Nesklouznout k patosu

Taneční magazín se osobně účastnil besedy s uměleckým šéfem baletu naší první scény Petrem Zuskou. Jak se vyjádřil ke své zbrusu nové inscenaci „Chvění“? Co očekává od svého nástupce ve funkci? Jak vedla besedu Nina Vangeli – Hrušková? Kdo v rámci besedního odpoledne vystoupil s baletní ukázkou? Čtěte už právě teď a tady!

Těsně před premiérou nového baletu „Chvění“ se odehrála na Nové scéně Národního divadla v Praze vskutku zajímavá beseda. Byla věnována uměleckému šéfovi zdejšího baletu Petru Zuskovi. Vedla ji uznávaná kritička, publicistka a choreografka Nina Vangeli – Hrušková. Během akce došlo i na ukázku z inscenace „Chvění“.

Uznávaný tanečník, choreograf a umělecký šéf baletu Národního divadla v Praze Petr Zuska se bilančně zamýšlel nad svými úspěchy, prohrami i životními uměleckými peripetiemi. Měl k tomu ostatně důvod, po patnácti letech totiž končí v pozici uměleckého šéfa baletu naší první scény.

Valná část úvodu úterního odpoledního setkání byla věnována aktuální premiéře „Chvění“. Petr Zuska se obšírněji věnoval zejména koprodukci hudby od dvou autorů, polského komponisty moderní hudby (již zesnulého) Henryka Góreckého a našeho soudobého barda moderního folklóru Jiřího Pavlici. Ostatně, „Chvění“ se jmenuje i právě Pavlicovo hudební album z roku 2007 s podtitulem „Suita dialogů“. A právě dialog byl jedním ze zásadních stavebních kamenů nové baletní inscenace ND. Dialog mezi tanečníkem i hudbou, dialog mezi duem tak rozdílných komponistů, dialog mezi tancem a verši Vladimíra Holana a Jana Skácela, dialog mezi hudbou a sochami Olbrama Zoubka. Pro úplnost dlužno podotknout, že „Chvění“ již Petr Zuska inscenoval v Brně. Avšak v úplně jiném aranžmá.

Paní Nina Vangeli – Hrušková byla trpělivou zpovídající. Dávala Petru Zuskovi svým barvitým spektrem otázek mnoho nových impulzů. Možná, že pouze v několika místech zbytečně „utnula“ Zuskův slibně se rozvíjející monolog?

Krátkou ukázkou ze „Chvění“ si posléze publikum Nové scény podmanila Nikola Márová s Giovanni Rotolou. Oba v praxi dokázali, že Zuskovy choreografie mají neopakovatelný rukopis. Sám jejich autor dodal, že jedna z jeho zásad zní: „Nesklouznout k patosu.“ Samozřejmě, není míněna dogmaticky a bezezbytku na jakýkoli titul.

Velice taktně se spíše po špičkách přešlapovalo kolem osobnosti Zuskova nástupce Filipa Barankiewicze. Ačkoli v rozhovoru publikovaném roku 2014 jej Petr Zuska plně podporoval, nyní se nestavěl ke všem jeho uvažovaným krokům úplně kladně. Ale projevil diplomatický takt a jejich názorový střet příliš nerozmazával.

Řeč se stočila i na nový dokumentární film České televize, který o Zuskovi a hlavně se Zuskou natáčí renomovaný režisér baletních a tanečních profilů Martin Kubala.

Končící šéf baletu se nemohl nevěnovat ani svému dalšímu autorskému projektu „Sólo pro nás dva“, který připravuje ve spolupráci s hudebníkem, písničkářem a textařem Jaromírem Nohavicou. Bude v něm i tančit.

Celá beseda, včetně odpovědí na divácké dotazy, již poněkolikáté dokázala, že Petr Zuska je citlivý umělec, ale i schopný manažer s potřebnou vizí a léty prověřenými zásadami.

FOTO: ARCHIV ND

MICHAL STEIN
TANEČNÍ MAGAZÍN

Napodruhé a s rozpaky

V tradičním stánku nonkonformního a tanečního divadla „Alfred ve dvoře“ proběhla odložená druhá premiéra neobvyklé „Startup Comedy“. Za celým projektem stojí mladá a dravá agentura „Corrupt Tour“, jinak také organizující neotřelé výlety po sídlech zbohatlíků známých z korupčních skandálů. Jak vypadalo jejich představení předem označované jako „ekonomický kabaret“?

Napodruhé jsem se vydal do pražského divadla „Alfred ve dvoře“ na představení „Startup Comedy“. Jak již v Tanečním magazínu (téměř před rokem) vyšlo, druhá premiéra této ojedinělé akce (konkrétně ve středu 4.5. 2016) se prostě z technických důvodů nekonala. V sobotu 4. března jsem měl už štěstí. Šel jsem do „Alfredu ve dvoře“ s očekáváním. Bude představení, které je umístěno i na webových stránkách “České dědictví Unesco“ tak jedinečné? Jak naplní celovečerní formát představení pořádající agentura „Corrupt Tour“? Přesně ta, která s herci trvale spolupracuje při svých netradičních zájezdech po sídlech pražských „korupčních zbohatlíků“. Respektive na výpravách po „výsledcích práce“ různých stavebních lobby.

Předem musím vyzdvihnout jedinečnost, respektive ojedinělost, celého představení. Když dobře počítám, tak loni došlo pouze k jediné premiéře této netradiční inscenace. Druhá byla již z technických důvodů zrušena. Nyní jsem tedy přítomen jejímu druhému provedení. A hned to následující třetí (v úterý 7. 3. 2017) již bylo deklarováno jako derniéra!

Je svobodnou volbou každého umělce či souboru uvést jména účinkujících. Divadelní program „Startup Comedy“ skýtal jen jakýsi „telefonní seznam jmen“ označený jako „autorský tým“. Chápu tím, že celek má být prezentován jako kolektivní dílo? To dnes často bývá synonymem improvizačního divadla. Očekával bych tedy výraznější inscenační vklad právě onoho improvizačního typu. Herecké výkony však – alespoň při hodnoceném představení – zcela postrádaly onu tradiční improvizační uvolněnost, variabilitu a (až na drobné výjimky) i výraznější schopnost karikovat sebe sama.

Myslím, že neuvedení konkrétních rolí i technických postů, je v první řadě neuctivé k souboru. Umělci by se za své výkony neměli stydět. A především je to nekorektní vůči divákovi. Toho konkrétně zajímá třeba jmenovitě ta „mickeymausovská“ dívka z plakátku představení. Obecnou otázkou je, zda si starší generace v dobách, ne až tak dávno minulých, nezažila podobných „všeobjímajících kolektivů“ až po uši. Spíš tedy až po krk. Respektuji, pokud si divadelní tvar či inscenační prostředky obdobnou anonymitu vyžadují, ba dokonce podmiňují. „Startup Comedy“ však ani omylem nebyla inscenací tohoto typu. Koneckonců, pořádající „Corrupt Tour“ své herce jmenovitě nepředstavuje ani při svých v úvodu uvedených zájezdech. Maximálně jmény křestními.

Vlastní představení vychází jistě ze smysluplného výchozího nápadu – napadat jednání těch, kteří se snaží působit na nejnižší pudy. Ty, kteří se neštítí ničeho a jsou ochotni přizpůsobit se jakýmkoli prostředkům své ekonomické parazitace na druhých. Velmi případně je vše uvozeno jakýmsi fiktivním mítinkem „novodobých šmejdů“. Tedy, obdobně jako divadlo na divadle, tak „přednáška na divadle“. To vše doplňují zcizovací „retro-exkurze“ v převážně francouzském duchu.

Škoda, že tato „přednáška“ není pouze uvozujícím činitelem, ale stává se víceméně nosným prvkem hlavní části představení. To však už pro diváka zas tak moc únosné není. Výkon hlavního představitele v roli přednášejícího muže, může ve zkratce dokumentovat představení celé. Složitě a téměř brilantně se naučil mluvit – v intencích role – s cizím akcentem. Pokud se však ve stejné monotónní interpretační rovině prezentuje téměř celý večer, ztrácí to postupně původní vtip i „tah na branku“.

V oblasti scénáře zde divák nalezne řadu neotřelých nápadů, gagů i impulzů k zamyšlení. Umí je však herci obecenstvu vždy a případnou formou naservírovat?

Zrytmizovat „Startup Comedy“ zcela jistě mělo zařazení zmíněných časoprostorových exkurzů do minulosti. Otázkou je, zda byly vždy patřičně motivicky odůvodnitelné? A zda by neměly být častější a kratší – „střihovější“?

Samostatnou otázkou jsou fotografické „dotáčky“, vzadu za herci na plátně. Samozřejmě, nejprve je jejich funkce ilustrační. Navozují atmosféru přednášek obdobného typu. Zde však už později mohlo docházet k rozvinutí. Třeba k další paralelní rovině…

Již tradičním prvkem obdobných představení je vybrání si „dobrovolníků z publika“. Zde bych také čekal vypointovanější přístup. Například větší zkarikování obdobné klaky, kdy bývá „zvaný divák“ s herci a režisérem předem domluven.

Výše uvedenými subjektivními nápady nehodlám suplovat režiséra. Pouze naznačuji, že divadelní tvar si žádá důmyslnější a promyšlenější konstrukci. Změny rytmu, častější zcizovací nápady a více „shazujícího“ nadhledu. V konkrétních místech si scénář vyžadoval i určité škrty dramaturgického pera. A pokud divák začne přemýšlet o doplňujících nápadech, vypadá to, že na jevišti občas prostě není v čem hledat.

V anotacích „Startup Comedy“ byl jako hlavní host inzerován herec v roli Nadara. Nezklamal, ale také – alespoň v inkriminovaném představení – nikterak neoslnil. Je otázkou, zda dostatečně interpretačně splnil všechny naděje scenáristy vkládané do této postavy?

K neoddiskutovatelným kladům „Starup Comedy“ patřilo výtvarné řešení. Jako celek. Kostýmy, scéna i fotografické záběry měly výchozí nápad, švih a zejména originalitu.

Celé představení působilo kontroverzně. V prvé řadě nápadem. V další linii též určitou kontroverzí mezi režií, výchozím textem, výtvarnou linií a hereckým přístupem. Co ji působilo? Možná až příliš snahy? Anebo touha se odlišovat formou, prostředky i interpretačně?

Teprve dodatečně jsem se dozvěděl, že autorem námětu, scenáristou i režisérem byl Petr Šourek. Pod nápadité kostýmy a skvělé výtvarné řešení scény se podepsala Eva Holá. Fotografie pro projekce vystihl Jan Hrdý. Autorem scénické hudby byl Swetja. Účinkující líčila (i na scéně) Aneta Ložková. Osvětloval Vojta Kopta. A software měl v kompetenci Andrej Boleslavský. A co herci a jejich role? V roli Technophila se objevil Philipp Schenker, který se převtělil i do rolí Godardů a Julese Vernea. Roli Motherpreneur i Ernestýny si zahrála Eva Čechová. V úloze mladého Enterpreneura a hojně inzerovaného Nadara se objevil Dan Dittrich. A role Startupotchi se zhostil Radim Klásek.

Z mého pohledu se celá „Startup Comedy“ snažila tvářit (dnes módně) happeningově. Celkovému vyznění tu však scházel potřebný nadhled i uvolněnost. V některých upoutávacích textech byl žánr prezentován jako „ekonomický kabaret“. K naplnění takové role mu však chyběl větší potenciál textu i nějaká výraznější (choreografická?) symbióza s hudební složkou. Pochopitelně, nemyslím tím propad k humoru komunálnímu. Celkový výsledek tak spíše připomínal nějaký školní pokus o komediální tvar s nádechem satiry.

FOTO: STARTUP COMEDY

MICHAL STEIN
TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival Bazaar právě startuje

Festival Bazaar zahájí již tento pátek představení kontroverzního Olivera Frljice.

Startuje festival Bazaar, zahájí jej představení kontroverzního Olivera Frljiće

Taneční a divadelní festival Bazaar nabídne již tento týden od pátku 17. do neděle 19. března přehlídku nezávislé divadelní a taneční tvorby ze střední, východní a jižní Evropy. Heslo letošního ročníku je VÍC NEŽ NÁROD. V pátek festival zahájí inscenace radikálního režiséra Olivera Frljiće a progresivního slovinského souboru Mladinsko „Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně!“. Frljić, kterému v Polsku hrozí soudní žaloby za nedávnou varšavskou premiéru inscenace Klatwa (Prokletí), uvede svou práci v České republice poprvé. Festival dále nabídne anti-muzikál Transformability bulharského tanečníka a performera Willyho Pragera, představení Matky z oceli, které zkoumá mechanismy spojené s veřejnými a soukromými projevy emocí či divadelní výzkum post-sovětské ženy nazvaný Dior v Moskvě. Bazaar proběhne v prostorách tří pražských scén – Alfreda ve dvoře, Studia Hrdinů a Studia Alta. Festivalový pas i vstupenky na jednotlivá představení můžete zakoupit v online předprodeji GoOut a na pokladně divadla Alfred ve dvoře, jehož produkce Motus festival pořádá.

První den letošního festivalu Bazaar uvede v české premiéře představení Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně! balkánského režiséra Olivera Frljiće. Představení se věnuje tématu občanské války v Jugoslávii skrze osobní zpovědi herců souboru Mladinsko. Inscenace je obžalobou i humanistickým manifestem, v němž se vzájemně proplétají osobní a historická dramata. „Celý festival Bazaar 2017 si dává za cíl nabídnout návštěvníkům pohled do duše společnosti, která se v posledních letech rapidně proměnila. Je příznačné, že představení Olivera Frljiće uvádíme právě v období, kdy kvůli jiné jeho inscenaci, Klatwa (Prokletí), dochází v Polsku k velmi aktivní snaze jeho hlas umlčet. Beru to jako naši jasnou podporu svobodě uměleckého projevu a Oliveru Frljićovi osobně,” dodává šéfdramaturg festivalu a umělecký ředitel divadla Alfred ve dvoře Ewan McLaren. V rámci pátečního programu festivalu bude uvedena také rumunsko-polská spolupráce Mădăliny Dan a Agaty Siniarske Matky z oceli. V divadelní science fiction z blízké budoucnosti, kdy neexistují národnostní státy, se dvě robotky ohlížejí a zkoumají mechanismy veřejných a soukromých projevů emocí. První festivalový den doplní také prezentace výrazného rakouského souboru SILK Fluegge a workshop uměleckého ředitele divadla Mladinsko Gorana Injace.

Festival Bazaar je jediným divadelním „development festivalem“ ve střední Evropě, tedy přehlídkou ukázek připravovaných inscenací a work-in-progress, které nabízejí vhled do procesu vzniku uměleckého díla. Program Sobotního Bazaaru proto představuje celodenní maraton scénických a tanečních projektů umělců z ČR, Polska, Německa, Izraele, Srbska, Slovenska a dalších zemí. Mezi účastníky letošní přehlídky patří Agata Siniarska (Berlín–Varšava) a Xenia Taniko Dwertmann (Berlín), kolektiv friendly fire (Lipsko) a jejich hosté z Izraele. Z budoucích českých prací uvidí diváci ukázky od Zdenky Brungot Svítekové (Praha), Cristiny Maldonado a Sodji Lotker (Pr aha), kolektivu Ufftenživot (Praha) nebo Markéty Jandové (Praha). Po dopoledním i odpoledním bloku budou následovat diskuze z cyklu RespondArt.

Poslední festivalový den otevře inscenace Dior v Moskvě Ingridy Gerbutavičiūtė a Agnijy Šeiko, za kterou stojí výzkum ženské identity a jejích proměn v post-sovětských společnostech. Performerky přicházejí s jasnou tezí: tělo naslouchá příběhům a vypráví je dál, prolíná se v něm tradice, komunikace a autenticita. Tělo tak přetváří svoji identitu v kontextu daného místa a času. Zdroji výzkumu byly mimo jiné rozhovory s litevskými a českými ženami, kterým bylo v období pádu Železné opony mezi třiceti a čtyřiceti lety.

Festival uzavře anti-muzikál Transformability bulharského tanečníka a umělce Willyho Pragera, který si klade otázku, zda je vůbec možné tančit filozofický text. Může se esej určený vzdělaným elitám stát mainstreamovým obsahem pro běžného konzumenta? Trojice tanečníků a performerů převádí teoretický text bulharského filozofa a teoretika kultury Bojana Mančeva do podoby velmi specifického tanečního formátu.

Předprodej vstupenek: http://goout.net/cs/festivaly/festival-bazaar-2017

Další informace najdete na www.alfredvedvore.cz/cs/bazaar

Festivalový pas stojí 800/500 Kč (pro studenty, seniory a ZTP). Vstupné na jednotlivá představení stojí 200/100 Kč s výjimkou inscenace Olivera Frljiće, kde je vstupné 300/200 Kč.

Program festivalu Bazaar 2017:

PÁTEK 17.3.

13–17H / Alfred ve dvoře/ MOŽNOSTI NEZÁVISLÉHO KURÁTORA I.: Workshop s Goranem Injacem, uměleckým ředitelem Divadla Mladinsko
16H / Studio ALTA / DISASTROUS – Prezentace prací SILK Fluegge včetně ukázek (AT)
18H / Alfred ve dvoře / MATKY Z OCELI / Agata Siniarska (PL) & Mădălina Dan (RO)
20H / Studio Hrdinů / Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně! / Oliver Frljić & Divadlo Mladinsko (SLO)

SOBOTA 18. 3.

10–13H / Alfred ve dvoře / MOŽNOSTI NEZÁVISLÉHO KURÁTORA II.: Workshop s Goranem Injacem, uměleckým ředitelem Divadla Mladinsko
14–22H / Studio ALTA / SOBOTNÍ BAZAAR
1. část / 14-18H
HAZARD ZONE / Zdenka Brungot Svíteková (SK/NO/CZ), Marta Bichisao (IT) a Sylvain Sicaud (FR)
KEEP CALM / Ufftenživot (CZ)
STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado (MEX)
+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou

2. část / 18.30-22H
VE JMÉNU KAR / Markéta Jandová a Jitka Tůmová (CZ)
SIONISTICKO-SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA UGANDA: STÁT VĚCÍ BUDOUCÍCH (ZALOŽENÍ AMBASÁDY V PRAZE) / friendly fire (DE)
A DANCE IS A DANCE IS A DANCE / Agata Siniarska (PL) & Xenia Taniko Dwertmann (DE)
+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou
+ DJ Johana

NEDĚLE 19. 3.

18H / Studio ALTA / DIOR V MOSKVĚ / Ingrida Gerbutavičiūtė & Agnija Šeiko (LTU)
20H / Alfred ve dvoře / TRANSFORMABILITY / Willy Prager (BLG)

Eliška Míkovcová, Barbora Šlapáková

Taneční magazín

Velikonoční festival už klepe na dveře!

14. ročník – SMIŘICKÉ SVÁTKY HUDBY 2017 (1. – 16. dubna 2017)

Smiřice u Hradce Králové se v roce 2004 staly místem konání 1. ročníku velikonočního hudebního festivalu Smiřické svátky hudby, u jehož zrodu stál královéhradecký rodák houslista Jaroslav Svěcený spolu se smiřickým starostou Lubošem Tuzarem.

Nádherný barokní prostor zámecké Kaple Zjevení Páně, který J. Svěceného i L. Tuzara naprosto okouzlil,  se stal prestižním koncertním místem českých i zahraničních interpretů všech generací.Letos zde kromě jedné skladby zazní ryze vážná hudba. Pro fanoušky Stardance musíme dodat, že Vám zahraje krásná Jitka Hosprová, účastnice jednoho z populárních ročníků Stardance.

Na deseti festivalových koncertech Smiřických svátků hudby letos Jaroslav Svěcený v roli hrajícího hostitele představí vynikající mladé i samozřejmě mezinárodními pódii ostřílené umělce – barytonistu Filipa Bandžaka (1. 4.), mezzosopranistku Evu Garajovou (8. 4.), sopranistky Petru Froese (6. 4.) a Markétu Mátlovou (15. 4.), Kühnův dětský sbor se sbormistrem Jiřím Chválou (16. 4.). Neméně hvězdné je obsazení instrumentalistů: již zmiňovaná violistka Jitka Hosprová a Virtuosi Pragenses (1. 4.), České trio (2. 4.), houslistka Julie Svěcená, na kterou se Jaroslav Svěcený moc těší, protože se spolu během roku téměř nevidí,  klavírista Václav Mácha (5. 4.), kytarist é Jiří Jirmal a Miloslav Klaus (9. 4.), klavírista Miroslav Sekera (8. 4.), varhaníci Michaela Káčerková (6. 4.) a Pavel Svoboda (15. 4.), akordeonisté Ladislav Horák a Markéta Laštovičková (oba 13. 4.).

Již tradičně hrají na festivalu svoji velkou roli také významní čeští herci. Letos to bude Zdeňka Žádníková Volencová (8. 4.), Miroslav Táborský (15. 4.) a Alfréd Strejček (13. 4.). Jaroslav Svěcený představil Zdeňku Žádníkovou Volencovou slovy ‚speciální  prvek festivalu‘, ta se ale bránila: „Tak speciálním prvkem mě ještě nikdo nenazval!!“ Zdeňka  ovšem vytvořila speciální program, kde propojuje všechny žánry a v tom je výjimečná.

Ve výčtu koncertů není možné pochopitelně zapomenout na tradičního, multižánrově disponovaného exkluzivního hosta ze Slovenska – orchestr Cigánski diabli v čele s nejlepším současným hráčem na cimbál Ernestem Šarközim. Každý koncert Smiřických svátků hudby má speciálně vytvořenou festivalovou dramaturgii!Výstava, která je každoročně nedílnou součástí celé akce a stala se tradicí, byla letos premiérově svěřena vynikajícímu výtvarníkovi a grafikovi Martinu Manojlínovi.

Jiří Vejvoda, moderátor, se ujme úvodu zahajovacího koncertu. Říká: „Už si dost vybírám, kde budu účinkovat, vážím si festivalů, o které musí někdo osvícený pečovat. Dělat festival za stovky milionů, které přitékají bez práce, to je jednoduché, ale vydupat ze země takový festival jako Smiřické svátky, to už  je velice těžké“.

Zazní tu i historické nástroje, milovníci  starých houslí, nenechte si ujít! Kaple je temperovaná, zimy se bát nemusíte.  Všechny koncerty začínají od 19 hodin a jsou s přestávkou. (V kapli může být  asi 200 sedících diváků). Jaroslav Svěcený říká: „Letos zde vystoupí mladé interpretky, já to věkem trochu brzdím…“

Více na: www.festival.mestosmirice.cz

Foto: Eva Smolíková, archiv Jaroslava Svěceného

Taneční magazín