Rozhovor s kaskadérkou MICHAELOU DVORSKOU

„Má práce je zajímavá“

Narodila se v roce 1985 v Praze. Před kamerou se pohybuje od dětství, ale coby kaskadérka  procestovala kus světa a  zahrála si také po boku hollywoodských hvězd.  Objevila se v řadě filmů – Harrisonovy květy, Bídníci, Příběh rytíře, Blade 2, xXx, Letopisy Narnie, Letopisy Narnie: Princ Kaspian, Van Helsing, Spider-Man: Far From Home, Justice league, 6 Underground, … a seriálů – Tři mušketýři, Carnival Row, Whiskey Cavalier, Knightfallff.  

 Maminka Hana Dvorská je světově proslulá kaskadérka a  tatínek Jaroslav Dvorský parašutistický instruktor. Bratr Martin je zdravotní záchranář. Michaela má dceru Sašu, která je také kaskadérkou.

Věnuje se podnikání a vede Sportovní centrum ve Velkém Meziříčí, kde také čtyři roky byla radní.

Jednou jste řekla, že jste se jako kaskadérka narodila, jelikož Vaší maminkou je kaskadérská ženská legenda Hana Dvorská a Vaše rodina je trochu rarita. Protože i Vaše dcera Saša se kaskadérské práci věnuje. Co pro Vás kaskadérství znamená?

„Kaskadérství pro mě znamená zajímavou práci, která mě baví. Díky ní cestuji, učím se jazyky, díky scénám z různých období pronikám do historie, zažívám místa a situace, do kterých by se jen tak někdo nedostal, potkávám herce, kteří koukají ze stránek časopisů a poznávám je jako docela normální lidi. Navíc mám natáčení spojené s dobrou „bandou“ lidí, kteří mě motivují k neustálé fyzické přípravě a sebezdokonalování.“

Vy jste se již ve čtyřech letech objevila před kamerou a spolu s bratrem Martinem jste si zahráli i  s maminkou ve filmu Bídníci. Jaké bylo Vaše dětství? Co Vás bavilo?

„Moje dětství bylo vždycky ve znamení sportu, ale nejenom. Abych (podle mé maminky) nezakrněla, přebíhala jsem mezi všemožnými tréningy ještě na lekce francouzštiny a hodiny houslí. V podstatě jsem neměla možnost nic moc vymýšlet a někde se poflakovat, jelikož jsem každý den od 4:40, kdy jsem vstávala na plavání, do 10 do večera měla přesný rozvrh hodin a až do maturity mě nikdy nenapadlo se proti tomu jakkoli ohrazovat. Musím říct, že dětství bylo náročné, ale těžím z něj doteď. Nikdy jsem nebyla jednostranně zaměřená, takže se tak nějak chytnu téměř všude.“

V řadě filmů jste hrála společně se svojí  maminkou a v seriálu Carnival Crow si s Vámi oběma zahrála i Vaše dcera Saša. Jaké to bylo, Vy tři na „scéně“ společně?

„Tři generace kaskadérů, a ještě navíc žen, jsou opravdu unikátní. Znám pár kaskadérských rodin, kde se toto řemeslo posunulo již o generaci dál, ale většinou starší generace začne filmy koordinovat a „bouchání o zem“ přenechá mladším. To jen moje nesmrtelná máma bude skákat z okna až do smrti:-) Saša je jako každé dítě přirozeně natěšená na jakékoliv natáčení a záleží na tom, jak bude šikovná a jaké příležitosti dostane, nicméně já se ji budu snažit motivovat i na studium a jiné koníčky, aby si v dospělosti mohla vybrat sama.“

Zahrála jste si v řadě filmů, který byl pro Vás klíčový? A co další filmy? Kde Vás mohou diváci „vidět“ jako dubla nebo v nebezpečné scéně?

„Do Česka jezdí mnoho  zahraničních produkcí, takže jsem měla možnost pracovat na Hollywoodských velkofilmech, které mi přijeli takřka až pod nos (Blade, XXX, Narnie, Underworld, G. I. Joe, Babylon, Spiderman…) ale takové osobní prestižní zářezy cítím po práci na filmech, kde jsem byla sama Češka mezi týmem zahraničních kaskadérů, kde se o mě nikdo nestaral, dostala jsem vysílačku a musela fungovat. Filmaři mají svůj jazyk a spousty  speciálních názvů, které neznám ani v češtině, zkratky a vůbec…obyčejné převody byly problém. Představte si, že dě láte náročnou bouračku v autě a někdo do vysílačky těsně před akcí zahlásí, že mám odcouvat x yardů zpátky…v časovém presu a nervech, ve vypjatých chvilkách před akcí nemáte čas zjišťovat kolik je jeden yard v metrech. Nutno podotknout, že každý špatný centimetr při kaskadérských akcích vás může stát život. Samozřejmě převod yardů budu umět už nadosmrti, stejně jako spoustu jiných podobných drobností, které mě filmový život naučil. Za nejklíčovější tedy považuji Justice league nebo projekt 6 Underground od Michaela Baye, který teprve přijde do kin. Jen být na place s tímto režisérem je velké dobrodružství a doslova boj o život.“

Dnes patříte mezi světovou kaskadérskou elitu a díky své práci jste spolupracovala s řadou zajímavých lidí. Na koho nejraději vzpomínáte?

„Ráda vzpomínám třeba na Brada Pitta. Ohromný sympaťák, který samozřejmě žije už v jiném světě, ale nemachruje a váží si práce ostatních departmentů a kaskadérů zvláště. Jsou daleko menší hvězdičky, kterým stouplo ego do nebeských výšin a špatně se s nimi pak spolupracuje. Perfektní je také Ryan Reynolds, krásný člověk z venku i zevnitř a vtipálek, který si dokáže udělat legraci sám ze sebe.“

Vy žijete ve Velkém Meziříčí, kde podnikáte a vedete Sportovní centrum…

„Ve 23 letech jsem se z Prahy přestěhovala do Velkého Meziříčí, kde jsem zjistila, že mi hodně  věcí chybí k životu, tak jsem si je tam prostě zařídila 🙂 Sportovní centrum se spoustou lekcí pro veřejnost a s lezeckou stěnou a posléze venkovní pobočku s tenisovými a volejbalovými kurty. Vzhledem k mému časovému vytížení je to občas těžká písemka pro mě i moje zaměstnance, ale po 8 letech si troufám říct, že už se to pěkně usadilo a každý ví, co má dělat. Dokonce si vymýšlíme pořád další a další aktivity jako pořádní závodů a různých jiných akcí, které se postupně stávají tradičními sportovními eventy této lokality.“

Vy jste se jednu dobu věnovala také komunální politice. Co Vás k tomu vedlo? Jaká to byla pro Vás zkušenost?

„Moje sportovní centrum mělo během prvního roku od založení obrovskou základnu sporťáků, daleko více, než nejúspěšnější politické strany, které v té době vládli městu, takže nabídka vstoupit do politiky byla od tehdejšího pana starosty vcelku logická. Zkušenosti s politikou jsem sice předtím neměla, ale svůj názor ano a navíc jistý nadhled z hlavního města a mého cestování po světě. Ukázalo se, že do skupinky sedmi starších rodáků jsem schopná přinést takový svěží vítr a mladší pohled na situaci. Jsem za toto období moc ráda, hodně  jsem se naučila a pochopila, jak fungují a to nejen v čistě pozitivním mínění. Každá skupina lidí, ve které jsem se do té doby pohybovala, měla společný zájem či názory, najednou jsem se však vyskytla ve skupině 23 lidí v zastupitelstvu a 7 lidí v městské radě, kteří častokrát mají úplně opačné zájmy, naprosto jiné názory, osobnostně si nesedí a přesto se musí na věcech dohodnout. Byl to veliký oříšek a obrovská škola života.“

A co odpočinek a koníčky? Kde čerpáte energii?

„Naštěstí všechny mé aktivity jsou hodně různorodé, takže se ničeho jen tak lehce nepřejím. Dělám vlastně jen to, co mě baví, takže nějaký pracovní syndrom vyhoření asi řešit nemusím. Spíš jsem častokrát opravdu nejšťastnější, když se prostě obyčejně zastavím, přitulím se k přítelovi Štěpánovi a k Saše a jsme alespoň na chvilku spolu sami v klidu. Jsme všichni tři velmi aktivní, pořád se kolem nás něco děje a takovéhle chvilky mi jsou teď vzácné.“

Děkujeme za rozhovor          

Foto: archiv Michaely Dvorské 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s herečkou a režisérkou LUCIÍ PETROU SVOBODOVOU

„Jsem vděčná za každý normální den“

I když vyrůstala v divadelním prostředí, o herectví Lucie Petra Svobodová jako dítě neuvažovala. Nakonec jej vystudovala a hraje nejen v divadle, ale hodně času tráví v dabingovém studiu jako dabérka i režisérka.

Pocházíte z Prahy, kde jste vyrůstala a vystudovala konzervatoř. Co Vás přivedlo k herectví?  Čím jste chtěla být?

„Byla jsem tzv. všestranné dítě, tak trochu studijní tip (snad ne šprt J). Šlo mi to ve škole docela dobře. O to víc se rodiče podivili, když jsem se jednoho dne při vybírání středních škol zeptala: „A co třeba ta konzervatoř?!“ I když jsem v divadelním prostředí vyrůstala, tatínek byl přes 40 let principálem DBO (Divadla bez opony), scény pro děti a maminka tam taky hrála, nikdo mě přímo k herectví nevedl, přišlo to samo. Jinak mě zajímalo focení, příroda, zvířata, hrála jsem si na cestovní kancelář a snila jsem za hlubokého totalismu o dalekých cestách.  Normální holka, která vyrůstala u Karláku a jezdila za babičkou na chalupu. Dnes si na stejném místě v domečku předělaném z chlívku hrává moje dcera, historie se opakuje.“

Po konzervatoři jste byla v angažmá v Příbrami, pak v Chebu, poté hostovala v ND, v Kašparu, Českých Budějovicích. Hrajete v Hátě v představeních Klíče na neděli nebo Byt na inzerát (a Do ložnice vstupujte jednotlivě). Co pro Vás znamená divadlo?

„Nejdřív v Chebu, až pak v PříbramiJ. Divadlo je stále moje srdeční záležitost. Teď hraji hlavně komedie, s divadelní společností Háta Olgy Želenské a spoustou kolegů, kamarádů už od studií, ale zahrála jsem si na oblastech a při hostování i vážnější věci, ráda se k nim občas vrátím. Prožívám celkem barevný život (v dobrém i v tom horším), tak se ty zkušenosti dají využít. Rozesmát diváka není snadné, navíc nejsem tvář známá z obrazovky (možná trochu hlas), tak jsem ráda, že se mi to daří i bez té „prvoplánové reklamy“.

Vy jste několik let také hrála pro děti v Divadle bez opony. Říká se, že dětské publikum je velmi náročné. Co na to Vaše zkušenost?

„Ano, je. Chcete-li děti pobavit, zároveň poučit a nenudit, vždy se skloním před herci, kterým se tohle daří. A pokud se ani rodiče nedívají na hodinky a v hledišti je slyšet i jejich smích, říkejme tomu povedený kus. Na české scéně takové soubory jsou a dle času na ně s dcerou s radostí zavítáme. Bohužel své prarodiče při práci pro děti Kačka už nestihla.“

Sporadicky se objevujete před kamerou – filmy – Vracenky nebo Houpačka a seriály Arabela se vrací a Když se slunci nedaří. Nechybí Vám práce před kamerou?

„Samozřejmě, že chybí. Nedávno jsem si ověřila v jednom seriálu, že to snad ještě celkem umím, i když těch příležitostí dosud nebylo mnoho. Já se totiž taky nikam „nederu“ a možná se ani moc nedovedu prodat, ale třeba na mě ještě nějaká hezká filmová role čeká. Zkusím se těšit!“

Vy jste zejména dabingovou herečkou a nadabovala jste řadu rolí. Jak jste se dostala k dabingu a pamatuje si svoji první dabingovou roli?

„Dabing je teď moje nejčastější práce. A především režie. První roli si nepamatuji, chodila jsem do dabingových studií, z nichž spousta už neexistuje, jezdila jsem z oblasti po zkoušce v divadle busem nadabovat pár vět a naplno jsem se zabydlela v téhle branži v agentuře Erasmus (v té době jsem také odešla z angažmá na volnou nohu a začala se věnovat i dabingové režii). To bylo období seriálů M*A*S*H, Dynastie, Směr jih apod. Pak mi přišly naproti moje milované „Gilmorky“ (Gilmorova děvčata) a spousta další tvorby pro řadu TV kanálů.“

Věnujete se také dabingové režii. Co je Vám bližší, dabování nebo režie?

„Upřímně, „mluvit“ jdu do studia teď raději. Mám pak totiž čistou hlavu, nenosím si práci domů oproti režii, kde trávím mnohdy celé dny a ještě večer sedím u PC a plánuji, obsazuji, píši maily překladatelům, úpravcům textů, produkcím atp., je to občas vyčerpávající. Mám ráda tu rozmanitost své práce, kombinaci různých disciplín, ještě bych si namluvila nějakou audioknihu nebo se třeba po letech účastnila pohádky nebo jiné práce v rozhlasu. Ale život se nás neptá, my zkrátka berem, co zrovna přijde. I když třídit se musí! J“

Během své kariéry jste spolupracovala s řadou osobností, kdo Vás nejvíce ovlivnil?

„Víte, kdo mne nejvíc ovlivnil? Těch herců, zpěváků, muzikantů je samozřejmě spousta, stále se od nich učím, čerpám, především od starší generace. Ale osobnosti nemusí mít jméno, které každý zná. Třeba moje nebožka babička, která se dožila téměř 103 let. Svým přístupem, nadhledem, věčným smíchem i přes svůj přetěžký život mě ovlivnila. Celá moje rodina. Bez pomoci maminky, která hlídá a pomáhá mi s výchovou mé dcery (bývalý partner Martin Kolár, herec, režisér, už léta nežije), bych nemohla naplno pracovat. Každé setkání s upřímným inteligentním člověkem, který má humor a podobný pohled na svět, je pro mne přínosem.“

Jak se udržujete v kondici? Jak nejraději trávíte chvíle volna?

„To právě souvisí i s kondicí. Nechci smutnit, byla spousta dnů, kdy jsem musela nechat práce a pečovat o své blízké, ale nesmí se to vzdávat, musí se hledat smysl života jinde. Mám to velké štěstí, že mám dceru, to je můj parťák do nepohody. Taky přátele, bez těch by to nešlo! Sdružuji lidi, vymýšlím srazy, akce. A moc mě baví cestovat, pracovat rukama, hlavně na chalupě, tak relaxuju. Občas si zajdu na jógu, do kina, na výstavu, do divadla za kolegy. Jsem vděčná za každý normální den. A když navíc svítí sluníčko, tak to je pecka! Přeji takové dny i Vám! A někdy nashledanou, třeba v divadle J“

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Lucie Petry Svobodové

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

CIRK LA PUTYKA se výročně vrací na místa činů!

A můžete se těšit i na dva filmy navíc!

Populární soubor Cirk La Putyka slaví v letošní sezóně desáté výročí souboru. Původně je měla zahájit premiéra inscenace „Don´t Quijote“ v režii dvojice SKUTR, která ale byla ze zdravotních důvodů odložena na únor 2020. Člověk si vysní, jak tohle jubileum oslavit – premiérou nového projektu s lidmi, se kterými jsem se deset let pracovně nepotkal. Se svým nejlepším kamarádem. Bohužel tělo si řeklo stop a potřebuje po deseti letech čas na restart, klid, odpočinek a očistu,” vysvětluje principál souboru Rostislav Novák ml. Ten měl zároveň s dlouholetým přítelem Jiřím Kohoutem v nové inscenaci hrát hlavní a jediné role.

K jubileu však Cirk La Putyka připravil vedle tradičně nabitého programu na Jatkách78 a mnoha hostování po České republice řadu dalších projektů.

Současně v říjnu přijde do českých kin strhující filmový záznam loňského představení Up End Down Symphony” s živým hudebním doprovodem Filmové filharmonie. V říjnu a listopadu Cirk La Putyka uvede tři dlouholeté úspěšné inscenace v prostorách, kde původně vznikla a měla premiéru: „Up End Down” v La Fabrice, La Putyka v Divadle Archa a „Slapstick Sonata” jako derniéru na Nové scéně Národního divadla. Posledních uvedení se dočkají také inscenace „Black Black Woods“ a „Airground“. 7. listopadu pak na Jatkách78 proběhne premiéra celovečerního dokumentu Na krev”, který nabídne velmi osobní, niterný a autentický vhled do života a práce bratrů Rosti a Vítka Novákových, kteří tvoří jádro souboru Cirk La Putyka. Oslavy desátého výročí završí v dubnu 2020 v prostoru O2 universum velkolepý novocirkusový projekt Cesty pojatý za účasti předních zahraničních režisérů a mnoha účinkujících jako pocta českému cirkusu od historie po současnost.

Up End Down

Inscenace „Up End Down” měla premiéru jako druhá v pořadí v roce 2010 v pražské La Fabrice a v tom samém roce získala tato novocirkusová báseň o andělech a lidech Cenu Divadelních novin. Zcela nový zážitek nabídlo uvedení tohoto představení s živým hudebním doprovodem čtyřiceti pětičlenné Filmové filharmonie v prosinci 2018. Při této příležitosti vznikl filmový záznam, který překračuje kvality obvyklého divadelního dokumentu a obstojí sám o sobě na velkém plátně. Díky nezvyklým a blízkým záběrům na herce i akrobaty a skvělému zvuku jsou diváci vtaženi do děje, jakoby seděli v divadle v první řadě. Up End Down Symphony bude k vidění na filmovém plátně v českých kinech v říjnu a listopadu. Již nyní se mohou těšit diváci v Českých Budějovicích, Jičíně, Humpolci, Kolíně, Řevnicích, Napajedlech, Šumperku, Boskovicích, Žamberku, Slaném, Uherském Hradišti či Jablonci nad Nisou. Další kina jsou v jednání, nejaktuálnější informace na www.laputyka.cz nebo www.prenosydokin.cz. Naživo jako představení se pak „Up End Down Symphony“ vrátí na Jatka78 v letošním prosinci.

Už pět let je domácí scénou souboru Cirk La Putyka prostor Jatka78 v pražské Holešovické tržnici. V rámci oslav desátého výročí však uvede tři dlouholeté úspěšné inscenace v prostorách, kde původně vznikla a měla premiéru: „ v La Fabrice, „La Putyka“ v Divadle Archa a „Slapstick Sonata” jako derniéru na Nové scéně Národního divadla. “Jde vlastně o naše poděkování těmto scénám, že nás tehdy podpořily a viděly smysl v naší tvorbě,” vysvětluje Rosťa Novák ml.

Do Divadla Archa, kde bude od 24. do 26. října uvedena úplně první inscenace La Putyka, se soubor vrátí po deseti letech. Rosťa Novák zde asi rok po absolvování DAMU začínal společně právě s režijní dvojicí SKUTR. “Měli jsme možnost pracovat v pro mě nejlepším divadle. Setkal jsem se s fantastickým produkčním a technickým personálem, měli jsme svobodu pro naši tvorbu a každým hostujícím představením jsme byli inspirováni. Viděli jsme zde poprvé DV8, Ultima Vez, Cirkus Cirkör, Radoka, Mina Tanaku a další,” vzpomíná Rosťa Novák. Za několik let zde společně tito tvůrci realizovali představení Nickname”, Understand”, Plačky” a 8 polib prdel kosům”. “Mým hlavním projektem se pak stal nový cirkus a představení La Putyka. Díky Arše jsem dostal zázemí na jeho začátek,” dodává Rosťa Novák mladší.

Slapstick sonata

Po prvním uvedení „La Putyky“ začal Novák hledat nový prostor, který by technicky, ale i svou dramaturgií vyhovoval.Takhle jsem se setkal s Richardem Balousem z La Fabriky. Člověkem, který nám dal zelenou a který nám dal na šest let střechu nad hlavou,” líčí Novák. V prostoru La Fabrika soubor od dubna 2009 do května 2015 odehrál 355 představení, z toho 95 právě „Up End Down“. “La Fabrika je nám nejbližší divadelní prostor a to nejen vzdálenostívzdušnou čarou asi 500 metrů,” říká Rosťa Novák. „Up End Down“, inscenaci v Novákově režii, zde Cirk La Putyka uvede 9. a 10. října.

Derniéra „Slapstick Sonaty“ proběhne 25. listopadu na Nové scéně Národního divadla. Celkově měla inscenace zatím 158 repríz, z toho 65 v mimo Českou republiku – nejvíce ze všech projektů. Pro soubor to byla první zkušenost se zahraničním režisérem, Maksimem Komarem, a také první mezinárodní spolupráce – se souborem Circo Aereo. Představení spojilo Národní divadlo v Praze s Národním divadlem v Helsinkách. “Pro jádro našeho souboru je to srdcová záležitost. První představení, ve kterém jsme dostali volnou ruku a z velké části se o něj starali sami účinkující. Otevřelo nám dveře do cirkusového světa, zdůrazňuje člen souboru Daniel Komarov.

Zleva Rostislav Novák starší a jeho syn Rostislav Novák mladší ve filmu NA KREV

Velmi osobní, niterný a autentický vhled do života a práce bratrů Rosti a Vítka Novákových, kteří tvoří jádro souboru Cirk La Putyka, přinese celovečerní dokument „Na krev“ v režii Erika Knoppa. Oba bratry, kteří představují osmou generaci loutkářského rodu Kopeckých, zachycuje dokument od roku 2014, kdy získali pro soubor vlastní prostor Jatka78 a splnili si tak svůj sen. A to nejen principála Rosti Nováka, ale také jeho předků. Především Rosťova sebezničující vůle totiž přinesla teprve po osmi generacích rodině kočovných kumštýřů to, po čem vždy toužili – vlastní prostor, kamenné divadlo. Dokument odkrývá nejen zákulisí souboru, ale často emotivní vztahy uvnitř něj a v rodinách obou bratrů, nezdolnou energii, touhy, fantazie, inspirace a vůli, které stojí za touhou posunout ambice jejich předků a jít tak až na krev. Premiéra snímku proběhne 7. listopadu na Jatkách78.

Později, na měsíc duben 2020, připravuje Cirk La Putyka, jako završení oslav desátého výročí, do nového prostoru O2 universum, největší projekt ve své historii. Půjde o sérii několika unikátních představení nazvaného „Cesty“.

Během projektu „Cesty“ pak domácí i zahraniční tvůrci za účasti mnoha akrobatů, herců, tanečníků a hudebníků provedou diváky dějinami cirkusu u nás. Zavedou je na cesty, kterými se cirkus ubíral a z nichž Cirk La Putyka čerpá a je jejich součástí. Od kočovných loutkářů 19. století přes cirkus počátku 20. století, meziválečnou avantgardu a Osvobozené divadlo, protektorát, znárodnění cirkusů, rozvoj moderní pantomimy, sametovou revoluci, období do založení souboru, samotnou desetiletou historii Cirku La Putyka, a na závěr pak pohled do budoucnosti a oslava s diváky. Vedle autora konceptu Rostislava Nováka mladšího se režijně na představení budou podílet přední evropští tvůrci – například Maksim Komaro, Tilde Björfors z Cirkusu Cirkör, Daniel Gulko nebo Ethan Law. Termín zahájení předprodeje vstupenek a další podrobnosti budou brzy oznámeny.

Více informací na www.laputyka.cz a webových stránkách jednotlivých scén. Vstupenky jsou v prodeji na podzimní program v síti GoOut.cz a na pokladnách jednotlivých divadel.

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Za pět minut dvanáct!

Máte už poslední šanci odeslat v termínu! Připomenutí.

Odbor umění, literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR vyhlašuje pro rok 2019 v rámci Programu poskytování příspěvků na tvůrčí nebo studijní účely 2. kolo výběrového řízení na poskytnutí příspěvků ze státního rozpočtu na tvůrčí nebo studijní účely v oblasti profesionálního umění, v oborech: hudba, divadlo a tanec, výtvarné umění.

Termín uzávěrky pro příjem žádostí: 30. 9. 2019

Do tohoto výběrového řízení nebudou přijaty projekty z oblasti literatury a ty projekty, které již byly hodnoceny v rámci prvního kola VŘ v červnu 2019.

Více zde.

www.mkcr.cz

Ministerstvo kultury

pro TANEČNÍ MAGAZÍN