Měsíc: Březen 2024

„Odvážné praxe“

Desátý divadelní a taneční Bazaar Festival

Boj proti dezinformací a fenoménu vyhoření, oslava krajiny, svoboda těla a pohybu v zrcadle feministické dramaturgie či queer estetiky

Kdo jsou kyber elfové? Co v lidech vyvolává chronickou únavu? Jak lidé vnímají krajinu okolo sebe a mají k ní ještě vůbec nějaký vztah? Jak se ve zběsilé době, plné nadprodukce všeho, uvolnit, tančit, a to svobodně, jako by to bylo naposled a na nic se neohlížet? Divadelní a taneční Bazaar Festival pozval ke svým desátým narozeninám inspirativní tvůrce a tvůrkyně ze střední a východní Evropy, kteří nejen produkují představení, ale hlavně jdou v každodenním životě svým počínáním za změnou, o kterou ve společnosti usilují. Bazaar Festival sestavil program z ODVÁŽNÝCH PRAXÍ a zve diváky k nevšedním zážitkům i vzácným setkáním. Festival se uskuteční v Praze od 15. do 25. března v PONCI – divadle pro tanec, Divadle X10, Alfredu ve dvoře, ARŠE+ a na dalších místech pro divadlo i mimořádné okamžiky.

ODVÁŽNÉ PRAXE. Umělkyně a umělci, kteří se nebojí otevřeně mluvit o věcech, o kterých se standardně nemluví. Třeba jako mladý slovenský divadelní a filmový režisér Adam Dragun, který pro svůj krátký film vyzpovídal své prarodiče ohledně jejich prvních sexuálních zážitků. Nebo polská divadelní a operní režisérka Magda Szpecht, která 24. února 2022, v den ruské invaze na Ukrajinu, pověsila svou dosavadní divadelní kariéru na hřebík a stala se kyber elfkou. A taky umělecká skupina STEAM ROOM, která vznikla za účelem zlepšit podmínky a prostředí pro rozvoj tanečního umění propojováním mainstreamové, tradiční a queer estetiky, a otevírat tak prostor pro svobodnou tvorbu bez diskriminace a předsudků. A mnoho dalších tvůrců, kteří se připojí a chtějí se setkávat a sdílet.

Během prvního festivalového víkendu 15.–17. března se představí silné ženy. Desátý ročník otevře Magda Szpecht se svou multimediální divadelní přednáškou CYBER ELF, která vznikla poté, co Rusko napadlo Ukrajinu a Magda se rozhodla stát se kyber elfkou. Následující den zájemce provede praktickým mini workshopem a seznámí je s tím, jak se stát kyber elfem a jak vyhledávat dezinformace na internetu. Ana Dubljević se společně s kolegyněmi Kasiou a Marjou se zaměří na budoucnost feministické dramaturgie prostřednictvím tanečního dokumentu DANCE FLOOR 2022, který se odehrává nejen v PONCI, ale prostřednictvím videa také v ruinách kdysi slavného chorvatského hotelu Haludovo Palace na ostrově Krk, financovaného americkým zakladatelem světově proslulého porno časopisu Penthouse Boba Guccione. Den po představení bude následovat sdílení praxe a setkání čtenářské skupiny Směrem k feministické dramaturgii pod vedení Any Dubljević.

