PONEC vstupuje do své 15. sezony

15 dní tance, hudby, oslav od 15.9. do 30.9. 2015

 

 

 

PONEC vstupuje do své 15. sezony
Zahájí 15-ti dny tance, hudby, oslav
15|9 – 30|9 2015

„15. sezónu jsme pojali velmi symbolicky“,  říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha. „Od 15. září budeme slavit 15-ti dny tance a hudby.“

V rámci 15 dní trvající akce budou představeny hlavní dramaturgické pilíře divadla PONEC za účasti skupin současného tance, které tvoří jeho unikátní profil na poli současného umění s velkým mezinárodním přesahem. Jsou to např. DOT504, Farma v jeskyni, NANOHACH, Spitfire Company, VerTeDance, Lenka Vagnerová & Company, doplněny o improvizační večery, site-specific a další netradiční projekty a sérii koncertů.
„Rozhodli jsme se udělat tak trošku  mezinárodní  projekt, ve kterém představíme soubory divadla Ponec, ale zároveň  také zahraniční soubory. VerTeDance tančí  v září v Dánsku a my jsme pozvali do ČR dánského interpreta Edhema Jesenkoviće. Není to úplně náhodou. U zrodu  divadla  Ponec stál  dánský soubor.  Dánové předvedli velmi zajímavé  představení v době, kdy  naše divadlo ještě nebylo dokončeno, diváci leželi pod pódiem  a sledovali tanec vleže.  Zajímavostí je, že Edhem  Jesenković byl vybrán diváky,  kteří navštívili  naše workshopy, vyhrál mezi sedmi sty nabídkami.  Diváci se tentokrát podíleli na výběru samotné dramaturgie našeho divadla“, dodává Yvona Kreuzmannová.

Zeptali jsme se….

DSC_0860-001

TM: V poslední době na některých festivalech vybírali  diváci  představení, která chtějí vidět. Je  to  nový směr, kterým se také budete ubírat při výběru představení pro Festival Tanec Praha?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha

„Podle mého názoru, diváci jsou inspirativní, ale tvůrčí proces je něco jiného.  Pokud přizvu amatéra na jeviště, nebo k výběru představení, musím dobře vědět, proč to dělám. Nesmí to být lehkovážné užití či využití diváka.  Ale nevylučuji pomoc diváka.
Myslím, že umělec je profesionál a přes určitou hranici  nelze zajít.  Nemohu delegovat své povinnosti na amatéry.  Zažila jsem také  festival, kde tvorbu vybírali  jen diváci a umělec  ji vůbec neovlivňoval,  neviděla jsem horší výsledek. Pro mě to je důkaz toho, že dramaturgický výběr musí  být nutně daný hlubokou znalostí  problematiky. V případě, že umělec pracuje  s amatéry,  je to podobné“, upřesňuje Yvona Kreuzmannová.

 

Markéta Perroud, spoluředitelka Festivalu Tanec Praha

„Je tu velká  snaha  najít si nového diváka.  Je tu touha,  aby lidé pochopili představení.  Hledají se způsoby,  jak zaujmout diváka.  Každý divák komunikuje, nevidím důvod, proč tomuto trendu nedat „zelenou“, ale musí být přesně a jasně dané, jakým způsobem. Není dobrý nápad, aby umělecká dramaturgie  byla dělána diváky“, dodává Markéta Perroud.

DSC_0865

TM: Jaká díla jsou hodnotná?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha

„Hodnota díla spočívá v práci s interpretem. Je důležité, jak umělec vnímá téma a hudbu, jak komunikuje s ostatními interprety.  V tom je dílo pro mě nejhodnotnější.  Diváci ale mnohdy ocení spíše líbivá témata.“

TM: Co divák ocení nejvíce?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha

„Mnohdy jsou to laciné efekty, které mně vadí a iritují.  Např. v Itálii jsem viděla, že diváci jdou po líbivosti mnohem více než po hloubce obsahu. Na našich  workshopech  byl přístup diváka jiný (ale až po diskusi, nevím, jak by hlasovali před ní).  Po sérii workshopů bylo patrné,  že i laik  je schopen  poznat kvalitního  interpreta. V první řadě nutno říci, že i laik umí ocenit  fyzickou kvalitu a techniku. Neví, proč to tak je, ale rozliší ji. Je důležité zjistit, zda diváka určité téma zajímá nebo ne. Mnoho lidí vnímá tanec jako abstraktní umění. Vůbec se neptají po obsahu díla a vnímají tanec pouze vizuálně. Menší část diváků se ptá po obsahu a chce znát emoce a vnitřek díla. Baví mě debaty s diváky a umělci, protože tyto diskuse obohatí  všechny.“

TM:  Přizpůsobí se umělci názorům diváka?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha

„Přizpůsobit se, to je  silné slovo. Dobrý umělec se nepřizpůsobí, ale inspiruje. Například Michal Záhora se diváckými názory inspiroval.“

 

Děkujeme za rozhovor

 

Zahájení sezony

Opening začne symbolicky 15. září za účasti předního kodaňského umělce Edhema Jesenkoviće s představením M.E.N. Téhož večera VerTeDance zahájí Dny Prahy v Kodani mezinárodně oceněnou a vysoce uznávanou Taneční inscenací roku 2014 KOREKCE, která před pár týdny získala prestižní The Herald Angel Award na Edinburgh Fringe festivalu. PONEC ji pak uvede v rámci Openingu 15. sezony 20. září. Dynamický mužský kvartet Edhema Jesenkoviće se prosadil mezi Aerowaves Twenty 15, výběr dvaceti děl nejslibnějších evropských choreografických talentů roku 2015,  a v sérii diváckých workshopů projektu Be SpectACTive! v PONCI získal značnou podporu pro živé uvedení. Slavnostní zahájení sezony obohatí NANOHACH svými fragmenty z Move on a koncert indie-popové skupiny
M A Y E N.
Yvona Kreuzmannová  říká: „Zařadili jsme do programu také koncerty,  protože  dialog tance a hudby může otevřít divákům dveře k tanečnímu umění.“

Originální premiéra Michala Záhory

Hned další večer 16. září nabídne českou premiéru nového projektu Michala Záhory / NANOHACH pod názvem DEVOID (nacházející se ve stavu ztráty). Své sólo tvořil za podpory sítě Be SpectACTive! na uměleckých rezidencích v rumunském Sibiu a italském Sansepolcru, kde vedl interaktivní workshopy vycházející z osobní korespondence účastníků. Premiérovému večeru bude předcházet česko-izraelský site-specific DOGTOWN Nadara Rosana, jehož vznik podpořil Prague Pride festival. Po premiéře DEVOID proběhne moderovaná divácká debata a nebude chybět ani večerní koncert, tentokrát projekt B4, který je držitelem první ceny Vinyla za album roku Didaktik Nation Legendary Rock v roce 2011 a představuje unikátní směs elektronické hudby, krautrocku, psychedelie a jazzu.

Publiku bude během 15 dnů Openingu jubilejní sezony nabídnuto více než dvacet rozmanitých akcí zahrnujících jak kmenové inscenace etablovaných souborů, tak   koncerty skupin či interpretů, kteří jsou s tanečním světem úzce spjati a vytvářeli hudbu k četným projektům soudobého tance, fyzického a alternativního divadla či pohybového umění.

Improvizace a celonoční koncert

Večery 17. a 18. září proběhnou v netradičním pojetí. Na Volná zastavení po Praze 3 s Moving Orchestra naváže improvizační večer IQ + CreWcollective (Kateřina Dietzová a kol.). Velké zkušenosti a mistrné zvládnutí nástrojů činí z této okamžité hudby napínavou pouť náhlou inspirací s možností sledování samotného vzniku hudebního tvaru. Po té si diváci vychutnají temné hiphopery Kyklos Galaktikos, jejichž frontman Jan Burian je kromě svého hudebního působení i tanečníkem a performerem. Druhý večer patří ambientní Silent_Night #2, další ze série unikátních celonočních sleepover koncertů vznikajících ve spolupráci s Radiem Wave. „Během Silent Night běží  hudba celou noc, je  jen na Vás,  zda jí prospíte, či vnímáte, nebo protančíte a noc  končí snídaní. Tyto  akce přitahují diváky, protože  divák si plně  uvědomí, co všechno vlastně tanec  ve své  škále nabízí“, říká Yvona Kre
uzmannová.  (Silent Night jsou většinou rychle vyprodané.)

To nejlepší z českých tanečních inscenací

Mezi 20. – 27. zářím se pak představí profilové taneční soubory, kterým PONEC poskytuje zázemí jako koproducent: VerTeDance, Spitfire Company, Farma v jeskyni, NANOHACH, Lenka Vagnerová & Company.

Nejen KOREKCE VerTeDance v režii Jiřího Havelky je ověnčena úspěchy doma i v zahraničí. Spitfire Company uvádí obě inscenace Sniper‘s Lake a Animal Exitus úspěšně i venku. Viliam Dočolomanský, umělecký šéf Farmy v jeskyni a režisér vysoce ceněné inscenace Divadlo, je m.j. držitelem prestižní ceny New Theatrical Realities. A Michal Záhora z NANOHACH uspěl v zahraničí již několikrát, o čemž svědčí i v úvodu uvedená premiéra. Lenka Vagnerová působí poslední rok více v zahraničí než doma. Její La Loba nabízí vrcholný zážitek díky výkonům Andrey Opavské Tanečnice roku 2014 i osobité písničkářky Jany Vébrové s uhrančivým, poetickým projevem. Ani její koncert nebude po uvedení La Loby chybět.

Zapojte se! Be SpectACTive!

„Projekt Be SpectACTive! se zabývá aktivním zapojením publika různorodými cestami. Kromě debat a workshopů jsou to také otevřené zkoušky, tentokrát právě inscenace La Loba se strhujícím nasazením Andrey Opavské. Dalším participativním projektem je Elpida ReFestival – Old’s Cool, který pracuje s aktivními seniory, a to ve spolupráci s centrem pro seniory Elpida a Bajkazylem, který provozuje bar divadla PONEC,“ upřesňuje Yvona Kreuzmannová. „Bajkazyl vytváří také osobitou dramaturgickou řadu, přináší zajímavé prvky, vedle již zmíněných Silent Night i tzv. Postelová kina. Diváci mají šanci v prostředí divadla vleže sledovat pečlivě vybraná kanonická díla světové kinematografie i filmů s taneční tematikou,“ doplňuje ji manažer programu Lukáš Jiřička.

Opening 15. sezony tak poukazuje i na změny, které se nyní v profilaci divadla PONEC dějí, a to jak na praktické, tak i umělecké úrovni. „15 let je výzvou k reflexi vlastního fungování, směřování a nároků na činnost scény, která je jednou z vizitek Prahy a České republiky, bedlivě sledovanou diváky a partnery i mezinárodními institucemi. Svědčí o tom i přijetí PONCE / Tance Praha do prestižní sítě European Dancehouse Network,“ připomíná Yvona Kreuzmannová.

Celé zahájení 15. sezóny vyvrcholí Taneční inscenací roku 2015 Collective Loss of Memory souboru DOT504 v excelentním mezinárodním obsazení. Sérii akcí uzavře 30. září jednak Otevřená hodina Dětského studia určená těm nejmenším a po představení DOT504 pražská skupina alternativního rocku OTK, jejímž frontmanem je Ondřej Ježek, významný hudební producent, který byl oceněn mj. za hudbu k filmu Alois Nebel.

„V rámci Openingu 15. sezony bude kladen důraz na dialog tvůrců s diváky, týmu divadla s partnery a diváky, a to jak v rámci naplánovaných představení, debat  a prezentací, tak i během neformálních setkání a volných diskusí. PONEC je nejen divadlem pro tanec, ale i prostorem pro dialog uměleckých forem, publika, tvůrců  a všech, jimž je současné progresivní umění blízké a vlastní,“ uzavírá Yvona Kreuzmannová, jež stála před 15 lety u zrodu divadla PONEC.
Jen těžko bychom našli umělecký obor, který by zažil podobný vzestup v domácím i evropském kontextu jako současný tanec a pohybové umění v ČR. Velmi rychle si získává významné postavení na světové taneční scéně, ačkoli před 15-ti lety o něm takřka nikdo nevěděl.
Jeho první stálá česká profesionální scéna PONEC – divadlo pro tanec právě vstupuje do své 15. sezony.

Premiéry nadcházející sezony

Opening 15. sezony je ochutnávkou nabitého programu PONCE, který hned v úvodu října nabídne další profilové inscenace, tentokrát Miřenky Čechové působící momentálně v USA, dá prostor festivalu 4 + 4 dny v pohybu a pak už vedle série repríz uvede i premiéry zajímavých tvůrců:

17. 10. 2015 DOT504 / Paul Blackman: Záchvěvy duše (pracovní název) – PREMIÉRA
3. 12. 2015 Věra Ondrašíková:  Netykavka – PREMIÉRA
5. 12. 2015   Hana Strejčková: Mezi námi – PRAŽSKÁ PREMIÉRA – pro děti od 5 let (PREMIÉRA v rámci Japan Festu, 19. 11. v Plzni)
9. 2. 2016 Jiří Bartovanec – PREMIÉRA
19. 4. 2016 Bára Látalová: Different? – PREMIÉRA – v rámci Be SpectACTive!
jaro 2016 ME-SA / M. Hajdyla Lacová / Andrej Petrovič: LUST (pracovní název)  – PREMIÉRA
Mirka Eliášová – PREMIÉRA představení pro děti
Sezona 2015/2016 nabídne i další atraktivní události:

6.–10. 11. 2015 NANOHACH ČESKY 2015
21. 11. 2015 NOC DIVADEL & European Spectator’s Day za účasti Bridget Fiske (UK/AUS) pracující v rámci Be SpectACTive! s uprchlíky a sociálně vyloučenými skupinami na tvůrčích rezidencích v Lublani, Praze a Sibiu.

20.–25. 4. 2016 Česká taneční platforma včetně víkendového festivalu Aerowaves Spring Forward v Plzni

23. 5. – 23. 6. 2016 TANEC PRAHA 2016 – 28. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla

Tanec dětem / Tanec školám

Změny se chystají v sekci věnované dětem a mladému publiku. K zaběhnutým představením pro 1. stupeň ZŠ bude divadlo PONEC pravidelně nasazovat i představení pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Od ledna 2016 bude režim dětských představení pravidelnější. „Každý měsíc připravíme třídenní blok s dětskými představeními – neděle 16:00 představení pro rodiny s dětmi, pondělí 9:00 + 11:00 stejné představení pro 1. stupeň ZŠ a v úterý dopolední představení pro 2. stupeň ZŠ a SŠ, případně i odpolední představení pro Klub mladého diváka,“ vysvětluje koordinátorka Tance dětem Lucia Račková.

Be SpectACTive!

Důležitou složkou současného profilu divadla PONEC je spolupráce s publikem, a to     i s dětmi, seniory či specifickými skupinami diváků. Tuto součást širokých aktivit rozvíjí projekt Be SpectACTive!, který nabízí nové cesty k participaci diváků na chodu divadla. Zároveň přináší skvělé příležitosti českým umělcům pracovat v profesionálních podmínkách na zahraničních tvůrčích rezidencích (uspěli Michal Záhora či Barbora Látalová) a sdílet zkušenosti s ostatními. Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec se podílí na experimentu devíti evropských kulturních organizací a tří výzkumných institucí, které spojuje network Be SpectACTive! podpořený programem Kreativní Evropa na léta 2014 – 2018.

European Dancehouse Network

V září roku 2015 PONEC vstupuje do své 15. sezóny. Nejkrásnější gratulaci obdržel od prestižní sítě European Dancehouse Network. Byl přijat jako plnohodnotný člen, první a jediný z České republiky, a zároveň jeden z velmi mála ze zemí střední a východní Evropy.
Slova, která mu adresovali účastníci generálního shromáždění ve Vídni, potěší: „Po posouzení Vaší kandidatury se domníváme, že nejenže Váš projekt splňuje kritéria tanečních domů v souladu s článkem 5 našeho Statutu, ale také významně přispívá k rozvoji současného tance jako umělecké formy ve Vaší zemi a stejně tak v Evropě.“

 

 

Foto: Taneční magazín

Taneční magazín

NANOHACH ČESKY

Soubor NANOHACH připomene svou původní českou tvorbu. Premiéra – site-specific – dílny – debaty – projekce.

 

 

 

NANOHACH po dvou letech opět slaví

Taneční soubor NANOHACH letos na podzim již podruhé po dvou letech připomene svoji původní českou tvorbu oslavou NANOHACH ČESKY. Tančit se bude ve třech městech – v září zahájí přehlídku v Pardubicích, v říjnu je přivítá Plzeň a v  listopadu bude následovat Praha.

„Nejsme uskupením kolem jedné choreografické osobnosti. Stejně jako poprvé před dvěma lety, i letos chceme zdůraznit českou choreografickou tvorbu. Zároveň nás motivují možnosti rozšířit program mimo divadelní black boxy do atypických prostor a exteriérů. To vše také i do dalších českých měst mimo Prahu,“ vysvětluje Honza Malík z NANOHACH.

Po Ostravě a Jihlavě v roce 2013 tak komplexně představí svoji tvorbu i v Plzni a Pardubicích. Nabídnou starší i zbrusu nové inscenace nejenom v klasických divadelních prostorech, ale zatančí i v Institutu intermedií nebo na zámeckých hradbách. V Plzni, kde je program NANOHACH ČESKY v DEPO2015 součástí projektu Plzeň 2015, se vydají do koupelny bývalého depa nebo na nově zrekonstruovanou Moving Station.

„Protože akce v roce 2013 byla programově různorodá a možná i proto měla dobrý ohlas, přicházíme s podobnou představou i letos. Přehlídka a oslava tancem má ukázat rozmanitost naší tvorby, podtrhnout tvůrčí práci a realizování myšlenek domácích choreografů a ryze českou tvorbu naší produkce,“ doplňuje Honza Malík.

Nanohach_Cesky_2015_MAIL_v1

Oproti roku 2013 dává soubor v rámci své oslavy příležitost nastupující generaci z konzervatoře Duncan centre. Do všech třech měst přivezou 3 choreografie mladých tvůrců.

Novinky z dílny NANOHACH budou na pořadu hned dvě. Jednak nové představení Michala Záhory DEVOID, jež vzniklo na základě reálných dopisů účastníků workshopu na rezidenci v rámci mezinárodního projektu Be SpectACTive! Další novinkou bude umělecko-vzdělávací projekt Dialogy, na kterém spolupracují choreografové Lea Švejdová, Marta Trpišovská a Michal Záhora s amatérskými tanečníky z Plzně a Karlových Varů. V každém městě proběhne pohybová dílna s následnou debatou, Projekcí krátkých tanečních filmů ve spolupráci s Festivalem tanečních filmů a večerní veřejnou prezentací společné tvorby.

„Dialogy jsme zamýšleli jako rozhovor, jako setkání s lidmi, kteří se v tanci pohybují několik let. Tanec je pro ně denní potřebou, ale není přitom jejich profesí. Jde o spolupráci, umělecký dialog mezi nimi a tanečníky NANOHACH. Smyslem byla chuť poznat různé úrovně dialogu choreograf-tanečník-dospívající-dospělý. V počáteční teoretické rovině jsme netušili, kolika možností náš dialog dosáhne,“ přibližuje Honza Malík. „Nejpodstatnější je fakt, že koncepce této spolupráce je pro nás naprosto něco nového a nutno říci, že jeden z našich hlavních podporovatelů, hl. m. Praha, byl k němu slovy odborné komise velmi nedůvěřivý. Sledoval náš záměr jako jasný krok zpět. My to pochopitelně tak nevnímáme. Pokračujeme ve vlastní choreografické tvorbě, ale hledáme i nové směry a výpovědi, na úrovni jiné platformy. A ač by se to vzhledem ke spolupráci s neprofesionálními tanečníky nemuselo zd
át, stále v profesionálních podmínkách. Ve výsledku při všech podzimních závěrečných dílnách a prezentacích konkrétních choreografií je pro nás důležité lidské setkávání s naší profesí a propojování, bez potřeby rozlišovat pro koho je náš obor profesí, pro koho nikoliv. Divák bude svědkem velmi čerstvého procesu a sběru,“ uzavírá Malík.

Divákovi, který se tanci aktivně nevěnuje, jsou přístupné hlavně večerní prezentace. Těm, kteří se tancem zabývají ve svém volném čase, nabízíme vždy v jednotlivých městech celodenní program Dialogů.

foto_DEVOID__Luca_del_Pia

Program
Pardubice 17. – 19. 9. 2015
Plzeň 4. + 7. – 10. 10. 2015
Praha 6. – 10. 11. 2015

Taneční magazín

Foto: devoid

Rozhovor s Mistryní světa ve stepu SÁROU BUDLOVSKOU

„Vždycky se mi trénovat nechce, ale nechtěla bych místo toho sedět u tabletu“

 

Rozhovor s Mistryní světa ve stepu Sárou Budlovskou

Sára, dcera Andrei Myslivečkové, zakladatelky  věhlasného stepařského studia,  je Mistryně světa  ve stepu. Jak vidí stepařské umění v ČR a jaké má plány do budoucna?
Sáro, kolik ti bylo let, když jsi začala tančit?

„Já jsem tancovala úplně od malička, ale takový nějaký začátek byl asi  ve 4 letech. Mým vzorem byl starší bratr,  který se věnoval stepu. Napodobovala jsem ho ve všem…“

Je správné začít tančit tak brzy?  Může step poškodit zdraví nebo je prospěšný?

„Všechno určitě nese  své klady i zápory, každý sport i každý tanec je pro zdraví trošku náročný. Ale je to lepší než pořád sedět shrbený u počítače.“

Dařilo se ti vyhrávat soutěže. Kolik máš na svém kontě medailí nebo vítězství?

„Na Mistrovství světa jsem byla  jednou první, také třetí a mnohokrát čtvrtá.“

Kolik soutěží máš za sebou?

„Jéé…. Tak to bude určitě hodně. Zpočátku jsem  jezdila podporovat bratra, později jsem se sama účastnila. Vsadím se, že mám za sebou  více než 15 Mistrovství republiky.“

Absolvovali jste i nějaká výběrová kola před Mistrovstvím?

„Obvykle jsme se naučili základy, sestavičky, poté přišly  přehlídky,  když jsme byli šikovní, tak následovalo Mistrovství.“

Jaký je rozdíl mezi stepařským uměním  v ČR a v  zahraničí? Cítíte, že  mezi zahraniční konkurencí dobře obstojíte, nebo jsou  nějaké nedostatky?

„ Step  v Česku  je rozšířený, nás stepařů je opravdu hodně, je v tom síla. Ale podíváme-li se  na některé Mistry světa z jiných zemí, tak musím říct, že jsou úžasní.“

Kdo tě zaujal nejvíce a proč?

„Zaujali mě Švýcaři, jsou obecně dobří, dále to záleží spíše na osobě než na tanci samotném. Zaujali mě způsobem, jakým stepují, ale i tím, jak své umění prodávali.“

Přibliž více, co Tě fascinovalo na Švýcarech?

„Znám  osobně některé kluky, hrají si s rytmem, což dokáže i dost Čechů, ale oni jsou vyloženě takoví „showmani“, mají to v sobě.“

Zkus se ohlédnout za těmi roky tréninků. Chtělo se ti cvičit nebo bys raději  také zůstala lenošit a sedět u televize?

„Když máme v sobotu trénink v 9 h, tak se mi moc nechce, to je rozhodně  pravda. Ale poznávám tam i spoustu nových lidí, můžeme si povídat, na soustředěních hrajeme hry, takže je to dobré. Nechtěla bych místo toho sedět třeba u  tabletu.“

Je prostor věnovat se také jiným aktivitám, vyvíjet se i v jiné oblasti, pokud se věnuješ tanci závodně? Nebo jsi tak vytížená, že nic jiného dělat nelze?

„Čas  si určitě najdu, školu zvládám, „zaplať pánbůh“, zatím jsem  na základní škole, občas sice chybím, ale zase mezitím vidím něco jiného, myslím si, že mi to bude dobré i do života.“

Slýchávám příběhy dětí ze středních škol, které se musely svého koníčku vzdát, protože škola  je už neuvolnila do soutěží či soustředění. Jak vidíš svou situaci?

„Já se svého koníčku rozhodně vzdát nechci, protože mě to neskutečně baví a baví mě i spolupráce s lidmi. Doufám, že si čas vždycky najdu.“

Jak jste řešili situaci ve Vašem studiu TS Andrea, když škola neuvolnila žáky pro trénink?

„Snažili jsme se vyhovět časově lidem, kteří měli problémy se školou.  Pokud přesto  občas chyběli, sestavy jsme je  doučili.“

V případě, že by trenéři nebyli vstřícní,  museli  by tanečníci skončit?

„Záleží na tom, na jaké úrovni se tančí. Pokud  člověk nestíhá  vůbec žádné tréninky, tak asi přijde chvíle, kdy musí zvážit své priority. Také je tu  možnost nezávodit, pokud nestíhám školu, ale můžu chodit na kurzy.“

Dodržují tanečníci ve Vašem studiu   životosprávu?

„Záleží to na jednotlivém člověku, ale každý by měl mít aspoň trošku kondici. Pokud je sestava  těžká, musíme ji nějak „udýchat“, abychom nefuněli a nezkolabovali.“

Jak si vylepšuješ kondici?

„Já vlastně ani nevím. Sám tanec člověka vytrénuje. Když přidáte nějaký sport, je to dobré pro zdraví. Ať už tanec nebo sport,  jde o pohyb.“

Vybíráš si zdravé jídlo?

„No, moje stravovací návyky nejsou dobré a tanec zvládám. Hamburgery od McDonalda nejím každý den, to není zdravé pro nikoho. Ale nějaké správné stravovací návyky nemám, to ne.“

Chodíš někam na masáže?

„To je spíše vedlejší aktivita. O nohy bychom sice měli pečovat, také dbát na to, abychom zbytečně neriskovali a nezlámali si nohy,  ale na masáže chodit nemusíme.“

Mohou  ze stepu bolet nohy? Mohou se potíže  projevit později?

„Já si myslím, že step zdraví spíše pomáhá. Když mám dlouhý trénink, tak mě nohy bolí, ale  když později na táboře běháme, tak mám pocit, že mi tanec pomáhá, mám trošku výdrž.“

Vyrovnáš se dobrým běžcům díky tanečnímu tréninku, i když běh netrénuješ?

„To si nemyslím. Když trénujete běh, tak jste mnohem lepší. Ale  určitě jsem lepší než člověk, který jenom sedí na gauči.  Nohy jsou přece jen  vytrénované.“

Chceš zůstat závodně tančit nebo budeš raději učit?

„Dlouhou dobu jsem jezdila na závody a připadá mi to všechno stejné.  Vždy přijedu, soustředím se, následuje vystoupení.  Nevadilo by mi, kdybych nezávodila, nelpím na tom.“

Jsi odchovaná tancem, kam by ses po škole chtěla ubírat dál?

„Přemýšlela jsem o tom, že bych ráda pomáhala mámě ve studiu, to se vždy hodí, baví mě to a baví mě práce s  dětmi. Ale dívala jsem se i po školách, které s tancem nesouvisí.“

Co by tě přitahovalo?

„Lákalo by mě být učitelkou na jakékoliv  škole, ale třeba by mě bavilo i psát.“

Myslíš, že bys třeba v budoucnu měla zaměstnání a současně vedla kurzy?

„To asi  ne. Ale třeba psát a pomáhat ve studiu by dohromady šlo.“

 

Děkujeme za rozhovor

Juniorské_trio_Machine_Dolls

trio juniorek Sára  a spol.

Jak vidí současnou situaci majitelka TS Andrea,  Andrea Myslivečková?

Zeptali jsme se…

Andreo, co je pro Vás důležité, coby pro trenérku a majitelku taneční školy?

„Pro mě je hrozně důležité mít zpětnou vazbu a tu mám právě díky tomu, že moje dcera se věnuje stepu. Je pro mě nutné se zamyslet nad faktem, že děti začínají tančit ve stále nižším věku a mají  úspěchy v soutěžích, ale také je to brzy přestává bavit. Chci je  udržet u toho, aby je to i po deseti letech bavilo, protože mě samotnou už soutěže úplně nenaplňují.  Je to rok co rok stejné. Musíme  jim dát nové impulsy, nejde jen o honbu  za medailemi. Nelze brát tanec jen takto.  Ale to jsem si uvědomila až ve zralém věku.“

Kudy se budete ubírat?

„Chci svým členům nabídnout festivaly, divadelní představení, ukázat jejich umění i jinde. Soutěž  znamená jednu choreografii. Jednu skladbu jim pouštíme 3/4 roku. Sára  říká: „Já už tu  písničku nemůžu ani slyšet.“  Z toho vyplývá, že jim soutěž   nepřináší jen pozitivní vzpomínky. To je pro mě signál  nabízet dětem něco jiného než jen soutěže.“

Je tanec perspektivní pro mladé talenty? Mohou se děti později věnovat tanci na plný úvazek?

„U nás není reálné, aby všichni uspěli.“

Takže svůj zájem musí ztratit, když přijde  rodina či práce?

„Život tanečníka je jepičí, to je známé. Pro mě má  smysl pedagogika. Na světě se občas najde někdo jako byla Maja Plisecká, ale takto vyvolených je málo.“

panenky_medaile

vyhlášení „Radost z druhého místa“
Foto Archiv TS Andrea

Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková