Pokusy „Doktora Smrti“

Pavel Baroch, který přežil Osvětim – to je Mengeleho dvojče A-782

Vzpomínky kluka, který přežil Osvětim i pokusy Doktora Smrti. Kniha Mengeleho dvojče A-782 vypráví mimořádný příběh Jiřího Fišera

Mengeleho dvojče A-782. Tak zní název knihy publicisty Pavla Barocha vyprávějící příběh Jiřího Fišera, posledního žijícího dvojčete v Česku, které zažilo a přežilo koncentrační a vyhlazovací tábor v Osvětimi. Tehdy osmiletého Jirku a jeho o necelou půlhodinu mladšího bratra Josefa si tam pro své nelidské pokusy vyhlédl doktor Mengele, přezdívaný Doktor Smrt. Barochova napínavá, čtivě napsaná kniha vychází 27. ledna – na Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Vydání knihy tak připomíná výročí osvobození největšího nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, od něhož letos právě 27. ledna uplyne už 75. let. Knihu Mengeleho dvojče A-782 vydává Nakladatelství ZEĎ zaměřené na literaturu s poutavými příběhy, vyprávěnými s vědomím kořenů a historie svobodné evropské společnosti.

„Mengele chtěl, abychom ho oslovovali strýčku, ale i když si bral některé děti na kolena a hladil je, šla z něj hrůza,“ vzpomíná v knize Jiří Fišer na člověka, který jeho i bratra málem zabil, když jim dával injekce s exotickými nemocemi, a pak pozoroval, zda na ně oba reagují stejně. Mengele také zkoušel, jestli by jejich šedozelené oči nešly obarvit na „árijštější“ modré. „Stříkal mně a bráchovi do očí nějakou tinkturu, pálilo to jako čert, dostali jsme do očí dokonce infekci. Ale měli jsme štěstí, na rozdíl od jiných. Neoslepli jsme,“ říká Jiří Fišer, který nedávno oslavil své 84. narozeniny a žije v Mohelnici se svojí manželkou.

„Oba kluci měli v tom obrovském moři neštěstí opravdu několik vzácných kapek štěstí, díky nimž nakonec vyvázli,“ uvádí Pavel Baroch. „Tím, že se stali se pokusnými objekty doktora Mengeleho, který si pro své pseudovědecké experimenty dvojčata vybíral, nešli jako mnoho ostatních dětí do plynových komor na jistou smrt,“ vysvětluje. „A jak řekl sám Jiří Fišer, naštěstí byli v té skupině, kde se testy prováděly na živých dětech. A do třetice měli to štěstí, že i tyto hrůzy oba dva přežili a dočkali se konce války,“ dodává autor.

Vedle živých vzpomínek jednoho pamětníka holokaustu přináší kniha ale i další, pečlivě vybraná fakta a příběhy, doprovázené novinářsky přesnými postřehy. Pavel Baroch tak osud jednoho z přeživších zařazuje do širších souvislostí. A k dvojčatům Fišerovým přidává ještě další postavy. K těm patří třeba „dobrý člověk z Osvětimi,“ německý lékař Hans Münch nebo neznámý zachránce dětí, Čech Přemysl Pitter.

„Kniha Pavla Barocha výborně zpracovává téma holokaustu pro čtenáře, kteří o něm chtějí získat ucelenou představu a zároveň jsou zvědaví na konkrétní osud jednoho českého kluka. A Jiří Fišer, který továrnu na smrt spatřil očima dítěte, nabídl Pavlovi až fotograficky přesné vyprávění – vždycky přímé, často otřesné, ale nikdy banální. Do mozaiky poskládané z mnoha vzpomínek a historických pojednání tak kniha Mengeleho dvojče přidává další výrazný kamínek, výmluvně doplňující celkový obraz,“ říkají nakladatelé Jan Pergler a Jan Dražan.

Na sklonku horkého léta 2019 Pavel Baroch s Jiřím Fišerem památník v Osvětimi-Březince navštívili. Jiřího bratr Josef s nimi už jet nemohl, zemřel ve věku 75 let v roce 2011. Jiří Fišer znovu prošel místa, kde byl s ním, ale i s maminkou a svou starší sestrou Věrou, vězněn. Za obě pak zapálil na kolejích, vedoucí k táborové bráně, dvě svíčky – maminka a sestra totiž vyhlazovací tábor nepřežily, v jiném koncentráku předtím zahynul také otec rodiny. „Náhodné setkání se skupinkou izraelských studentů, kteří na pamětníka s dosud viditelným číslem na předloktí nevěřícně hleděli, s pohnutím vyslechli jeho příběh a na konci se s ním dojemně rozloučili, patřilo k nejsilnějším momentům, které jsem s Jiřím Fišerem zažil,“ uzavírá Pavel Baroch.

 

Mengeleho dvojče A-782, Pavel Baroch, 170 stran, cena 278 Kč. V lednu 2020 vydává nakladatelství ZEĎ.

www.facebook.com/knihyzed/

 

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Lesk a bída ekologické udržitelnosti

Jak pořádat festival ekologičtěji?

Video Pár rad, jak pořádat festival ekologičtěji:

 

Fotodokumentace z diskuse – kredit © Vojtěch Brtnický, Pražské Quadriennale: https://drive.google.com/drive/folders/151ia47ttfxhQzHzNL2cDvZ5TZhGa3ard

Lesk a bída ekologické udržitelnostiPražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru na konci listopadu zorganizovalo panelovou diskusi pod názvem Lesk a bída ekologické udržitelnosti: možnosti a limity zodpovědnosti k životnímu prostředí při pořádání mezinárodních festivalů, které se zúčastnilo 81 zástupců ze 46 organizací se zájmem o téma ekologické zodpovědnosti nejen z oblasti kultury. Na základě konkrétních zkušeností a reakcí odborné veřejnosti vytvořilo PQ ve spolupráci s výtvarníkem Kakalíkem video prezentující humorným způsobem Pár rad, jak pořádat festival ekologičtěji.

Pozvání do diskuse přijali zástupci významných kulturních akcí (4+4 dny v pohybu, Designblok, Lunchmeat, MFDF Ji.hlava, Signal Festival a Společnost Jindřicha Chalupeckého), kteří se při své činnosti snaží na téma zodpovědného přístupu k životnímu prostředí reagovat ať již v praktické produkční rovině nebo také hodnotovým nastavením či přímo uměleckým tématem. Téměř každý prošel nějakou katarzí od dobrého úmyslu a osobního nasazení, přes rozčarování nad nejrůznějšími mýty, po pesimistické úvahy, zda má celé snažení smysl. Pro všechny bylo do značné míry úlevou zjištění, že v tom nejsou sami. Se stejnými problémy se potýkají i ostatní, někteří méně či více podle typu organizace, míry regulace či výše rozpočtu. Přizváni byli také zástupci odborné veřejnosti (Aliance pro energetickou soběstačnost, Augiášův chlév, Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Institut cirkulární ekonomiky) a zástupci státní správy a samosprávy (Fond na podporu umenia, Institut umění – Divadelního ústav, MHMP a MČP7). Cílem akce bylo nejen sdílení zkušeností a inspirace příklady dobré praxe, ale také zpětná vazba relevantním subjektům.

První panelový blok byl zaměřený na praktické kroky při realizaci kulturní akce (přístup k výrobě a likvidaci dekorací, nakládání s odpadem, občerstvení a gastro nádobí, doprava a cestování), druhý, více ideový, se věnoval hodnotovému nastavení při organizaci akce a komunikaci vůči publiku (propagace, ekologický přístup kulturních akcí, merch, osvěta, možnosti vykoupení uhlíkové stopy) a třetí propojil organizátory se zástupci státní správy a samosprávy (grantová politika, nastavení smluvních závazků, kritérií pro výběrová řízení, pozitivní motivace aj.).

Součástí konference byla také burza inovativních nápadů, které nabízejí udržitelná řešení. PQ 2019 vytvořilo pro své návštěvníky ve spolupráci se společností Sodastream pitný režim s cílem omezit plastové lahve. Organizátoři se rovněž zamysleli nad smyslem udržitelnosti upomínkových předmětů a rozhodli se spolupracovat s místními značkami jako je Bohempia či Papelote a návštěvníkům nabídnout šetrnější a kvalitnější produkty.

Společnost Augiášův chlév, která se zabývá managementem odpadů, vyvrátila několik mýtů, např. že plast v porovnání s bioplastem není ten největší nepřítel. Naopak, je-li PET dobře a ideálně lokálně recyklován, je zajímavou surovinou pro další využití. Účastníci dostali také zajímavé tipy na jednorázové nádobí ze šetrných materiálů a dozvěděli se jakých chyb se při třídění odpadu vyvarovat.

Právě různé mýty a deziluze reflektuje video, které na základě této diskuse vytvořil výtvarník Kakalík. Video se snaží humorným způsobem poukázat na různá úskalí při produkci kulturních akcí s ohledem na ekologické dopady a inspirovat organizátory, aby svůj boj za lepší planetu nevzdávali.

Účastníci diskuse:

4+4 dny v pohybu (Markéta Černá)

Aliance pro energetickou soběstačnost (František Marčík)

Augiášův chlév (Štěpán Suchochleb)

Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy (Jana Dlouhá)

Designblok (Adéla Hlavatá)

Fond na podporu umenia (Gabriel Hushegyi)

Institut cirkulární ekonomiky (Barbora Kebová)

Institut umění – Divadelní ústav (Martina Pecková Černá)

Lunchmeat (Václav Kovář)

MFDF Ji.hlava (Luboš Slovák)

PQ (Marie Kašparová, Pavlína Šulcová)

radní hl. m. Prahy pro kulturu a cestovní ruch (Hana Třeštíková)

radní MČP7 a zástupce Komise Rady hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima (Jiří Knitl)

Signal Festival (Matěj Vlašánek)

Společnost Jindřicha Chalupeckého (Veronika Čechová)

Foto: Vojtěch Brtnický

Lucia Horňáková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Láká vás angažmá na severu Moravy?

Pokud jste tanečnice i tanečníci, tak máte šanci se rozmyslet do 20. března. A když se přihlásíte, tak vlastní konkurs bude 29. března 2020.

Národní divadlo moravskoslezské a šéfka baletu NDM Lenka Dřímalová vypisují konkurz na doplnění míst členů souboru baletu NDM pro sezónu 2020/2021.

Hledáme profesionální tanečníky s vynikající technikou (klasickou i moderní) a jevištními zkušenostmi na pozice:

sboristy s povinností sóla (dámy, pány),

sólisty (dámy, pániy,

mladé tanečníky a tanečnice na pozice „apprentice“.

Preferovaná výška u dam 163–168 cm, u pánů 175–183 cm.

Pro přihlášení do konkurzu stahujte formulář v Excelu anebo PDF formátu. K přihlášce, prosím, přiložte portrétní fotografii, taneční fotografii a video link klasické variace. Nezapomeňte do přihlášky uvést: věk, výšku (cm), váhu (kg), národnost, předchozí zkušenosti a vzdělání.

Vyplněnou žádost plus přílohy zašlete na adresu pavlina.machacova@ndm.cz v termínu do 20. 3. 2020.

Účast pouze na osobní pozvání!

Termín konkurzu: 29. března 2020

Počátek prezence: 8.30

Počátek konkurzu: 10.00

Konkurz bude obsahovat klasický trénink, prezentaci vaší klasické variace, nácvik krátké moderní choreografie. Pro klasickou variaci vezměte s sebou vlastní hudbu ve formátu mp3.

Adresa:
Divadlo Antonína Dvořáka

Smetanovo náměstí 3104/8A

Ostrava

Repertoár souboru 2019/2020

Klasický, neoklasický:


Labutí jezero (choreografie Igor Vejsada)


Popelka (choreografie Paul Chalmer)


• Tři mušketýři (choreografie Paul Chalmer)


• Don Quijote (choreografie Michal Štípa)


• Nebezpečné známosti (choreografie Krzysztof Pastor)

• Coppélia (choreografie Giorgio Madia)

Současný:
Vzlety a pády (Křídla z vosku/Jiří Kylián, Alice/Denis Untila & Michelle Yamamoto, Útěk obra/Jiří Pokorný)


Rossiniho karty (Následky/Juanjo Arqués, Rossiniho karty/Mauro

Bigonzetti)

Premiéry sezóny 2020/2021

• Korsar
• Mahler (choreografie Jo Strømgren)

NDM

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zavíráme BOUDU a otevíráme rok 2020

V Českých Budějovicích udělali pomyslnou tečku za úspěšnou sezónou nového divadelního projektu a také představili novou knihu. V novém prostoru vystupoval i taneční soubor Dekkadancers.

42 dní Divadelního areálu Bouda

Pilířem oslav jubilejní 100. sezóny Jihočeského divadla byl Divadelní areál Bouda na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích. V Boudě odehrálo Jihočeské divadlo celkem 35 představení, o dalších 7 se postarali naši hosté. Po celou dobu provozu Boudy ji navštívili 8173 diváci. První diváci vstoupili do Boudy 13. listopadu 2019. Naším hostem byla DVTV se Sametovým speciálem.

Jihočeské divadlo slavnostně otevřelo Boudu 21. listopadu světovou premiérou unikátního uvedení opery Dalibor v adaptaci českého režiséra Miloše Formana a režii uměleckého šéfa opery Tomáše Studeného s novým libretem Pavla Drábka a Tomáše Studeného. Inscenaci Dalibor jsme odehráli celkem 6krát.

Chtěla bych Vám dát poklonu za projekt Bouda. Navštívili jsme představení Dalibor i s uměleckým lektorem ze Skotska Davidem Newbattem a moc jsme si to užili. Přeji vše dobré.“, napsala divačka Milena Vlčková.

Po opeře ovládla Boudu činohra, která odehrála 10 představení politické satiry v režii umělecké šéfky činohry Martiny Schlegelové. I kontroverzní téma Zadržitelný vzestup Artura Uie se těšil diváckému úspěchu.

Představení Zadržitelný vzestup Artura Uie jsem si moc užila, moc za něj děkuji. Byla jsem 2krát a bylo by super, kdyby bylo převedeno i na scénu JD. Je totiž třeba ukazovat, že je ,cosi shnilého ve státě českém…´ a je dobře, že JD se tohoto úkolu nejen zhostilo, ale ještě na jedničku s hvězdičkou“, napsala Bohdana Majerová

Třetí premiéra v Boudě patřila baletnímu souboru. Taneční show Inscenační poradu z dílny tanečního uskupení Dekkadancers měli diváci možnost navštívit celkem 5krát. V hlavní roli ředitele divadla se představil herec Jiří Lábus.

Jiří Lábus na zkoušce v Boudě

Premiéra Inscenační porady byla skvělá. Miluji zdejší balet. Má skvělou úroveň a nádherná představení. Na představení Klíče odnikud jsem byla třikrát a vždy skvělý profesionální výkon a vysoký umělecký zážitek”, Jana Holická.

Zavíráme Boudu a otevíráme rok 2020.

Cenná kniha mapuje

Divadelní areál Bouda je již pomalu minulostí. Jihočeské divadlo však se svými projekty k výročí 100 let divadla pokračuje. Celou dosavadní historii Jihočeského divadla mapuje kniha Po stopách Jihočeského divadla. Vznikla pod vedením Ateliéru 3D v čele s Michalou Piskačovou.

Naším záměrem bylo zmapovat klíčové momenty historie Jihočeského divadla. Kniha je nejen pro ty, kteří divadlem prošli, pracují v něm nebo jej více či méně pravidelně navštěvují. Chceme potěšit i ty, kteří naše divadlo díky této knize teprve objeví. Obzvláště pro ně je tato nová publikace průvodcem. Vytyčili jsme si, že kniha nemá být pouze uctivou poklonou na křídovém papíře, ale také, a to především, hravou a vizuálně atraktivní publikací,“ komentuje knihu Michala Piskačová, která je její hlavní autorkou.

Knihu lze zakoupit v pokladně Jihočeského divadla a také v knihkupectvích Kanzelsberger.

Foto: Petr Zikmund

Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN