S (po)citem i fragmentálně

KÁMEN podle Jáchyma Topola i s Jáchymem Topolem. █ Na scéně také tanečník! █ Tak trochu pábitelsky. █ Na jeviště a zase zpět. █ Na pódiu i syn režiséra. █ Hoden slavného jména. █ Sympatická, symptomatická tečka. █

TANEČNÍ MAGAZÍN již po několik let předem informuje o veškerých divadelních i nedivadelních (kupříkladu originálních architektonických přednáškách) pražského progresívního divadla KÁMEN. Teprve v lednu 2020 jsem však, „s recenzním perem“ (či spíš notebookem?), navštívil i jeho vlastní představení. Jde o titul „S citem“, podle – či spíše na motivy – cenami ověnčeného románu Jáchyma Topola „Citlivý člověk“.

Navštívený večer na domovské scéně divadla KÁMEN (u konce pražského sídliště Invalidovna) byl toho dne ke konci ledna tak trochu výlučný. V tom, že představení probíhalo pod bedlivým okem samotného Jáchyma Topola v hledišti. A když už byl přítomen autor, tak po skončení divadla nemohlo než nenásledovat jeho autorské čtení z románu.

Díla Jáchyma Topola již většinou bývají složitěji uchopitelná (i někdy pochopitelná) pro běžnějšího čtenáře… Natož pro divadelní soubor. Režisér Petr Odo Macháček se však této výzvy nebál. Naopak. Snažil se přistupovat k literární předloze bez zbytečného respektu. A určitě bez přehnané adorace autora. Jde po atmosféře. Nikoli však pouze té místní, posázavské. Hledá (a nalézá) v díle vnitřní souvislosti. Nejde věrně, větně adaptačně, po kapitolách díla. Akcentuje Topolovo myšlení. Snaží se zdůraznit a zvýraznit jeho umělecký jazyk. Kombinovanými inscenačními postupy a styly obhajuje svůj výklad románu. Výsledná inscenace tak nabývá zcela nových, autorských rozměrů. Zároveň Macháček svým přístupem tak trochu „vyzývá na umělecký souboj“ Jáchyma Topola a toto jeho konkrétní dílo. Což i veřejně (na pódiu, a někdy v hledišti) deklaruje.

Představení se tím pádem stává i v jistém smyslu slova nejen tradičním divadelním dialogem s divákem… Divákovi však v některých momentech možná připadne otázka, zda v tomto případě nechybí nad režisérem citlivá ruka dramaturga? Je ovšem tak trochu ve hvězdách, zda by například silná dramaturgická osobnost dala další podněty i inspiraci pro výsledný tvar? Anebo by jej spíše ještě více rozdrobila do dalších a menších detailů, fragmentů?

Režisér Macháček však zároveň v „Citlivém člověku“ nenalézá pouhé konflikty v hyperbole k současné době i společnosti. V divadelní formě se mu podařilo zachovat a zachytit ryzí člověčenství i zdánlivě epizodních postaviček. Tak trochu v „hrabalovsky-pábitelském“ duchu.

A ty epizodnější i větší role divákům představilo sexteto hereckých interpretů. Opět se zde potvrdilo ono již notně zprofanované přísloví, že není malých rolí.

K větším hereckým partům patřil ten Lenky Chadimové. Byla přesvědčivá a suverénní. Pouze její občasné, dále než v první řadě neslyšitelné, sípání spíše připomínalo vrcholné stádium respirační nemoci. Neměla zrovna angínu? K dalším větším rolím patří postavy Vladimira Benderskiho. Pohybem v sobě nezapře aktivního tanečníka. Na rozdíl od Chadimové byla jeho artikulace přímo vzorová. Důležitým pojítkem jednotlivých fragmentů představení je role Olgy Ježkové. Přistoupila k ní nesmírně citlivě, aby zbytečně nečněla nad ostatními. Lucie Zachovalová zachovává, tak jak si to představení žádá, určitý nadhled. Martin Poláček je herecky přesvědčivý a konstruktivní. Konec konců, jedná se o vystudovaného architekta. Na scéně se zjevuje i syn samotného režiséra – Vít Macháček. Nikterak nezklamal, pokud by mu to spíše subtilní herecký part vůbec umožnil? Všichni herci beze zbytku respektují hyperbolickou, poněkud quasi nadnesenou, polohu celého představení.

Trochu polemickou zůstává otázka nástupů (i odchodů) části hereckého ansámblu z hlediště a do hlediště. Pokud měl být tímto úvodní vstup Lenky Zachovalové šokující, tak zřejmě pro část diváků nikoli. Dost výstředně se totiž v publiku vyjímala kostýmem. (I když já osobně jsem jí to zpočátku na chvíli „zbaštil“. Domníval jsem se, že si možná odskočila z nedalekého fitnessu?) A u Martina Poláčka pak již totéž zavání stereotypem. Anebo manýrou? Obzvláště, když toto používá v obou částech představení. Před přestávkou i po ní. Prostě, opakovaný vtip přestává být fórem.

Lucie Zachovalová a Vladimir Benderski

Celkově se dá režijní přístup a uchopení celého Topolova „materiálu“ Petrem Odem Macháčkem hodnotit kladně. Dokázal interprety rolí dostat, kam si předem přál. A rovněž tak diváky. Myslím, že určitě neudělal ostudu svému slavnému jmenovci, legendárnímu režisérovi a herci Miroslavu Macháčkovi.

Ze svého strategického místa v hledišti jsem mohl dobře sledovat autora knížky „Citlivý člověk“. Jáchym Topol se před přestávkou spíše „rozehříval“. Druhá, dynamičtější část představení jej však získala daleko více. Reagoval již spontánněji. Na jeho autorské čtení jsem se záměrně nezdržel. Nechtěl jsem si jím nechat ovlivnit čerstvé prožitky z představení.

Jáchym Topol čte svůj román

Když jsem jel domů tramvají číslo 8, tak ve stanici Vítkova přistoupil do vozu člověk – s plným půllitrem piva!!! Myslím, že tím – s citem a fragmentálně – udělal tu nejlepší tečku za inscenací divadla KÁMEN.

(Psáno ze třetí reprízy představení ve čtvrtek 23. ledna 2020.)

»S citem«

Námět: Jáchym Topol, román „Citlivý člověk“

Struktura a scénář: Petr Odo Macháček

Hrají a jednají: Lucie Zachovalová, Lenka Chadimová, Olga Ježková, Světlana, Vladimir Benderski, Martin Poláček a Vít Macháček

Propagace a marketing: Blanka Křemenová

Produkce: Divadlo Kámen

Nejbližší reprízy představení 6. 3. 2020, 1. 4. 2020 / VSTUPENKY

Foto: Kristýna Suchá

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Japonská drum show v pražské Lucerně

13. ročník japonského filmu a kultury

EIGASAI: EISÁ

Každý zapálený tanečník  by si neměl nechat ujít takové příležitosti, jako zhlédnout tanec jiných kultur. Nejen, že to obohatí jeho znalosti, možná se přiučí i nějaký ten pohyb či pokřik, ale pozná také kostýmy, určitou energii daného tance a navíc  se může výborně bavit.

Přesně tak tomu bylo i v neděli 26. ledna při bubenické show EISÁ. Česko-japonský soubor byl založen v srpnu loňského roku a toto vystoupení bylo vlastně úplně první.  Diváci uslyšeli staré skladby i ty moderní, doplněné pokřiky a mohli se také sami aktivně zapojit.  Mimochodem, soubor stále hledá nové členy, takže pokud by někdo měl zájem, stačí se na Česko-japonskou organizaci obrátit.

Rjúkjúkoku Macuri Daiko je typ tance, který vznikl na staré tradici eisá (okinawské bubnování). Jedná se o velmi  výrazný styl vysokých kopů, pohybů karate a synchronizované taneční choreografie.

Mladí lidé se na Okinawě scházejí na letní slavnosti eisá, aby uctili své předky. S využitím různě velikých bubnů zpívají a tančí a žádají zemřelé o dobré zdraví a prosperitu. Tanec je naplněný pozitivní energií a radostí.

Jedna ze starých skladeb, kterou jsme v Lucerně zhlédli, byla  popsána  coby padající voda tedy vodopád,  jiné byly rockové.  Další pak zase znamenala „Míchání“, šlo o namíchání štěstí, o které se tanečníci podělili s ostatními. A povedlo se!

Celá show se nesla v radostném, energickém duchu a pořádnou dávku dobré nálady přinesl také drak, který vesele cvakal svými obrovskými zuby. To už se smál opravdu celý sál. Myslím, že  namíchaná dávka štěstí divákům nějakou dobu vydržela!

Posuďte sami:

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

MARKÉTA STRÁNSKÁ tentokrát s Francouzem

V půli února mezinárodní projekt ve studiu ALTA. Ještě před přestěhováním, v původních prostorách v Holešovicích.

Studio ALTA uvede 16. února 2020 premiéru duetu české performerky a choreografky Markéty Stránské a francouzského tanečníka a choreografa Jeana Gaudina s názvem „…Or to Be“. Inscenace přivádí na scénu dva lidi chycené v trojúhelníku prázdnoty, strachu a opuštěnosti. Dva charaktery a jejich nutkavé chování v prostoru, který pozoruje jejich marné snažení.

Duet „…Or to Be“ tvoří v důsledku dvě „sóla“. Postavy, které o sobě nevědí. Prakticky je spojuje dohromady až divák, který je vidí společně. Publikum se stává svědkem tohoto „ne-setkání“ a může si jen představovat, co by se odehrálo, kdyby se postavy uviděly.

M & J jsou každý ve svém světě, a i když je vidíme pospolu, vidíme zároveň, že nejsou v tomtéž světě, jde o dvě velmi odlišné povahy, které se nemohou setkat a jsou ve svém přesvědčení izolované,“ přibližuje Jean Gaudin podstatu představení.

Jean Gaudin

Každý z tvůrců pracoval nejprve na svém vlastním sóle. A oba společně pak hledali a zkoumali jejich propojení v jednotný umělecký tvar. „…Or to Be“ je tak setkáním odlišnosti jejich měnících se těl, jejich jednogeneračního věkového rozdílu, jejich rozdílných i stejných životních zkušeností.

Markéta Stránská a Jean Gaudin se pracovně setkali v létě 2017 v Praze. Během této intenzivní, desetidenní spolupráce zjistili, že mají mnoho společného: „S Jeanem jsme se před několika lety setkali na festivalu KoresponDance. A hned rok na to při rezidenci s koučinkem, kterou pořádalo Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA. Od prvního setkání nám bylo jasné, že máme společnou tvůrčí notu (hlavně téma prostoru), že souzníme i lidsky, a především máme stejný smysl pro humor,“ popisuje cestu ke vzniku nové inscenace Markéta Stránská a dodává: „Jsme takové puzzhttps://www.seznam.cz/le. Naši spolupráci si pokaždé moc užíváme, je to radost, vždycky se na ni dost těšíme.Markéta Stránská je česká choreografka, performerka a také fyzioterapeutka. Ve své tvorbě snoubí zkušenosti nejen choreografky a tanečnice, ale též loutkoherečky, performerky a v neposlední řadě i klauna. Její úspěšný sólový taneční debut „LeŤ“ (září 2018, Studio ALTA) byl zařazen na program České taneční platformy 2019 a vybrán do prestižního výběru evropských tanečních projektů Aerowaves 2020.

Jean Gaudin, francouzský choreograf, tanečník, pedagog a tvůrce tanečních filmů, je často označován jako „enfant terrible” francouzské nezávislé scény. Ve své tvorbě se často zabývá tématem prostoru. V choreografické práci dává přednost prolínání různých uměleckých prostředků a směrů. Během celé své kariéry úzce spolupracuje s hudebníky, skladateli a výtvarníky a obklopuje se video-umělci a filmaři. Čeští diváci ho znají především ze spolupráce s festivalem KoresponDance a ve Studiu ALTA mohli vidět jeho představení „Everything is nice in Paradise“. https://www.seznam.cz/

Na realizaci inscenace „…Or to Be“ se koprodukčně podílí: Srdcem zapsaný spolek, z.s., Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, z.s. a ALT@RT z.ú.

Foto: Vojtěch Brtnický

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jižní spojka 2020

Již II. přehlídka Jihočeského divadla v Praze začíná již 1. února

Jihočeské divadlo jede již po druhé směr Budějovice – Praha. Veze to nejlepší ze své  produkce. Pražským divákům se představí v Disku, NoDu, Ponci-divadle pro tanec a Stavovském divadle, kde se prezentuje v rámci festivalu Opera 2020.

Jihočeské divadlo je čtyřsouborové profesionální divadlo. 60 000 diváků je každoročně navštíví na letní scéně – Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Nyní mají opět i pražští diváci jedinečnou příležitost vidět soubory v rozmezí dvou týdnů i v jejich divadlech.

Jihočeské divadlo odstartovalo I. pražskou přehlídkou toho nejlepšího ze své produkce v zimě 2019, svou 100. jubilejní sezónu. 100 let oslavili na podzim roku 2019 a s mimořádnými projekty k tomuto výročí bude  pokračovat až do konce léta 2020.

Po divácky úspěšné Jižní spojce 2019 se podařilo realizovat český pavilon světové výstavy Pražské Quadriennale pod názvem CAMP Q společně s divadlem Letí a Tygrem v tísni. Divadelní část této výstavy pak uvedli na Budějovické náplavce v září 2019. Realizovali výstavu Jihočeské divadlo – Kabinet zázraků v Jihočeském muzeu. Postavili  prozatimní divadlo Bouda na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích a v něm odehráli 35 představení. Také vydali obsáhlou publikaci o historii Jihočeského divadla  s názvem Po stopách Jihočeského divadla.

Nyní startuje druhá část sezóny 2019 / 2020. V únoru se opět představí pražským divákům v rámci II. ročníku divadelní přehlídky Jižní spojka 2020.  Pražští diváci mají jedinečnou příležitost od 1. do 16. února vidět to nejlepší od všech souborů Jihočeského divadla*.

V Budějovicích uvede do konce sezóny ještě 8 premiér. Zcela mimořádná bude světová premiéra Wintonův vlak k výročí konce 2. světové války a úmrtí sira Nicholase Wintona. Novou operu na motivy skutečných událostí napsal generální hudební ředitel opery Jihočeského divadla Mario De Rose. Uvádí v koprodukci s Dolnobavorským zemským divadlem Pasov.

Jubilejní sezónu zakončí na letní scéně Jihočeského divadla Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Na léto 2020 pro své diváky chystá dvě novinky a slibuje 86 večerů plných hvězdných zážitků. Letní sezónu bude zahajovat 3. června komedií o cestě do časů slavného renesančního umělce Leonarda da Vinciho, se stejnojmenným názvem da Vinci v režii Petra Zelenky. Druhou novinkou bude opět autorská inscenace plná symboliky v režii Petra Formana s názvem Muž Dvojhvězdy. Příběh o létajícím muži plný divadelních zázraků uvede poprvé 28. srpna 2020.

Podrobnosti a celý program Otáčivého hlediště najdete na www.otacivehlediste.cz.

V režii a choreografii Veroniky Poldauf Riedlbauchové vystoupí v hlavní roli Marie Fajtová. Svatopluk Sem získal za roli otce Germonta cenu Thálie za rok 2017!

Program Jižní spojky 2020

1.2. 2020 / 19:30 / DIVADLO DISK
Janek Lesák & Natálie Preslová

Návod k přežití zombie apokalypsy – maso na divadle / Malé divadlo
„Jsou tady. Všude kolem nás. Vždycky jsme o nich věděli, ale netušili jsme, jak daleko to může zajít. Tyhle řádky píšu v opuštěném podzemním krytu pod starou slévárnou. Za pár dní nám dojde voda, budeme muset ven. Ale ať se stane cokoli, přísahám, že naše mozky nedáme snadno. A dokud budeme dýchat, poneseme s sebou základní hodnoty naší civilizace – lidskost, vzájemnou úctu, porozumění. A ruční plamenomet XM42.“
Omlouváme se divákům, ale část mozku obsahující druhou část anotace byla autorům vyžrána z hlavy při pokusu zabránit zombie apokalypse v reálném světě.
režie: Janek Lesák

2.2. 2020 / 19:30 / NOD
Petra Soukupová

Pod sněhem – taková normální rodinná oslava / Činohra

Blanka, Olina a Kristýna, tři sestry jedou na oslavu otcových narozenin. Auto je plné jejich netrpělivých dětí a dárků a v hlavách jim víří myšlenky – na nedodělanou práci, nespolehlivého milence, na kila, která po porodu nejdou dolů a manželovu častou nepřítomnost… Navíc je mezi sestrami plno starších i novějších křivd a to, co je čeká u rodičů, by je ani ve snu nenapadlo. Trefná psychologická sonda do vztahů v současné rodině se s bravurou pohybuje mezi komikou a tragikou. Takovou jízdu zimní krajinou jste nezažili! Nebo možná ano…

režie: Jana Kališová

8.2. 2020 / 14.00, 20.00 / NOD

Janek Lesák & Natálie Preslová

GAME  – divadlo, které musíte zažít / Malé divadlo
Participační divadlo postavené na principech LARPu. Detektivka, o jejímž průběhu můžeš rozhodnout ty sám. Staň se hráčem i ty! Neexistuje únikový východ, neexistuje záchranné heslo. Musíš hru hrát a dohrát.
/ režie: Janek Lesák

10.2. 2020 / 19.30 / DIVADLO DISK
Bertolt Brecht

Zadržitelný vzestup Artura Uie – politická satira / Činohra

Arturo Ui je obratný a všehoschopný člověk, bohatství už má, takže teď touží po moci. Po moci, která by mu zajistila nerušenou prosperitu. Krok za krokem budete sledovat, jak roste jeho vliv, jak se mu daří manipulovat politiky, korumpovat tisk, policii i soudy a postupně ovládat celou zemi. Jeho vzestup je stále nebezpečnější a nebezpečnější, dá se ještě zadržet?

režie Martina Schlegelová

11.2. 2020 / 19.00 / STAVOVSKÉ DIVADLO – FESTIVAL OPERA 2020

Giuseppe Verdi

La traviata  – romantická opera

Violetta Valéry je jednou z nejslavnějších operních hrdinek všech dob. Jejím reálným předobrazem byla Maria Duplessis, oslňující hvězda pařížské vyšší společnosti 40. let 19. století. Výjimečný ženský osud, láska, které tato proslulá kurtizána nejvyšší obětí dokázala, že ji miluje víc než sebe, to vše sugestivně zpracoval už Alexandre Dumas ml. v novele Dáma s kaméliemi a sám ji poté zdramatizoval. Když tuto hru uviděl v roce 1852 v Paříži Verdi, rázem v ní spatřil zrcadlo svých vlastních citů k osudové ženě, pěvkyni Giuseppině Strepponi. Tato inspirace podnítila hudební drama, jež svou ryzostí ční nad dobou i prostředím a vybízí k stále novým inscenačním řešením.

V režii a choreografii Veroniky Poldauf Riedlbauchové vystoupí v hlavní roli Marie Fajtová Svatopluk Sem získal za roli otce Germonta cenu Thálie za rok 2017!

16.2. 2020 / 20.00 / DIVADLO PONEC
Štěpán Benyovszký, Marek Svobodník, Ondřej Vinklát

Inscenační porada – taneční show k výročí Jihočeského divadla / Balet
Vymyslet představení k výročí 100 let od založení Jihočeského divadla není nic jednoduchého. První uvedení se blíží a přitom se velkoryse naplánovaný koncept představení hroutí režisérovi pod rukama. Pak se zhroutí i režisér. Přijde nový, s novým konceptem, ale ten nepřečká ani první zkoušku. Řediteli divadla už pomalu tečou nervy a sahá ke stále drastičtějším řešením.
Bude z toho nakonec velkolepý kostýmní balet, progresivní minimalistické dílo nebo lidová zábava s dechovkou? Který z tvůrců prosadí svou vizi? Podaří se udělat vůbec něco? A co je na těch stech letech divadla nakonec opravdu důležité?
V roli ředitele se můžete těšit na herce  Jiřího Lábuse.

100 let Jihočeského divadla na 607 stranách knihy

Celou dosavadní historii Jihočeského divadla mapuje kniha Po stopách Jihočeského divadla, která vznikla pod vedením Ateliéru 3D v čele s Michalou Piskačovou. Na knize pracoval téměř tři roky, od ledna 2017 do listopadu 2019, jedenáctičlenný tým profesionálů ve svých oborech.

Zahrnuje vedle teatrologických, historiografických textů, které vznikaly na objednávku přímo pro tento účel, ohromné množství obrazového materiálu, který v mnoha případech nebyl dosud publikován. Součástí knihy jsou také kompletní soupisy repertoárů a členů uměleckých souborů, které nebyly nikde jinde sebrány. Kniha je přitažlivá výtvarným a grafickým zpracováním, kterým se vymyká běžným ročenkám a má charakter výjimečného dokumentu s nadregionálním významem.

„Naším záměrem bylo zmapovat klíčové momenty historie Jihočeského divadla. Kniha je nejen pro ty, kteří divadlem prošli, pracují v něm nebo jej více či méně pravidelně navštěvují. Chceme potěšit i ty, kteří naše divadlo díky této knize teprve objeví. Obzvláště pro ně je tato nová publikace průvodcem. Vytyčili jsme si, že kniha nemá být pouze uctivou poklonou na křídovém papíře, ale také, a to především, hravou a vizuálně atraktivní publikací,“ komentuje knihu Michala, která autorkou konceptu knihy.

Knihu lze zakoupit v pokladně Jihočeského divadla a také v knihkupectví Kanzelsberger v Českých Budějovicích.

Lukáš Slavický

Lenka Cimlová – Ostrá

Foto, video: Eva Smolíková

Lenka Cimlová-Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN