Měsíc: Září 2017

Festival Zlatá Praha se blíží!

Nenechte si ujít setkání se Štefanem Margitou, Zuzanou Růžičkovou či s hvězdami Stardance

Je libo osobní setkání se Soňou Červenou, Štefanem Margitou nebo Zuzanou Růžičkovou?

Stověžatá, magická, Zlatá. To třetí bude pro Prahu platit od 27. do 30. září, kdy se po čtyřiapadesáté uskuteční festival Zlatá Praha. Tentokrát se můžete těšit na skutečně pestrý program. Adam Plachetka, Štefan Margita, Petr Zuska, Soňa Červená nebo hvězdy StarDance. To jsou jen některé z osobností, které letošní ročník ozdobí.

Sérii slavnostních večerů letos zahájí skutečná lahůdka. Světově proslulý basbarytonista Adam Plachetka a jeho hosté, mezi nimiž bude figurovat Eva Pilarová, Dasha nebo Leoš Mareš, který celý večer uvede, vystoupí na velkém koncertu, který bude z Nové scény Národního divadla živě přenášet ČT art. Vstupenky lze koupit v předprodeji na stránkách Národního divadla. Další dva večery budou věnované jednomu českému a jednomu slovenskému umělci, jejichž sláva rovněž dalece překročila hranice střední Evropy – řeč je o Štefanu Margitovi a Petru Zuskovi. Vstup je zdarma a zbylé volné vstupenky lze zarezervovat na vstupenky@ceskatelevize.cz

Festival Zlatá Praha

Taneční magazín

Festival Open MANA

Nová představení ve Vršovickém divadle ve dnech 3.- 5.října

Open MANA zve 3.-5. října do Vršovického divadla na nová představení

Nové umělecké směřování divadla chtějí začátkem října v třídenním pilotním  festivalu Open MANA představit jeho iniciátoři Adam Halaš a Lucie Trmíková.  Krátce po Zažij město jinak se tak opět Vršovické divadlo a přilehlé prostory otevře veřejnosti. Od 3.-5. října uvede hned tři představení v nové dramaturgii, na které chce od nového roku přilákat své návštěvníky.

Vyústění dlouholeté spolupráce Jana Nebeského, Davida Prachaře a Lucie Trmíkové vedlo v roce 2011 k založení Jedl z.s. Po dohodě s vedením Vršovického divadla MANA budou jeho inscenace tvořit základní dramaturgickou linii. Začátkem října se tak v divadle a přilehlých prostorech uskuteční zahajovací otevřený festival Open MANA, představující nové umělecké směřování divadla.

Ve třech dnech proběhnou tři divadelní představení: Miluji Tě jak po smrti, Reynek/ Slova a obrazy z Petrkova, Dvojí domov /z Čepa v režii Jana Nebeského. Diváci v nich uvidí Davida Prachaře, Ondřeje Pavelku, Lucii Trmíkovou, Miloslava Königa v hudebním doprovodu Emila Viklického, Martina Dohnala, Miroslava Hloucala. Součástí festivalu budou i další doprovodné akce: v prostoru na ulici před divadlem BUSKING MANA, verni sáž obrazů Igora Korpaczewského či projekce fotografií Bohdana Holomíčka ve foyer divadla.

Cílem festivalu Open MANA je oslovení co nejširší veřejnosti, otevření divadla lidem všech věkových kategorií a představení nové dramaturgické linie jako uměleckého otevřeného prostoru, aby se Vršovické divadlo MANA stalo nejen významným kulturním centrem Vršovic, ale i důležitým bodem na kulturní mapě Prahy.

 

Program festivalu:

3.10.2017

17.30  BUSKING MANA – prostor na ulici před divadlem

18.00  Vernisáž obrazů Igora Korpaczewského vzniklých v průběhu repríz inscenace     Dvojí domov – foyer divadla

18.00 projekce fotografií Bohdana Holomíčka – foyer divadla

19.30  představení Miluji Tě jak po smrti – sál divadla

 

4.10.2017

19.30 představení Reynek / Slova a obrazy z Petrkova – sál divadla

21.00 projekce fotografií Bohdana Holomíčka – foyer divadla

 

5.10.2017

19.30  představení Dvojí domov / z Čepa – sál divadla

21.00  projekce fotografií  Bohdana Holomíčka – foyer divadla

Nenechte si ujít: 

Miluji Tě jak po smrti

Dvě velké básnické osobnosti Elsa Lasker Schülerová a Gottfried Benn, židovka a nihilista, který na rok propadl nacismu.

