„Jsem krásná???“

Bláznivá komedie přináší úsměv do duše

V tuto prapodivnou dobu se přece jen někteří  pustili do zkoušení  komedie, aby divákům vykouzlili alespoň trochu úsměvu na tváři!

Veronika Jeníková a Heidi Janků se ptají:

Jsem krásná???“

Bláznivá komedie, která vás od smíchu nenechá ani na okamžik odpočinout. A ještě k tomu plná starých dobrých písniček z lidových operet, anebo nestárnoucích Hašlerovek. Taková je hra s názvem Jsem krásná???“, kterou právě začali zkoušet herci a zpěváci známí ze seriálů a televizních obrazovek.

Diváky čeká neobvyklá podívaná – vedle sebe uvidí jak tváře z Ordinace v růžové zahradě, tak naše prvotřídní zpěváky. V hlavní ženské roli se představí Veronika Jeníková nebo Heidi Janků, mužské role ztvární Milan Peroutka nebo Ladislav Ondřej a Bronislav Kotiš nebo Martin France.

Původní autorská komedie Moniky Brabcové zavede diváky do bytu k herečce Andělce, která je pro roli ochotna udělat vše, a tak se chystá na příchod filmového producenta. Co se ale stane, když si ho splete s mladým, nezkušeným novinářem? Bláznivá komedie plná písniček z lidových operet (Já mám devět kanárů, Venoušku, Venoušku, Ty české panenky) a hitů Karla Hašlera může začít!

Komedie pro tři herce „Jsem krásná???“ se chystá hlavně na zájezdy, ale představení spatří i pražští diváci ve chvíli, kdy to situace dovolí. Režie se ujala Martha Olšrová, hudebního nastudování Jakub Přibyl, výpravy Alexandra Hejlová, producentem je Martin France a jeho agentura Martin Production.

Martin Production

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

VÁCLAV KUNEŠ v síti i na síti

420PEOPLE zve 17. 2. na on-line konferenci „CLASH!“

Jaké to je, když sedíte v divadle a vidíte tanec naživo? A jaké to je, když sedíte u svého notebooku nebo televizní obrazovky a sledujete představení online?“ To jsou otázky, které položili členové souboru současného tance 420PEOPLE youtuberovi „Kovymu“L, moderátorce Kristině Kloubkové a dalším osobnostem. A to v rámci mezinárodního projektu „CLASH!“ Jejich odpovědi si už nyní můžete přečíst na webu 420PEOPLE.org a 17. 2. se můžete zúčastnit poslední online konference projektu „CLASH!“.

Soubor současného tance 420PEOPLE reprezentuje Českou republiku v mezinárodním projektu „CLASH!“ už více než rok. V jejich produkci a v jejich novém centru Maiselovka vznikl nový taneční film „ORĪGĪ,“, jehož tématem je vzájemná adaptace a objevení nového tanečního stylu. Film měl na konci minulého roku premiéru v rámci úspěšného on-line festivalu s názvem „CLASH! INTERNATIONAL FESTIVAL“.

„CLASH!“

420PEOPLE ale pořádá spoustu dalších akcí pod hlavičkou projektu „CLASH!“ Ve velké míře se zaměřuje na odbornou veřejnost. Pořádá taneční semináře pro studenty uměleckých škol, odborné diskuse v tematických „laboratořích“. Ty jsou určeny tanečníkům a choreografům, či několikadenní semináře a workshopy. Velká řada akcí je ale určena i širokému publiku. Soubor se totiž v projektu zabývá rozvojem příznivců tance z řad veřejnosti.

A právě takovou a závěrečnou akcí je online konference, která se bude konat 17. 2. v 16.00 a pro veřejnost je zdarma (detaily najdete na www.420people.org). „V rámci projektu jsme oslovili pět zajímavých osobností – youtubera ,Kovyho´, moderátorku Kristinu Kloubkovou a další,. Proto,  aby se vyjádřili k tématu kultura online. Jejich názory najdete již nyní na našem webu 420PEOPLE.org. V závěrečné konferenci se pak o slovo přihlásí taneční soubory z celé Evropy. Za 420PEOPLE vystoupí choreograf a umělecký ředitel souboru, Václav Kuneš. Všichni zájemci se mohou zúčastnit konference online na našich facebookových stránkách,“ říká Aneta Jochim, produkční 420PEOPLE a jedna z pořadatelek konference.

Propojujeme taneční světy i lidi

Bylo nám velkou ctí zapojit se do tohoto světového projektu, protože v tanečním světě má velké renomé. Jeho hlavní myšlenka – propojit všechny taneční světy i všechny, kdo mají rádi tanec, a podporovat tanečníky v jejich rozvoji – je navíc podstatou toho, co děláme my, takže jsme tam hned našli velké souznění,“ říká Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE. Ten je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem.

A do třetice Václav Kuneš, tentokrát z projektu „Panthera“

Projekt „CLASH!“ propojuje klasické formy tance s tancem současným. Ale i  mladé tanečníky a zájemce všech tanečních úrovní z nejširší veřejnosti s kapacitami tanečního světa a propojuje také svět jako takový. A právě jemu se věnuje i soubor současného tance 420PEOPLE. Ten patří už 13 let k tomu nejlepšímu, co česká taneční scéna nabízí. Do jeho názvu si tvůrci, Václav Kuneš a Nataša Novotná, vepsali českou mezinárodní telefonní předvolbu. Zároveň si splnili (po návratu z působení v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla – Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána) sen vybudovat v Praze špičkový soubor současného tance. Což se jim povedlo: do jejich repertoáru patří u diváků již velice oblíbené představení „PANTHERA“. To odhaluje tajemství vzniku samotného lidstva. Další titul: „THE WATCHER“, s kapelou „Please The Trees“, je nejen taneční, ale i hudební extází. A představení „Křehkosti, tvé jméno je žena“ umožňuje setkání vynikajících herců Národního divadla se současným tancem.

420PEOPLE pořádá pravidelné tvůrčí pohybové workshopy a ve svém novém studiu Maiselovka v centru Prahy, kde budete moci brzy navštívit nejrůznější pohybové a taneční lekce.

V současné době tady členové souboru natáčejí online lekce nazvané „Druhá vlna pohybu“ (více informací najdete na GoOut) a zatančit si tak s nimi můžete i vy.

Foto: 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s velmi slavnou sólistkou baletu a pedagožkou ADÉLOU POLLERTOVOU

„Balet je boží!!!“

Devět let byla členkou baletního souboru v Hamburku, pak byla sólistkou baletu ND v Praze, za své taneční kreace obdržela Adéla Pollertová několik významných ocenění. Balet je stále její velkou láskou a své zkušenosti předává dále, a to jak na HAMU, tak v Baletní akademii Adély Pollertové a učení jí přináší radost a naplnění.

Pocházíte z rodiny, kde kraluje sport a provází ji umění. Vaším pradědečkem byl operní pěvec a herec, člen ND Emil Pollert, vlastním jménem Emil Popper, pratetou Ema Švandová, která vedla Švandovo divadlo, které založil její manžel Pavel Švanda. Váš tatínek spolu s bratrem byli mistry světa ve slalomu na divoké vodě. Jak Vás  to ovlivnilo?

„Nikdy jsem nebyla do ničeho tlačená, nikdo mě do ničeho nenutil, nikdy mi nebylo předhazováno, kdo byli mí předci a všechno, co jsem kdy dělala, jsem dělala z vlastního přesvědčení a nějaké síly uvnitř sama sebe. Možná je to opravdu v genech, kterým člověk neunikne, ale ,tah na branku´ je jedna z vlastností, za kterou jsem rodičům a životu vděčná. Mám to štěstí, že se kdykoliv mohu na svou rodinu a nejbližší spolehnout a když náhodou padám ke dnu, všichni mě podrží a podpoří. Všechno v životě je týmová práce, i když si myslíte, že jste to zvládli sami.“

Od pěti let jste se věnovala moderní gymnastice a až v patnácti letech jste se dostala k baletu. Čím Vás okouzlil, že jste jej vystudovala na taneční konzervatoři?

„ Popravdě balet nikdy nebyl mým snem. Když jsem dělala gymnastiku, chtěla jsem tančit. A když přišla nabídka na Taneční konzervatoř, myslela jsem si, že to je ono – budu tančit. To, že budu stát denně u tyče a ,šmrdlat´ nohama battement tendu do zbláznění, to jsem si uvědomila sice záhy, ale to už jsem byla chycená a ze své povahy jsem nemohla vzdát vybranou cestu. Nelituji! Balet je prostě boží!!!“

 Po škole jste se stala členkou baletního souboru v Hamburku, kde jste byla devět let. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Hamburk mi dal nejen úžasnou pracovní příležitost, ale dal mi i obrovskou školu života. Ve všech ohledech bylo toto angažmá pro můj budoucí život naprosto zásadní. Naučila jsem se samostatnosti, naučila jsem se jazyky, procestovala jsem celý svět, poznala jsem skvělé lidi, měla jsem toho nejlepšího šéfa, od kterého jsem se toho hodně naučila (i na poli šéfovství) a hlavně jsem v Hamburku právě díky Neumeierovi pochopila o čem balet opravdu je…“

Po návratu do Čech jste v roce 2005 nastoupila do baletu ND v Praze jako sólistka, kde jste za roli Julie v baletu „Romeo a Julie“ získala cenu Thálie. Jak jste jednou přiznala, byla to vždy Vaše vysněná role. A co další role, které přirostly k Vašemu srdci?

„Pražské angažmá bylo trochu jiné. Na rozdíl od Hamburku, kde má John Neumeier doslova monopol na své balety, v Praze jsem tančila v choreografiích zcela rozmanitých. Přiznám se, že tanečnici jsou tak trochu jako gladiátoři. Co vám řeknou, ať zatančíte, to prostě uděláte. Když jste v souboru, nemůžete si vybírat. Nemůžete říct, tohle se mi nelíbí, to tančit nebudu! Ale nakonec i v těch kusech, které nepatřily mezi mé hitovky, jsem si našla něco pozitivního a bylo to vlastně fajn. Takže když se ptáte, na jakou další roli kromě Julie bych vzpomenula, je jich tolik, že seznam by sahal až na konec stránky…“

 Za své taneční kreace jste obdržela různá ocenění a již v roce 1999 jste získala německé prestižní ocenění Dr. Wilhelm Oberdörffer Preis pro nejlepší tanečnici v Německu nebo o deset let později ocenění Philip Morris Ballet Flower Award za mimořádný výkon v oblasti klasického baletu. Co to pro Vás znamená?

„Získat jakékoliv ocenění je samozřejmě skvělé a kdo říká, že ho to nezajímá, tomu nevěřím. Potěšila mě jak Cena Thálie, tak třeba ocenění Klubu přátel baletu za nejoblíbenější tanečnici (teď přesně nevím kterého roku). Ale co mě vždycky zahřálo nejvíc, bylo to, když diváci odcházeli z představení spokojení. Jednou jsem byla v New Yorku na muzikálu ,Gypsy´. Lístek mě stál 200$ a hlavní hrdinka celou roli odmarkýrovala! V tu chvíli jsem si řekla, že tohle nikdy svým divákům neudělám. Byly to moje skoro nejlíp investované peníze v životě.“

Později jste ještě vystudovala baletní vědu na HAMU, kde sama učíte. S baletní kariérou jste skončila a v roce 2013 jste otevřela Baletní akademii Adély Pollertové v Praze, Na Poříčí. Co Vás k tomu vedlo? Co všechno učíte a jak se cítíte v roli kantorky?

 „Baletní Akademie je prostorem, kde doufám a věřím, se o baletu dozvíte první poslední, od samotných baletních kroků počínaje, přes historii a veškeré reálie, až po pikantnosti z baletního prostředí, jeviště, zákulisí a života tanečníků konče. Škola je určena široké veřejnosti. Máme jak děti, letos okolo 170 studentů, tak i dospělé, všechny věkové i výkonnostní kategorie.

A kantorka? To nejsem nebo se tak netituluji. Možná pedagožka.  A co mě přimělo vlastní baletní školu založit? Přiznám se, že když jsem přemýšlela, co podniknout po ukončení mé profesionální kariéry, tak mě myšlenka na tak velký projekt ani ve snu nenapadla. Byla to spíše shoda náhod, souhra okolností, které mě přivedly na téma vlastní baletní školy. Ještě při angažmá v Národním divadle jsem si přivydělávala učením a zjistila jsem, že mě to vlastně naplňuje více, než stát na jevišti a interpretovat něco, co není úplně moje. Ano, člověk do role dá sám sebe, ale stále musí dodržovat určité mantinely. Být pedagogem je daleko svobodnější, hodina je taková, jakou si ji já udělám. Když se podívám zpátky, nezměnila bych ani minutu ve svém životě. Všechno mělo smysl a všechno mě posunulo dál, ale teď si troufám říct, že jsem při učení opravdu šťastná.“

 Spolupracovala jste s řadou osobností, je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil nebo s kým byste ještě ráda spolupracovala?

„Jak už jsem řekla, byl to právě John Neumeier. Ovlivnil mě prakticky ve všem. Od toho jak vnímat balet jako takový, jak na sobě pracovat, jak si stát za vlastním názorem a s pokorou vše přijímat. Strašně ráda na něj vzpomínám a čerpám z jeho myšlenek dodnes. Ovšem samozřejmě nebyl jediný, kdo mě v životě ovlivnil.“

Jste maminkou. Vedete Vaší dcerku Antonii k baletu?

„Toničce jsou tři roky, a jakým směrem se vydá, je čistě na ni. Rozhodně ji budu ve všem podporovat a budu se jí snažit byt aspoň takovou oporou a příkladem, jako jsem měla ve svých rodičích já.“

 Jak ráda trávíte volný čas? Umíte odpočívat?

„Volný čas? Asi se ptáte na to, co mám ráda mimo balet, který je opravdu provázený mým životem od A do Z a je i mým koníčkem. Ale vedle toho neskutečně rada čtu, moji novou vášní je vyšívání na stroji a samozřejmě jakýkoliv (individuální) sport na rekreační úrovni. Tím myslím běh za mou neposednou dcerou a tomu podobně.“

Děkujeme  za rozhovor

Foto: archiv Adély Pollertové

 Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

BuranTeatr vypisuje

Rezidenční programy – open call v roce 2021. Uzávěrka přihlášek je k datu 1. března.

Tvůrčí platforma BuranTeatr vyhlašuje OPEN CALL rezidenčních programů pro profesionální nezávislé tvůrce a tvůrkyně z oblasti performing arts na rok 2021.

Cílem tvůrčí platformy BuranTeatr je poskytnout prostor a zázemí profesionálním umělcům a umělkyním. Etablovaným, začínajícím i studentům uměleckých oborů v oblasti performing arts. Jednotlivcům i celým skupinám. Z České republiky i zahraničí. Ke tvorbě projektů/inscenací i za účelem výzkumu.

Podpora tvorby nezávislých tvůrců a tvůrkyň, prostřednictvím koncentrovaného času a prostoru, pro uměleckou tvorbu bez tlaku na výsledek je naprosto klíčová. BuranTeatr dává k dispozici plnohodnotný coworkový prostor nacházející se v centru Brna, uzpůsobený potřebám celého tvůrčího týmu. Dáme vám náš prostor, čas i energii.

VÝZVU VYPISUJEME PRO TYTO PROGRAMY:

  • PROFESIONÁLNÍ REZIDENČNÍ PROGRAM

  • STUDENTSKÝ REZIDENČNÍ PROGRAM

  • KONTINUÁLNÍ  REZIDENČNÍ PROGRAM

TVŮRCŮM A TVŮRKYNÍM NABÍZÍME:

  • Rezidenci v prostoru tvůrčí platformy BuranTeatru (workshopový sál, činoherní zkušebna, divadelní sál) ve vybraném termínu po osobní domluvě.

  • Potenciální navázání dlouhodobé spolupráce ve formě koprodukcí.

  • Možnost kontinuálního působení ve formě rezidenční skupiny tvůrčí platformy BuranTeatr.

Deadline přihlášek je 1. března 2021, výsledky budou všem přihlášeným sděleny ve druhé polovině března.

Přihlašovací formulář

Podrobné informace o jednotlivých programech

Sdílet

Kontakt: Simona Vaškovičová, tajemnice

E-mail: simona.vaskovicova@buranteatr.cz

Internetové stránky:www.buranteatr.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN