Tanec Praha zahájila primátorka a Sidi Larbi Cherkaoui

V neděli 28. května 2017 byl v hypermoderní hale Forum, v Praze 8, Karlíně, zahájen již devětadvacátý ročník prestižního mezinárodního festivalu Tanec Praha. Bude probíhat do 28. června 2017 nejen v Praze, ale i v dalších devatenácti městech Čech i Moravy.

Tam, kde kdysi bývávaly výrobní haly kotlárny socialistického koncernového podniku ČKD Dukla Karlín (a ještě dříve historický podnik Breitfeld a Daněk) nyní již tři roky sídlí nejmodernější multifunkční kulturní sál v Praze – Forum Karlín. S hledištěm pro tři tisícovky osob. A právě v něm byl ve večerních hodinách v neděli 28. května 2017 slavnostně zahájen již devětadvacátý ročník mezinárodního tanečního festivalu Tanec Praha.

Vlastní zahajovací ceremoniál obstarala ruku v ruce se zakladatelkou a ředitelkou festivalu Yvonou Kreuzmannovou primátorka hlavního města Prahy paní Adriana Krnáčová. Vtipně připomněla své dětské baletní krůčky a vysvětlila, že posléze se raději věnovala sportování. Obě dámy pak přestřihly pomyslnou „otvírací lentu“ festivalu. A pódium mohlo patřit tomu nejlepšímu, co současný světový tanec nabízí. Souboru Eastman vlámského tanečníka, choreografa i hudebníka Sidi Larbiho Cherkaouie. A jeho strhujícímu představení „Fractus V“.

 

Sidi Larbi je výjimečnou osobností světových pódií výrazového tance. Nejen, že vymýšlí neotřelá choreografická sdělení, komponuje hudbu a sám tančí i je multiinstrumentalistou, scénickým výtvarníkem, ale zároveň hledá a nalézá souvztažnosti mezi tancem i filosofií. Pro „Fractus V“ byl Larbi inspirován učením amerického filosofa židovského původu Noama Chromského. Obzvláště jeho obhajobou takzvané „společné řeči“. A kde jinde společnou řeč nalézat, než v tak kosmopolitním oboru jako tanci?

Mimo vrcholných výkonů tanečníků ze skupiny Eastmen zaujala hudba. Jak „východní“ jméno souboru tak trochu napovídá, byla v hlavní linii ohlasem idické hudby. Její vrcholné momenty připomínaly sólové období exčlena Beatles George Harrisona či nezapomenutelného indického hudebního barda Ravi Shankara. Tomu napomáhaly i sitáry, tambury, autoharfy i další nástroje charakterizující tento hudební trend. Indicky znějící muzika nebyla jediným hudebním východiskem „Fractusu V“. V kontrastním střihu se zde objevily klavírní motivy, za něž by se nemusel stydět ani Edvard Hagerup Grieg. Ty naopak střídaly pas áže harfy s klavírem slovanské melodiky, místy připomínající i důvěrně známé skladby Bohuslava Martinů. A nezapomnělo se ani na diskotékový styl.

 

Stejně mnohovrstevný byl i baletní styl. Složité velkoplošné lidské obrazce střídal step. Náhle kontrastně zaplnil pódium styl Lindy Hop. V přímém kontrapunktu se zde objevovaly prvky flamenca, break dance, ale i hip-hopu. Tanečníci kontinuálně prolínali s muzikanty. Chvílemi se stávali i kulisáky a stavěči scény či stepovacích desek.

Ačkoli bylo v hledišti přísně zakázáno fotografovat, fotograf (dokonce s bleskem!) se objevil přímo na pódiu. V jedné z vrcholných pasáží celého večera. Ta pranýřovala určitou nenasytnou až bestiální touhu dnešních médií zachytit tragicky vypjaté obrázky života.

Fractus V“ byl zkrátka erupcí zdánlivě protichůdných námětů, nápadů a myšlenkových pochodů. Došlo v něm i na apelativní mluvené slovo. I jeho náladová poloha se neustále měnila. Od vážných pasáží až po humornou hyperbolu.

Pětasedmdesát minut nabitého představení tak divákovi uteklo, jako by se jednalo o půlhodinku pouhou! A není náhodou, že narvaný třítisícový sál ještě dalších deset minut tleskal vestoje.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se ukázal jako naprosto výjimečná světová osobnost, která je schopna dát souvislosti a řád i zdánlivě naprosto neslučitelným až ambivalentním prvkům. Nejen, že je umně poskládal v silný a mnohoznačný celek, ale dal naplno vyznít i jednotlivým fragmentům představení. Dokonale vystihl jejich jemné nuance i barvité valéry. Je skvělé, že se s jeho souborem budou moci diváci Tance Praha ještě setkat při společném projektu s domácím souborem 420PEOPLE. Konkrétně na představení „Premiéra + Faun“ v neděli 4. a v pondělí 5. června. Vždy od 20.00 hodin na scéně Jatka78. Ale na festivalu Tanec Praha vás toho čeká –  až do 28. června – daleko více!

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha a archiv hlavního města Prahy

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tancem proti předsudkům!

Motto letošního festivalu Tanec Praha „Tancem proti předsudkům“ hovoří jasně

Tancem proti předsudkům je motto letošního 29. festivalu Tanec Praha

Tento festival je výjimečný tím, že přiváží umělce téměř ze všech kontinentů – z Evropy, Asie, Afriky i latinské Ameriky. Cílem ředitelky festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové bylo propojit taneční umění  celého světa a zprostředkovat tak českým divákům představení, která odráží kulturu jednotlivých zemí a svět kolem nás.

 

Zeptali jsme se …

Yvonna Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha

Před rokem jste vyslovila přání dovézt do ČR umění ze všech zemí světa. Podařilo se Vám splnit si všechny své cíle?

„Musím říct, že se to opravdu velice zadařilo a  mám nesmírnou radost. Je skutečně riskantní jezdit po celém světě a vidět takové množství  představení. Tak  trošku jsem se bála, jestli to bude mít ten pravý efekt, zda to přinese zajímavé podněty a  zkušenosti,  ale jsem nadšená, opravdu.  Mé cesty mi nastínily   program na dva roky dopředu. Už i „ochutnávka“  představení, kterou přivážíme letos, ve své pestrosti a zajímavých tématech různých kontinentů odlišných kultur naladí diváka na  příští již 30. ročník, kdy se chceme těmto tématům věnovat opětovně.“

Když zhodnotíte celý svět, která kultura Vás nejvíce oslovila  a proč?

„To je hodně těžká otázka. Já mám ráda energii latinsko-amerických tanců a moc  mě tam zajímají kontrasty, ty jsou obrovské. Vztah člověka k přírodě, prostota člověka, která  na mě dýchne i v Africe a mezi tím to, co se děje v politice, korupce a vůbec celkově,  jakým tématům se ti lidé věnují.  V Mexiku mě zase do hloubky  zaujala historie a navázání na tradice mexické kultury. Protože tito lidé skutečně pronikají do hloubi duše, v jejich tvorbě je určitá obrazovost a obrazotvornost, která se odráží v atmosféře jejich  představení. Napojíte-li se na ni,  ocitnete se v naprosto  jiném světě, jako by  se  člověk narodil  na úplně jiné planetě. Takže pro mě je latinská Amerika  zajímavá a Afrika také, tam se určitě ještě budu vracet.

Vedle  toho asijská kultura, Indie, Čína, Taiwan a Tibet, to jsou zase úplně jiné impulsy, které se snažím nějak postupně zpracovávat. Z asiatů jsem letos vybrala  jen Korejky, příští rok chci přivézt jednu fenomenální Japonku. Těmito drobnými vstupy  chci, abychom si uvědomovali  hodnoty, které nás spojují napříč kontinenty. Věřím,  že příští rok se mi podaří přivézt i velké korejské představení, které je absolutně rezonující.“

Nezahlédla jsem nikde  eskymáky…

(Smích) …“je  pravda, že jsem se ještě nevydala do úplně všech míst, Grónsko jsem vynechala a Aljašku. Ale i severské země. Spolu s  mojí spoluředitelkou  Markétou Perroud  jsme hodně sledovaly  severské země a musím bohužel  říct, že jsme  některými trendy  zklamané.“

Jakými trendy?

„Určitá strohost vyjádření, jednoduchost přístupu. Jsem schopná poměrně rychle identifikovat, kdo je Fin, kdo Nor, kdo Dán podle určitých fenoménů jejich  představení. Tvůrci se dostávají do  šablon, které mi trošku nevyhovují. Chybí mi větší osobitost a originalita. Představení jsou chladnější, je to takový kalkul, proto mě baví ty  kontinenty, kde se nekalkuluje a emoce  jsou vyjádřeny přímo.“

Tanec Praha tímto mezinárodním tanečním putováním napříč kontinenty asi dosáhl určitého „stropu“. Budete se dále ubírat  mezinárodním směrem a  kam až můžete ještě dojít?

„My jsme opravdu dosáhli „stropu“, pokud jde o kvantitu. Určitě není účelem rozšiřovat festival do nekonečna a dělat vystoupení v 50-ti a více městech,  to by nás už úplně pohltilo. Důležité  je vydržet a klást  důraz na kvalitu, ta jednoduše  nepřichází sama o sobě. Letos je  taková žeň, velice  dobré období,  kdy jsme viděli  sérii představení, které nás zaujaly a můžeme  plánovat s předstihem.  Pamatuji si doby, kdy jsem tápala a  nebyla jsem přesvědčená, že mám jít dál. Tyto krizové  momenty, které zatřásly tanečním světem,  mě zase donutily přemýšlet o tom, zda mám co říct a jestli mi stoj&iacu te; za to, pokusit se to vyjádřit.“

Jak hluboký dopad by mělo na diváka přivážení tolika celosvětových představení?  Začali by lidé přes tanec vnímat a chápat více?

„Určitě ano. Je to cesta k tomu, abychom vnímali, že nejsme  středobod vesmíru, ale že na jiných kontinentech žijí stejné lidské bytosti a jsou také silné a dokáží nás oslovit.  Můžou nás  donutit k nějakému  zamyšlení,  že se ve světě dějí mnohem horší problémy, než jaké řešíme my. Zažila jsem  tanečníky z Mali, kde válka byla hodně častým  tématem,   utečenecké tábory nejsou jen v Evropě, jsou i na hranicích  některých západoafrických zemí. My Evropané jsme  někdy strašně sebestřední a zahloubaní jen do své problematiky.  Otevírat se v tanci novým kontinentům pro mě znamená i otevírat se  jiným kulturám a problémům, jakými se musí lidé zabývat a být tolerantnější.

Tanec nemá žádné jazykové bariéry  a tím je schopen  bourat všechny hranice a předsudky, které lidé mají. Proto  je letošním mottem právě „Tancem proti předsudkům.“

Děkujeme za rozhovor

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Fractus – hlavní událost festivalu Tanec Praha

Choreografii renomovaného belgického tvůrce Sidiho Larbiho Cherkaouia s názvem Fractus uvidíme v rámci festivalu Tanec Praha

Hlavní událostí  29. ročníku Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2017, který se bude konat 28. 5.-28. 6. v Praze a dlaších 18 obcích, je  choreografie renomovaného belgického choreografa Sidiho Larbiho Cherkaouia s názvem Fractus V. Autor  již v Praze vystoupil před 6 lety s představením SUTRA, v němž účinkovala početná skupina mnichů ze šaolinského kláštera.
Proč právě Fractus? Fractus znamená přirozený zlom nezbytný k růstu.  Larbiho inspiroval filosof Noam Chomsky, zvláště jeho obhajoba „svobody řeči“. Vnímá ji jako zásadní svobodu výrazu umožňující bourat tabu. Jedinec a společnost. Informace a manipulace. Zlomové momenty, které nás vždy někam posouvají. Dílo o nalomených vztazích je zároveň dialogem kultur.

Kromě choreografa proslulého zkoumáním nejrůznějších stylů jsou na jevišti další 4 tanečníci a 4 muzikanti s hlubokou znalostí hudby Japonska, Koreje, Konga a Indie. Background tanečníků je stejně pestrý: francouzský nový cirkus, americký Lindy Hop, španělské flamenco, německý break dance a hip hop… Rozdílnost spojuje. To právě nejlépe vystihuje letošní festival, který nese motto: tancem proti předsudkům.

Taneční magazín

Pohřeb až zítra

Premiéra inscenace Pohřeb až zítra proběhne 27.května

 

Ve Švandově divadle proběhla kostýmová zkouška komedie  Pohřeb až zítra, které se zúčastnila autorka Natálie Kocábová. Ta zde také s pozvanými novináři poprvé viděla úryvek z chystané inscenace, kterou s herci a hosty Švandova divadla nastudoval režisér Daniel Hrbek. První premiéra je už tento týden v sobotu 27. května.

Natálie Kocábová, která minulý týden oslavila 33 narozeniny, o hře řekla: „Napsala jsem hru o něčem, co mě skutečně a na denní bázi stresovalo – o ztrátě pocitu domova. A také o rozvodu, který je v ní všudypřítomný, a přesto jakoby nepodstatný. Mně ale připadá, že právě rozvody udělaly ve společnosti větší binec než obě světové války dohromady. Nešlo mi ale o sondu do této problematiky, napsala jsem prostě hru o jedné večeři rodiny, která ztratila svůj původní charakter.“

První premiéra je v sobotu 27. května, druhá v pondělí 29. května vždy ve velkém sále Švandova divadla.

 

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín