Rozhovor s talentovaným baletním tanečníkem Kristiánem Pokorným

Úspěchy by měly kořenit v pracovitosti a odhodlání jedince

Kristián Pokorný pochází z rodiny plné baletních tanečníků a již ve čtyřech letech poprvé stál na jevišti Národního divadla v Praze v představení Lucrezia Borgia. Divadlo zná od mala a stalo se tak brzy pro něj  přirozeným prostředím. V baletu se našel a od sezóny 2020/21 je mladý a talentovaný tanečník v angažmá baletního souboru Wiener Staatsoper.

Oba Vaši rodiče – Zuzana Savková a Jiří Pokorný –  jsou bývalí sólisté baletu ND v Praze a dvojnásobní držitelé cen Thálie a Váš otec je šéfem baletu plzeňského Divadla J. K. Tyla. Dědeček Jaromír Pokorný byl rovněž tanečník, který jako choreograf působil také v Německu. Také babička Irena Löffler byla tanečnicí v Česku i Německu a Vy jste tak vlastně vyrůstal v divadle a svět baletu jste ochutnal velice brzy. Pamatujete si, kdy jste stát poprvé na jevišti, a jak jste se cítil?

„Pokud se nepletu, poprvé jsem stál na jevišti na prknech Národního divadla v představení Lucrezia Borgia, v choreografii Libora Vaculíka, když mi byly 4 roky. Pro tak malé dítě je zvláštní stát na jevišti, a jenom dělat, co se mu řekne. Myslím, že jsem to bral jako hru. Rodiče mě často brali s sebou do práce, nebo jsem se díval, když tančili, takže divadlo se pro mě brzy stalo přirozeným prostředím. A jaké to magické místo pro dítě!“

rok 2003

Narodil jste se v Praze, ale vyrůstal v Plzni, kde jste při Divadle J. K. Tyla navštěvoval baletní školičku a vystupoval v několika baletních vystoupeních. Jaké bylo vyrůstat v divadelním prostředí? Co rozhodlo, že jste se vydal ve šlépějích svých rodičů?

„Když jsem začínal, rodiče byli na vrcholu taneční kariéry, asi dávalo smysl, že jsem měl zájem dělat to, co jsem u nich pozoroval. Protože jsem byl odjakživa obklopen hudbou a umělci, objevil se ve mně zájem k tanci, ale také ke zpěvu, či hře na klavír. Jako malý jsem dostával příležitosti nejen v baletech, ale i muzikálech a činohrách. Doteď mám nezapomenutelné zážitky, a to všechno bylo možné díky mým rodičům. Nic ale není jenom růžové. Protože jsem byl zvyklý na to, že všichni v branži znají mé jméno, začal jsem na to spoléhat a chlubit se tím. Během dospívání jsem zjistil, že musím přestat být namyšleným malým klukem, a naučit se ctít to, že ne všichni mají takové štěstí, a že úspěchy by měly kořenit v pracovitosti a odhodlání jedince, a ne odkud pochází.“

Křižíkova Fontána
Louskáček 
2011

Vaše cesta pak vedla na pražskou Taneční konzervatoř, kterou jste ukončil v roce 2018 a při studiu jste nadále vystupoval na jevišti a v roce 2013 jste se představil v titulní roli v baletu Petr Pan. Velkou roli Tadzia jste měl v baletní inscenaci Smrt v Benátkách. Přišly další hlavní postavy v baletních představeních jako Carmina Burana, Rhapsody in Blue. Jaké role rád ztvárňujete?

„Mám rád, když dokážu projevit kousek sebe skrz role, které utvářím. Když se nad tím zamyslím, tak jsem měl na to docela štěstí: v Petru Panovi jsem byl ten třináctiletý rošťák, co nechtěl vyrůst; ve Smrti v Benátkách zase patnáctiletý kluk, s mírou zvědavosti, dětské naivity a špetkou dospělé odpovědnosti. Samozřejmě to nevychází takhle vždycky, ale já se přesto snažím vložit něco osobního do všeho, co dělám. Tak je to pro mě snazší a přirozenější, a myslím si, že to divák vždycky pozná. Momentálně mi ale o role nejde, a nacházím se na místě, kde je více příležitostí v abstraktních baletech, kde se žádné ani neobjevují. Můj přístup však zůstává stejný: najít v pohybu kousek sebe, a zároveň pomáhat vyobrazit choreografovu vizi. Často to není vůbec jednoduché, ale kdybych se denně nesetkával s nějakou výzvou, asi by mě to tolik nebavilo.“

Patříte mezi výrazné mladé tanečníky, což jste také dokázal i na Mezinárodní baletní soutěži, která se konala v roce 2015 v Plzni a Vy jste získal 3. cenu v kategorii B – Junior. Co to pro Vás tehdy znamenalo?   

„Z konzervatoře nás tam tehdy jelo mnoho, a je dobré, že nás škola, pod vedením Jaroslava Slavického, často posílala ven vystupovat, či soutěžit. Člověk tak pozná spoustu zajímavých lidí z různých koutů světa. Významné pro mě bylo si znovu zatančit v Plzni, kde jsem začínal, a zároveň vidět, jakým způsobem pracují naši vrstevníci z jiných evropských baletních škol.“

Po konzervatoři jste dostal stipendium na Akademie des Tanzes v německém Mannheimu, pod vedením Birgit Keil, kde jste v rámci studia byl součásti několika produkcí v baletním souboru Badisches Staatstheater Karlsruhe. Pak jste tančil v Balletts am Rhein Düsseldorf a od sezóny 2020/21 jste v angažmá baletního souboru Wiener Staatsoper. Na čem momentálně pracujete?  

„Po letošním „lockdownu” otevíráme reprízou Ein Deutsches Requiem v choreografii šéfa baletu Martina Schläpfera. Dále nás čeká celovečerní balet Johna Cranka – Onegin, a pracujeme i na Concertu od Lucindy Childs. Zároveň je ve tvůrčím procesu nová choreografie In Sonne verwandelt, též od našeho šéfa.“

Ballett am Rhein – b.42
Martin Schläpfer – Reformationssymphonie
Foto: Gert Weigelt

Čím je pro Vás balet tak okouzlující, že se mu s takovým nadšením věnujete? Láká Vás také choreografie?

„Já nevím. Naplňuje mě to. Poznávám spoustu úžasných umělců. Pracuji v nádherné budově, kam lidé chodí ocenit umění – co víc si přát? Čas od času ucítím záchvěv inspirace na choreografii, zatím ale tyto myšlenky odkládám do neurčité budoucnosti.“

Patříte k lidem, pro které je práce také jejich koníčkem, nebo práci a odpočinek striktně oddělujete? Jak nabíjíte ‚své baterky‘?

„Odpočinek považuji za absolutně zásadní součást jakékoliv profese. Přijdu domů a snažím se co nejefektivněji vypnout hlavu a uvolnit tělo. Díky tomu se každý den můžu těšit do práce a dělat na maximum, protože na to mám dostatek ušetřené energie.“

Wiener Staatsballett – MAHLER, LIVE
Martin Schläpfer – “4”
Foto: Ashley Taylor

 

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

7 bestsellerů Jihočeského divadla

Jihočeské divadlo v Praze uvede své nejlepší inscenace

V průběhu března představí Jihočeské divadlo v pražských divadlech výběr z inscenací stávající sezóny. Umělečtí šéfové, kteří sestavují dramaturgický plán nejen pro Jihočeské divadlo, ale také pro fenomenální Otáčivé hlediště v Českém Krumlově, vybrali ze svých repertoárů pro pražské publikum opravdové bestsellery. Vstupenky na jednotlivá představení lze zakoupit od 10. ledna 2022 v prodejních místech Švandova divadla, Vinohradského divadla, divadla NoD, Jatka 78, festivalu Opera 2022 a společnosti GoOut.

Spojku odstartuje soubor baletu Jihočeského divadla taneční variací na proslulý román Mechanický pomeranč A. Burgesse. Surreálná groteska v režii a choreografii Tomáše Rychetského potěší nejen znalce románu, ale především milovníky soudobého tance. Další baletní lahůdkou bude taneční divadlo Rádio Svobodná Bystrouška v režii a choreografii Petra Zusky.

Inscenacemi Café Groll a Holky a kluci svých kmenových režisérů Martiny Schlegelové a Adama Svozila se představí činoherní soubor JD.

