Kdo je hrdina a kdo je vrah?

Zabíjení, snímek režiséra Shinya Tsukamoto, festival Česko-japonského přátelství Eigasai

V rámci Festivalu česko-japonského přátelství Eigasai jsme měli možnost zhlédnout  snímek Zabíjení.  Pro ty, kteří patří mezi citlivější, tento snímek rozhodně není.

Režisér  Shinya Tsukamoto je velice naturalistický.  Nejde ale o bezduché zabíjení, nalézáme tu hluboké myšlenky, které se nám Tsukamoto  prostřednictvím svého filmu snaží sdělit.

Ocitáme se v pozdním  období Tokugawského šógunátu. Po 250-ti letech míru  japonští samurajové  hledají své uplatnění. Z mnohých se stali osamělí róninové, kteří se potulují krajem. Opustili svého pána. Někteří se stali  bandity,  někteří svému  poslání stále věří.  Mokunoshin Tsuzuki (hraje půvabný  Sosuke Ikematsu) je jedním z takových samurajů.  Přežívá tím, že pomáhá farmářům ve vesnici. Proto, aby dále vládl mečem, tráví denně čas bojem s Ichisuke  (Ryusei Maeda),  farmářovým synem.  Ten mu jeho obratnost i poslání závidí. Chtěl by být jako on. Nechce být farmářem, chce být hbitým samurajem.  Jeho sestra Yu (Yu Aoi)  je často sleduje, jak spolu trénují,  nesouhlasí s tím, ale současně cítí i jistou přitažlivost k Tsuzukimu.

Zatímco život na farmě je poklidný, v Japonsku panuje zmatek. Americké námořnictvo vyslalo komodora Perryho do Japonska, aby trval na tom, že s nimi bude obchodovat. Následují  občanské nepokoje. Yu je znepokojena, protože cítí, že Mokunoshin Tsuzuki  brzy odejde, aby se připojil k hrozící občanské válce, a následně také může zemřít.  Jednoho dne všichni tři (ona, její bratr i Tsuzuki) narazí na dva bojující samuraje. Vítězem je Jirozaemon Sawamura,  rónin, který velmi obratně vládne mečem.  Zdá se uvážlivý, mírný.  Doteď vlastně Tsuzuki farmu chránil.  Sawamura vyzve Tsuzukiho i  Ichisukeho, aby odešli s ním do Kyota bojovat. Ichisuke je nadšený. (Jeho sestra ale ne).

 

Právě v okamžiku, kdy mají oba vojáci opustit farmu, mladík onemocní a odchod musí být odložen. Jenže mezitím bandité  (róninové)  farmu přepadnou a obyvatele zmasakrují. Mladík, který toužil být vojákem (Ichisuke), se stal hrdinou, když bránil farmu, ale jistě ne tak, jak si přál.  Za svou odvahu zaplatil nejvyšší cenu.  Přeživší dívka, které sice Tsuzukiho ošetřovala, jej ale obviňuje, že za bratrovu  smrt nese vinu on. Zatímco tam ležel, nikdo je neochránil. Chce, aby oba samurajové už  odešli.

Oba sice opouští farmu, ale  během  cesty jsou znovu napadeni bandity, kteří se chtějí Sawamurovi za každou cenu pomstít, mstí se také na bezbranné dívce Yu. Sawamura je výtečný bojovník a nezná slitování. Tsuzukimu dochází, co to znamená doopravdy být vojákem. Chápe, že nemůže odejít. Chápe, že nemůže bojovat. Možná chce být farmářem. Možná teď on závidí Ichisukemu. Možná se v něm zažehl plamínek lásky a citu. Může takový člověk ještě vůbec bojovat? Může vůbec být dobrým vojákem ve službách nějakého vůdce? Plnit jeho rozkazy? Je to opravdový hrdina, ten, kdo zabíjí bez citu, bez rozmýšlení, nechá  bezcitně vykrvácet a s klidem pozoruje masakr, který způsobil?

Jenže pak je tu ještě jedna vlastnost – stárnoucího hrdiny Sawamury. Proto, aby mohl se ctí bojovat za svého pána, nesnese slabochy. Tsuzuki s ním buď půjde bojovat, nebo ho raději zabije. Je to doslova posedlost. Nic nejsou platné nářky a křik nešťastné dívky, která už zůstává na farmě sama.

 

Oba muži  (Tsuzuki a Sawamura) spolu bojují na život a na smrt, zdá se, že došlo na Sawamurova slova – nejhorší je první mrtvý. Tsuzuki najednou zřejmě chápe.

 

Konec příběhu zůstává otevřený, ale vzhledem k srdcervoucímu křiku mladé dívky, který se rozléhá lesem, divák tuší, že zřejmě nepřežil ani jeden z bojovníků.

 

Tsukamotův příběh je drsný, zarývá se hluboko pod kůži. Možná by i dnes mnozí mladíci, kteří sní o kariéře vojáka, měli nejdříve vidět a zažít, co to zabíjení doopravdy je.

Napadá nás také otázka, k čemu vojáci byli, když neochránili farmáře, když jejich schopnosti se změnily na to, aby se z nich stávali krutí bandité, když ženy místo toho, aby po boku svých mužů pěstovali rýži  a vychovávali potomky, zažívali strach, násilí, pochovávali mrtvé bratry a zůstávaly samy.

A v neposlední řadě, co je to vlastně čest?  A kdo je tedy hrdina?  Chladnokrevný vrah?

A proč musíme někoho nutit zabíjet, když on toho není schopen a nechce se tímto směrem vydat?

A co se tedy děje s naší společností? Jaké máme hodnoty???

 

Foto: Archiv Eigasai

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..