Měsíc: Říjen 2021

Losers jak je známe a milujeme

Vtipní, plni energie a skvělých akrobatických výkonů, zkrátka grandiózní

V divadle Bravo, domovské scéně Losers Cirque Company, proběhla 26.října  premiéra inscenace Grandiózní.  Premiéra byla měsíc odložena, protože jeden z performerů se zranil. Dílo Grandiózní  v režii Matyáše Ramby (Principál Petr Horníček pracoval na jiném projektu) nese všechny prvky pro Losers typické.  Inscenace má vtip, šmrnc, nadsázku, skvělé akrobatické výkony.  Možná jedinou její malou slabinou je, že divák, který o práci akrobatů moc neví, nemusí ihned plně  porozumět hlavní myšlence příběhu.

Podle slov Matyáše Ramby patří toto dílo k nejúpřímnějším. Matyáš říká: „Když jsme začínali, byli jsme parta studentů, neměli jsme žádné závazky, trávili jsme veškerý volný čas v tělocvičně. Ale zestárli jsme, založili jsme si rodiny a naše priority se změnily. Nechci si stěžovat, ale finance v divadle nejsou dobré. Stojíme v současnosti  vlastně před určitým rozhodováním kudy dál.“

Příběh Grandiózní vypráví o tom, jak profesionální akrobaté (Vítězslav Ramba, Lukáš Macháček, Jindřich Panský, Mates Petrák, Juliette Jean) touží vytvořit velkolepé dílo.  Soubor se pomalu rozpadá a  naši hrdinové se snaží získat peníze pro svůj projekt. Ale jde to ztuha.  Přesto se s vervou pustili do práce, dalo by se říci, že cokoliv najdou, přitáhnou na jeviště, zejména lampičky, světla a vznikne třímetrová stavba obsypaná vším tímto haraburdím. Svému snu jsou ochotni obětovat cokoliv, vlastní finance,  zdraví, kombinovat práci a divadelní zkoušky.

Každý z těchto aspektů je divákovi přiblížen  nějakou scénou, za zmínku nepochybně stojí momenty, kdy se jeden z akrobatů dostane do nemocnice. V podání Losers je léčení nezapomenutelné. (Trošku smutek ve mně vyvolala jen představa, že někteří lékaři takto skoro doopravdy zachází s pacienty… ale snad to budu v budoucnu snášet lépe, rozpomenu-li se na zraněného akrobata).

Jemný ‚loserovský‘  humor se promítá v každém okamžíčku, ať už jeden ze členů souboru vaří a ostatní mu vehementně pomáhají, nebo trénují s akrobatkou, nebo právě staví své   grandiózní dílo a věci se jim trošinku komplikují, nejen tím, že žárovka svítí jen občas, ale třeba i tím, že jeden ze členů se zamotá do lan  a ostatní ho nemohou dostat dolů atd.

Hlavní postava  to ale nevzdává a s nasazením vlastního života (možná i s ohrožením životů všech ostatních členů) si svůj sen samozřejmě nakonec plní. A právě v tomto okamžiku slávy a vrcholné blaženosti, mu jeho žena oznamuje, že on teď  bude v jiné roli, v roli otce. Tma.  Konec. To totiž  často znamená pro umělce dokonce  i ukončení kariéry, protože potřebují více financí.

Během představení se diváci těší opět z velkolepých akrobatických výkonů, většinou mají ústa roztažená do širokého úsměvu a po představení – jak jinak- následují bouřlivý řev, potlesk ve stoje, tak jak je pro Losers typické. Grandiózní – to znamená Losers jak je známe a milujeme.

Foto: archiv Losers Cirque Company

Eva Smolíková

Taneční magazín

Král Šumavy

Taneční večer v Jihočeském divadle

 

O víkendu si přijdou na své milovníci dobrodružství a pohybu. Divadlo představuje dvě premiéry mladých autorů plné tvořivé energie.

Návrat Krále Šumavy / David Jan Žák, Lukáš Brutovský

Premiéra 29. 10. v 19:00 v Jihočeském divadle

Činohra pokračuje ve své jihočeské trilogii. Do repertoáru si kromě Café Groll a Selskýho baroka přidá letos ještě jednoho knižního autora z jižních Čech – Davida Jana Žáka. Už 29. října poprvé uvede na divadelní scénu legendu šumavského pohraničí. Osudem zkoušený, odvážný a nepolapitelný – takový byl Josef Hasil. Sama StB ho označila jako Krále Šumavy. Jak se vlastně pohraničník stane převaděčem? Činoherní novinka na motivy knižního bestselleru vychází z archivních dokumentů, svědectví pamětníků i vlastních vzpomínek Josefa Hasila. Neskutečný příběh, který vzbuzuje zvědavost i po tolika letech, převedl do divadelní podoby slovenský režisér Lukáš Brutovský. Hlavní roli šumavského hrdiny si zahraje Tomáš Drápela.

3+1 / Sebastiano Mazzia, Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek, Viktor Konvalinka

Premiéra 30. 10. v 19:30 Na Půdě

Roztančená, energická, nabitá! V sobotu nás čeká další odložená premiéra.

Během baletního večera představíme 4 nové autorské choreografie, které rozproudí vás i vaše emoce. Tři z nich si pro diváky připravili tanečníci jihočeského baletu Sebastiano Mazzia, Béla Kéri Nagy a Zdeněk Mládek. Čtvrtou s názvem Vzpomínky staré paruky roztančí balet pod choreografickým vedením Viktora Konvalinky, bývalý sólista Národního divadla a člen uměleckého uskupení Dekkadancers.

Návrat Krále Šumavy, foto Alexandr Hudeček
3+1 ,foto Petr Zikmund

Gabriela Veselá

pro Taneční magazín

Sádlo

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti?

Ridina Ahmedová v Paláci Akropolis uvede performance o

body shamingu

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti? Tak zní jedna z otázek vztahujících se k představení SÁDLO. V pondělí 1. listopadu poprvé samostatně uvede zpěvačka a performerka Ridina Ahmedová představení v Paláci Akropolis. Sólo performance za pomocí audio nahrávek nechá nahlédnout do příběhů a životních cest několik žen, které se setkaly s tématem body shamingu. Po představení následuje debata. 

Představení pro jednu ženu a její tělo. Performance SÁDLO vznikla pod křídly umělkyně Ridiny Ahmedové v režijní spolupráci s tanečnicí a performerkou Alenou Dittrichovou.

Ke genezi představení Ridina říká: “Inscenace je o tom, co slyší a čím žije žena, která není mainstreamově hezká. Společnost je nějak nastavená a žít v neustálé palbě názorů a komentářů, že nejste dost dobrá, vyžaduje odolnost. Představení je o hledání vnitřní síly a vědomí vlastní hodnoty navzdory tlaku, který cítíme z okolí.”

Dílo bylo ve zkrácené verzi uvedeno spolu s dalšími dvěma představeními v Paláci Akropolis v červnu v rámci projektu Emergency Dances III. od souboru Tantehorse. První listopadový večer lze tuto sólovou performance vidět poprvé samostatně v Paláci Akropolis.

Velmi intimní a osobní performance vytvořila autorka na základě svých osobních zkušenosti a otevírá tak cestu ostatním ženám, které mají zkušenost s tím, že vztah k jejich tělu určovalo množství nevyžádaných názorů a komentářů z okolí. Projekt se mimo jiné snaží poukázat na to, že žijeme ve společnosti, která se chová agresivně ke komukoliv, kdo nesplňuje jeho pohled dokonalosti.

Performance Sádlo předchází a zároveň navazuje na úspěšný podcast Sádlo, který na začátku roku odstartoval na Radiu Wave, vzbudil vlnu ohlasů a reakcí a k dnešnímu dni má přes

230 000 stažení a čísla stále rostou.

Autorská podcastová série se podobně jako performance věnuje tématu společenského tlaku na ženský vzhled a cestám k přijetí vlastního těla. V performance vystupuje sama autorka, inscenace je však doplněna o hlasové záznamy zkušeností řady dalších žen. Kombinace performance a příběhů vyprávěných ze záznamu vyvolává vlnu silných emocí, hlasy několika žen se v nahrávkách svěřují, čemu byly od dětství vystavovány, a to často i ze strany svých nejbližších. Na projekt navázal vznik platformy Moje tělo je moje, jejíž cílem je co nejzřetelněji šířit informaci, že každé tělo si zaslouží respekt, bez ohledu na to,  jak vypadá.

RIDINA AHMEDOVÁ – SÁDLO

pondělí 1.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky

neděle 7.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky

Fb událost: https://fb.me/e/YYs7lgUy

Více info na www.ridina.cz nebo www.palacakropolis.cz

Koncepce, hudba, účinkuje: Ridina Ahmedová

Spolupráce na koncepci, režijní a pohybová spolupráce: Alena Dittrichová

Dramaturgická spolupráce: Miřenka Čechová, Alice Koubová, Daniela Voráčková

Scénografie: Jan Tomšů, Vendula Tomšů

Light design: Jiří Šmirk

Zvuková spolupráce: Jaroslav Pokorný, Petr Tichý

Představení vzniklo za podpory Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ve spolupráci s Hlasohled z.s a v rámci Emergency dances, koprodukci Tantehorse a Paláce Akropolis.

Poděkování: Český rozhlas Wave, kavárna Zasekávák, sdružení Roztoč

Kateřina Sochací

pro Taneční magazín

Ochotníci v Týně nad Vltavou se dočkají nového otáčivého hlediště

Návrh ateliéru A8000 podtrhuje jeho komunitní význam

Divadelní ochotníci v Týně nad Vltavou hrají pod širým nebem už 100 let. Spolek Vltavan si ke svému výročí nadělil dárek. Architektonický ateliér A8000 pro něj navrhl rekonstrukci jediného otáčivého hlediště na světě, které patří amatérskému divadelní spolku. Divácká kapacita se zvýší z 220 na 260 lidí, herci i technici získají pohodlnější zázemí. Plášť točny by navíc měly pokrýt světelné čočky. Jakmile se nebude hrát, bude divadelní točna svítit jako pomyslné veřejné osvětlení či lucerna v parku.

 

Počátky amatérského divadla v Týně nad Vltavou sahají až do roku 1855, první venkovní divadlo s rozlohou velkorysých 1500 metrů čtverečních zde vzniklo nicméně v roce 1921. Scénu tehdy tvořily vesnice čítající desítku staveb. Novou etapu zahájil soubor v roce 1983, kdy jeho členové vybudovali v Bedřichových sadech, na území bývalého hradu a keltského oppida, za dva měsíce a svépomocí otáčivé hlediště. Původní stavba neměla ani stavební povolení. To však ochotníci postupně získali nejen na samotnou stavbu, ale také na rekonstrukci, kterou aktuálně plánují. Točna z osmdesátých let potřebuje vzhledem ke svému dosluhujícímu technickému stavu totiž zmodernizovat, dostatečné nebylo ani řešení sezení diváků nebo zázemí herců. Ateliér A8000 se projektem zabývá dlouhodobě, takřka od konce 90. let. Až nyní však uzrála doba a projekt je připraven k realizaci.

Nejvýraznější úpravy čekají prostor pro diváky. Respektováním ideální výhledové křivky se hlediště zvedne a nabídne tak návštěvníkům kvalitnější výhled na představení. Zvýší se také jeho kapacita, a to z 220 na 260 diváků. Umělci ze spolku Vltavan se zase mohou těšit na komfortnější více než dvakrát větší šatny, technici pak na pohodlný přístup přímo na jeviště.  Zásadně se zvětší také skladovací prostory pro techniku, kulisy a kostýmy. Samozřejmostí je ​​umožnění sledování představení lidem s omezenou schopností pohybu. Na rozdíl od jediného dalšího českého otáčivého hlediště v Českém Krumlově zde ale budou zachovány lavice místo klasických divadelních sedaček. Divadlo si tak zanechá jistou svébytnost, lidské domácké měřítko a tradici. Bedřichovy sady jsou oblíbeným lokálním parkem a místem setkávání. Kromě divadla se zde pořádají koncerty nebo letní kino. Architekti se proto rozhodli podtrhnout význam otáčivého hlediště a přiznat jeho důležitost v místě. Výsledkem je atypický plášť točny tvořený programovatelnými led světly, které se budou moci ovládat podle potřeby. Hrát by si se světly skrze aplikaci mohli dokonce i kolemjdoucí. Jakmile se totiž nebude hrát, bude divadlo svítit jako pomyslná interaktivní lucerna v parku.

„Kamenné divadlo jsme v ateliéru nikdy dříve nenavrhovali. Samozřejmě, máme za sebou bohaté zkušenosti s nejrůznějšími kulturními projekty jako je kulturní epicentrum Bazilika, Fórum Karlín nebo rekonstrukce sálu Jihočeské filharmonie, ale malé otáčivé hlediště pro nás bylo příjemnou výzvou. Na začátku projektu jsem se věnoval analýze dostupných dat v Divadelním ústavu, jel jsem se podívat do Českého Krumlova, ale zároveň jsem pozoroval všechny možné točny, například i v parkovacích domech, abych si co nejvíce osvojil daný technický princip. Řekl bych, že zdaleka nejdůležitější bylo ovšem zažít na vlastní kůži divadlo v plné parádě. Byl jsem se proto podívat na několik představení a jen tak nasával atmosféru. Bylo to nesmírně inspirativní pro další práci,“ popisuje architekt Petr Jakšík z ateliéru A8000.

Návrh citlivě kombinuje lidský přístup a hřejivost různých druhů dřeva s dokonalým provedením a moderními technologiemi. Realizaci by mohla začít již v příštím roce.

Ateliér  A8000 založený Martinem Krupauerem a Jiřím Stříteckým patří po více než tři dekády mezi přední česká architektonická studia. Pracuje na nejširším spektru projektů velkého významu, rozsahu i obtížnosti. V roce 2020 byl oceněn titulem Stavba roku za projekt Společenského centra Sedlčany. Mezi nejvýraznější realizace studia patří například architektonické řešení multifunkčního sálu Fórum Karlín v Praze.

Osobou Martina Krupauera se významně zapojuje rovněž do veřejné diskuse a rozvoje území. Vedle architektury se Krupauer soustředí také na vize a strategie proměny transformačních oblastí a brownfieldů v České republice i mimo ni. Vedoucí ateliéru byl členem komise hl. města Prahy pro nový metropolitní plán 2017. Nyní vede tým, který připravuje výstavbu Vltavské filharmonie v Praze, první významné pražské kulturní stavby za posledních 100 let.

Nikola Lörinczová

pro Taneční magazín