Centrum Paraple přijalo šek od České televize

Diváci České televize ani letos nezklamali

26. listopadu se na pražském Výstavišti uskutečnilo slavnostní předání šeku od České televize Centru Paraple. Tento rok se vybralo neuvěřitelných Kč  43.703.496,-.


„Je to absolutně neuvěřitelné. Diváci České televize opět nezklamali. Opravdu všem, kteří přispěli, za celou Českou televizi děkuji“  říká  Generální ředitel České televize Jan Souček. Přislíbil také divákům, že příští rok budou moci vychutnat atmosféru StarDance v některých městech živě.

„Je to pro nás obrovský závazek, ale také ocenění pro všechny, kteří se podílí na činnosti Centra Paraple. Za třicet let jsme dosáhli světové úrovně a těší nás, že naše služby můžeme dále rozšiřovat – např. o terénní sociální rehabilitaci, zdravotně rekondiční pobyty či odborné poradny“ sděluje David Lukeš. Dodává: „Udělal jsem maximum proto, abych mohl ten večer být přítomný osobně, i když zpětně nevím, zda to byl nejlepší nápad, nebylo mi úplně dobře, ale chtěl jsem u toho být. Nejsilnější dojem na mě udělal fakt, že  se neobjevily žádné nenávistné komentáře ani to, že by peníze někdo někomu nepřál. Myslím, že to je ten nejlepší vzkaz.

 

Taneční pár Martina Ptáčková a Dominik Vodička (patron Kamil Fiala)  pomáhají tancem nejen Centru Paraple, ale řeší také otázky šikany a bezpečnosti. Rozhodli jsme se tento pár vyzpovídat.

Kamil Fiala žije v Jihlavě s manželkou a třemi dětmi – čtrnáctiletým a tříletým synem a půlroční dcerkou.
V únoru roku 2018 se mu po úrazu v bazénu změnil celý dosavadní život.
Před úrazem pracoval jako řemeslník-obkladač, nyní působí v České asociaci paraplegiků (jeden ze zakladatelů Centra Paraple) jako peer mentor. To znamená, že sám jako zkušený vozíčkář podporuje lidi po poranění míchy. Peer mentoři lidem, kteří jsou na vozíku teprve krátce, a jejich blízkým a pečujícím, pomáhají širokým spektrem rad, informací, ale také s praktickým tréninkem soběstačnosti a v neposlední řadě jsou pro ně psychickou oporou a motivačním prvkem.

 

Martina Ptáčková, Dominik Vodička a jejich patron   Kamil Fiala.

Kamil Fiala, patron

TM:  Jak jste se vnímal skutečnost, vystoupit před tolika lidmi v přímém přenosu, přece jen člověk se asi vzdálí společnosti, když se ocitne v tak těžké situaci,  nebo se mýlím?

Kamil: „No,  já jsem mezi lidmi docela často, takže vzdálení  od lidí tolik  nevnímám, ale měl jsem obavu z přímého přenosu. Ze začátku se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem si to užil a byl jsem rád, že jsem tady mohl být.“

TM: Jaké  tedy byly Vaše  pocity, když jste přicházel do StarDance?

Kamil:  „První pocit byl skoro až nepříjemný, řekl bych. Ale všichni lidi kolem byli moc příjemní, takže to vlastně  bylo fajn. A další těžký  moment nastal  v sobotu ráno, to byla ta zkouška před přímým přenosem.  Když to ale  postupovalo, pak už generální zkouška  a tak, byl jsem  paradoxně čím dál více v pohodě.“

TM: Když jste se setkal se svým tanečním párem, pociťoval jste nějaký stres?

Kamil: „Stres jsem neměl, ale vůbec jsem netušil, co od toho můžu čekat, takže jsem byl spíše stále zvědavý, co přijde.“

TM: Podělíte se o své pocity, co nejsilnějšího jste asi zažil po svém úrazu?

Kamil: „Byly takové dva zásadní momenty. První byl, když jsem si pořídil auto a začal  jsem řídit, to byla cesta ke svobodě, to byl první velký zlom.

A  druhý silný moment přišel, když jsme vlastně jen tak přijeli na „zabíjačku,“ já jsem tam něco dělal a večer jsem uléhal unavený z práce.  Já jsem třeba dva roky byl unavený pořád, ze všeho, např. ze cvičení, jednoduše  ze všeho. Ale zlomový moment byl, že jsem byl unavený z práce a připadal jsem si znovu nějak potřebný, nebo důležitý, to bylo podstatné.“

TM: Moc Vám přejeme, aby toto vydrželo napořád. Děkujeme za rozhovor

Dominik Vodička, tanečník

TM: Vy jste už ostřílený tanečník, máte zkušenosti. Bylo letos něco jinak? Nějaká novinka pro Vás?

„Letos to pro mě bylo naprosto jiné. Protože jsem doteď pracoval s lidmi, kteří sami pracovali s hudbou, měli koordinaci, rytmus apod. To bylo tento rok  úplně jinak. Nejdříve jsem Martinu vůbec musel postavit do nějakého neutrálu, čili dostat ji z toho zápasnického a boxerského postavení, to v první řadě (Martina z dálky kouká, nastražené uši a oči vyděšeně vykulené..). Pak jsme teprve mohli začít pracovat na tanci samotném. Tedy jsme ztratili hodně času, abychom se  dostali z křeče a ze síly do neutrality, která je běžně lidem přirozená. Vzalo nám to čas, to ano, ale na druhou stranu věřím tomu, že nám to dává body, protože právě proto nás tam lidé chtějí. Znají cestu Martiny. Tady jsou většinou všechno takoví poloprofesionálové, ale lidé právě sympatizují s Martinou, protože vidí, že je naprosto „lidská“, lidé se ztotožní s ní, každý si může říct – aha, takhle bych se to asi taky mohl naučit, takže proto je to sympatické.“

 

TM: Přesto ale nenávistných vzkazů si užijete také dost…

Dominik: „Mně to všeobecně připadá jako chyba dnešní doby. Není to jen v Čechách, zkrátka, sítě tvoří otevřený prostor, lidé si myslí, že si mohou psát, co chtějí, všechny „blitky“. Je to nějaká seberealizace – uškodím druhému, aby mně samotnému bylo lépe. Já doufám, že se toto někdy změní, protože to potom vede třeba i k tomu, že lidé poškozují sami sebe. Toto je téma, na které právě chceme poukázat v naší další práci, chceme ukázat na kyberšikanu, kdy jsou lidé napadáni na sociálních sítích a poté si tzv. z ničeho nic vezmou život, tedy v tom nejhorším případě. A tohle se stává častěji a častěji. Anebo se lidé sebepoškozují, zjistíte to bohužel až pozdě.  Jedna věc je, když chci říct, že se mi něco nelíbí a druhá věc je někoho urážet, napadat apod.“

 

TM: Souhlasíme, že toto téma je velice důležité. ať se Vám daří!!

TM: Vy jste tady letos překonávala překážky, které se týkaly tance, ale pracovat s vozíčkáři je zase úplně něco jiného. Jak jste si poradila s touto výzvou?

Martina: „Pro mě je to pořád výzva, neustále. I každý tanec. Je to prostě boj a občas dostávám od toho tance pořádně „na prdel“, ale snažím se. Nejsem zkrátka tanečnice, vždycky jsem byla bojovnice.  Ale každá překážka se dá nějak překonat, prostě makám, nestěžuji si, je to zkrátka těžké. Pokud jde o vozíčkáře, to jsou pořádní bojovníci. Zdraví lidé  si to neumí představit, čemu všemu oni musí čelit.  Já jsem před lety měla vážný úraz a lékaři mi řekli, že se na jednu nohu už nepostavím. Když jsem potřebovala se někam rychle dostat, tak mě rodiče poslali na vozíku, abych byla zkrátka rychlejší.  V ten okamžik jsem si uvědomila, jak je to těžké. Nejsou všude bezbariérové přístupy, sem tam se člověk nemůže někam dostat sám, je opravdu odkázaný na pomoc ostatních. Je obdivuhodné, jak to lidé z Centra Paraple zvládají a jsou stále v pozitivním  rozpoložení.“

TM: Jak vnímáte nenávistné komentáře na sociálních sítích Vy osobně? Není to pro bojovníka třeba spíše pozitivní? Řeknete si třeba, že se nedáte a ještě intenzivněji pracujete?

„Občas si něco takového říkám, ale já si ty komentáře  úplně k srdci nijak neberu. Máme spoustu fanoušků a podporovatelů, lidé ví, že tančit  neumím, začínám od nuly a možná se právě ve mně najdou. Třeba to někteří lidé také neumí a ocení tu odvahu, že tu vůbec jsem  a snažím se.  A tu druhou půlku diváků, která si myslí, že tady nemám co dělat, prostě chápu. Pokud mě srovnávají s Oskarem Hesem či s ostatními, tak je to jasné a není, co dodat. Zřejmě jsme rozdělili Českou republiku na dva tábory (smích).

TM: Taková bitva je veselá, ať vyhrajete, přeje  Taneční magazín!

Bojovnice Martina

 

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

 

Tereza Prucková, Patrik Hartl a jejich patronka Lucka 

Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Hvězda poválečného baletu – křest knihy

Luboš Ogoun

Křest publikace Luboš Ogoun: Hvězda poválečného baletu a vernisáž výstavy k 60. výročí založení Studia Balet Praha

Letošní rok je pro českou taneční scénu výjimečný – uplynulo v něm 100 let od narození Luboše Ogouna (18. 2. 1924 – 14. 2. 2009), jedné z nejvýraznějších osobností moderního baletu. Nadační fond a Institut Pavla Šmoka k tomuto výročí připravil ucelenou monografii mapující jeho uměleckou dráhu. Křest publikace proběhne ve čtvrtek 5. prosince 2024 v 17 hodin v Malém sále Městské knihovny v Praze (Ústřední knihovna na Mariánském náměstí). Ve foyer proběhne také vernisáž výstavy, která připomene 60. výročí založení Studia Balet Praha, souboru, za jehož vznikem stáli naši nejprogresivnější choreografové Pavel Šmok a Luboš Ogoun a který se stal malým zázrakem v českém baletním umění.


Autorkami knihy Luboš Ogoun: Hvězda poválečného baletu, která zaplňuje další prázdné místo v dějinách baletu druhé poloviny 20. století, jsou historička Kateřina Šalounová, která se v rámci postgraduálního studia na Katedře divadelních studí MU v Brně věnuje historii baletu po druhé světové válce, a taneční publicistka a historička Lucie Kocourková, která se dlouhodobě zabývá popularizací tanečního umění a je autorkou čtyř knižních publikací.

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka vydal v minulých letech monografie o souboru Studio Balet Praha a choreografu Pavlu Šmokovi, nyní do této přináší i obsáhlý portrét choreografa Luboše Ogouna, která je dílem především brněnské autorky. Tvorba Luboše Ogouna je totiž spjata zejména s brněnskou baletní scénou. Je však také spoluzakladatelem souboru Balet Praha, proto se Institut Pavla Šmoka ujal vydání publikace a sám její vznik inicioval.

Ladislava Dunovská Jandovázakladatelka Nadačního fondu a Institutu Pavla Šmoka, zdůrazňuje: „Těší mě, že v edici ‚Studio Balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti‘ vydáváme v pořadí již třetí publikaci o českém baletu 20. století. Nová kniha ‚Luboš Ogoun – Hvězda poválečného baletu‘ je výpravnou monografií a oslavou dalšího významného českého tvůrce. Autorky Lucie Kocourková a Kateřina Šalounová odvedly skvělou práci.“

Spoluautorka publikace Lucie Kocourková dodává: „Luboš Ogoun je jeden z nejvýznamnějších českých choreografů 20. století, o jehož díle ale zatím nevyšla žádná ucelená monografie. Využili jsme příležitosti letošního výročí a vydáváme ji v naší edici. Jde o souhrnný přehled jeho tvorby s důrazem na choreografie pro brněnský baletní soubor a Balet Praha. Kniha navíc obsahuje jeho vlastní úvahy nad tanečním a baletním uměním, které publikoval v 60. letech a které byly velmi pokrokové. To je právě můj záměr v každé nové publikaci – ukázat tvůrce, které dnes vnímáme jako ikony, v jiném světle, takové, jací byli, když byli mladí, když byli oni těmi průkopníky a někdy i rebely.“

Součástí akce bude také výstava k 60. výročí založení Studia Balet Praha (1964–2024). „Na mobilní výstavu, která přibližuje éru Baletu Praha od založení až po Basilej, jsme vybrali významné choreografie Pavla Šmoka a Luboše Ogouna, které formovaly nejen tvář Baletu Praha, ale ovlivnily i další tvůrce,“ uvádí Kocourková„Existence Baletu Praha se stala pro náš moderní balet přelomovou, ale definovat proč, to už je větší oříšek, snažíme se ale charakteristiky tvorby obou tvůrců objevit.“ „Výstavu jsme koncipovali chronologicky. Úspěchy souboru ukazuje nový výběr velkého množství jevištních fotografií a dalších obrazových materiálů, které doplňují autentické úryvky vzpomínek a recenzí zveřejněných v tehdejším Československu a zahraničí,“ doplňuje Dunovská Jandová.

Křest knihy a vernisáž výstavy bude moderovat Ondřej Kepka.

V rámci křtu bude možné zakoupit set všech vydaných publikací (Studio) Balet Praha – Nová vlna československé choreografie; Pavel Šmok – Choreograf s duší básníka; Luboš Ogoun: hvězda poválečného baletu za zvýhodněnou cenu 799 Kč.

Akce je finančně podpořena Magistrátem hlavního města Prahy, Ministerstvem kultury ČR a Státním fondem kultury.

Bonus: Beseda s baletní hvězdou Jiřím Bubeníčkem

Jako doprovodný program připravuje Nadační fond a Institut Pavla Šmoka mimořádné setkání se světoznámým tanečníkem a choreografem Jiřím Bubeníčkem, které se uskuteční 28. ledna 2025 od 16:00 hodin v Malém sále Městské knihovny.

Bubeníček, který dlouhodobě působí v zahraničí, letos připravil dva významné celovečerní balety pro tuzemské soubory – inscenaci La Strada podle Felliniho filmu pro Pražský komorní balet a taneční drama Cyrano de Bergerac pro Balet Národního divadla Brno.

Beseda nabídne jedinečnou příležitost nahlédnout do uměleckého světa jednoho z nejvýznamnějších českých umělců současnosti. Návštěvníci se dozvědí, jak vznikají dramatické inscenace, jaké výzvy musí současný tanečník překonávat a jak se za posledních několik desetiletí proměnil svět tance.

Pojďte se setkat s velkou osobností českého i světového baletu a načerpat inspiraci!

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Patrik Hartl odstupuje ze StarDance!

Lucka Vondráčková se vrací!

Spisovatel Patrik Hartl ze zdravotních důvodů odstupuje ze StarDance – do soutěže se vrátí herečka Lucie Vondráčková

Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje účinkování ve třináctém ročníku taneční soutěže StarDance. Devátý večer se tak na parket v přímém přenosu postaví dvojice Marta Dancingerová s Martinem Prágrem, Oskar Hes s Kateřinou Bartuněk Hrstkovou, Martina Ptáčková s Dominikem Vodičkou a vrátí se Lucie Vondráčková s Lukášem Bartuňkem. Tato dvojice sice StarDance v závěru osmého kola opustila, ale v reakci na nečekané zdravotní komplikace Patrika Hartla se Česká televize rozhodla ji do soutěže vrátit.

„Osobně je mi velice líto, že zranění neumožní Patriku Hartlovi pokračovat s jeho taneční partnerkou Terezou Pruckovou do dalšího kola StarDance, a za celý tým mu přeji co nerychlejší uzdravení. Hodně sil pak přeji Lucii Vondráčkové a Lukáši Bartuňkovi, kteří semifinále letošního ročníku doplní. Jejich návrat je v souladu s pravidly soutěže a tento krok odsouhlasili i zástupci majitele licence, tedy britské veřejnoprávní BBC,“ potvrzuje kreativní producentka Lucie Kapounová.

Posledním přímým přenosem se pro dvojici Patrik Hartl a Tereza Prucková stal osmý večer, ve kterém se divákům představili ve dvou choreografiích a od poroty získali celkem devětačtyřicet bodů. „Je mi neskutečně líto, že nemůžu dál tančit. Byl jsem na parketu StarDance ohromně šťastný. Ještě v sobotním osmém kole jsem se ze všech sil pokoušel překonávat bolesti pravého kotníku, ve kterém mám kostní otok způsobený dlouhodobou taneční námahou. Už ale nejsem schopný ho roztančit. Po varování lékařů, že mi hrozí únavová zlomenina, jsem musel zkrotit svou vášeň, přijmout dočasně berle a racionálně odstoupit. Z celého srdce děkuji divákům, že mi svou podporou umožnili zažít tolik radosti v osmi tanečních večerech. A úplně nejvíc děkuji výjimečné Terezce Pruckové za všechny nádherné tréninkové chvíle. Terezka mi byla úžasnou lektorkou a nejlaskavější kamarádkou,“ říká Patrik Hartl.

Neplánovaně tedy intenzivní tréninky dalších choreografií čekají tento týden pár Lucie Vondráčková a Lukáš Bartuněk. Oblíbená herečka a zpěvačka na nečekaný návrat do soutěže reagovala vyjádřením podpory svému tanečnímu kolegovi: „Trochu jsem se už minulé kolo o Patrika bála, protože bylo vidět, že jede přes velkou bolest. Je to pro mě hrdina parketu! Doufám, že bude brzy v pořádku. V sobotu budeme s Lukášem (Bartuňkem) tancovat hlavně pro Patrika,“ vzkazuje Lucie Vondráčková.

Diváci tak mohou aktuálně posílat svoje hlasy těmto párům: Marta Dancingerová a Martin Prágr (SD 5), Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková (SD 9), Martina Ptáčková a Dominik Vodička (SD 7), Lucie Vondráčková a Lukáš Bartuněk (SD 2). Hlasy formou SMS je možné zasílat na telefonní číslo 906 11 13. Devátý večer letošního ročníku StarDance odvysílá ČT1 v sobotu 7. prosince ve 20:10.

Foto: Mikuláš Křepelka

Vendula Krejčová 

pro Taneční magazín              

Tanec pro Centrum Paraple

StarDance 2024 – sedmý večer, charitativní

Sedmý večer byl ve jménu Centra Paraple, tedy charitativní, stalo se již tradicí, že tanec pomáhá handicapovaným ať finančně, tak i na duši.

Tato šťastná volba České televize, která tímto pomáhá, se dokonce líbí i britské BBC, tedy prvotnímu tvůrci a provozovateli pořadu a začal a tudíž se začíná doporučovat i v ostatních zemích.

Zdeněk Svěrák řekl, že Češi jsou sice všelijací, ale když je třeba pomoci, tak se národ semkne. A to je pravda.

Generální ředitel Jan Souček a Zdeněk Svěrák, zakladatel Centra Paraple

 

A jak probíhal charitativní  večer tentokrát?

 

Každý pár měl svého vozíčkáře – patrona.  Hlasy se neposílaly tanečníkům, ale posílaly se dárcovské DMS pro Centrum Paraple (Centrum vzniklo díky Zdeňku Svěrákovi a pomáhá lidem  s poškozenou míchou).  Tento večer se tradičně nevyřazuje, ale získané známky se převádí do dalšího večera, kde už půjde o rozhodnutí, kdo bude semifinalista.

 

V tomto díle se objevili následující členové Centra Paraple

 

Petr Svoboda (nádor mu utlačoval míchu)

Lucie Mullerová (zranila se při paraglidingu)

Kamil Fiala (skočil do bazénu, zbytek si už nepamatuje)

Lucie Adamová (byly jí tři roky, když je opilý řidič srazil na silnici)

Jakub Bartoš (přiznává, že se v pubertě neuměl chovat, srazil ho vlak)

Tanečníci doprovodili vozíčkáře ve společné choreografii

 

Marta Dancingerová a Martin Prágr

 

Tento pár uspěl velmi dobře, podle slov Marty, chtěli tančit opravdu pro svého patrona Petra Svobodu. Porota byla maximálně spokojená, Geňa nic nenamítal, jen řekl, že jim to slušelo, Tatiana  Drexler byla nadšená, viděla výraz, úžasné napětí v těle, technika i rytmika skvělá, krásně odtančeno.  Janu  Tománkovi se líbila preciznost Marty a napadlo ho prý jen jediné – paso doble bez kompromisů. Padaly desítky, tedy nejlepší tanec večera. (30 bodů)

 

Marek Eben se neubránil komentáři: „Vždycky je dobré znamení, když se porota nepřehrabuje v těch známkách.“ (Desítky jsou nahoře.)

 

Patrik Hartl a Tereza Prucková

Patrik rozesměje jak svým smíchem, tak i svým tancem

Každý tanec je originál, mnohdy se diví na parketu i Terezka

Roztomilý Patrik pobaví i svým postojem

Nebyl by to Patrik, aby občas nepůsobil trošku komicky, ale to k němu patří.  Tančili slowfox, který je charakteristický svou plynulostí, Patrik si ale někde  i poskočil. Tatiana konstatovala: „Byl to slowfox, občas tam byly takové periody, kdy jste si odpočinul od toho slowfoxu, ten standard vypadá trošku jinak. Richard Genzer tanec  ohodnotil po svém: „Ten Váš tanec je trošku jako Váš smích, člověk se nejdřív lekne, ale  pak si na to zvykne. A já jsem si zvykl. Jan Tománek: „Obvykle se bavím těmi Vašimi kousky, slowfox je strašně těžký, bylo to tvrdší, ale bavilo mě to.“ (23 bodů)

 

 

Martina Ptáčková a Dominik Vodička

Půvabná Martina schytává kritiku ze všech stran

Ale pár si z haterů moc nedělá, co si myslí Dominik, vidíme

Úsměv jim to nesebere

Pár zatančil sambu na melodii z Růžového pantera. Latinské tance nejsou pro Martinu snadné, jak sama přiznává. Martina se zlepšuje, pravila porota, ale co naplat, když ty ostatní páry se také zlepšují. Body tedy byly opět nízké. Podle Jana Tománka zvládla Martina výraz, bylo tam pár rytmických problémů. Geňa si poradil, byla to prý specifická samba, když Martina netancuje, tak to co předvádí je ale úžasné. Tak nevím, zda toto je lichotka či ne….. A Tatiana ale ocenila, že Martina na sobě pracuje. Pro někoho, kdo se věnuje boji, jsou i boty na podpatku  problém. (19 bodů)

 

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

 

Laťka je vysoko, jako vždy. V tanci bylo hodně scének, protože Oskar herectví prostě nezapře, tanec je jen doplněk. Na druhou stranu Oskar umí využít i baletní prvky. U něj platí pořekadlo „nesnesitelná lehkost bytí“. Geňa to také vnímal a suše konstatoval: „Oskare, jdi zpátky k činohře, protože jinak my tanečníci nemáme co žrát!“  Tatiana ale drobné chybky viděla, Oskar má sice dobrou kondičku, nezdály se jí hýbající se ruce, naštěstí ještě trochu držení těla, takže ještě je co kritizovat. Jinak už by nestačila porotě čísla.  Janu chyběla trošku technika a postavení, ale ocenil charisma. (27 bodů)

Oskar se má vrátit k muzikálu, jinak nebudou mít tanečníci co žrát, pravil Geňa

Lucie Vondráčková a Lukáš Bartuněk

 

 

Zatančili velmi dobré a zajímavé paso doble, ozvláštněné novým prvkem, který jsme snad ještě ve StarDance neviděli (zvedačka  tzv. „prkno“). Velmi dobrá rytmika. Tatiana řekla, že má vždy strach, když se někdo objeví s rekvizitami, ale tentokrát to bylo výborné. Podle Jana to byl jejich nejlepší tanec, smekl. Richardovi se líbily Lucčiny dlouhé ruce, pravil po svém, že může sedět doma a v Plzni si z bankomatu vybrat peníze. (29 bodů)

 

Lukáš zpočátku svým účesem dosti překvapil

Závěrem následovalo společné vystoupení  se všemi pěti vozíčkáři. Každý asi nejvíce trne, když sjíždí po rampě ve svých kolečkových  křeslech. Já také.

Marek Eben a Tereza Kostková, tak kolikpak se dnes vybere?

Večer přinesl radostné překvapení, vybralo se totiž rekordních  Kč 43,703.496,- a není to ještě konečná suma, stále se může přispívat. Je totiž 30. výročí Centra Paraple. Jan Svěrák řekl: „Nebudu vůbec zklamán, když se nedostaneme na tu částku jako minulý rok, ale každý milion je dobrý.“  S tím nelze než souhlasit, že.

 

Příští sobotu už tančí páry dva tance, půjde do tuhého.

Zřejmě nejsou narovnaná záda a propnutá kolena

Tatiana, když se tanec mimořádně povede

Tatiana, když se tanec povede

Tatiana, když se jí něco nezdá

Darija Pavlovičová roztomile krčí nosík, jak by řekl Zdeněk Chlopčík

Zdeněk Piškula, Darija Pavlovičová, nejmladší účastníci StarDance

Oblíbenec dívek – Zdeněk Piškula

 

 

Hostem byl také textař Michal Horáček

Karel „Kovy“ Kovář jako host

Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín