Čtvrtou premiérou jubilejního stého Hurvínkova roku v Divadle Spejbla a Hurvínka je Spejbl a elixír pošetilých myšlenek. Loutková hra o čase, lásce a touze, která překračuje staletí, se divákům poprvé představila 25. září v Hlavním sále Divadla Spejbla a Hurvínka na veřejné generálce.
Novinka ještě byla bedlivě sledována tvůrci a během představení opravována, takže jsme viděli opravdu supernové dílo.
Tento příběh propojuje vždy nezbedného Hurvínka, který nechodí nikdy daleko pro své povedené kousky, ale tentokrát je to vážné. K 100. oslavám Hurvínka si tvůrci vybrali temné legendy staré Prahy. Z jindy veselých příběhů je tedy spíše malý horor. Když se na Staroměstském orloji zastaví čas, což se Hurvínkovi při návštěvě této pražské památky povedlo, probudí se dávné prokletí a do přítomnosti vstupuje Šváb malostranský – bytost uvězněná mezi vteřinami. Hurvínkovo přání spustí řetězec událostí, minulost se mísí se současností a humor s hororem. Příběh nám říká, že ne všechno lze napravit, ale největší moc má někdy obyčejné lidské porozumění a odpuštění.
Nově zrekonstruované divadlo, krásné poetické kulisy, kam je příběh zasazen, s prvky dobrodružství až téměř hororu, je velice dobře srozumitelný pro děti, a tak se stalo, že během generálky měl dětský divák o Spejbla takový strach, až se rozplakal. Příběh je tedy nejen poučný, ale i velice silný. No, a dospělí se znovu přenesou do dětství. Jsem „fanda“ do Hurvínka, vyrostla jsem s ním. Ale později jsem se o něj už pochopitelně nijak nezajímala. Dnes žasnu, jaký pokrok Hurvínek udělal a jakým moderním směrem se vydává, co všechno ví, umí, používá moderní technologie, zkrátka dokáže se plně přiblížit i se Spejblem, Máničkou, paní Kateřinou a nerozlučným Žerykem dětskému divákovi.
Vrátit se do atmosféry mého dětství, s perfektně zahraným představením a snít s otevřenýma očima byl pro mě dojemný zážitek. Délka představení je asi 60 minut, takže i malí diváci udrží pozornost, nad to kulisy jsou opravdu krásné. Vřele všem doporučuji, malým i velkým.
Spejbl a elixír pošetilých myšlenek – herci a tvůrci
Režie a scénografie: Miki Kirschner
Dramaturgie: Dagmar Haladová
Hudba: Jiří Šlupka Svěrák
Texty písní: Robin Král
Korepetice, pohybová spolupráce: Karolína Otevřelová
Obsazení:
Hurvínek: mluví Martin Trecha, vodí Michal Barták
Spejbl: mluví i vodí Martin Trecha
Mánička: mluví Jana Mudráková, vodí Michaela Jandlová
Bábinka: mluví i vodí Jana Mudráková
Žeryk: Adolf Mendelhof
Barunka, ptáček: Barbora Dobišarová
Petr, kocour: Adam N. Joura
Smrtka: mluví Barbora Dobišarová, vodí Karolina Fiala
Šváb malostranský: Vojtěch Fülep
Staprag aj.: Jirka Krupica
O Divadle Spejbla a Hurvínka
Divadlo Spejbla a Hurvínka založil v Plzni roku 1930 Josef Skupa, tehdy šlo o první české profesionální loutkové divadlo. Od samého počátku hrálo pro děti i dospělé. V Praze divadlo působí od roku 1945 – původně v Římské ulici na Vinohradech a od roku 1995 pak v Dejvicích. Po zakladateli Josefovi Skupovi divadlo zásadním způsobem formovali Miloš Kirschner, Helena Štáchová, Martin Klásek a další umělecké osobnosti. V současné době je ředitelkou divadla Denisa Kirschnerová.
Hlavními postavami všech inscenací jsou Spejbl (1920) a Hurvínek (1926) – otec a syn – každý z nich zastupující jednu generaci a její pohled na svět. Jejich už tradičním protihráčem je jim podobný ženský pár, Hurvínkova nerozlučná kamarádka Mánička (1930) a její pedagogicky zaměřená „bábinka“, paní Kateřina Hovorková (1971). Tuto základní čtveřici protagonistů doplňuje Spejblův a Hurvínkův pes Žeryk (1930) a podle potřeby autorů i další postavy. Spejbl a Hurvínek spolu se svými přáteli do dnešního dne navštívili 33 zemí čtyř kontinentů a promluvili pětadvaceti jazyky.
Foto: Petr Chodura
Michaela Fialová Rozšafná
Eva Smolíková
Taneční magazín