Rozhovor s choreografkou, režisérkou a tanečnicí Lenkou Vagnerovou

„Tanec si mě vybral sám“

Lenka Vagnerová sama přiznává, že si ji tanec vybral sám a ona jej následovala. Jako tanečnice byla  třikrát nominována na Cenu Thálie. Velice brzy začala tanec učit, a  v roce 2012 založila taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company. Působí také jako choreografka a režisérka nejen ve své company, ale spolupracuje i s různými scénami v Čechách, jak na operetních, tak i novocirkusových projektech.

V dětství jste se věnovala gymnastice, tanci a od šesti let také baletu. Čím jste chtěla být?

„Na základní škole jsem vždy chtěla být archeoložkou. Pokud se ptáte na tanec,  tak ten si mě vybral sám a já jen poslouchala a následovala. A taky hodně makala“

Táhlo Vás to na divadelní prkna?

„Ano. Od dětství tam byla fascinace tím prostředím, okouzlila mě vždy magie, která se vytvářela na scéně, moc ráda jsem chodila do divadla.“

Stala se z Vás úspěšná tanečnice a za své kreace jste byla třikrát nominována na Cenu Thálie. Byla jste vyhlášená za Taneční osobnost rok 2003. Podle České taneční platformy jste se v roce 2005 stala Tanečnicí roku. Po čase jste se s aktivní taneční kariérou rozloučila. Jako tanečnice jste prošla tanečními technikami jako graham, limon, jazz… až jste se našla v současném tanci. Čím Vás zaujal? 

„To nebylo ze dne na den, že by si člověk řekl, že se bude věnovat jiné „technice“. Vše byl kontinuální proces a vývoj. Čím více se člověk z různých technik naučí, opravdu se nimi intenzivně protancuje a detailně je pochopí, tím více je schopen rozklíčovat jaký pohybový slovník je ten, který jej interpretačně nebo choreograficky naplňuje. Každý tanečník by měl mít perfektně zpracované tělo, vnitřní logiku i koordinaci. K tomu všemu techniky (a ne jenom k tomu) slouží. Jsem velmi vděčná, že jsem měla tu možnost vyrůstat v době i v prostředí, kde se na kvalitu a hloubku výuky všech technik velmi dbalo.  Teprve potom, až dojde k jistému poznání, může tanečník dosáhnout interpretační svobody a začít naplno hledat a experimentovat.“

Velice brzy jste začala tanec učit. A tak jste na HAMU vystudovala pedagogiku moderního tance. Pravidelně vedete workshopy a vyučujete taneční metodu „Talk though you boby“ v tanečních souborech, divadlech, školách na mezinárodním poli.  Co Vás na práci pedagoga baví a proč právě techniku, která je založena na „principu těla jako loutky“? V jednom rozhovoru jste k tomu řekla: „Pochopit tělo a jeho funkčnost je zásadní v každém druhu tance.“

„Pedagogika je o sdílení, předávání, motivaci a empatii. Pokud na sále pracujete s lidmi, kteří mají zájem se něco dozvědět, osobně se posouvat, nebo prostě jen tak přijít zažít společnou práci, tak je to obohacující pro obě strany. Moji výuku bych nenazvala technikou, ale spíš metodou, nebo návodem jak přemýšlet o těle komplexněji, že tanec není pouze fyzická stránka, zažité vzorce, ale také koordinace mnoha faktorů. Interpretační kvalita není pouze v technicky dokonalém zvládnutí pohybu (to se samozřejmě předpokládá právě absolvováním již zmiňovaných technik), ale další polovina je v pochopení obrovského spektra pochodů v těle a mysli.

To vše je navíc ještě spojeno s osobností interpreta. Pokud má nedostatek pokory, tolerance a výrazné ego, tak je ten proces edukativního růstu často zablokovaný.“

V roce 2012 jste založila taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company a první představení, které jste uvedli, bylo Jezdci. Od té doby jste vytvořila řadu autorských představení – Panoptikum, Amazonky, Lešanské jesličky, Gossip, Riders, María de Buenos Aires, La Loba, Mah Hunt. Co Vás přivedlo k založení právě tanečního divadla? Byla to touha mít všestranný dohled nad inscenací, nejen dělat choreografii? Splnilo se Vám to?

„Lidé se mě často ptají, jaké mám mety, jaké jsem měla cíle. Neměla jsem žádné, pouze zvládnout to, čemu se věnuji na sto procent. Nemám ráda odfláknutou práci, nemám ráda věci napůl. Nechávala jsem vždy život plynout kolem sebe, pozorovala okolí, a když byl čas na nějaké rozhodnutí, tak jsem je uskutečnila. Tak to bylo i s company. Když jsem cítila, že potřebuji vytvořit představení, které mohu formovat od úplného zrodu po konec, požádala jsem o grant. Berete na sebe velkou zodpovědnost vůči týmu, divákům i institucím, které představení podpoří, ale současně získáte tou samostatností tvůrčí svobodu a pokud vy i tanečníci věříte smyslu celého procesu, tak se ta energie v inscenaci nasčítá.“

Jako choreografka působíte nejen ve své company, ale spolupracujete s různými scénami v Čechách, jak na operetních, tak i novocirkusových projektech. V ND v Praze jste dělala choreografii na představení Poe, v MDP na inscenaci María de Buenos Aires. Za své choreografie jste obdržela řadu ocenění. Čím Vás choreografii tak fascinuje? Máte v tomto oboru nějaký vzor?

„Fascinuje mě lidské tělo, jeho možnosti a schopnost výpovědi beze slov. Působím v oboru již pár let, ale nikdy mě nepřestane fascinovat, jak jsou možnosti pohybového projevu pestré a nevyčerpatelné. A pak je samozřejmě ta vizualizace choreografií, k čemu slouží, jestli umí přenést konkrétní emoci nebo situaci, jak s ní pracovat v celku, v kontextu dalších složek, …, miliony otázek na které mě zajímá u tvorby sama sobě odpovědět.“

Několik let jste pracovala také v zahraničí např. ve švédském souboru Norddans. Co Vám zahraniční zkušenost dala?

„V zahraničí jsem začala pracovat velmi intenzivně už od ukončení HAMU. Nejdřív interpretačně, posléze jako pedagog a choreograf, rehearsal director. Je to jako s těmi technikami. Čím víc poznáte, tím větší nadhled, pokoru a pochopení můžete získat. Jste jen malinký článek v obrovském oceánu famózních umělců. Každému tanečníkovi, který má pocit, že už vše umí a není co dál rozvíjet, nebo je věčně nespokojený s tím co má, bych doporučila zúčastnit se konkurzu některého z velkých souborů a konfrontovat se se světem skvělých interpretů.

Každá země má jiné podmínky pro tanec, tak k tomu musíte přistupovat. O tom se vede množství debat. Ta kvalitní práce a zodpovědnost je vždy ale jen jedna, nezávisle na podmínkách. Snažím se maximálně, jak jen umím, za podmínek které máme, podporovat tanečníky v jejich rozvoji, budovat taneční žánr u nás a přibližovat náš obor divákům. Asi právě proto, že věřím, že to má u nás smysl. Nic nám nespadne jen tak z nebe, každý detail provozu souboru má za sebou kvantum práce. O to víc si každého toho malinkého detailu vážím.“

Působíte také jako režisérka – ND (Poe), MDP (María de Buenos Aires), Divadlo Minor (Sněhová královna, Robin Hood) a představení v Lenka Vagnerová & Company. Do svých projektů obsazujete tanečníky i netanečníky. Připravujete nový projekt? Na co byste pozvala k Vám do divadla? 

„Nedávno jsme odpremiérovali v Praze první etapu specifického konceptu Corpo Gourmet, který vniknul ve spolupráci souborů Lenka Vagnerová & Company a Alquimia Escénica z Mexika. Toto kulturní a umělecké propojení dvou souborů, interpretů odlišných kultur, vzájemné předávání vědomostí, učení se jeden od druhého, porozumění různých světů je pro celý tým nesmírně obohacující. Po stránce umělecké, edukativní ale i po stránce provozní. Navíc žijeme v době, kdy je vzájemná spolupráce zemí velkým tématem. Na podzim 2023 chystáme premiéru pohádky v koprodukci s divadlem Minor. Na toto se nesmírně těším.“

Jste maminkou dvou dětí. Láká je také svět tance a divadelních prken?

„Nechávám jim svobodu poznávat a nasávat možnosti všeho druhu. Pokud někdo z nich bude mít sklony k divadlu, bude to jejich rozhodnutí a musí si na to věkem přijít sami.“

 Patříte k lidem, pro které je jejich práce koníčkem?

„Tanec pro mne nikdy nebude práce a taky to slovo celý život neumím vyslovit v kontextu toho, co dělám. Nikdy neřeknu „jdu do práce“ a vždy mě zarazí, když to od jiných slyším. Jsem přesvědčená, že tuto profesi musíte milovat, i když se vám stane denním chlebem. Pokud jako tanečník začnete pouze počítat hodiny a faktury, sedět s jedním prstem na zkoušce na mobilu, začnete být se sebou spokojení, tak je to slepá ulička. Samozřejmě je vše velmi individuální, záleží na konkrétním projektu, představení a lidech. O lidech to celé je.

Současně naše profese potřebuje férové ohodnocení tak, jako jakákoliv jiná profese (práce jestli chcete). Je velmi důležité podporovat řádné ohodnocení tanečníků a dalších s námi spolupracujících umělců. Snažím se o vytvoření důstojných podmínek pro tanec, které tady leta ve srovnání se zahraničím chyběly a pořád mnohdy chybí. Ta profese si to nesmírně zaslouží a potřebuje. Bez řádných podmínek nelze plnohodnotně fungovat, ani vytvářet projekty rezonující na mezinárodním poli. Jsme často zvyklí pracovat pod tlakem a ve stresu, a to by se mělo změnit. Na druhou stranu jsme také národ věčných nespokojenců. Na tom bychom také měli pracovat. Podmínky by měly být samozřejmé, pokud subjekt dosáhne potřebné úrovně. Co se ale nesmí nikdy ztratit je vášeň pro věc, vůle, respekt, poctivá práce na sále a práce na sobě samém.

Jak ráda trávíte chvíle volna?

„S dětmi. Kdybych mohla, měla bych v druhém životě školku s obřím hřištěm J. S dětmi se cítíte upřímně, nikdo na vás nic nehraje, neexistuje tam pokrytectví, ani přetvářka, tak jako v tom našem světě. Nespokojenost u dětí má vždy opodstatněný důvod na rozdíl od dospělých . S nimi se cítím svobodně, a to je pocit k nezaplacení.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Lenky Vagnerové, Zbyněk Hrbata 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Konzervatoř TCP v Obecním domě s pražskými symfoniky

Suity Carmen

Studenti konzervatoře Taneční centrum Praha si v sobotu 25. listopadu 2023 od 11 hodin ve Smetanově síni Obecního domu zatančí v dalším z dětských dopoledních představení z cyklu Orchestr na dotek Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Choreografii na ukázky ze Suity Carmen vytvořily dvě zkušené autorky, choreografky a pedagožky konzervatoře TCP Pavla Königsmarková a Tereza Chladová.

Pražští symfonikové se s dětmi a jejich rodiči pomyslně přenesou do teplých krajin. Tématem letošního cyklu dopoledních rodinných koncertů Orchestr na dotek jsou výlety za hudbou na všechny světové strany. První koncert byl věnován severské hudbě a nyní přichází na řadu jih a všechna témata s létem a teplem spojená. Průvodci na této hudební pouti budou herci Marek Němec a Johana Schmidtmajerová, symfonický orchestr diriguje Jan Kučera.

„Konzervatoř Taneční centrum Praha spolupracuje s orchestrem FOK již mnoho let. Na tvorbě choreografií pro koncerty Orchestr na dotek se podílím již velmi dlouho, nedokážu ani spočítat kolik desítek choreografií a etud jsme pro toto rodinné představení s kolegy, choreografy a pedagogy konzervatoře TCP vytvořili. Pro choreografa i tanečníky je spolupráce s živým orchestrem vždy výzva, velký zážitek a také trochu dobrodružství,“ komentuje choreografka Pavla Königsmarková.

K sobotnímu koncertu pak dodává: „Tentokráte jsme byli osloveni pro spolupráci na Suitě Carmen Rodiona Ščedrina na motivy stejnojmenné opery George Bizeta. S kolegyní Terezou Chladovou jsme připravily dvě části: motiv Toreadora a motiv Carmen. Obě části stejně jako obě postavy jsou v kontrastu volbou pohybového slovníku, ale zároveň také v souznění dynamikou pohybu. Doufám, že se nám podaří vyjádřit jak temperament již zmíněných postav, tak barvitost hudebního podkladu. Pro studenty je to velmi zajímavá a obohacující zkušenost a všichni se na sobotní představení těšíme.“

 

ORCHESTR NA DOTEK – JIH

ZA HUDBOU DO VŠECH KOUTŮ SVĚTA!

 

  1. listopadu, 11:00 hodin, Obecní dům

Johana SCHMIDTMAJEROVÁ | průvodkyně

Marek NĚMEC | režie, průvodce

Tomáš KONČINSKÝ | scénář

HUDEBNÍ KLUB FÍK

KONZERVATOŘ TANEČNÍ CENTRUM PRAHA

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK

Jan KUČERA | dirigent

 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Rukavičkářské závody

Premiéra v Ponci o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené jako celá společnost

Poslední letošní premiéra v divadle PONEC bude o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené stejně jako celá společnost

V závěru listopadu – 27. 11. od 20:00 – se v divadle PONEC poprvé představí taneční inscenace s prvky detektivního thrilleru Rukavičkářské závody. V této performanci choreografky Terezy Lenerové se fikce prolíná se zážitky s naší vlastní kůží. První repríza následuje 28. 11.

Kůže je ztělesněním tenké linie, která odděluje nitro od okolního světa. Smyslovým orgánem, kterým okolní svět vnímáme, vzácným materiálem. Povrch těla může být i odrazem nitra. Naše kůže je přecitlivělá, stejně jako celá společnost – obnažená a vyděšená. Co o nás vypovídá a jakou má hodnotu? Ve světě, který jsme vytvořili, nás už nedokáže ochránit, a tak jím raději procházíme „v rukavičkách“.

Od nepaměti zabíjíme zvířata, abychom oblékli jejich kůži na svou. Aby nás hřála, chránila, zkrášlovala. Bereme na sebe odpovědnost za upřednostnění užitku povrchu před zachováním života uvnitř. Postupem času koželužské řemeslo vymírá. Ne proto, že bychom se do pružné a houževnaté kůže nechtěli dál oblékat, ale proto, že člověka nahradil stroj. Se smrtí totiž nechceme mít dál nic společného.

Z našich životů se vytrácí schopnost zabít a zpracovat zvíře, přesto mnoho z nás zvířata jí.  Nemusíme se dotýkat těchto činností, někdo jiný to udělá za nás.  Otázka však je, zdali nás to neodpojuje od samotné podstaty života. Smrt je součástí života,“ podotýká choreografka a režisérka inscenace Rukavičkářské závody Tereza Lenerová. Na jevišti divadla PONEC se představí britská tanečnice a choreografka českého původu Andrea Miltnerová spolu s performerkou a choreografkou Jitkou Čechovou.

Foto: Adéla Vosičková 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín 

Adventní koncerty České televize

Jedna z nejstarších sbírek u nás dosud rozdělila přes 276 milionů korun

Adventní koncerty České televize vstupují do třiatřicátého ročníku 

Předvánoční neděle budou už tradičně patřit Adventním koncertům České televize. Jedna z nejstarších tuzemských sbírek podpoří ve svém třiatřicátém ročníku další čtveřici neziskových organizací. Během benefice vystoupí skupina Jelen, zpěvačka Lenny nebo hudebník Ondřej Brzobohatý a mnoho dalších. Patrony letos podpořených organizací jsou Lucie Křížková, Tereza Řezníčková, Jakub Szántó a Richard Samko. Sbírka dosud pomohla 132 neziskovým organizacím, mezi které rozdělila přes 276 milionů korun.

Beneficí provede diváky moderátorská trojice Ester Janečková, Jan Potměšil a Petr Hradil, a to čtyři předvánoční neděle od 17:30 hodin na programu ČT1. První z koncertů proběhne v Břevnovském klášteře 26. listopadu, tedy netradičně týden před první adventní nedělí. Věnován bude Centru pro rodinu a sociální péči v Ostravě, které se zaměřuje na manželskou, rodinnou a sociální problematiku. Vystoupí skupina Jelen nebo zpěvačka Dasha. Patronkou organizace se stala moderátorka pořadu Sama doma Lucie Křížková: „Příběhů, které potřebují pomoci je zejména během předvánočního období mnoho a jsem vděčná, že právě Adventní koncerty České televize pomáhají konat takové dobro.“

Druhý koncert v pořadí a první adventní neděle bude patřit spolku Otevřená okna z Jindřichova Hradce, který už dvacet let podporuje osoby se zdravotním postižením v aktivním, smysluplném a důstojném způsobu života. Pražskou Loretu rozezní 3. prosince zpěvačka Lenny nebo houslový virtuóz Ivan Ženatý. Podporu organizaci vyslovil moderátor a reportér zahraniční redakce zpravodajství ČT Jakub Szántó„V naší krásné zemi se naštěstí rodíme všichni rovni. Jenže ne každý má stejné možnosti a schopnosti. Jak se píše v Tóře, „kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět.“ Úctu a podporu si zaslouží každý, kdo asistuje těm, jejichž pomyslná křídla svazuje nějaký hendikep. A takovými lidmi je tým jindřichohradeckých Otevřených oken. Je mi ctí být jejich patronem.“

 Jakub Szántó

Další, v pořadí třetí, podpořenou organizací bude Cesta životem bez bariér sídlící v Paběnicích nedaleko Kutné Hory. Patronkou spolku se stala Tereza Řezníčková„Advent je pro mě čas, kdy jsme všichni otevřenější, vstřícnější, víc vnímáme druhé a dobíjíme se pozitivní energií. Tohle je pocit, který jsem zažila v Kutné Hoře, v zázemí Cesty životem bez bariér. Jsou to lidé, kteří takovou energii vytvářejí každý den. Věřím, že jakákoliv pomoc přináší vzájemnou sounáležitost, jež otevírá obzory. A to nikdy nemůže být na škodu,“ říká moderátorka zpravodajství ČT. Diváci budou moci organizaci přispívat 10. prosince při koncertu na pražském Vyšehradě, kde vystoupí například skupina Fleret nebo hudebník Ondřej Brzobohatý.

Tereza Řezníčková

Cyklus uzavře 17. prosince koncert ve Strahovském klášteře věnovaný mobilnímu hospici Medica Třinec. Záštitu nad organizací převzal redaktor zpravodajství ČT Richard Samko„Medica nabízí nesmírně zásadní pomoc lidem, kteří jsou na sklonku života. Obrovskou oporou jsou i jejich rodinným příslušníkům. Pojďme je podpořit tím, že budou moci z darů zaslaných během adventních koncertů dál dělat svoji práci. Jejich slogan mluví za vše: Každý člověk potřebuje svou postel, svůj hrnek, své blízké.“

Richard Samko

Rekordní pomoc

Loňský ročník přinesl rekordní výtěžek dosahující na bezmála třiadvacet milionů korun. Od roku 1991, se během Adventních koncertů České televize podařilo mezi 132 organizací rozdělit přes 276 milionů korun.

Diváci mohou neziskové organizace podpořit už nyní, a to hned několika způsoby. Prvním z nich je dárcovská DMS ve tvaru DMS ADVENT 30, DMS ADVENT 60, DMS ADVENT 90 nebo DMS ADVENT 190 na číslo 87 777. Další možností je převod na transparentní účet Adventních koncertů ČT (692 692 692 /0800) nebo prostřednictvím QR platby. Darovat online je možné na portálu www.darujspravne.cz a v průběhu jednotlivých koncertů také prostřednictvím call centra, kde bude po dobu přenosu přítomný patron charitativní organizace. V případě dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Koncerty vysílá program ČT1 vždy od 17:30 hodin v termínech:

26. 11. Břevnovský klášter: Centrum pro rodinu a sociální péči, Ostrava – patronka Lucie Křížková
3. 12. Loreta Praha: Otevřená okna, Jindřichův Hradec – patron Jakub Szántó
10. 12. Vyšehrad: Cesta životem bez bariér, Paběnice – patronka Tereza Řezníčková
17. 12. Strahovský klášter: Medica Třinec – patron Richard Samko

Lucie Křížková

 

Vendula Krejčová                                     

pro Taneční magazín