Do NoDu na výstavu

Již počátkem března.A odborný text návdavkem.

Galerie NoD

Kryštof Strejc

»Sám sobě kadeřníkem«

Kurátor: Pavel Kubesa

Vernisáž: 3. 3. 202

0, 19.00

Trvání výstavy: 4. – 24. 3. 2020

Strejc sám sobě holičem

Ty vlasy.

Přemýšlels o nich někdy?

Nevím. Kde se pořád berou.

Rostou a rostou.

(…)

Je to naše součást.

A my je stříháme a vyhazujeme.

Mezi obyčejný domovní odpad. 

Těsně před nehodou se čas zpomalí. Mohl jsem přemýšlet.

Myslel jsem na to, co mi kdysi řekl jeden funebrák.

Že vlasy rostou ještě nějakou dobu po smrti.

A pak přestanou.

Říkal jsem si:

Čím to je, že rostou dál?

Jsou jako rostlina v hlíně?

Co se dostane z hlíny ven? Duše?

A kdy si vlasy uvědomí, že je pryč?

(Ethan & Joel Coen: Muž, který nebyl)

Paradox vesnického holiče

V nejrozšířenější (a zjednodušujících) interpretaci Russellova paradoxu (jedné ze základních antinomií naivní teorie množin), v tzv. „paradoxu holiče“, se ptáme:

Ve městě Alcala musí být všichni muži dohladka oholeni. Holič holí všechny muže ve městě, kteří se neholí sami, ale neholí ty, kteří se sami holí. Holí holič sám sebe?

Pokud holič sám sebe holí, porušuje pravidlo, že neholí ty, kteří sami sebe holí. Pokud ale sám sebe neholí, měl by se podle pravidla holit. Tak či onak, ať nastane jakákoliv varianta, vždy je porušeno „pravidlo“, je narušen jakýsi základní řád (ať už logický či „obecní“), dejme tomu „trend“. Můžeme si pomoci (trochu nevalným) závěrem, že takový holič vlastně neexistuje. 

Avšak Kryštof Strejc existuje.

A proti zvyklosti: holí sám sebe?

Práce

Rybo,“ promluvil k ní, „z té duPráceše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den.“

Práce 

(Ernest Hemingway – Stařec a moře)

Pro nedávnou tvorbu KryštofPrácea Strejce byl příznačný jak mediální, tak i formální (pozitivně míněný) eklekticismus, který prozkoumával dle „pravidel současné mladé umělecké scény“ možnosti přesahu (či rozšíření) malířství a obrazu směrem do prostoru. Rám obrazu byl hranicí, kterou bylo třeba materiálově a formálně překročit – žádalo se „expandovat“. Pro již tehdy výrazného autora velkoformátových pastelových, figurativně expresivních kreseb, se jednalo o přirozený krok, reagující na apel obecných představ o tom, jak by malba (potažmo „obraz“) měla na sklonku druhého desetiletí nového milénia vypadat. K tomu se přidávala jakási vnitřně prožívaná reflexe trendů z oblasti popkultury, životního stylu a mainstreamových médií: surfing, sprint a konec běžecké kariéry Usaina Bolta, fitnessfreaks, uprchlická krize, orientální ornament, heraldika, fashion design, zvířecí říše, BBC 1Xtra a „black music“ či seriál House of CarPráceds… Výslednou látkou byla třaskající směs barev, materiálů, gest, povrchů, odlesků a v jistém smyslu i „nejistot“.

Příznačná proměna kurzu však charakterizuje poslední Strejcovy série. Dřívější rozmáchlou obrazovou materiálovou manýru sestříhává „ve jménu Ockhamovy břitvy“ na jednotné malířské stanovisko s volně se vinoucím, ale zřetelně formulovaným ohledáváním námětu. Výchozím bodem je výpravně pojatá figurativní malba, která rozpracovává námětový symbolický terén a jeho narativní potenciál. Strejc zůstává přísně v hranicích média a rámu. Rozměrné barevné malby, pastelová plátna a detailní krPráceesby ctí standardně pojímané představy o daném médiu, v nichž Strejc hledá své vlastní hranice a schopnosti se s nimi umělecky

a autorsky vypořádat. 

Tento sebereflexivní moment chápe Kryštof Strejc v celé jeho šíři. V primární rovině se obrací ke své vlastní umělecké praxi: Co jako malíř „zvládám“? Jaký je můj osobní malířský výraz a rukopis? Nakolik dokáži minimalizovat výrazové prostředky, aby malby neupadala do banality a dekorativnosti? Současně se ale dokáže ptát: „Jakou moc jako malíř mám?“ PráceV posledku pak jako kdyby i parafrázoval až závěr Wittgensteinova Traktátu – „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet” –

vlastním dotazováním: „O čem ještě mohu malovat?“ 

Současně však otáčí problematiku také druhým směrem, vstříc povaze umělecké scény. V tomto bodě je nejzřejmější jak konotativní rovina interpretace námětů, tak i názvu celé série zároveň. Malby, pastely a kresby prostupujícím (symbolicky nabitým) leitmotivem ryby otevírá širší téma rybářství, v němž se obrací k samotnému tématu a smyslu práce. Multiplikované perspektivy narativních výjevů ztvárňují postavy a osoby v pozicích pracovních úkonů a pracovních úborech, často doprovázené vyobrazením postavy hlídače či hlídacího psa. Pro Strejce je v dnešní komplikované a složité sociální, politické, environmentální a mediální realitě důležitou strategií schopnost orientovat se na vlastní, pečlivou a svědomitou (uměleckou či „světskou“) práci. Možná že ne zbytečně se připomíná myšlenka Hemingwayova „Starce“, že snad důležitější než zisk, je „boj a snažení“

v němž „Člověka je možno zničit, ale ne porazit“. 

Svobodná a smysluplná práce může vystupovat coby jeden z možných terapeutických, ozdravných osobních i celospolečenských činitelů. Element hlídacího psa či hlídače tak můžeme číst ve dvou rovinách, (snad) bez pejorativního apelu a podtextu: jednak jako vztah umělce k sobě samému; za druhé pak jako vztah umělecké scény k umělci a naopak. Ve světle metafory hlídače tak vzniká v Strejcově uměleckém narativu zdvojený „kruh“: chce-li být umělcem, musí sestříhávat sám sebe, tj. opustit zjednodušující tendence a svody „jít s proudem“. Chce-li být umělcem,

musí být současně členem umělecké scény – tj. součástí „proudu“.

Strejc holí sám sebe.

Současně Strejce holí „trend a scéna“. Holí Strejc „scénu“?

V monumentálně instalované sérii expresivních maleb Kryštof Strejc alegorizuje tento podvojný dynamický vztah, v němž – doufejme – nezůstává nikdo zničen ani poražen. Pastelová plátna rozšiřují metaforický zásah instalace směrem k mytologizujícím významům. Drobné, propracované kresby však uzavírají „statement“ (s jistým podprahovým náznakem analýzy společnosti pozdního kapitalismu) v osobní, intimní, pokornější rovině: katalog „střihů“, znázorňující různé kadeřnické sestřihy, vytváří různé pole identit a identifikací. Je jedno jaký střih máš. Jen si zvykej, že jsi-li,

 tak ať sám sebou či druhými, tak jak tak, jsi stříhán.

 

Pavel Kubesa

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Policajt nebo rošťák?

Co s tím má společného „Barťák“? Jeden z vrcholů MALÉ INVENTURY 2020 probíhal pod pražským mostem. A přímo v autobuse! A během představení se jezdilo autem. Nakonec nám protagonisté řádně zatopili.

TANEČNÍ MAGAZÍN si zcela jistě nemohl nechat uniknout naprosto ojedinělý a nevídaný divadelní zážitek. U jaké příležitosti? Na 18. festivalu MALÁ INVENTURA, konkrétně v sekci „Tažní ptáci“. A kde? V upraveném autobuse Karosa, zaparkovaném pod Hlávkovým mostem, na slavném pražském ostrově Štvanice.

Na vltavském ostrově Štvanice, kde již nestojí slavný hokejový areál a jiný areál, ten tenisový, dávno vzpomíná na vrcholové akce, zaparkoval netradiční autobus. A to ryze český z továrny ve Vysokém Mýtě KAROSA. Byl mírně upraven. A během netradiční inscenace jej ještě „doupravili“ vynikající protagonisté.

Jacek a jeho sekera v akci

Divadlo BUFET, známé svými netradičními tituly a zejména inscenačními postupy, zde uvedlo autorský titul na motivy Daisy Mrázkové „Jacek staví dům“. Autorku námětu mám zakódovánu, společně třeba s Leontinou Mašínovou či Václavem Čtvrtkem, spíše jako jméno spisovatelky nevinných dětských pohádek. Tentokrát však nešlo o dětskou selanku. Naopak. Hlavní představitel sekyrou destruoval část autobusu!!!

Netradičně upravený, uvnitř „rokokově zámecky“ otapetovaný (a zvenčí posprejovaný), autobus byl připraven. Tak, že v jeho části za řidičem seděli čelem k zadnímu oknu diváci. V druhém sektoru, za prostředními dveřmi, byla sedadla „v normálním gardu“ – čili směrem dopředu. Tam bylo „království“ herců.

Vyvstává otázka, proč se hlavní hrdina jmenoval tak trochu polsky Jacek? Předpokládám, že nešlo o připomínku legendárního polského skokana do výšky jménem Jacek Roman Wzsoła? Ani o reminiscenci hlavního hrdiny Páralova románu „Katapult“ Jacka Jošta (kterého mistrně v Jirešově filmovém zpracování ztvárnil Jiří Bartoška)? Tentokrát se  jednalo o Jacka-policajta. Potom tedy tady určitá souvislost s Bartoškou, kterému se říká, stejně jako nechvalně známé pražské policejní ústředně – „Barťák“, by tu byla…

Možná tkví tajemství protagonistova jména Jacek v předloze zmíněné Daisy Mrázkové? Ale bez mučení se přiznám, že jsem ji nečetl.

A kdo byl oním Jackem-policajtem? Herec Petr Reif! Jinak zářná hvězda sledovaného dokumentárního seriálu televize PRIMA „Policie v akci“. Ten se zde představil v roli budovatele i destruktora zároveň. Jeho spoluhráčkou (či protihráčkou?) byla výtečná Johana Matoušková. Ta je též nikoli neznámá televizním i filmovým divákům. Ale tentokrát se v autobuse prezentovala v poněkud více živočišnější a akrobatičtější poloze. Ten druhý atribut zvláště hodnotí TANEČNÍ MAGAZÍN, jako médium zaměřené na pohyb a choreografii.

Jacek staví dům“ je divadlo akce. Monology ani dialogy nebyly jeho páteří, ba ani silnou stránkou. Nikterak neposouvaly děj. Spíš pouze dokreslovaly a podkreslovaly akční situace.

Johana Matoušková vstupuje do autobusu i do hry

Oba herci prokazovali úžasnou flexibilitu i hereckou variabilitu. Johana Matoušková přítomné fascinovala nástupy do autobusu ze střechy, hlavou dolů, poměrně malým větracím otvorem. A Petr Reif dokonce, v průběhu inscenace, do autobusu přitáhl funkční kamínka značky „PETRY“ a rozdělal v nich oheň!

Během hodinového představení se dokonce oba protagonisté, přibližně tak tři stovky metrů projeli, nedaleko zaparkovaným, autem!

Zajímavým výtvarným prvkem celého (pod)večera byla i přední projekce. Často promítaná i na herce. Mně osobně tedy spíše vadilo, když měl hlavní protagonista přes obličej ještě promítaný název představení. Ale možná, že ostatním divákům to spíše způsobovalo zálibu v něčem netradičním?

Promítání titulků přes herce bylo oživením, mnohdy však rušilo

Celá hodinová produkce měla nápad, spád, divadelní švih a naprosto postrádala (jinde tradiční) „hluchá místa“. Svými akcemi dokázala diváka nejen podmanit, ale i aktivně vtáhnout do děje. Jen mne tak ještě napadlo, co na inscenování v uzavřeném autobuse s funkčními kamínky říkají hasiči? Tedy, požárníci…

A tak závěrem zodpovězení  otázky, zda byl Jacek kladný či záporný hrdina, zůstalo na divákovi. Spíše byl, tak jako každý obyčejný člověk z masa a kostí, ode všeho trochu. Divadlo BUFET nás (a evidentně nejen TANEČNÍ MAGAZÍN) zaujalo. A proto se možná v ne tak daleké budoucnosti dočkáte i recenze jeho dalšího kontroverzního titulu – „Můj šéf je debil“?

(Psáno z podvečerního představení 27. 2. 2020 v 18.00.)

A takto vypadal autobus po destrukci Jacka-policajta

»JACEK STAVÍ DŮM«

Daisy Mrázková, Lars von Trier, Jan Kačena

Text: Daisy Mrázková, Jan Kačena

Režie: Kačena a kolektiv

Hrají: Johana Matoušková, Petr Reif

Scéna a kostýmy: Divadlo Bufet

Světlo a zvuk: Krusha

Foto: Divadlo BUFET

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Na co v březnu do NoDu?

Na Satoranského? Komiksy? Komunisty? Anebo něco jiného?

PROGRAM březen 2020

1/3 HODNÍ CHLAPCI / 11:55 19.30/Ne
DIVADLO 
Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými” lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě? Hraje soubor 11:55. Režie: J. Mikulášek. Dramaturgie: M. Zicháčková. -> VYPRODÁNO
2/3 JADE BIRD (UK) / SUPPORT: FERRIS & SYLVESTER (UK) 19.00/Po
HUDBA Z britské písničkářky Jade Bird se rychle stává jeden z nejdiskutovanějších ženských hlasů mladé generace. Jejím poznávacím znakem je výrazný vokál, silná melodie a schopnost tlumočit americký folk svým evropským vrstevníkům. -> 470 Kč

Výstava:

3//3 SÁM SOBĚ KADEŘNÍKEM / Kryštof Strejc 4. 3. – 24. 3.
GALERIE Kryštof Strejc, absolvent ateliéru Malby na pražské UMPRUM (2019), finalista Ceny kritiky za mladou malbu, představuje v Galerii NoD nejnovější polohu své malířské tvorby. Výstava Sám sobě kadeřníkem tematizuje nejen Strejcovo přemýšlení o malbě a potřeby “reorganizace obrazu” (od formálního či materiálního experimentu směrem k pokusu o precizování malířské figurace a artikulace námětu), současně je ale i alegorickým pohledem na stav současné umělecké scény ve vztahu k otázkám společenské odpovědnosti, svědomí a role umění v současné spletité a nejisté skutečnosti. Kurátor výstavy: Pavel Kubesa. -> FREE

3/3 UMĚNÍ BRAKU ON AIR / 11:55 19.30/Út
DIVADLO Jak bude vypadat poslední příběh Johna Sinclaira, syna světla a dědice kříže? Divadlo, které pohladí váš sluch! Zvuky vznikající přímo na jevišti! Herci, kteří ruchaří a zároveň jsou v roli. Zapomeňte na četbu na pokračování. Čeká vás čerstvá porce zvrhlé literatury, strašidelná krimi o lovci duchů. Praskající lebky, rej čarodějnic, nemrtví deroucí se z hrobů. Hraje soubor 11:55. Scénář a režie: P. Tejnorová. -> 250 Kč / 180 Kč

4/3 OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek Lesák & kol. 19.30/St
DIVADLO Inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komiksových hrdinů: Batmana, Supermana, Catwoman a Hulka. American psychological society vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou lidmi. Hraje soubor Divadla NoD: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> VYPRODÁNO

5/3, 6/3, 8/3 Městečko Palermo usíná / Janek Lesák & kol. 19.30/Čt, Pá, Ne
Divadlo, které musíte zažít.
DIVADLO Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry “Městečko Palermo” všech dob. Staňte se jedním z padesáti obyvatel městečka, prožijte celý příběh v jeho kůži… a pokuste se přežít až do konce. Tady totiž nejste divák, tady jste hráč. Zážitek na pomezí divadla a LARPu (life action role play). Dress code: 20’s. PJ tým: A. Gregorec/L. Přichystalová, M. Cikán, L. Karda, J. Strýček, J. Ruschka a Kapitán Pepé. Game design: J. Lesák a N. Preslová. -> 
VYPRODÁNO

9/3 O KRÁSÁCH BEZPILOTNÍHO BOMABARDOVÁNÍ / 11:55 19.30/Po
After total war can come total living.
DIVADLO
 Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. Jak ale v takovém světě vypadá hrdinství? Je možné v takové armádě vést heroický boj a budovat úctu k válečníkovi? Hraje soubor 11:55. Inscenační tým: N. Jacques, B. Jedinák, J. Tomšů a I. Mikyska. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

10/3 VŠECHNO, CO V NÁS ZKURVILI KOMUNISTI / Divadlo MASO 19.30/Út
DIVADLO
 Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, které je aspoň trochu živí. Nezbývá, než si nekompromisně vzít to, co jim patří. Kapitalismus selhal. Všechno je v píči. Radikální autorská ironická politická féerie o tom, jak se čtyři pravdoláskaři rozhodnou bojovat divadlem. A i když pořádně nevědí, za co bojují, časem na to určitě přijdou. Hrají: K. Bartoš, J. Dudziaková, M. Kuntová, V. Vodochodský. Režie: A. Skala. Dramaturgie: M. Satoranský, K. Krbcová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

11/3 HARRY POTTEROVSKÁ BENEFICE 2020 / SESTRY V SUKNI 17.00/St
Co vás čeká: představení divadelní skupiny 20 000 Židů pod mořem, tajná show, dražba uměleckých předmětů, kouzlení, máslový ležák, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a famfrpál.
 -> 300 Kč

12/3 BIBLE 2 / Janek Lesák & kol. 19.30/Čt
Oficiální pokračování nejúspěšnějšího bestselleru všech dob.
DIVADLO Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat, nebo shoříte v pekle. Pokračování té knížky, kterou jste nečetli, o Bohu, který se po dvou tisíciletích probouzí z kocoviny a zjišťuje, že je to všechno v prdeli. Inspirováno komiksem Adventures of God. Hraje soubor Divadla NoD: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč

13/3 HEIMATSCHUSS – ANEB TVOJE DĚDA MOJE DĚDA 19.30/Pá
DIVADLO | STUDIO
 Moje děda tvoje děda je rekonstrukce příběhů našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vyprávění našich dědečků, kteří nosili uniformy, a dědečků, kteří byli lidmi v těchto uniformách biti. O mužích, z nichž jeden se léta schovával uvnitř svého gauče a druhý se střelil do vlastní nohy, aby mohl utéct z fronty. O ženách, které nad sporákem spálily cestovní pasy. Příběhy, které nám byly vyprávěny a u kterých není zřejmé, kde končí dějiny a kde začíná rodinný mýtus. Kolektivní práce studentů KALD DAMU a Katedry nonverbálního divadla HAMU. Tvůrci: E. Rothermel, Z. Šklíbová, K. Kotrbová, S. Vosobová, K. Vápeníčková, A. Kupelyan -> 200 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

18/3 a 19/3 ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí 19.30/St a Čt
DIVADLO
 Každá se dočká svýho kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná. Hrají: E. Soukupová, K. Beran / P. Kolman, M. Sobotková. Hudba: V. Strýček, Š. Hrábek, M. Beran. Režie: Kolektiv Maso Krůtí. Dramaturgie: J. Fleglová, A. Berčíková. -> VYPRODÁNO

22/3 SERIÁL S01E02 / 20 000 ŽIDŮ POD MOŘEM 19.30/Ne
DIVADLO Pět dílů improvizovaného divadelního seriálu Seriál. Sledujte osudy vašich oblíbených hrdinů z pohodlí divadla NoD. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

Publikováno: Rubriky: Novinky z tanečního světaŠtítky: , , , , , , ,

Dětský taneční svět 2020

Taneční konzervatoře přijímají studenty od 5. třídy ZŠ

K příležitosti světového dne divadla pro děti a mládež pořádáme již 2. ročník tohoto festivalu.

Taneční konzervatoře přijímají studenty od 5. třídy ZŠ – bez práce tanečních pedagogů a talentovaných dětí by konzervatoře a následně profesionální taneční scéna, „zely prázdnotou“.

Právě u mladších dětí je ten nejlepší čas rozvíjet jejich pohybovou koordinaci a tělesnou kulturu, která může v pozdějším věku pozitivně ovlivnit jejich vývoj nebo zájem o toto krásné, leč náročné umění.

Dáváme proto možnost talentovaným dětem tančit ve velkém divadle Hybernia v Praze a tak mohou zkusit jaké je to být na profesionální scéně.

Těšíme se na setkání s našimi kolegy a jejich malými objevy na velkém jevišti a na skvělé zážitky a tanečního divadla… s dětskou duší.

Kristýna Kronovetrová, DiS.

pro TANEČNÍ MAGAZÍN