Opera JD poprvé ve své historii uvede inscenaci velkolepého opusu Arrigo Boita Mefistofeles na jevišti Státní opery Praha v rámci festivalu Opera 2022. Ve světové premiéře bude uvedena „opera pro kojence“ s názvem Mimi opera z pera Lukáše Sommera v režii Jiřího Ondry.

Divadlo NoD se na jeden večer promění v „kino“. Inscenace režiséra Malého divadla Janka Lesáka Invisible Man je pojata jako live-cinema, kdy souběžně s příběhem na jevišti sledujete i jeho natáčení filmovým štábem.

1/3 Mechanický pomeranč / Jatka 78

11/3 Holky a kluci / Studio Švandova divadla

13/3 Rádio Svobodná Bystrouška / Vinohradské divadlo

14/3 Invisible Man / NoD

16/3 Mimi opera / Studio Švandova divadla

17/3 Café Groll / Švandovo divadlo

19/3 Mefistofeles / Státní opera Praha

Eva Marečková

pro Taneční magazín

Is This Enough? Čistě mužská energie

LedNová generace HAMU

V polovině ledna se uskuteční první večer Nové generace v roce 2022

V Divadle DISK dne 19. 1. 2022 od 19:30 se diváci mohou těšit na čistě mužskou energii v choreografii Adély Kašparové Is This Enough?, dále na nejnovější tvorbu kolektivu studentů programu Erasmus s názvem The Fucking Colonizers, a v neposlední řadě také krátké taneční filmy, které vznikly ve spolupráci s FAMU.

 Platforma Nová generace soustavně nabízí studentům katedry tance a katedry nonverbálního divadla již několik let možnost prezentace autorských prací v rámci komponovaných večerů, čímž studenti získávají neocenitelné praktické zkušenosti.

 Na programu lednového večera je ročníková práce studentky bakalářského programu Adély Kašparové s názvem Is This Enough?, choreografka v ní rozpracovává myšlenku, jaké nároky jsou společností kladeny na muže, potažmo na člověka jako takového. Za zmínku jistě stojí fakt, že v této choreografii tančí pouze muži a není jich málo – téměř nevídaný jev v našich tanečních poměrech. Kašparová ve své tvorbě inklinuje k propojování současného tance a street dance, a choreografie Is This Enough? není v tomto výjimkou.

Další choreografií na programu je kreace The Fucking Colonizers od kolektivu Los ibéricos. Tento neoficiální kolektiv se skládá ze studentů programu Erasmus z kateder tance a nonverbálního divadla. V jejich díle nalezneme prvky současného tance, nonverbálního divadla, ale i práce s textem. Jak se zde daří zahraničním studentům se diváci dozví v nejčistší formě – z autorské tvorby.

Obsah večera doplní také taneční filmy, které vznikly v nedávné době ve spolupráci katedry tance HAMU se studenty FAMU v rámci předmětu Tanec a kamera.

 Více informací: https://fb.me/e/1uNpgJfla

Nová generace má také svůj instagramový účet s názvem nova.generace.hamu.

Vstupenky k zakoupení na pokladně divadla nebo online zde: https://www.divadlodisk.cz/repertoar/nova-generace-101

Natálie Matysková

pro Taneční magazín

Rozhovor s prezidentem ČSTS a majitelem TK MZ Dance Team Martinem Dvořákem

„Touha být lepší mě motivovala“

Díky svým rodičům, kteří vedli v Praze taneční školu MADAT, se na parket brzy dostal i on a v tanci se našel. A od svých čtrnácti let Martin Dvořák s taneční partnerkou Zuzanou Šilhanovou slavili jeden úspěch za druhým. Začínali jako vycházející hvězdy tanečního parketu. Během své aktivní taneční kariéry posbírali jednu cenu za druhou a spolu se dostali do Síně slávy ČSTS. Od roku 2015 je majitelem a trenérem v TK MZ Dance Team Praha. A tanec je pro něj stále hobby, práce, osobní život, kompletní naplnění celé jeho bytosti a životní styl.

Jednou jste řekl, že tanec je váš život. Co Vás k němu přivedlo? Jak jste prožíval období dětských her a prvních lásek? Co Vás bavilo?

„K tanci mě přivedli rodiče. Sami byli výborní tanečníci a vedli spolu taneční školu. Bylo přirozené, že v tomto prostředí alespoň začnu tančit. Tancování mě vždycky bavilo a díky tomu, že naši vedli taneční školu, jsem měl kolem sebe i skvělý kolektiv složený jak ze starších, kteří ho táhnuli kupředu, tak z vrstevníků.“

Ve čtrnácti letech, v roce 1999 jste začal tančit se Zuzanou Čejka Šilhánovou a již o rok později jste obdrželi ocenění v kategorii Vycházející hvězdy. Tuto cenu jste získali několikrát. Co to pro Vás tehdy znamenalo být vycházející hvězdou?

„Taneční partnerství se Zuzkou (tehdy jen) Šilhánovou bylo pro mě velkým zlomem v mé taneční kariéře. Od prvního momentu bylo tohle partnerství jiné. Zuzka byla velmi ctižádostivá a řešila každý detail. To jsem do té doby neznal a obrovsky mě motivovala ta touha být lepší. Ocenění Vycházející hvězdy pro nás v tu dobu znamenalo, že naše partnerství má opravdu smysl a jednou můžeme být třeba i hvězdy a věřili jsme tomu.“

Od té doby jste spolu protančili spoustu hodin, prošoupali řadu tanečních bot a zúčastnili se celé řady tanečních soutěží doma i v zahraničí a posbírali další ocenění. Jste několikanásobní finalisté MS v 10 tancích, semifinalisté ME i světa ve standardu, finalisté MS v showdance, 10 násobný mistři ČR ve standardních tancích, dvojnásobní mistři ČR v 10 tancích. To jste soutěžili jako amatéři. Čím Vás tanec tak okouzlil, že jste mu věnoval každou volnou chvilku?    

„Tanec se stal naším životním stylem. Taneční sport je neuvěřitelně pestrý sport. Není jednotvárný. Stále se učíte novým dovednostem, tančíte s partnerkou, což je pestré i z pohledu těch pozitiv i negativ, tančíte na hudbu, která je vlastně pořád jiná, soutěže jsou různé a každá z nich má jinou atmosféru. My měli to štěstí, že se nám dařilo neustále cestovat po světě a poznávat nová místa. A já sám jsem v sobě asi našel určitého blázna, který chce být v tomto oboru nejlepší. Celkově si myslím, že jsme společně se Zuzkou pochopili krásu tohoto sportu a ta nás neopustila i po ukončení kariéry.“

V roce 2014 jste se Zuzanou Čejka Šilhánovou přestoupili k profesionálům a ještě téhož roku jste se stali vicemistři světa v 10 tancích a semifinalisty MS ve standardu. A v roce 2018 jste se dostali do Síně slávy ČSTS. Pak jste se s taneční kariérou rozloučil. Bylo to těžké rozhodnutí? Jak na čas vrchového tanečního období vzpomínáte?

„V době 2014, kdy jsme se rozhodli přestoupit k profesionálům, jsme cítili potřebu udělat v životě změnu. Člověk ještě neví, jaká změna to je, ale je potřeba udělat určitý krok. Tohle byl jeden z nich. Naši profesionální kariéru ještě výrazně ovlivnilo těhotenství Zuzky, které přišlo po roce a půl. V našich hlavách bylo, že po rekonvalescenci Zuzky po těhotenství se vrátíme zpět a budeme pokračovat. Realita byla nicméně jiná. Díky tomu, že Zuzka neměla možnost tolik cestovat, se náš soutěžní plán natolik zmenšil, že jsme svým způsobem ztratili motivaci již v soutěžní kariéře pokračovat a snažit se bojovat s páry, které takové problémy vůbec neřeší. Rozhodnutí ukončit definitivně aktivní kariéru bylo velmi těžké a emotivní, ale věděli jsme, že už to jinak nejde. Stále však tanec milujeme a neodešli jsme v žádném případě nějak vyhořelí. Bylo to připravené rozhodnutí 2 lidí, kteří cítili, že je čas jít a dát šanci další generaci. Na naší taneční kariéru vzpomínám velmi rád a přál bych každému prožít takhle dynamickou a pestrou sportovní kariéru, s tolika zkušenostmi, jakou jsme prožili společně se Zuzkou.“

U tance jste ale zůstal a založil úspěšný Taneční klub MZ Dance Team. Co Vás k tomu vedlo?

„Jak už jsem zmínil, tak moji rodiče vedli taneční školu (tehdy MADAT Praha). Po smrti mého otce v roce 2009 jsme se s mojí mamkou rozhodli pokračovat. Bohužel v té době jsme neměli patřičné znalosti o vedení klubu a domluvili se s panem Plamínkem o vytvoření kooperace s jeho taneční školou a vznikl klub MADAT TŠ Plamínek Praha. Tento klub jsem již vedl jako hlavní trenér společně se Zuzkou a mojí mamkou. Tím, že jsem ale stále aktivně tančil, tak většinu administrativy vedl pan Plamínek. Po odchodu do profesionálů a v době, kdy byla Zuzka těhotná, jsem věděl, že chci mít vlastní značku a vlastní klub se vším všudy. Domluvili jsme se s panem Plamínkem a ukončení spolupráce a tehdy vznikl taneční klub MZ Dance Team. Nebylo to tedy rozhodnutí z čista jasna. Jako vedoucí klubu jsem působil již 7 let před tím.“

V TK MZ Dance Team vedete taneční kurzy jak pro děti, tak i mládež a dospělé. Co Vás na práci lektora a trenéra baví? A jaký je o Vaše kurzy zájem?

„Hlavní náplní TK MZ Dance Team nejsou přímo kurzy, ale výuka tanečního sportu. Samotné kurzy, o kterých mluvíte, jsou více či méně náborového charakteru. Samotná výuka již pak funguje jako pravidelná sportovně-taneční příprava. O kurzy je zájem velký a naše taneční škola patří ke špičce ve svém oboru. Na práci lektora a trenéra mě baví úplně všechno. Jsem rád, že mohu dělat v životě to, co mě baví, v čem jsem byl skutečně dobrý. Díky tomu mohu předávat know-how získané v kariéře ale i ve svém životě.“

Čím je pro Vás tanec dnes? V jednom rozhovoru jste řekl, že je to hobby, práce, osobní život, kompletní naplnění celé vaší bytosti a životní styl… Platí to stále?

„Rozhodně.“

Jak se Vám daří v současné covidové době? Dá se učit tanec on-line?

„Covidová doba je výzvou pro všechny a ve sportu zejména. Sport je aktivita, která vyžene děti od lavic ve škole a zaplní je emocemi. Taneční sport je v tomto ohledu ještě plnější než některé sporty už jen díky tomu, že emoce jsou jeho naprostou součástí. On-line výuka je možná a z pohledu techniky jedince je naprosto adekvátní. Nicméně nelze nahradit interakci skupiny, dvojice či osobní přístup žák vs. trenér formou distanční výuky. Nato nemusíte dělat sport, ale můžete doma hrát sportovní hry na počítači. Já věřím a i vidím, že se cesty najít dají a že taneční sport se bude dále provozovat fyzicky face-to-face a nikoliv on-line.“

Umíte odpočívat? Co Vám říká slůvko relax?

„Těžko. Postupem času jsem zjistil, že jsem člověk, který rád tvoří a dělá svojí práci poctivě a důsledně až do ukončení stanoveného cíle. To s sebou přináší stále větší a větší množství práce a klientů, kteří s námi chtějí spolupracovat, jelikož vidí naší kvalitní práci. Díky tomu nalézt čas na odpočinek je opravdu složité. Naučil jsem se relaxovat na horách, na plážích a obecně na nových nepoznaných místech jak v ČR, tak v zahraničí, kde se snažím neřešit práci, ale jen se nechat unášet tou atmosférou, která tato místa nabízí a také relaxuji, při společném čase se svojí nynější snoubenkou.“

Děkujeme za rozhovor

                       

Martin Dvořák:

Narodil se 16. 4. 1985 v Rakovníku. Rodiče Marie a Alois Dvořákovi založili v roce 1992 taneční školu MADAT (zkratka Marie a Alois Dvořákovi Atelier Tance) v Praze. Vystudoval ČVUT v Praze (obor letecká technika) s titulem Ing. a trenérství na UK FTVS. Od roku 2015 je majitelem a trenérem v TK MZ Dance Team. Od roku 2019 je prezidentem Českého svazu tanečního sportu.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín