Měsíc: Květen 2017

Rozhovor s moderátorkou TINOU PLETÁNKOVOU

„Mám velmi ráda step.“

Tina Pletánková patří k našim nejznámějším a současně nejoblíbenějším moderátorkám. Svou nenuceností a přirozeným šarmem si získala srdce mnohých (nejen televizních) diváků. Když jsem se s ní setkal v – pro mnohé možná trochu nezvyklé – roli porotkyně literární soutěže, nemohl jsem si nechat uniknout příležitost ji vyzpovídat pro Taneční magazín. A to zcela jistě nejen o tanci.

Je o Vás všeobecně známo, že jste svou kariéru začala jako hudebnice. Jaký máte vztah k taneční hudbě?

„Taneční hudba? To je široký pojem. Ano, byla jsem aktivní hudebnicí, hrála jsem na akordeon a klavír. Oba nástroje nabízejí široký repertoár. Já osobně jsem nakonec vždy nejraději hrála světové standardy v jazzových úpravách. Taneční hudbou – obecně vzato – je prakticky téměř vše. Ovšem, zcela upřímně, nejméně blízká mně vždy byla taneční hudba diskoték.“

A chodila jste vůbec ve školních letech do tanečních?

„Ne. Osm let jsem totiž chodila do lidové školy umění v oboru lidové tance. Tam se tančilo mnohé, ale nejvíce tance východního Slovenska. Tím jsem nějak považovala svou pohybovou přípravu za splněnou. Navíc jsem pak pokračovala na konzervatoři v hudebním oboru, a vlastně mi na nic jiného nezbýval čas.“

Na který druh tance či baletu se ráda se zaujetím zajdete podívat do hledišť divadel či sálů?

„Mám velmi ráda step a velkorysé, velké obsazení. Třeba Lord of the Dance, Stomp. Ale naopak i komorní obsazení, jaké má třeba konkrétně projekt Wings pod vedením Pavla Strouhala.“

Vaši postavu obdivují nejen muži, ale závidí ji i Vám jistě celá řádka žen, co průběžně děláte pro ni i pro svou kondici?

„Nic. Na což nejsem hrdá. Jsem totiž v takovém životním běhu, že na pravidelný pohyb nemám čas, ani to možná nemám v sobě. I když si občas udělám pár protahovacích cviků, hlavně kvůli zádům a krční páteři. Jelikož jen z podstaty se dlouho žít nedá a tělo drobnou péči potřebuje.“

Pravidelně tedy sportujete?

„Ne. Jen v létě mě baví rekreačně kolo a plavání.“

Jak jste se vlastně od muziky dostala k moderování?

„Už na konzervatoři jsem poprvé moderovala naprostou náhodou nějaký koncert spolužáků z vyšších ročníků. A to byl vlastně můj vůbec první kontakt s mikrofonem, tedy vlastně mluveným slovem. Pak to byla ještě dlouhá cesta. V devadesátém roce jsem pak hned odjela do Rakouska, kde jsem aktivně hrála v Alpách. Ať už s místním letním orchestrem, či v malém uskupení – akordeon, housle, kontrabas. Anebo sama na akordeon a klavír v tamních luxusních hotelích. Po návratu, v roce 1992 jsem začala pracovat v rádiu Kiss. Ovšem tehdy jako vedoucí propagačních NIssan Patrolů. Kontakt s mikrofonem tam byl jen letmý. Roku 1994 jsem se pak stala ředitelkou magazínu Dotyk. Byla to revue pro vztah umění a byznysu, z mého pohledu šlo spíše revue o umění všeho druhu. A teprve v roce 1996 jsem šla – tak nějak náhodně – na konkurs na moderátory. Vyhrála jsem. A od té doby až do současnosti mne televize v podstatě neustále provází.“

Moderujete raději před kamerou či živé pořady, kde je přímý kontakt s divákem?

„To záleží… V televizi natáčíme před kamerou, ovšem já nejraději takzvaně naživo. Nerada předtáčím. Jde o kouzlo nevratného a maximální koncentraci. Když vysíláte naživo, je pro mne tím nejlepším hnacím motorem. Přenáší se to i na všechny ostatní a vzniká úplně jiná atmosféra. Rozhovory s hosty jsou pak pravdivější, často i vtipnější. Při předtáčení pořadu vždy počítáte s tím, že se to dá případně vrátit, přetočit. A to mne už zas tolik nebaví.“

Já však měl na mysli moderování nejen televizní…

„Naprosto jinou kategorií je moderování různých živých akcí. Tam mám raději méně oficiální pojetí. Moderovat večer dle protokolu, řízený jasným scénářem, který se ve finále spíše čte, samozřejmě zvládám. Velká zábava to zas tak úplně není. Ovšem provázet živý program, postavený sice na pár nutných ,pilířích´, kde zbytek je dán improvizací, je vždy zábavnější. Nepopírám, že i improvizace vždy pár záchytných bodů má, ale někdy se vše nakonec kouzelně rozsype… Živly někdy prostě vše hodí jinak a musíte se s tím umět vypořádat.“

Svého času jste byla i televizní „rosničkou“, věříte televizním dnes předpovědím počasí? Zvolíte si podle nich třeba své vybavení na víkend?

„Svého času… Ano, čtrnáct let, tuším… Předpovědím na druhý den věřím bez výhrad. Na třetí tak na 85 %. …a s dalšími dny to úměrně klesá. Sice v dnešní době předpovědní modely umějí mnohé, ale počasí je prostě počasí. Dlouhodobé předpovědi jsou věštěním.“

Potkáváme se spolu již pravidelně v porotě celostátní literární soutěže. Jaký máte názor na vyjadřování se a jazyk současné mladé „počítačové“ generace?

„Nelze to posuzovat generelně. V rámci literární soutěže člověk vidí esenci toho nejlepšího, nejen po stránce slohové, ale i gramatické. Nechce se mi moralizovat už té pozice ,odrostlejší generace´, ale jedno vím jistě. Nečte se, a tím, že se nečte, tak se vytrácí vyjadřovací schopnosti, schopnost používat složitější slovní spojení, schopnost vůbec využívat jazyk v jeho obrovské barevnosti. Čtení napomáhá i v gramatice. Zkrátka se vám určité mluvnické záludnosti vizuálně prostě usadí v hlavě… A tak bych mohla pokračovat. Jenže na druhou stranu: lidi dnes obecně nebaví číst ,písmenka´. I komiks je na ně někdy moc. Zkratka – to je to co lidi zajímá. Upřednostňují zkratku. Lze se tomu však dnes – v přívalu obrovských množství – informací vůbec divit?“

Píšete také sama aktivně?

„Někdy. Vlastně mám toho popsaného za posledních dvacet pět let docela hodně.“

A jakému žánru se věnujete?

„Úvahám, esejím, mnohdy politického charakteru.“

A kdo je Vaším oblíbeným literárním autorem?

„Na to se snad nelze ptát někoho, kdo pamatuje čtvrteční fronty před knihkupectvími. Přečetla jsem i Nanu od Emila Zoly. …to říkám s úsměvem. Zkrátka, přečetla jsem vše, co šlo. Co měli rodiče v knihovně. A mne to zajímalo všechno. V dětských letech jsem milovala knihy Františka Běhounka, později vše možné… Od Ludvíka Součka, přes Kanta, Huxleyho, Hellera, Orwella… Mohla bych pokračovat, ale nechci, aby to vyznělo, že jen vyjmenovávám plejádu autorů, abych vypadala sečtěle a přechytrale. Zkrátka, byla jsem a jsem čtenář. Jen mne teď štve, že nestíhám číst vše co bych chtěla.“

Co chystáte, pokud to není tajné, v současné době? Kde Vás mohou diváci vidět či potkat?

„Nevím, kdy přesně vyjde tento článek, ale zatím o nové pracovní záležitosti veřejně mluvit nemohu.“

Článek vyjde brzy, takže utajené to asi (prozatím) bude. Nicméně, chci poděkovat za upřímný rozhovor a držíme – i za čtenáře Tanečního magazínu – palce. A ať se daří!

Ptal se: Michal Stein

Foto: archiv TINY PLETÁNKOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s předním tanečníkem a choreografem VÁCLAVEM KUNEŠEM ze 420PEOPLE

„Práce s Larbim je pro nás dárkem.“

Absolvent pražské taneční konzervatoře Václav Kuneš má taneční praxi z Nederlands Danse Theater 2 a Nederlands Danse Theater 1 pod vedením Jiřího Kyliána. Jako tanečník spolupracoval s plejádou světových choreografů: O. Naharinem, H.van Manenem, W. Forsythem, P. Lightfootem, M. Ekem, J. Ingerem a mnoho dalšími. Získal ocenění Tanečník roku 2005 v Cannes ve Francii, za duet Scream and Whisper společně s Rihoko Sa to. Choreograficky působil v Laterně magice (Graffiti), NDT 2 (Perspective), Copenhagen International Ballet (Sweat Tears, Neen-ya), divadle Korzo (Paedocypris Pronetica – small fish), Station Zuid (Wishes and Fears, Ghost Note) v Holandsku a v souboru Ballet de l’Opera National de Bordeaux (Temporary condition). Na přelomu let 2006 a 2007 Kuneš připravil společně s Natašou Nov otnou a Ondřejem Kotrčem vlastní soubor současného tance pod názvem 420PEOPLE. Letošní rok tedy slaví (jak již v lednu Taneční magazín zaznamenal) 10. výroční sezónu. Setkali jsme se s ním u příležitosti jeho dvou různých představení na 29. ročníku festivalu Tanec Praha. Jelikož právě vrcholil světový šampionát v hokeji a 420PEOPLE ještě stále uvádějí program „Taneční pocta ping-pongu“, začali jsme o sportu.

 

Jste aktivním sportovcem? Děláte něco pro svou kondici?

„Sportu se tak nějak programově nevěnuji. Vlastně, do jisté míry ano. Jezdím téměř všude po Praze, na zkoušky, schůzky i na představení na kole. To kolo jsem si přivezl ještě z mého působení v Holandsku. Jinak se samozřejmě věnuji tanečnímu kondičnímu tréninku.“

Co vás jako soubor přivedlo k práci na představení o stolním tenisu?

„Zaujalo nás to norské ping-pongové představení Jo Strǿmgrena. On již předtím inscenoval představení s fotbalovou tematikou. Stolní tenis si prý vybral z důvodu, že oproti tomu fotbalu hledal pro další inscenaci v přímém kontrastu – podle svých slov – co nejméně mužný sport.“

Pro zajímavost, v Nizozemí vznikl asi před lety také zajímavý filmový, respektive televizní projekt „Footbalet. Ten dává do souvislosti choreografa Rudi van Dantziga a tanečníka Clinta Farhu s (loni zesnulým) trenérem Johanem Cruyffem a jeho tehdejším svěřencem fotbalistou (dnes také trenérem) Marco van Bastenem. Znáte z holandského působení van Dantziga či Clinta Farhu osobně?

„Sám jsem se s nikým z nich nepoznal. Obecně o nich vím.“

Pro „Taneční poctu ping-pongu“ jste tu působivou loutku převzali z Strǿmgrenovy inscenace anebo jste šli výtvarně a scénograficky vlastní cestou?

„Použili jsme typově loutku z původní inscenace. Je zajímavě, že jejím autorem byl český výtvarník žijící v Oslu. Nám udělal věrnou kopii pan loutkář Richard Maška, spolupracující s Divadlem Spejbla a Hurvínka.“

Po ping-pongovém představení jsem se předloni účastnil i vaší zajímavé besedy. Děláte je po každém představení? Jsou vaší tradicí?

„Snažíme se pravidelně. Samozřejmě, nikoli hned po premiérách. Často dojde i k zajímavé výměně názorů. Nakonec, sám jste byl předloni v Jatkách78 svědkem ostrého vystoupení třech slečen, které nás a zejména ,Taneční poctu ping-pongu´ nařkly z rasismu, sexismu, šovinismu a zejména z degradace všech žen. Jak vidno, tak i dvanáct let staré představení má u nás stále co říci…“

Budete v tom stolně tenisovém představení nadále pokračovat?

„Uvažujeme o jejím zájezdovém obnovení. Vlastně jsme jeho reprízy prozatím neukončili, mluvme tak spíše opravdu o jeho pokračování.“

V Praze hrajete jako 420PEOPLE na několika scénách. Převážně na Nové scéně, Jatkách 78 a také v NoDu. Máte někde hlavní zázemí, stabilní zkušebnu?

„A je v plánu vystupování ještě na další pražské scéně. Zatím nebudu prozrazovat její název, jelikož zatím je vše ve stádiu jednání. Ale takový, dejme tomu hlavní stan máme na Nové scéně pražského Národního divadla. O zkušebnu se tam dělíme ještě s Laternou Magikou a spolupráce nám velmi dobře vychází.“

Teď již aktuálně k festivalu Tanec Praha. Letos probíhá již jeho devětadvacátý ročník. Kolikrát se 420PEOPLE již na jeho fóru prezentovali?

„Počkejte, to budu muset spočítat. Tak už čtyřikrát. Pokaždé sem hodláme přivážet a zdejším divákům předvést zajímavé hosty. Letos jsme rádi, že se nám poprvé podařilo s Tancem Praha zařadit i relativně velké představení a to konkrétně naši premiéru od Sidi Larbiho Cherkaouiho s tanečníky z jeho skupiny Eastman. To vše vzniká za spolupráce mnoha koproducentů. Jsou jimi Eastman, Festival Tanec Praha, Jatka78 a samozřejmě 420PEOPLE. Každý ze subjektů do představení něco dává. Jatka78 například prostory a divácké zázemí, Festival Tanec Praha zase mezi jin&ya cute;m propagaci a my své výkony i další divadelní atributy. Děkujeme i za podporu Nadaci BNP Paribas a Státnímu fondu kultury a za záštitu Ministerstvu kultury, Národnímu divadlu, Magistrátu hlavního města Prahy a Zastoupení vlámské vlády v České republice.“

Ačkoli se festival jmenuje Tanec Praha, tak vyjíždí do různých krajů Čech a Moravy. Vy budete se souborem rovněž vystupovat i v Hradci Králové, v divadle Drak.

„Ve středu 7. června uvedeme v Hradci Králové od devatenácti hodin naše představení ,Paradiso´. Na něm jsem se podílel nejen choreograficky, ale rovněž – společně s Janou Prekovou – jako spoluautor scény. Jsem rád, že nám festival nabízí i výjezdy mimo metropoli.“

Divadlo Drak je doménou loutkových souborů a loutkářských festivalů. V „Paradisu“ také pracujete s loutkou či loutkami?

„Jedná se pouze o náhodu. S žádnou loutkou do Hradce Králové nejedeme! Tu používáme pouze v ,Taneční poctě ping-pongu´. Drak, sice tradiční loutkářská scéna, je v letošním roce prostě k dispozici festivalu Tanec Praha.“

Jedním z vrcholů letošního Tance Praha bude však vaše (již zmíněná) spolupráce se světově uznávaným belgickým choreografem Sidi Larbi Cherkaouiem a jeho souborem Eastmen.

„Ano, na ni se už velmi těšíme. Proběhne na Jatkách78 v neděli 4. a v pondělí 5. června od osmé hodiny večerní. Představení má dvě části. Jedna bude úplná premiéra. Ta ještě nemá vlastní název. V této části jsou čtyři tanečníci od nás a také čtyři od Larbiho. Je to nádherná spolupráce a souhra těchto mladých tanečníků. Druhou částí večera je uvedení Larbiho choreografie ,Faun´. Tu budu tančit já s Nicolou Leahey, která s Larbim spolupracuje již delší dobu a ,Fauna´ tak již tančila. Je to pro mě obrovská výzva, protože Larbiho ,Faun´ je fyzicky nesmírně náročný. Byl to vlastně Larbiho nápad. On si myslí, že to ještě zvládnu. ,Faun´ byl původně připraven ke 100. výročí narození světové veličiny Václava Nižninského. Mimo vlastní Larbiho choreografie je zajímavý i kontrastní kombinací hudby Claude Debussyho a novější z autorské dílny Nitina Sahwneye.“

Co tedy pro vás jako soubor znamená taková mezinárodní spolupráce významově?

„Pro náš soubor a jeho členy je práce se Sibi Larbim výbornou příležitostí, jak se zase někam posunout. A zároveň, jak posunout naše tanečníky. Práce s Larbim je pro ně skvělou školou a jsem pevně přesvědčen, že je to další unikátní kousek do mozaiky jejich kariéry. Spolupráce s Larbim je pro nás takovým svátkem. A zejména skvělým dárkem k 10. narozeninám 420PEOPLE.“

Působil jste léta v zahraničí, zejména v Nizozemí, jak byste porovnal tamní a zdejší taneční školství?

„Obecně je na zahraničních školách větší cirkulace lidí. Ať již žáků či profesorů. Velmi mne zaujala umělecká škola Codarts v Rotterdamu. Věnuje se mnoha žánrům, je kosmopolitní. Tím je o několik kroků napřed před českými školami. Ale konzervatoře spíše klasičtějšího charakteru v Haagu a Amsterdamu bych hodnotil zhruba na stejné úrovni, jako ty u nás. Naopak, asi nesrovnatelné je finanční zázemí a tím vznikající možnost živého uměleckého podhoubí. I když vzhledem k relativně nedávným rozhodnutím holandské vlády a jejím u směřování, ani tam nemají umělci úplně ustláno na růžích.“

 

Děkuji Vám za velmi zajímavé postřehy i za celý rozhovor.

MICHAL STEIN

Foto: archiv 420 PEOPLE a ČT

TANEČNÍ MAGAZÍN

Jedinečný Kokoschka za 35 milionů!

V Arthouse Hejtmánek chystají další zahradní aukci

Další, v pořadí už 6. aukci připravuje ve čtvrtek 1. června od 16 hodin galerie Arthouse Hejtmánek v pražské Bubenči. Nejvýše draženou položkou bude obraz Praha Oskara Kokoschky s vyvolávací cenou 35 milionů korun. Vedle kvalitních obrazů známých i nově objevovaných umělců se aukce u Hejtmánků už tradičně zaměří na unikáty z oblasti starožitností, nábytku a uměleckých řemesel, které do bubenečské vily lákají sběratele staré ho i současného umění. Předaukční výstava je otevřena do 31. května od 10 do 18 hodin. Aukce se pak bude opět konat venku, v malebné galerijní zahradě. Dražit se bude 195 položek, celková vyvolávací cena přesáhne 63 milionů korun.

Největší pozornost směřuje k „taháku“ aukce, jímž je tentokrát neobvyklý pohled na pražské panoráma, jak je na jaře roku 1937 zachytil z okna svého ateliéru Oskar Kokoschka. Obraz Praha, pocházející z významné pražské sbírky, je autorovým druhým nejrozměrnějším plátnem z cyklu pohledů na Prahu a vyvolávat se bude za 35 milionů korun.  Díla tohoto malíře se na aukcích objevují výjimečně a př i licitacích dosahují vysokých cifer. Kokoschkův rekord na českém aukčním trhu z minulého roku překročil částku 37 milionů a předpokládá se, že bude nyní Prahou překonán.

Lámání autorských rekordů nicméně galerista Tomáš Hejtmánek nepovažuje v chystané aukci za hlavní moment: „Trh s uměním prožívá konjunkturu a sběratelé i investoři stále prahnou po kvalitních dílech od známých umělců. Přesto se jako galerie dál orientujeme na hledání a objevování zajímavých děl i od zatím méně známých autorů, kteří u nás pak dosahují vynikajících výsledků. Velmi dobře dokážeme prodat i starožitnosti, plastiky, design a další krásné předměty „z denního života“. Ty budou z hlediska obratu vždy patřit k drobnějším položkám, potěší ale srdce mnoha znalců a sběratelů, k nimž se počítáme i my,“ říká Tomáš Hejtmánek, sám vášnivý sběratel, jehož aukční síň drží několik maxim právě v prodeji starého a užitého umění.

Vzácné staré umění

Staré umění reprezentuje v aukci například Madona s Ježíškem, něžná dřevěná plastika z druhé poloviny 15. století, oceněná na dubnovém 39. veletrhu starožitností Antique Hlavní cenou za nejlepší exponát. Položka startuje na 380 000 korunách. Její předchůdkyně, podobná Madona z přibližně stejného období, se u Hejtmánků vydražila zhruba před půl rokem za tehdy rekordní sumu jeden milion korun.

Zájem sběratelů přitahuje také polychromované modelletto Křest Krista, z okruhu slavného barokního sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, ze začátku 18. století s vyvolávací cenou 470 000 korun.

 

Brožík, Honsa, Mařatka i Filla 

Aukce u manželů Tomáše a Marie Hejtmánkových nabídne díla Václava Brožíka, Josefa Mařatky, Emila Filly, Josefa Šímy, Zdeňka Buriana a Oty Janečka a dalších umělců z širokého období od poloviny 19. až do konce 20. století. A také v jejich případech padne nejspíš hned několik autorských rekordů.

Obraz Václava Brožíka Ovce na pastvě z autorova ceněného „francouzského období“ zachycuje kolorit bretaňského venkova. Do aukce jde s vyvolávací cenou 1 200 000 korun.

Zajímavý prodej je očekáván i v případě obrazu Letní krajina vynikajícího českého krajináře Jana Honsy, spojujícího ve své tvorbě jedinečným způsobem vlivy impresionismu a secese (vyvolávací cena 600 000 korun). Efektním dílem zachycujícím vznešenou krásu i tajemství letní přírody je rovněž secesní malba Anděl Františka Urbana (650 000 korun). Tento obraz se stal i „patronem“ celé jarní aukce.

 

Cennou položku představuje Zápas býka se lvem od trvale žádaného Emila Filly, akvarelová malba tuší na hedvábí z roku 1938. Autor zde předznamenal blížící se válku. Vyvolávat se bude od 900 000 korun.

Za pozornost bude stát také prodej expresivního, neobvykle barevného obrazu Jaroslava Hněvkovského Adam a Eva, který malíř vytvořil ve 20. letech minulého století pod dojmem své druhé cesty do Indie (350 000 korun). Autorské maximum se očekává také u prodeje melancholické plastiky Vzpomínka, kterou kolem roku 1918 vytvořil mistr sochař Jaroslav Mařatka z bílého mramoru (180 000 korun).

 

Černý, Šíma, Burian, Hlinomaz, Janeček a další

Českou modernu reprezentuje Karel Černý s expresivním olejem Naříkající dívka z roku 1945, v němž vyjádřil pocit válečné beznaděje – licitovat se o něj bude od 1 400 000 korun. Jen o rok později je datován obraz Deštníkář od Bohumíra Matala. Krásná ukázka české poválečné malby, zachycující člověka v novém industriálním věku, se bude vyvolávat od 600 000 korun.

Poválečné období je dále zastoupené Josefem Šímou a jeho obrazem V Yerres z roku 1952 s vyvolávací cenou 1 800 000 korun. Šímův dílem lyrický, dílem snový obraz krajiny jižně od Paříže vyniká svěží barevností zelenofialových tónů, nad nimiž září jasně tyrkysové nebe.

Umění generace 60. let zastupuje půvabný olej Pták Moa od populárního „pravěkého“ malíře Zdeňka Buriana (650 000 korun). V aukční nabídce zaujme určitě také Můj nejhezčí obraz naivisty, za dozoru učitele Henri Rousseaua od malíře a herce Josefa Hlinomaze, dílo inspirované Francií a tvorbou „celníka“ Rousseaua (380 000 korun). Napínavá licitace s atakováním dosavadního autorského rekordu se očekává také v případě díla Oty Janečka Procházka astronautů (400 000 korun).

K výjimečným položkám z oblasti užitého umění patří třídílná ložnice navržená slavným architektem Dušanem Jurkovičem pro dívčí penzion Vesna v Brně. Soubor nábytku, se zachovanými původními prvky a v perfektním stavu, se bude dražit od 100 000 korun. Zajímavých cen dosáhne patrně i konvolut starých tisků v čele s čtyřdílným svazkem Civitates Orbis Terrarum,unikátním atlasem z konce 16. století s více než dvěma sty rytin, zachycujících podobu tehdejších významných světových měst (600 000 korun).

Ke sběratelským lahůdkám patří u Hejtmánků už tradičně také kolekce cenné habánské keramiky ze sbírky Oldřicha Blažíčka, v jejímž prodeji drží tato síň opět jeden z cenových rekordů: vyvolávat se bude v rozmezí od 50 000 do 70 000 korun za kus. K drobnějším, sběratelsky ale trvale zajímavým položkám patří také staré dózy a flakóny z 18. a 19. století, jejichž vyvolávací ceny jsou od 8 000 do 40 000 korun za kus.

Arthouse Hejtmánek, dům prostoupený krásou a uměním

Galerie Arthouse Hejtmánek se jako jedna z mála aukčních síní v Čechách orientuje nejen na klasickou aukční nabídku umění, ale vždy nabízí i zajímavé a cenné kusy z oblasti uměleckého řemesla a designu. Její prostory, prostoupené duchem umění a úctou ke všemu krásnému, slouží také jako prodejní galerie. Přestože na trhu působí pouhých pět let, její obrat ji na českém trhu vynesl mezi pět nejvýznamnějších aukčních domů u nás a je držitelem řady aukčních rekordů. Celkem se zde už vydražila díla za více než 200 milionů korun. 

 

 

Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

Taneční magazín

Festival Cirk-UFF začíná!

Cirk- UFF s mezinárodními hvězdami nového cirkusu startuje v Trutnově

 Podkrkonošská metropole se na několik dní promění v přehlídku českých i zahraničních novocirkusových souborů. V Trutnově startuje sedmý ročník festivalu Cirk-UFF. Od 31. května do 4. června se mohou diváci těšit na strhující akrobatické show často v experimentálním hávu, prolínající se s tancem, fyzickým divadlem i novou magií. Největší událostí bude bezesporu vystoupení australského souboru Gravity & Other Myths, jenž uvede horkou novinku Backbone. Z české scény se představí například Cirk La Putyka, Losers Cirque Company Bratři v tricku a mnoho dalších.

Mezinárodní festival nového cirkusu Cirk-UFF letos nabídne celkem osmadvacet představení patnácti souborů. Čeští i zahraniční účastníci budou mít možnost zažít nové představení Backbone mezinárodně respektovaného australského souboru Gravity & Other Myths. „GOM se celosvětově proslavili především inscenací A Simple Space, kterou s úspěchem hrají již několik let. Premiéru Backbone jsem měl možnost vidět v australském Adelaide a jsem přesvědčen, že má velkou šanci stát se výjimečným novocirkusovým počinem v celosvětovém měřítku. Extrémní akrobatick&eac ute; schopnosti členů souboru spolu s originálním přístupem režiséra Darcyho Granta, který se projevuje především v oblasti lightdesignu, použitých materiálů i zcela nového cirkusového náčiní, činí z Backbone vskutku strhující zážitek,“ popisuje ředitel a zakladatel festivalu Libor Kasík s doplněním, že Backbone se odehraje v Evropě pouze na dvou místech.

Lákadlem festivalu bude také představení Déluge francouzského souboru Compagnie SansGravité, které je směsí nového cirkusu a nové magie. Není bez zajímavosti, že ve Francii velmi úspěšné představení Déluge vyjíždí poprvé za hranice své vlasti. Cirk-UFF ale tradičně prezentuje i českou novocirkusovou scénu, letos dokonce formou oficiálního českého showcase, v jehož rámci budou moci soubory představit své projekty promotérům z Londýna, Paříže, Berlína, Vilniusu i dalších metropolí. Vedle známých souborů jako Cirk La Putyka, jenž představí svou novinku  Batacchio, či L osers Cirque Company, kteří odehrají dokonce dvě různé inscenace, chystá Cirk-UFF i několik premiér. Soubor Bratři v tricku chystá pro trutnovský festival premiéru představení Běžkařská odysea. Na Cirk-UFFu spatří světlo světa i Hrdinky, tedy nová show Cirkusu Tety, jež vznikla pod režijním a dramaturgickým vedením novopečeného držitele Thálie, Radima Vizváry. Další letošní novinkou pak bude představení Dukto mladého uskupení Cink Cink Cirk. To však jeho aktéři předvedou zatím pouze ve stádiu „work in progress“.

Co dalšího organizátoři chystají?

Největší počet lidí na běžkách

Letošní novinkou plnou zábavy a zážitků, bude pokus o setkání největšího počtu lidí na běžkách na jednom místě. Proč běžky v létě? „Na festival totiž přiveze pražský soubor Bratři v tricku představení Běžkařská odysea, jehož doménou je sebeironie, žonglování, předmětová manipulace, střídmá akrobacie, ale především humor. Diváky se proto pokusí nejen psychicky, ale i fyzicky vtáhnout do děje,“ upřesňuje Libor Kasík. Každý, kdo přijde na jejich představení v pátek od 18 hodin a sobotu od 16 hodin s běžkami (a botami, vázáním, hůlkami…), se může z apojit do happeningu a pobavit spolu s ostatními účastníky a účinkujícími sebe i diváky.

Již podruhé Cirkus Pride a „pruhovaná výzva“

V neděli 4. června opět oživí město tradiční pruhovaná výzva – průvod účastníků a účinkujících festivalu. Pořadatelé zvou proto všechny, kteří v sobě mají trochu (nebo i více) cirkusáctví, aby přišli v neděli v 15 hodin k UFFO oblečeni v pruzích. Každý pruhovaně oděný obdrží na památku festivalovou placku.

Brněnské LeGrando pro děti

Ani děti se nebudou nudit. Jako každý rok přijede brněnský Cirkus LeGrando a děti si budou moci vyzkoušet různé cirkusové disciplíny.

Tradiční parties

V sobotu a v neděli se mohou návštěvníci těšit na tradiční party v Uffu. Jejich náplň obstarají například DJ Mackie Messer, DJ Marionette, El Checo, Hadash, DJ Werian a Manouche.

 

Kompletní program festivalu je možno najít na webu festivalu: http://www.cirkuff.cz/.

 

Milena Patzaková

Taneční magazín