PUDL, ŠKRABAL a PECHLÁT

P + P = Pechlát a pudl. Kde? V herecké šatně Divadla Komedie a potom HaDivadla!

Studio Rote uvede v rámci festivalu „Příští vlna/next wave“ premiéru inscenace-monodramatu „Zjevení pudla“ s Martinem Pechlátem v jediné roli. Pechlát se tak po několika letech vrací do Divadla Komedie, kde ztvárnil své nejznámější role. Monolog z herecké šatny po nepovedeném představení Goethova Fausta byl v květnu 2018 oceněn na slovenském festivale Nová Dráma. Premiéra proběhne 29. září 2018 od 16 a 18 hodin v Divadle Komedie. V rámci festivalu bude představení uvedeno také 13. října v brněnském HaDivadle od 16 a 18 hodin.

Proč mě nikdo neupozornil, že trik s bílým pudlem se změnil na trik s pudlem černým?“ ptá se charakterní herec po zkaženém výstupu. Text, jehož autorem je Ondřej Škrabal, tvoří dovětek ke Goethově slavné dramatické básni Faust, především ke známé scéně proměny pudla v Mefista. Představitel Fausta v pánské šatně analyzuje podivné události, které se na scéně odehrály během „rutinního” představení. Jako každému nespolehlivému vypravěči, ale ani jemu. nakonec nemůžeme věřit, že je ten, za koho se vydává, ani že jedná na stejném místě a ve stejný čas.

Text odkazuje k netečnosti či absenci názoru, která se může za uměním skrývat. Herec zde naplňuje mýtus umělce: pohybuje se na neznatelné hranici mezi divadlem a realitou a ztrácí schopnost rozeznat zlo. Právě to je pro nás pudl – něco zdánlivě blízkého, o čem netušíme, že by mohlo znamenat zkázu“ dodává režisér Ondřej Škrabal. Monolog „Zjevení pudla“ vznikl přímo pro herce Martina Pechláta, který v současné době Fausta ztvárňuje v inscenaci Národního divadla.

Představení probíhá přímo v herecké šatně a kapacita je proto omezena pouze na 25 diváků.

Zjevení pudla | Studio Rote

Premiéra v rámci festivalu Příští vlna/next wave

29. září 2018 v 16 a 18 hodin v Divadle Komedie, Praha

13. října 2018 v 16 a 18 hodin v HaDivadle, Alfa pasáž, Brno

Hraje: Martin Pechlát

Text a režie: Ondřej Škrabal

Hudba: Aid Kid

Kostýmy a loutky: Tereza Havlová

Produkce: Jakub Rálek

Více informací najdete na: www.studiorote.cz a nextwave.cz

Foto: archiv Studiorote

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 „AMERIKÁNKA“

Když proti vám stojí celý svět a jste dítě… Co vás udrží při životě?

Jatka78 přinesla 13. září 2018 premiéru inscenace Amerikánka“,  reprízy  nás čekají také v listopadu 27. a 28. Amerikánka“ je drama o svobodě, vydělenosti  a touze žít.

 Režisér Viktor Tauš  sleduje osudy dívky proti které stojí celý svět, zdá se. Na své cestě překonává dětský domov, pěstounskou péči i pasťák. Věří snu, že snad někde daleko, možná v Americe, čeká někdo, komu na ní záleží.

Představitelky titulní role (zleva) Eliška Křenková a Tereza Voříšková

Příběh  je inspirován skutečným osudem dívky, kterou Viktor Tauš potkal. Jejich rozhovory zaznamenala Evita Naušová a přepsala je do formy monologu,  který se stal základem pro práci na filmovém scénáři. Viktor Tauš říká: „Když jsme se potkali, neuměli jsme vzájemně zvrátit své  osudy, ani jsme to po sobě nechtěli. Měli jsme se rádi a hráli spolu takovou naivní hru na sourozence. Dodávali jsme si tak síly. Dívka mi vyprávěla svůj příběh, který mne pronásleduje, napadá, provokuje, ale i inspiruje a těší už téměř dvacet let. Během těch let jsem se mu věnoval s mnoha autory. Vznikly tak nakonec tři příběhy, v každém z nich nakládám  s inspirací po svém a každý z nich budu vyprávět na platformě jiného média.“

Režisér Amerikánky“ Viktor Tauš

Ema Černá, tedy hlavní hrdinka, nakonec dokáže překonat zdánlivě neřešitelnou situaci. Víra sama v sebe, víra, že někde na konci černého tunelu je světlo. Lidská vůle k životu je obrovská.  Ema překonává nevlídnost dětského domova, chlad a odtažitost pěstounské péče i šikanu „pasťáku“. A to vše v době, kdy proti ní nestojí pouze tyto instituce, ale celkový režim státu. „Amerikánka“ je současně také hlubokou sondou do historie 70. a 80. let v Československu, ale je to také ryze současné drama o svobodě, osamělosti, přátelství a touze žít.

Viktor Tauš je proslulý spíše jako režisér filmový

Amerikánka“ je druhou činoherní režií a produkcí Viktora Tauše.  Jako první čeští autoři s ní vyhráli v Cannes Krzysztof Kieslowki SciptEast Award pro nejlepší nerealizovaný východoevropský scénář.

A do třetice Viktor Tauš,  tentokrát na tiskové konferenci – vedle něj  (vpravo) Štěpán Kubišta a Rostislav Novák ml.

Později David Jařab text upravil do podoby jevištního dialogu a inscenace byla na světě. Nyní přichází  k vám.

Foto: Eva Smolíková a Jatka78

TANEČNÍ MAGAZÍN

ALTA ve víru jubilea

Trochu jako za socialismu vypadala vrcholící oslava 10. narozenin studia ALTA. Na všechno a všechny tam totiž byly fronty!

Za studiem ALTA stojí tanečnice roku 2012, slovenská choreografka a pedagožka i performerka Lucia Kašiarová. To ona je tou „matkou zakladatelkou“. A kdo další se za tímto famózním projektem skrývá? Desítky dalších spolupracovníků, kteří – jak jsme se během narozeninového programu dozvěděli – jsou opravdu jen a pouze spolupracovníky. Alta prý totiž nemá ani jednoho kmenového, stálého zaměstnance! Na výročních oslavách se v roli tiššího, leč důležitého, společníka studia ALTA nenápadně představil i Petr Voříšek, známý jako šéf techniky Národního divadla v Praze. Konkrétně jeho Nové scény. A jak vlastně oslava „desátin“ ALTY (nejen) v sobotu 15. září 2018 probíhala?

Tak takto se před deseti lety v ALTĚ začínalo…

Již koncem letošního srpna přijely do Prahy-Holešovic na industriální scénu ALTY aktivně pogratulovat hvězdy současného českého, slovenského a světového tance. Proč zrovna ony? Jelikož jsou a vždy byly příznivkyněmi ALTY a v minulosti zde úspěšně opakovaně vystupovaly, ale i ochotně vyučovaly i vedly workshopy. Jmenovitě to byli Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Toto hvězdné sexteto mužů darovalo ALTĚ originální dárek. Přichystalo „narozeninovou“ sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro-jamů. Mezi 20. až 23. srpnem se tak každý večer odvíjel ve zcela jiné sestavě a přiblížil nadšeným divákům nejrůznější zákoutí umělecké improvizace.

A tak vypadá“obývák“ ALTY dnes

Shodou okolností jsem na oslavu ALTY přijel bezprostředně ze železničního muzea. A první záležitost, která mne uvítala u vchodu – označená jako „překvapení z pátku“ vcelku navazovala na odpolední zážitek. Nikde neuvedený autor (anebo autorský tým?) zde prezentoval záležitost spíše z výtvarných sfér – animovaný mozek nádraží před dvaceti či třiceti lety. Co to obnášelo? Blikající soustavu semaforů a část dřívější mechanické (s překlopnými políčky) cedule s odjezdy vlaků. Fajn. Alespoň jsme hned na počátku mohli zjistit, zda nám ještě neodjel vlak…

Dalším postupným bodem návštěvy byla exhibice oblíbeného a na (nejen) festivalech úspěšného Holektivu. Protentokrát se zaměřili na všudypřítomný jev. Na který? To prozradí již název: „Selfí“. A parafráze na tuto moderní „infekční nemoc“ se opravdu povedla. Není divu, že se před „alťáckou černou komorou“ Holektivu vinula dlouhatááánská fronta…

Oslavy probíhaly všude i ve zkušebnách…

V hlavním (a před deseti lety původním i jediném) sále ALTY nás očekával jeden z vrcholů (pod)večera. Známá britská tanečnice s českými kořeny Andrea Miltnerová se protentokrát spojila s neméně zdatnou a kreativní Markétou Jandovou. A bylo z toho svižné dílko „Klavírní přelud“. Během necelé čtvrthodinky na diváka obě protagonistky valily takový balík nápadů a gagů, že se tomu ani nechtělo věřit. Zvláště jejich závěrečné koncertní antré v plavkách bylo k popukání.

Obě vystupující v plavkách tak trochu připravily na další postupný výstup. Jednalo se o průběžnou akci, na níž tudíž nemusela být fronta. Ale i tak byla! Bára Látalová zde na dvorku představila své „Bivakování v centru“. V čem spočívalo? V nahé hlavní protagonistce v malém stanu. Aby svou nahotu neskrývala celtou, tak v občasných časových periodách vybíhala, aby si zakousla něco ze zdejší zelené vegetace. Parodie na vegetariánství dodala tomuto, již tak odvážnému, počinu Látalové další rozměry.

Marie Gourdain a Štěpán Hejzlar divákům v nejzazší (západní) části ALTY připravili svůj kabinet kuriozit pod názvem „Tělo – kuriozita – voyer“. Jednalo se o jeden z nejsilnějších momentů tohoto dne. Spojení výtvarných i tanečních dispozic Gourdain zde v plné síle dalo vyniknout zdánlivě až dekadentnímu zprvu nesourodému celku výtvarných trojrozměrných artefaktů (převážně drobných plastik a asambláží). A to vše s tanečními čísly průvodkyně, které výslednému celku dodaly onen potřebný pouťový punc.

Cestou z kabinetu kuriozit se představila – stejně jako Látalová – na dvorku i Lenka Tretiagová. Tentokrát nikoli v rouše Evině. Ale se svým Voicebandem naplnila exteriér kolem ALTY hravostí a nenuceností. Program jejího studia se ostatně jmenoval „Altu plníme hravostí“.

Velkou narozeninovou kytku ALTĚ věnovalo i Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Při vstupu do „obýváku“ ALTY diváka nemohla nezaujmout skvělá parodie na peep-show. Probíhala v patře tohoto obýváku. Čili nad barem. Divák musel projít do klasického prostoru v patře, kde probíhají obvykle setkání či menší workshopy. A odtamtud ještě po schůdcích do jakéhosi polopatra. A tam na něj čekala produkce Jany Novorytové a Mish Raisové „Osobní znejistění“. Opravdu zdařilá. Parodovala ostatně i stále užívanější 3D projekce.

Další, tentokrát přízemní, prostor za obývákem studia ALTA skýtal možnost hravého antré v parafrázi na protichemické oblečky. Byl v duchu nalézání a hledání. V čase i prostoru. Zajímavé.

Přání k narozeninám i s milými dětskými pravopisnými chybami se objevovala rovněž na  zdejší nástěnce, jindy plné pouze praktických vzkazů a inzerátů

Níže pod zmíněnou peep-show, v přízemí, v dětském koutku se představily ve vrcholném programu podvečera jeho hlavní protagonistka Lucie Kašiarová společně  s Terezou Ondrovou jako Altmaterky v krátké gagy nabité férii „Pravda“. Jejich výkon umocňovala možnost diváckého sledování kruhovými průhledy ve stěně. Takže vlastně technicky navazovalo na peep-show nad sebou.

Jirkovi Šimkovi a Sáře Arnsteinové se v ALTĚ zjevně zalíbilo na WC. Po velice úspěšném „Toilettalku“ v předminulé sezóně tentokrát v oné místnosti inscenovali „Osobní příběh“. Na tu jejich produkci se na WC vinul takový dlouhý had zástupu, že to vypadalo minimálně na salmonelu. Inu, ne vše, co se odehrává na WC, musí být vždy a za každých okolností do toho WC také patřit…

V zadních prostorách ALTY (směrem na jih) nás čekala zajímavá televizní projekce. Zobrazovala nekonečné schodiště. Na ni však zívala a vyzývala pouze prázdná sedadla! Ani noha… A naopak nahoře v patře nad ní – dle svědků – výtečná akce Petera Šavela pod sloganem „Intimní a sexy“. Byla ryze individuální. Zájemci se na ni zapisovali postupně do pořadníku. Ten byl tak nabitý, že na TANEČNÍ MAGAZÍN do 20.00, kdy tento úspěšný program končil, prostě a jednoduše nezbylo místo.

Mimo hlavní programy čekaly v ALTĚ na diváky i drobné blackouty, jako třeba tento

Po osmé hodině večerní začal narozeninový program. Plný lákavých tombol, gratulování hlavním protagonistů ALTY i spojený se křtem knížky k desátému jubileu ALTY. Vše netradičně moderovali Marta a Michal Vodenkovi. A následovaly pak tančení, hudba i disco. Prostě, radost až do rána.

Oslavy jubilea ALTY byly jistě zajímavé. Dokázaly současný sílící trend symbiózy tanečního, výtvarného i pouťově-cirkusového umění. A zejména potvrdily, že parodie ještě žije!

Komplexní program oslav desátých narozenin studia ALTA:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)
13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA

14. 9. 16.00 / ALTA by technici 

15. 9. 18.00 / ALTA 10×10

15. 9. 20.00 / ALTA10 párty

Michal Stein

Foto: Alta a autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN

ZLATÁ PRAHA 2018

Tradiční přehlídka toho nejlepšího o tanci, hudbě, divadle a také Den s hvězdami StarDance či protančený večer v Klubu Lávka

Zlatá Praha začíná  –  večer Štefana Margity, pocta Petru Weiglovi, opera Bohuslava Martinů a Amerika od Kafka Band

Je to tady! Festival Zlatá Praha, to nejlepší z tance a hudby!

55.ročník festivalu Zlatá Praha začíná ve středu 19. září 2018.

Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art říká: „Letošní ročník je významný tím, kromě toho, že je to jubilejní ročník,  že se nám podařilo dostat do soutěže 87 snímků, což je nejvyšší číslo za posledních nejméně pět let.“

Vladimír  Polívka, Štefan Margita, a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA Tomáš Motl

Čeká na nás např. legendární Rusalka v podání Magdy Vášáryové s hlasem Gabriely Beňačkové (pocta režiséru Petru Weiglovi, který zesnul tento rok).

Zahajovací večer patří i letos světoznámé pěvecké  osobnosti, pěvci Štefanu Margitovi. Ten si ve středu 19. září pozve na Novou scénu hvězdné hosty – Hanu Zagorovou (je výjimečnou událostí, že Štefan Margita a Hana Zagorová zazpívají spolu),  Martina Chodúra, Miro Žbirku nebo sopranistky Kateřinu Kněžíkovou a Simonu Šaturovou. Moderuje živě Libor Bouček, přímý přenos bude vysílán na ČT Art.

Štefan Margita odkrývá své pocity: „ Zpívat doma v Čechách  je to nejdůležitější a člověk má největší trému. Když jsem v Metropolitní opeře nebo v La Scale, jsem klidnější. Vzpomínám si, jak jsem dělal svůj narozeninový koncert a měl jsem tak děsnou trému než jsem vstoupil na jeviště.., ale to je spíše takový pocit zodpovědnosti a zřejmě čím budu starší, tím to bude horší.

Teď určitě budu mít opět trému, ale těším se na to, máme tam ten večer  úžasn Siou sestavu lidí. Už teď mohu potvrdit, že dokonce i Miro Žbirka potvrdil účast, takže společně zazpíváme.“

Štefan Margita

Tomáš Motl, upřesňuje: Letos se do soutěže přihlásilo 87 snímků ze 14 zemí světa, jsou mezi nimi skvosty i rarity.  Vedle baletů a oper nás Švédský rozhlasový sbor  zavede pětadvacet metrů pod zem, do prvního jaderného reaktoru Švédska, nebo baletní soubor CNC Ballet de Lorriaie na fotbalové hřiště.  V soutěži jsou i pořady, kde vystupuje 100 klavíristů, 50 klavírů a jeden Lang-Lang, ve kterých se na pódiu Baletu Pařížské opery objeví tisíce malých míčků  nebo baletní projekt, na němž spolupracovala hudební skupina Queen, módní dům Versace a vizionářský choreograf Maurice Béjart. Zajímavostí festivalu je jméno – Carmen!

Festivalové snímky mohou diváci zhlédnout od 19.-22. září na Nové scéně Národního divadla, vždy od 10 do 19 hodin.

Tanec či klasická hudba oživí budovu Themosu projekcemi šesti snímků.

420 People (zakládající člen Václav Kuneš je letos také poprvé porotcem ve StarDance) a jejich show Best of  ukáže to nejlepší, co v souboru 420 People za posledních pět let vzniklo.

Zeptali jsme se….

Jaký máte vztah ke společenským tancům? Chodil jste do tanečních?

Václav Kuneš:

„Nevěnoval jsem se společenským tancům,  ale můj táta  tenkrát tančil v jedné  amatérské asociaci společenských tanců,   jeho dva také  bráchové tančili  a  my jsme na to jako děti každou neděli v televizi dívali. Později jsem začal chodit na konzervatoř, do tanečních jsem neměl čas chodit, ale na plesy jsem chodil. Něco jsem pochytil od táty  a dále jsem měl partnerku, která t o uměla. Velmi rychle  jsem to chytal, navíc  ples od tanečníků nepředpokládá žádný velký výkon, takže to jsem zvládalJ  Několikrát jsem i dělal představení, kde jsem užil figury ze společenských tanců.  V našem  posledním představení mám e dokonce mnoho  prvků ze společenských tanců. Tanečníci jsou všestranní, takže je krásné si různé styly půjčovat.“

Václav Kuneš

Když se různé styly prolínají, nevznikne tedy  nakonec jeden takový univerzální tanec?  Nezaniknou některé styly?

„To je jako s vařením… Je to už léta velká  móda, fusion   toho a toho a toho. Záleží na množství, kolik čeho  dáte a  jak to budete prezentovat. Některé věci jsou více podařené, některé méně a tak je to i s tancem.  Já se nebojím toho, že by nějaké styly ať už historické nebo dlouhodobé  nějak zanikly tím, že se budou  spojovat do fúzí. Naopak, pokud chce tanečník styly  propojit,  tak je  musí  naprosto  dobře ovládat, musí dojít až ke kořenům. Takže z toho nemám strach.“

Zkusil byste si např. latinu s někým ze StarDance?

„Mám k tomu obrovský respekt,  ale zkusil bych si to rád, pokud by taková možnost byla. Každý ten styl současný tanec obohatí.  Ale  na sto procent bych tomu musel věnovat adekvátní čas, protože tím, že zasedám v porotě,  je veliké riziko, že bych si udělal ostudu“

Děkujeme

Za účasti skladatelky Sylvie Bodorové uvidí diváci  film Hudba je nejkrásnější dar a v 13.20 začne promítání koncertu alba Zámek skupiny Kafka Band.  A tato skupina také ovládne Novou scénu, po Zámku převedla do hudební podoby nedokončený fragment Franze Kafky, Ameriku.  Pocta Petru Weiglovi, filmovému, televiznímu a divadelnímu režisérovi,  který letos zesnul, proběhne ve Velkém sále.  Na jeho počest  se filmového zpracování Rusalky zúčastní herci a protagonisté, Magda Vášáryová, Gabriela Beňačková a Milan Kňažko.

Štefan Margita a Vladimír Polívka s logem festivalu ZLATÁ PRAHA (v pozadí)

Premiéru televizního zpracování komorní opery Bohuslava Martinů „Čím lidé žijí“, která se ocitla v nejužším výběru nominací na cenu International Opera Award, uvidí diváci v pátek večer.

Festival  tradičně zakončí slavnostní předávání cen 55. Mezinárodního televizního  festivalu Zlatá Praha, v sobotu od 20.00 hodin.

Pátek 21. září  čeká na nadšené tanečníky StarDance, které roztančí piazzetu  Národního divadla. Programem provází  dvojnásobný vítěz  StarDance Jan Onder, který je také jeho dramaturgem.  Setkat  se tu můžete s hvězdami StarDance – Oldřichem Navrátilem a Kamilou Tománkovou,  moderátorkou  Jolanou Voldánovou s Janem Tománkem, Danou Batulkovou, úžasnou herečkou,  Kateřinou Baďurovou, rekordmankou  ve skoku o tyči a atletkou,  Marií Nahodilovou, klientkou centra Paraple,  Markem Zelinkou, vítězem StarDance, Veronikou Lálovou, vítězkou minulého ročníku StarDance a finalistou Michalem Padevětem. O hudební zážitek se postará Radek Banga,  skladatel a zpěvák skupiny Gipsy.cz.

Jana Ondera můžete vidět také v příběhu Freda Astaira a Ginger Rogers v inscenaci Chytání větru, která proběhne ve čtvrtek 20.září ve Studiu Ypsilon od 19.30 hod.

Tanečníci si rozhodně nesmí nechat ujít  představení „Chvění“ Petra Zusky, které odráží nejistoty našich životů, to, že neměnnost světa  je jen zdání. Působivá inscenace je inspirovaná básní Vladimíra Holana „Poslední“.

A opět stejní protagonisté – tentokrát v opačném pořadí –  Vladimír Polívka a Štefan Margita

V sobotu Zlatý den Zlaté Prahy nabídne bubenická a akrobatická vystoupení, koncerty a workshopy či ukázky  repertoárů profesionálních baletních souborů. Celým dnem provází Vladimír Polívka, který  slibuje dobrou zábavu:  „Těším se na StarDance, přijde  Michal Necpál, který letos také tančí  v soutěži a  povede workshop. Elektronickou tužkou bude  vyhodnocovat tance ze StarDance, k tomu se budou moci připojit děti i já. To mě velice baví, takové hodnocení jako např.  ‚Michal Necpál mohl udělat dva kroky vlevo, neudělal je a tím pádem narazil do kameramana…‘ Jsem opravdu rád, že se mohu účastnit Zlaté Prahy, je to oslava pohybu, divadla a kultury vůbec. Miluji tyto věci. Nevýhoda moderování je, že se na ně  moc připravit nedá. Sice se podrobně připravím na program a na vystupující, ale pak už jen sleduji, co se děje.“

Syn Bolka Polívky – Vladimír Polívka

Budovu Národního divadla můžete projít při speciálních prohlídkách, schodiště zdobí výstava Anny Rasmussen s názvem „Před oponou, za oponou“. Ale také se můžete přesunout do klubu Lávka, který bude po dva večery a dvě noci dějištěm tančíren (tančí se tango, salsa či bachata).

 Foto: Eva Smolíková

Česká televize,

TANEČNÍ MAGAZÍN