Dny od 19. do 22. března budou zaměřené na environmentální otázky. O svém osobním propojení na konkrétní místo, divadlo PONEC, bude vyprávět choreografka a tanečnice Tereza Ondrová ve své taneční inscenaci GEO. Nejde ale jen o vztah k místu–budově, ale také k zemi a vrstvám, které jsou hluboko pod jejím povrchem, a jejichž vnitřnímu pohybu lze naslouchat. Na performativní piknik s názvem Kdyby se můj jazyk mohl rozprostřít do krajiny a zcela nový zážitek z jídla a darů přírody zvou diváky performerky a kuchařky Heidi Hornáčková a Asli Hatipoğlu. V období před jarní rovnodenností se ti, kteří se na piknik vydají, seznámí s proměnami našeho vztahu k jídlu i životnímu prostředí. A ochutnají dosud nepoznané. Kolektiv PYL uvede svou vizuální performance Reality Surfing, ve které nabízí alternativní model soužití lidí a neživých entit, tedy předmětů, které v každodenním životě používáme. Environmentální téma pomyslně uzavře performativní procházka a work in progress Alice Minar a Doroty Michalak v okolí Studia ALTA a Löwitova mlýna. Akce s názvem Science Blast Evening bude mít i druhou část – sdílení odvážné praxe špičkovou americkou mořskou bioložkou a taneční tvůrkyní Carolyn Hall. Během své multimediální přednášky (s tlumočením do češtiny) se podělí o své projekty snoubící vědu a umění, v rámci kterých se snaží vzbudit dlouhodobý zájem veřejnosti o obě, zdánlivě neslučitelné, disciplíny.

V závěru festivalu, od 23. do 25. března se budou překonávat bariéry – mezi generacemi, proti předsudkům i v nás samotných. Tradiční a kmenový SOBOTNÍ BAZAAR představí úryvky ze vznikajících děl tvůrců a tvůrkyň, aby se následně v diskuzi setkali napřímo s publikem a dali si zpětnou vazbu. V rámci události GENERACE AKCE v prostoru ARCHY+ mladý slovenský režisér Adam Dragun představí témata, která nejsou obvykle sdílena mezi generacemi (a už vůbec ne v kontextu konzervativní slovenské starší populace), ve formě inscenované přednášky a v krátkém filmu, po nichž budou následovat taneční a synthpunkové DJ sety, které k výročí festivalu a pro jeho párty Adam kurátorsky připravil. Skupina STEAM ROOM zve, aby se diváci připojili k jejich hravé praxi společného snění, společného přemýšlení a radostné transformace čerpající z tradičního tance, popkultury a drag umění v představení dragON aka PONY a následném mini workshopu. Závěrečný festivalový večer bude patřit imerzivní instalaci několika vizuálních a performativních tvůrců v rámci experimentální dramaturgické řady Y EVENTS Divadla X10. Akce Y: SWEAT & FIRE uvede řadu mladých tvůrců a tvůrkyň z oblasti performance i výtvarna, mezi nimi i maďarského umělce z výběru Aerowaves Viktora Szeriho, který bude konfrontovat své limity v dynamickém představení FATIGUE a své publikum postaví před témata chronické únavy, demotivace, vyhoření.

Desátý taneční a divadelní Bazaar Festival proběhne od 15. do 25. března 2024. Program festivalu proběhne v PONCI – divadle pro tanec, Divadle X10, Alfredu ve dvoře, ARŠE+ a na dalších místech v Praze. Vstupenky jsou k zakoupení na platformě GoOut.

10 BAZAAR Festival | 15.–25. března 2024

Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů střední a východní Evropy. Letos na téma ODVÁŽNÉ PRAXE.

Festivalová místa:

PONEC – divadlo pro tanec, Divadlo X10, Alfred ve dvoře, ARCHA+, ad…

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

WEB |  www.bazaarfestival.cz

Facebook | www.facebook.com/bazaar.festival/

Instagram | www.instagram.com/bazaarfestivalcz/

Foto: Vojtěch Brtnický

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Přichází jeden z nejvíce očekávaných sportovních filmů tohoto roku

„Pravda se pořád vyplatí“ odhaluje tvář odvážné biatlonistky Gabriely Soukalové

Nadcházející film o biatlonistce Gabriele Soukalové slibuje být jedním z nejvíce očekávaných sportovních filmů tohoto roku. Tento inspirativní příběh vypráví o životě a kariéře jedné z nejúspěšnějších biatlonistek v historii Gabriele Soukalové. Nejenže oslavuje úspěchy na světové scéně, ale také představuje inspirativní příklad odhodlání, překážek, disciplíny a vytrvalosti.

Film se představuje v nové ukázce

p>

V připravovaném filmu o životě Gabriely Soukalové, který nám přinese režisér Petr Větrovský, se diváci mohou těšit na emotivní vzpomínky a komentáře nejen od legendární biatlonistky samotné, ale také od jejích kolegů z prostředí biatlonu, včetně Ondřeje Moravce, Michala Krčmáře nebo Ondřeje Rybáře. Ti nám přiblíží její nekonečnou sílu a odhodlání, ale také chvíle, kdy Gabriela čelila pádům a překážkám jak v osobním životě, tak v její kariéře na cestě k vrcholu.

Režisér Petr Větrovský odhalí temné stránky jejího osobního života, zejména vztah s Petrem Koukalem, který představoval zdroj bolesti „Vlastně nepochopitelný pro mě bylo, když byla na úplným vrcholu, tak spadla na úplný dno.’‘ vypráví Ondřej Moravec. Film zdůrazňuje chvíle, kdy se Gabriela potýkala s emocionálními ranami a bojovala s temnotou, která ji vedla na samotné dno „Její pád přišel, když šla do vztahu s Petrem Koukalem,“ říká Krčmář, který se účastnil natáčení. „Myslím, že to je i krásně vidět, že prostě po nějaké chvíli, kdy žila s Petrem, šla i výkonnostně dolů.“

Trenér mužského týmu ČR Ondřej Rybář se k danému tématu vyjádřil slovy: „Nechci být žádný soudce v tomhle tom, ale myslím si, že její pád v kariéře byl její vztah, kdy prostě trefila na člověka, který díky ní se chtěl zviditelnit.“

Tento film o Gabriele Soukalové slibuje nejen dramatický příběh o jejích sportovních úspěších, ale také pohled do života jedné z nejvýznamnějších osobností v historii biatlonu. „Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí“ není jen filmem pro fanoušky biatlonu. Je to příběh o odvaze, touze a vůli k vítězství, který osloví srdce každého diváka v kinech už od 7. března 2024.

 

Klára Duháčková

pro Taneční magazín

Tvrdé froté

Aktuální téma vztahů v kolektivu

Ve dnech 19. a 20. března od 19 hodin uvede Konzervatoř Duncan centre ve svém divadelním sále v Branické 41 v Praze 4 představení studentů 3. ročníku s názvem Tvrdé froté v choreografii Marty Trpišovské Vodenkové. Studenti spolu s autorkou zvolili pro ně aktuální téma vztahů v kolektivu. Dílo pro dnes výjimečný počet 16 tanečníků se vyznačuje dramatičností, dynamikou a nechybí v něm humor. Premiéru mělo v prosinci minulého roku a dvě březnová představení jsou poslední příležitostí vidět ho v Praze.

Marta Trpišovská Vodenková je zkušená choreografka a taneční pedagožka. K Tvrdému froté říká: “Inspirací nám byly požitky a noční můry, dvě protichůdné a extrémní emoce a situace – téma, které bylo studentům blízké. V rámci procesu tvorby se studenti ocitli v rolích kreativních tanečníků, kteří dávají základ pohybovému slovníku celého díla.”

Konzervatoř Duncan centre se zaměřuje na současný tanec, velká pozornost je věnovaná rozvoji tvůrčího potenciálu každého studenta. Studenti spolupracují s renomovanými domácími i zahraničními choreografy a tvoří vlastní díla.

Projekt 3. ročníku, jehož výsledkem je představení Tvrdé froté, je první významnou zkušeností studentů tohoto ročníku s profesionální praxí tanečníka a výsledky této práce rozhodně stojí za pozornost nejen pro osvěžující energii mládí, která při představeních tryská z jeviště, ale i pro uměleckou hodnotu děl vytvořených před Martou Trpišovskou Vodenkovou tvůrci jako Jiří Bartovanec, Kateřina Stupecká nebo Lenka Kniha Bartůňková. Ve vyšších ročnících pak studenti konzervatoře tvoří s tak věhlasnými choreografy jako Simone Sandroni nebo Eulalia Ayguade.

Marta Trpišovská Vodenková absolvovala Konzervatoř Duncan centre, studijní pobyt na Brighton University – obor tanec s vizuálním uměním a HAMU – obor taneční věda (2009). Od roku 2000 se začala intenzivně věnovat vlastní choreografické tvorbě, kterou prezentovala v České republice, Rakousku, Německu, Holandsku, Anglii, Číně a Makedonii. Je spoluzakládající členkou sdružení NANOHACH, spolupracovala s Divadlem bratří Formanů. Během své kariéry získala II. a III. cenu v Mezinárodní choreografické soutěži Cena Jarmily Jeřábkové a byla vícekrát nominována na Cenu SAZKY. V současné době spolupracuje s SE.S.TA – Centrum pro choreografický rozvoj na uměleckých projektech se vzdělávacím přesahem.

Vstupné je dobrovolné, vstupenky je nutné si rezervovat na e-mailu rezervace@duncancentre.cz.

Maria Kožíšková

pro Taneční magazín

Štyrský/Toyen/Heisler

Komorní hra Martiny Kinské o nevšední umělecké trojici

Novou autorskou inscenaci oceňované dramatičky a režisérky Martiny Kinské s názvem Štyrský/Toyen/Heisler uvede 27. března v premiéře Švandovo divadlo na studiové scéně. Hlavními postavami příběhu jsou tři významní představitelé české avantgardy: výtvarník Jindřich Štyrský, malířka Marie Čermínová známá jako Toyen a mladý židovský básník Jindřich Heisler. Inscenace se odehrává během jedné noci v předjaří roku 1942 v žižkovské garsonce. Ta se mění v prostor imaginace a snu, ale zůstává i bezpečným místem pro vzájemnou oporu, přátelství a jemný humor. Sugestivní komorní hra zaujme silným hereckým obsazením: Štyrského hraje Jacob Erftemeijer, Toyen ztvární Anežka Šťastná a jako Heisler se představí Mark Kristián Hochman.


 

Kde končí jeden, začíná druhý

Podobně jako v úspěšném titulu Pankrác ´45, i ve své nejnovější hře Štyrský/Toyen/Heisler pracuje Martina Kinská s reálnými motivy ze života skutečných osob, jejichž příběh zasazuje do konkrétního historického rámce. Na pozadí faktů a dobových reálií pak rozvíjí fascinující vyprávění o lidech, kteří měli spolu tolik společného, že se nemohli odloučit.

„Provokovala mě představa, co to mohlo být za setkání – ve smyslu fyzickém, psychickém i tvůrčím. Co je to za blízkost, kdy není jisté, kde končí hranice jedné bytosti a začíná hranice té druhé,“ říká autorka hry a režisérka inscenace Martina Kinská. „Stejně tak byl pro mě přitažlivý moment toho, kdy se člověk dobere nějaké hrany vnímání, snad horizontu bytí… A kdy se rozhodne jít na ni za každou cenu, nebo se na ní ocitne souhrou okolností, včetně tlaku dějin,“ vysvětluje Kinská.

„Vycházíme z reálných motivů a někdy i událostí, ale situace ve hře jsou smyšlené. O životech a povahách těchto tří osobností se toho příliš neví, a tam si vyhrazujeme právo na uměleckou svobodu,“ doplňuje dramaturgyně Johana Součková Němcová.

 

Erftemeijer/Šťastná/Hochman

„Je zde vážně nemocný Jindřich Štyrský, jehož stav se rapidně zhoršuje, neboť se nemůže v Protektorátu dostat k potřebným lékům. Dále je tu Jindřich Heisler, který se odmítl přihlásit k povinné registraci Židů, tím pádem se ocitl v ilegalitě a většinu času se ukrývá u Toyen v žižkovské garsonce v Krásově ulici; dle legendy tu spal celou dobu ve vaně… A pak Toyen, která se o oba dva starala a, zdá se, neměla tehdy ani později už bližší osoby, než právě je,“ popisuje autorka a režisérka výchozí situaci hry. V ní však podle ní brzy začne jít více o postoj ke světu, o jeho prozkoumávání a uchopení. „Jakou daň si může vybrat odvaha „uvidět“, stát se „vidoucím“ v rimbaudovském duchu… Jak se mohou na světě „střídat“ básníci – básníci slov i obrazu,“ naznačuje Kinská.

Přitažlivost komorního dramatu s prvky magického realismu podtrhuje i jeho herecké obsazení. Jindřicha Štyrského hraje Jacob Erftemeijer, všestranně nadaný umělec, který je mimo jiné talentovaným výtvarníkem. Toyen, umělkyni z vlastního rozhodnutí záhadnou a nejednoznačnou, ztvárňuje neméně nadaná Anežka Šťastná. Jindřicha Heislera, který s Toyen později emigroval do Francie, ztělesňuje Mark Kristián Hochman. Vycházející herecký talent se od příští divadelní sezóny stane stálým členem souboru Švandova divadla. 

Dojít až na hranici snu

V inscenaci popsané události v noci z 20. na 21. března 1942 jsou vyfabulované, opírají se však o doložená fakta (autorka čerpala mj. z knihy Toyen: První dáma surrealismu Andrey Sedláčkové, která je v inscenačním týmu odbornou poradkyní). V působivém celku využila Kinská i texty Jindřicha Štyrského a Jindřicha Heislera, citace z knihy Kašpar noci Aloysiuse Bertranda či Dopis vidoucímu Arthura Rimbauda. „Inscenace pracuje mimo jiné s fragmenty skládanými do koláže, která byla oblíbenou technikou Jindřicha Štyrského,“ upozorňuje dramaturgyně Johana Součková Němcová a dodává, že jako výtvarnou poradkyni tým přizval Adélu Kostkanovou.

Důmyslně pojatá je také kostýmní a scénická výprava, jejichž autorem je Jozef Hugo Čačko. Ten sklepní prostor Studia rozčlenil pohyblivými paravány tak, aby se divák spolu s hlavními hrdiny postupně nořil do jiné dimenze vzpomínek a snů, přičemž hranice mezi podvědomím a realitou zůstávají volně prostupné. Jednotlivé předěly slouží zároveň jako projekční plocha pro představy ústřední trojice i jako promítací plátno. Čačkovy návrhy kostýmů inspirovaly dobové fotografie, přičemž odkazují na oblíbené barvy Toyen – modrou a zelenou.

Výslednou podobu inscenace dotváří i hudba skladatelky Gabriely Vermelho.

Premiéra se uskuteční 27. března ve Studiu Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 9., 27. a 31. května 2024.

Víte, že…

… Martina Kinská je jako autorka a režisérka podepsána i pod titulem, který vypráví o osudech pěti žen v pankrácké věznici?

Hra Pankrác´45 byla v roce 2015 nominována na nejlepší původní českou hru a dočkala se scénických čtení v USA a Německu. Inscenace je stále na repertoáru Švandova divadla a bývá pravidelně vyprodána. Za režii hry Agent tzv. společenský (spoluautor Radek Schovánek) získala Kinská Cenu Marka Ravenhilla za rok 2018.

  

… Štyrský a Heisler měli společné nejen křestní jméno?

Oba si byli blízcí s Toyen, jíž Štyrský říkal Manko, oba experimentovali s možnostmi poezie i vizuality, oba zemřeli „na srdce“. Štyrský podlehl vleklé chorobě, jíž patrně trpěla i jeho milovaná, předčasně zesnulá sestra. Heisler zemřel náhle v důsledku srdečního selhání v roce 1953 v Paříži. Bylo mu pouhých osmatřicet let.

… před válkou i po ní, kdy Toyen pobývala nejprve s jedním Jindřichem, a poté i s druhým v Paříži, dostávala za své obrazy minimální částky?

Dnes jde o nejlépe prodávanou malířku nejen na českém aukčním trhu. Nejdražším dílem Toyen v domácí aukci je zatím kubistický obraz Cirkus z roku 1925, jenž byl na jaře 2021 vydražen za 79,56 milionu korun (včetně aukční přirážky). Surrealistický obraz Jindřicha Štyrského Trauma zrození se před nedávnem prodal ve Francii v přepočtu za 92,3 miliony korun.

Magdalena Bičíková     

pro Taneční magazín