Autor: Eva S.

14. ročník festivalu Letní Letná zakončili opět Losers Cirque Company se svým nejnovějším projektem s názvem  Kolaps. Protože Losers patří k našim nejlepším souborům, o všech jejich představeních jsme čtenáře Tanečního magazínu informovali. Ani tentokrát nezklamali, opět překročili hranice možností lidského těla, porušovali zákony gravitace a naplnili všechna očekávání dychtivých diváků.

Nastoupili v posílené sestavě (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jana Telcová, Kristýna Stránská, Martina Illichová, Nikola Kopáčová,  Ondřej Sochůrek, Jiří Bělka, Josefina Žampová, Vladimír Mikláš),  doplnily je dokonce čtyři ženské protějšky, které si s nimi v ničem nezadaly. Perfektní výkony jako vždycky, opět jsme ani nedýchali, v okamžicích, kdy akrobaté stáli na ramenou svého kolegy, zdáli  se naprosto srostlí s jeho tělem, jakoby stáli jen na pevné zemi.

Tato nejnovější inscenace nás vede nejrůznějšími variacemi životních kolapsů, od dětství, po partnerství, pracovní vztahy. Od narození až do smrti.  Inu, kolaps může být všude.  Jak se zachová jedinec? Jak se zachová společnost?  Využije slabosti, zneužije nebo pomůže?

Petr Horníček říká: „Kolaps je každodenní zkušenost, která ničí, bortí a drtí, ale také buduje, zoceluje, utužuje. Bez kolapsu  nelze posouvat své možnosti, nelze jít vpřed, nelze překročit svůj stín.“

Svůj typický humor Losers nezapřou, ale tento kus nepolechtá bránice diváka od začátku až do konce jako tomu bylo např. v Beach Boy(s). Petr Horníček říká: „Nechtěli jsme se opakovat, tentokrát jsme chtěli udělat něco jiného. Jsem rád, když si divák může vybrat z našich vystoupení to, které  se mu líbilo nejvíce.“

A je hluboká pravda, že tato rozdílnost jednotlivých inscenací přidává na kvalitě skupiny. Ale na druhé straně může být i typ diváka, který se domnívá, že se opět bude smát celou dobu a tentokrát je zklamaný. Kolaps  postrádá  příběh, namísto toho jsou zde  spíše  poskládány jednotlivé pohybové obrazy, představující různé životní situace.  V určitých momentech vyniká spíše akrobatická exhibice než samotný příběh. O to více je tu prostoru pro fantazii diváků.

Nejpůsobivější je jistě náročná vzdušná akrobacie, ženy i muži létají vysoko vzduchem.  V některých okamžicích diváci doslova nedýchají napětím, např. když z několikastupňové  pyramidy z lidských těl padá jeden z akrobatů dolů.

Když se na samém začátku objeví akrobaté, celí v bílém, srší z nich energie a síla, už sám příchod je působivý.  Podivná průsvitná blána, představující zrození, brzy zmizí a scéna zůstává zcela čistá.  Kromě malých batůžků, které mají někteří na zádech, představujících možná období školních let, nemají akrobaté žádné rekvizity ani pomůcky. Pouze audiovizuální efekty doplňují vystoupení a také živý pěvecký doprovod (Josefina Žampová a Vladimír Mikláš). Veselé okamžiky střídá napětí, hudba potemní a zvážní.

V „Kolapsu“ nás akrobaté provádí dětstvím, kdy se děti mezi sebou hádají, někdo spadne, ostatní se mu posmívají, či ho povzbudí, aby vstával. Běžný život, který zná každý z nás.

Za zmínku také stojí scéna, kdy se dva muži pošklebují a poplácávají dívku po zadku, až ona jednomu z nich vrací facku. Poté vylezou na její ramena a ona všechno, všechno vydrží, i takový tlak ustojí. Obdivuhodný výkon. Možná se také mnohé ženy cítí tak, že nesou na svých zádech podobnou tíhu, prožívají-li ne zrovna ideální  vztah s mužem.

Kouzelná je scéna, kdy jedné dívce všichni ve skupině pomáhají a ještě jí zvednou ruku do vítězného mávání. Ona pro svoji nejvyšší pozici ale neudělala vůbec nic.  Poté popadají všichni. Výstižné.

Jiná scéna by se zase dala nazvat „Kolikrát spadneš, tolikrát tě zvednu“. Zda jde o vztah, kdy se člověk nepoučí, nebo o vztah, kdy partner takto nekonečně a obětavě podporuje svou partnerku, je už na fantazii diváka.

Další výstižná scéna, kdy se diváci opravdu dobře a upřímně bavili, ukázala silného jedince, který zadupával každého, kdo by se vzepřel a chtěl by se byť i jen na chvilku zvednout. Akrobaté vyjádřili respekt k  silnějšímu jedinci kouzelným a neopakovatelným způsobem –  lehce třepali nožičkama… ručičkama….  Najednou se alespoň jednomu z podřízených podaří dostat se na vrchol, chvíli si užívá svou pozici, ale nakonec byl stejně shozen zase dolů do podřízené pozice.

Nemohu vynechat scénu, kdy jeden usilovně pomáhá ostatním, všechny dostane na vrchol, ale nakonec padá sám.

Představení končí jedním hromadným pádem a tma, zkrátka konečný kolaps.

Diváci řvou, šapitó se otřásá a všichni se loučí s akrobaty  bouřlivým potleskem ve stoje. Je vidět, že Losers Cirque Company  se nesmazatelně zapsali do srdcí diváků a svým posledním  vystoupením potvrdili, že dokáží být zábavní, vážní, tragičtí, ale vždycky výborní.

Eva Smolíková

Foto: František Ortmann

Taneční magazín