Dvě herecké osobnosti, Karel Dobrý /v alternaci s Miloslavem Königem/ a Lucie Trmíková.

Dva excelentní hudební skladatelé Martin Dohnal a Emil Viklický.

Dialog lásky a bolesti. Dialog dvou hudebních žánrů. Tvůrčí souboj. Radost ze hry, divokost a vášeň. A humor.

Reynek 

Představení věnované velkému básníkovi a grafikovi Bohuslavu Reynkovi. Slova a obrazy pronikající pod kůži, zarývající se do morku. Svědectví o dialogu duše s Bohem, který je někdy tak nesnesitelně daleko a někdy tak děsivě blízko. Slova a obrazy z Petrkova, fotky Bohdana Holomíčka a hudba Martina Dohnala.

Dvojí domov 

Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy.“ Brány této druhé reality skrze texty Jana Čepa v inscenaci Dvojí domov otevírá Lucie Trmíková, David Prachař, Ondřej Pavelka a Jan Nebeský. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Přímo na scéně vytvoří velkoformátové plátno malíř Igor Korpaczewski.

Simona Martínková 

Taneční magazín

 

 

Black&White zahájilo podzimní sezonu v divadle Ponec

Pět premiér, nová divácká tribuna a kurzy pro veřejnost – to je Ponec na podzim roku 2017

Divadlo Ponec zahájilo 17. září podzimní sezonu inscenací Jany Vrány Black&White, která tematizuje rozdílnost i jednotu ženského a mužského principu. Navazuje tak na linii silných společenských témat, v jejímž duchu se nesl letošní ročník festivalu TANEC PRAHA.

Tanečně-vizuální představení vzniklo v koprodukci s multižánrovým festivalem Prague Pride a ukazuje nejen, že mužský a ženský princip dřímá v každém z nás, ale především, že zdánlivě protikladné síly tvoří přes svou odlišnost jeden celek. „Klademe si za cíl popřít klamnou iluzi duality,“ vysvětluje Jana Vrána a dodává: „Jsme si totiž jistí, že bílá i černá jsou dvě naprosto rovnocenné barvy, podstatné pro náš život.“  Inscenace je tanečním sólem Jany Vrány, která se zde ukazuje v několika podobách. Autorem kostýmů a líčení je Renee Vidourková, hudbu složil na míru představení český DJ a producent hiphopové skupiny PSH Mike Trafik.

A jaké je její nejnovější představení Black&White? Z naprosté tmy se vynořuje postava, která dlouze stojí ozářená žlutým světlem, černé sako napůl oblečené a napůl svlečené dává v kombinaci s bílou barvou jednoznačně  najevo, že uvnitř bytosti se skrývá přesně půl černé a půl bílé. Těžko říci, zda má performerka na sobě  kalhoty  či sukni, však také v průběhu představení se z černých kalhot stává bílá sukně. A z tenisek jsou lodičky. Tisíce  rychlých přesných pohybů na místě, které sice možná nic konkrétního neříkají, zato  přináší  prostor pro divákovu fantazii a dokazují, že na přesné a k dokonalosti dovedené pohyby Jany Vrána se zkrátka dobře dívá. Tanec se odehrává povětšinou ve tmě, Jana pracuje  se světelnými a zvukovými efekty,  je tedy co pozorovat.  Zajímavý je moment, kdy se ze tmy vynoří bílý kříž, který zlověstně bliká a posléze mění barvy.  Protikladná slova, která zazní z reproduktorů, nás nutí k zamyšlení, o co tu vlastně jde.  Přesto si z tohoto dílka, které trvá asi 45 min, neodnáším žádný konkrétní závěr, myšlenku  či příběh, vnímám spíše sled pocitů.

Půjdete-li tedy do divadla na Black&White, těšte se na  perfektní tanec doplněný světelnými efekty, což je příjemný zážitek.

Zeptali jsme se ředitelky festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové …..

Jaké si odnášíte dojmy z  představení Black&White?

„Já mám Janu Vrána opravdu ráda, protože má radikální názor  a jde si za svým cílem. Když se rozhodne pro nějaký koncept, tak ho skutečně dodrží a neuhne ani o píď, je velmi precizní. Navíc pracuje se skvělou výtvarnicí a má kolem sebe zajímavý tvůrčí tým, který je schopen vnímat hodnoty stejně jako ona. Možná je její tvorba pro někoho příliš schematická nebo mechanická, ale ona vyjadřuje nějaký životní pocit.   Společnost dnes silně inklinuje k tomu, aby nás dělila na černou a bílou, vidí jen  kladnou a zápornou stránku toho, co se kolem nás děje. Ale nuance  nám unikají a myslím si, že Jana toto vyjadřuje ve svém projektu velmi přesně a já jsem schopná se s tím ztotožnit.“

Ředitelka festivalu Tanec Praha dále  informovala diváky, že se mohou těšit na novou diváckou tribunu,  která má po stranách navíc malé balkonky a větší komfort pro nohy a právě na tomto se přes léto pracovalo.  Yvona Kreuzmannová dále představila další čtyři premiéry, které v divadle Ponec proběhnou  a novinkou jsou také lekce ta nce pro& nbsp; veřejnost,  umělci z divadla Ponec povedou tyto hodiny  od října do května.

Na závěr večera  bylo připraveno výborné občerstvení.

A nám nezbývá než popřát divadlu Ponec i festivalu Tanec Praha úspěšnou sezonu 2017/18.

Eva Smolíková, Katka Kavalírová

Foto: Eva Smolíková, divadlo Ponec

Taneční magazín

Temná je noc

Nová inscenace v divadle MANA

Poetickou inscenaci zobrazující fiktivní setkání mladičké Terezie z Lisieux a životem zklamaného Friedricha Nietzscheho uvede 7. 9. v premiéře Vršovické divadlo MANA. Hra Terezie z Lisieux: Můj bratr Nietzsche nabízí na pozadí setkání dvou významných osobností také střet náboženství a ateismu i modernějšího a konzervativního pohledu na víru v prostředí karmelitánského kláštera v Lisieux. Bridget Edman získala za tuto hru první místo v mezinárodní soutěž i International Competition for Religious Drama.

Co může mít společného Friedrich Nietzsche se svatou Terezií z Lisieux? On hlasatel smrti Boha a ona svědkyně Boží přítomnosti? Stojíme před dvěma protikladnými světy. Krásnou a laskavou Terezii potkáváme na sklonku jejího života, kdy trpí chrlením krve. Ve svých vidinách se setkává nejen s Nietzschem, ale i s hlavním protagonistou jeho díla: Zarathustrou. Co by mohlo spojovat dva tolik rozdílné světy? Čí Bůh je mrtev? Jsme schopni si ve své úzkosti a utrpení porozumět?

Bridget Edman měla odvahu se do toho pustit, studovat je a zaměřit se na ideje, které ovládaly jejich život. Překvapivě odhalila některé důležité aspekty, které spojují jejich životní zkušenosti, ba dokonce je sbratřují. Rozhovor mezi dvěma tak rozdílnými osobami je prostý, střízlivý, zaměřený na málo věcí. Proč? – ptá se ona – nedělit se o strach a samotu? Proč se nestát přáteli? Proč nejít společně, nezáleží na tom kam, i třeba na okraji propasti, ale společně? Její výzva je naléhavá.

Bridget Edmann se narodila v roce 1957 ve Švédsku v luteránské rodině, po pobytu v Holandsku a Velké Britanii se odstěhovala do Durbanu v Jižní Africe, obrátila se na katolickou víru a v roce 1978 vstoupila do řádu bosých karmelitek v Johannesburgu. Nyní žije v klášteře v Kapském městě.

Temná je noc /Terezie z Lisieux: Můj bratr Nietzsche

premiéra: 7. 9. 2017

reprízy: 25. 9. a 12. 10. 2017

Simona Martínková 

Taneční magazín