejvyšší možný post, kterého může tanečník dosáhnout v pařížské Opeře). Na svůj další talent, a sice že umí být i velice nadaným choregorafem, upozornil veřejnost již zmíněným debutem Lekce (The Lesson) z roku 1963. Ačkoli byl původně vytvořen pro dánskou televizi, záhy si získal své místo na jevišti a příznivce po celém světě.
V letech 1966 až 1978 pracoval v Královském dánském baletu jako umělecký ředitel. Pro soubor vytvořil několik baletů, jako například: Miraculous Mandarin (1967) či Triumf smrti (1971), jenž byl opět adaptací jedné z Ionescových her, tentokrát Jeu de Massacre.
V roce 1978 rezignoval na svůj post uměleckého ředitele a vytvoři vlastní soubor. Prvním společným představením bylo dílo Salome, které mělo premiéru v listopadu 1978 a v němž účinkoval Flindt spolu se svou ženou Vivi, která se zde objevila nahá. Nahota ve Flindtově baletu byla častou senzačností jeho díla. Vivi tancovala obnažená již v Triumfu smrti.

Od roku 1981, kdy se přestěhoval do USA, až do roku 1989 byl uměleckým ředitelem Dallas Ballet, pak působil jako volný choreograf s Dennisem Nahatem, uměleckým ředitelem Cleveland Ballet, který se později přejmenoval na Ballet San Jose.
Do Královského dánského baletu se opět vrátil v roce 1991, aby zde vytvořil choreografii k baletu Caroline Mathilde a Legs of Fire (1998).

Flemming Flindt získal v roce 1974 v Dánsku titul rytíře a o rok později obdržel medaili Carina Ari. Oženil se s tanečnicí Vivi Gelker, která tančila hlavní role v řadě jeho baletů. V roce 2007 byl vyznamenán za celoživotní dílo na domovské scéně Královské dánské opery.

 

Taneční magazín

Palác Lucerna znovu poskytne své prostory Plesu Afrika, který každoročně na konci zimy přináší nejen africké a latinské rytmy, ale i letní atmosféru.

Další ročník multikulturního Plesu Afrika se opět blíží. Již po dvanácté pořádá Humanistické hnutí tento hudební a taneční večer v pražském paláci Lucerna. Ples s podtitulem „za svět bez válek a chudoby“ se koná u příležitosti Světového pochodu za mír a nenásilí.

Na letošním ročníku, stejně jako minulý rok, se o etnickou hudbu postarají skupiny Bengas, Ekvator a Tam Tam Batucada. Nebudou zde chybět ani hudebně-taneční vystoupení v podání Batocu a Tiditade či taneční show Centra tance. Celý program doplní např. výstava fotografií, afrických výrobků, promítání či tombola. Plesovým večerem bude provázet hudebník a herec Ondřej Brzobohatý.

Atmosféra a rytmy Afriky naplní Lucernu 3. dubna od 19.00. Ples podporuje projekty, které probíhají v rámci mezinárodní Kampaně lidské podpory v Africe či Asii. Jeho cílem je zprostředkovat jak školákům, tak i široké veřejnosti „poznávání nejrůznějších kultur… a prevence rasismu, diskriminace, netolerance mezi mládeží a motivace k angažovanosti mladých lidí v naší společnosti ve smyslu spolupráce a vzájemné pomoci, aktivního nenásilí, solidarity, tolerance a respektování všech lidských práv.“

zdroje: plesafrika.cz

fotografie: plesafrika.cz