Smím prosit?

Šarmantní komedie s Janem Révaiem poprvé v Praze

První jarní neděli, 26. března, se v Divadle v Celetné odehraje slavnostní představení svižné francouzské komedie Smím prosit? Šarmantní hra s Janem Révaiem v hlavní roli vášnivého sukničkáře tu má svou pražskou premiéru. Výborně napsanou a s gustem zahranou hru autorů Gérarda Bittona a Michela Munze zde uvede Studio Bouře producenta a herce Alexeje Pyška. V dalších rolích komedie o šarmantním donchuanovi, který se rozhodne kvůli vidině pohádkového dědictví po své tetě vstoupit do manželství, dále excelují Martin Polách, Filip Čapka, Kateřina Janečková a Karel Zima, režie se ujal Jaromír Janeček.

„Smím prosit?  je titul, který uvádíme moc rádi, protože se u něj pokaždé bavíme všichni, publikum i herci,“ říká producent Alexej Pyško. Podle něj hra nabízí „vtipné dialogy, bystré tempo, chytře postavenou zápletku krásné herecké příležitosti a také nečekané rozuzlení…“

Hlavní hrdina, záletník Henri de Sacy (Jan Révai), se dozví, že má po své staré tetě zdědit balík peněz. Má to ale háček: tetička si dala podmínku, že se nezdárný synovec musí do roka a do dne oženit. Jak ale vlézt do chomoutu a zároveň neztratit svobodu? „Henryho přítel, mazaný právník, přijde na geniální nápad, jak skloubit obojí: řešení je překvapivé, samotné provedení a důsledky však ještě překvapivější – a celé je to samozřejmě velká legrace,“ naznačuje Alexej Pyško.

Ten se v Divadle v Celetné objeví také jako herec: 23. února zde vystoupí v roli svérázného milence hlavní hrdinky, bývalého astronauta Garretta, v romantické komedii Cena za něžnost. Hra napsaná podle stejnojmenného oscarového trháku (Garretta hrál Jack Nicholson) pojednává o nelehkém vztahu matky a dcery. Ústřední ženskou roli výtečně ztvárnila Jana Janěková coby Aurora, její dceru Emmu hraje Jitka Čvančarová.

Vstupenky na obě představení je možné zakoupit v pokladně Divadla v Celetné, rezervovat je lze na tel. 222 326 843,  608 327 107 či e-mailu rezervace@divadlovceletne.cz

Více na www.divadlovceletne.cz a www.agenturaappart.cz

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Výročí 420PEOPLE

Když někdo slaví deset let, tak teprve má celý život před sebou. Jinak tomu je u tanečního souboru. Tanečníci a choreografové 420PEOPLE již dávno vyrostli ze školních lavic, jsou profesionály v tom nejlepším smyslu slova. A právě to dokumentoval i jejich výroční galavečer na Nové scéně pražského Národního divadla, za (aktivní) účasti Jiřího Kyliána…

Gala výročí 420PEOPLE

Dal jsem se „do gala“ a šel na již pořadí druhý GALAVEČER k 10. výročí ojedinělého a svou tvorbou kosmopolitního souboru 420PEOPLE. Probíhal na Nové scéně pražské „zlaté kapličky“ – Národního divadla. K té má soubor blízko, neboť se zde již pravidelně objevují jeho inscenace. Tak jsem byl „v gala“ a onen galavečer právě začínal. Možná mi pouze chyběl míč české značky „Gala“, ale ten bezezbytku úspěšně nahradily taneční rekvizity ve tvaru zavěšených koulí hned v úvodním vystoupení galavečera – v jedné ze špičkových choreografií baletního mága Jiřího Kyliána „Double You“ v podání jednoho ze zakladatelů (společně s Natašou Novotnou) a šéfů 420PEOPLE Václava Kuneše. To patřilo vedle „B/olera“ neméně věhlasného Ohada Naharina k vrcholům tohoto netradičního večera.

 

Výroční taneční večer na jevišti Nové scény byl – v reminiscenčně bilančním duchu – malým poohlédnutím zpět i gratulací hostujících a spřízněných umělců zároveň. Na scéně se střídaly různé styly a druhy moderních výrazových tanců, nápadité a netradiční choreografie. Nechyběl zde ani potřebný nadhled a humor.

Zejména bych vyzdvihnul velice promyšlenou a citlivě vyváženou dramaturgii celého výročního programu. Zpočátku jsem si pomyslel, že oba v úvodu zmíněné vrcholy programu – „Double You“ a „B/olero“ – zařazením na samotný počátek galavečera trochu degradují zbývající pořad spíše na přehlídku, které bude scházet potřebná gradace nebo závěrečná pointa. Opak však byl pravdou. Ve svižném a pulsujícím tepu se zde střídala vpravdě ojedinělá a neopakovatelná čísla.

Kunešovy choreografie „Small hour“ , „Paradiso“, „Mirage“ a „Wind upu“ prostřídávala Nataša Novotná se svým „Sacrebleu“. Nechyběla ani připomínka úspěsné taneční inscenace „Máj“ tentokrát bez Davida Prachaře, ale se skvělým multiinstrumentalistou a skladatelem Ondřejem Anděrou. Pomyslnou „muziku tvrdil“ hostujíci Cirk La Putyka se svou „Slapstick Sonatou“ s notnou dávkou tradiční akrobacie a vtipu. Zaujali i DekkaDancers, OFFprojects a v neposlední řadě i na Nové scéně „domácí“ soubor Laterny Magiky se svým neopakovatelným „Cube – work in progress“, zejm éna skvělým výkonem Zuzany Herényové, která o svých kvalitách již přesvědčila jako jedna z interpretů (vedle Alexandra Volného) v již zmíněné Kunešově choreografii „Small hour“.

Velmi citlivým – svou charakteristicky „francouzskou češtinou“ – proneseným projevem zaujala i Chantal Poullain. Civilně a neokázale vzdala hold tanci, jako mezinárodně srozumitelné umělecké disciplíně i tanečníkům, kteří musí být na jevišti i přes svízele, starosti a bolesti všedních dnů vždy připraveni k fyzicky náročnému a bezchybnému projevu. A zvláště její taneční výkon v Kunešově „Mirage“ daleko výrazově, pohybově a procítěním předčil její dávnou královnu v Polívkově legendárním „Šaškovi a královně“

K nesporným kladům tohoto galavečera patřilo i nebývale vynikající ozvučení. A to hudebním aranžmá i provedením (live-hudba i halfplayback) velmi rozličných čísel. Velicei dobře vím, že na Nové scéně tradičně bývá zvuk někdy Achillovou patou… Tentokrát nikoli.

Přestávku zdařile oživila netradiční anketa, jejíž účastníci mohli vyhrát volné lístky na představení 420PEOPLE, taneční hodiny od vynikajících renomovaných lektorů, ale také obrázek s vlastnoručním věnováním Václava Kuneše a mnoho a ještě více dalších cen.

Kromě Jiřího Kiliána se v hledišti objevila celá řada známých tanečních, baletních, hereckých i jiných veřejně známých tváří.

Závěrem zbývá pouze pochválit kvalitní tištěný program, kde – mimo zajímavostí o jednotlivých členech 420PEOPLE – nechyběla ani krásná poděkování všem, kteří za ta léta s jeho umělci spolupracovali. A věřte, pomalu připomínal Zlaté stránky. Milé a uznání hodné!

Galavečer 420PEOPLE byl vskutku zdařilou oslavou desetiletí tohoto souboru. Stal se oslavou kosmopolitní spolupráce, která nezná hranice. Mezi národy ani tanečními styly. Bylo vidět, že soubor již po léta nachází společnou řeč se špičkovými choreografy, ale zároveň i jde svou vlastní autorskou cestou. Ke kladům tohoto souboru patří i empatie a obracení se k obecenstvu, jak jsem se koneckonců i osobně přesvědčil při závěrečné divácké besedě se souborem po předloňské inscenaci baletního ping-pongu.

 

Michal Stein

FOTO: 420PEOPLE

Taneční magazín

 

Miss taneční!

Taneční magazín se stal jedním z mediálních partnerů nesmírně zajímavé soutěže pro absolventky a účastnice tanečních škol a kurzů „Miss taneční 2017″… Bude probíhat ve známém zábavném středisku Boby Centrum v Brně již v druhý únorový víkend. Čtěte, kdo se probojoval do finále!

V sobotu 11. února proběhne v Laser Show Hall Boby centra v Brně již druhý ročník velice úspěšné soutěže „Miss taneční“ pro dívky ve věku od šestnácti do osmnácti let. Jedinou soutěžní podmínkou je být kurzistkou respektive absolventkou některé z tanečních škol, působících na území Čech a Moravy. Jedná se již o druhý ročník soutěže, jejímž iniciátorem a hlavním organizátorem je taneční škola Dynamic. Slavnostní finále bude součástí prestižního brněnského „Tradičního plesu“ a diváky během něj čeká řada překvapení. 

V letošním ročníku, který měl uzávěrku koncem loňského kalendářního roku – přesně na Silvestra 2016. Do užšího výběru se probojovalo jedenadvacet dívek, z nich se po dalším výběru střetlo patnáct semifinalistek v sobotu sedmého ledna v předposlední fázi soutěže. Před zraky organizátorů a rodinných příslušníků i dalších členů doprovodu soutěžících se v „Malém sále pod hradem“ v neveřejném semifinále probojovalo do závěrečného vyvrcholení soutěže deset finalistek. Současně byly vybrány – pro každý případ – i dvě finálové náhradnice.

Finalistkami „Miss taneční“ se jmenovitě staly (řazeno abecedně): Magdalena Al Masany, Adéla Barabášová, Dominika Foletarová, Kateřina Freynová, Barbora Chládková, Lucie Pokorná, Michaela Sedláková, Lucie Svobodová, Klára Vajdová a Pavlína Valjašková. První náhradnicí se stala Helena Bagárová a jako druhá náhradnice byla pro finále vybrána Barbora Šíblová.

Tyto vyjmenované štastné postupující se už jistě těší na ateliérové fotografování, které proběhne ve čtvrtek 2. února.

Pokud jsme u výčtu jmen, tak se pochopitelně nemůžeme nepozastavit ani u poroty soutěže. Předsedkyní celé jury bude půvabná Miss High School 2011, Miss Jihlava 2012 a Hosteska roku 2016 v jedné osobě – Dominika Prchalová. Ta působí souběžně i ve funkci vedoucí soutěže. Vedle ní zasedne v porotě i známá muzikálová herečka Městského divadla Brno, nositelka ceny Thálie, úspěšná vítězná soutěžící z „novácké“ show „Tvoje tvář má známý hlas“ Hana Holišová, známá také z nekonečného seriálu TV Nova „Ulice“, seriálu „Velmi křehké vztahy“ TV Prima a nejnověj i cyklku „Četníci z Luhačovic“ České televize a mnoha dalších filmů i televizních inscenací. Taneční odborníky by v porotě měli zastupovat rovněž Doc. Ing. František Dařena, PhD. – trenér a rozhodčí soutěží společenského tance a mistr světa ve Show-Dance Marek Křenek. Vedle nich v jury „Miss taneční“ zasednou také zástupci parnerských a sponzorských organizací: Simona Šaurová, reprezentantka obchodu „Simi Secret“ s luxusním dámským spodním prádlem „Werso“. Za organizaci „Brno Party Life“ budou v porotě zastoupení pánové Jakub Knopp a Tomáš Novák. Porotu doplní i úspěšné účastnice loňského premiérového ročníku Mi ss taneční 2016“ . Jmenovitě vítězka Natálie Stravová, první vicemiss Sabina Hochmanová a Iveta Maurerová, která se v loňském roce stala druhou vicemiss, tudíž obsadila příčku bronzovou. V jednání jsou i další členové poroty.

Dominika Prchalová – předsedkyně poroty „Miss taneční 2017“.

Sponzory a partnery soutěže jsou: Party Life, Simi Secret, Laser Game, PoshMe, Naše Triko, Foto Brno, Netbox, Kuki, Tana Cosmetics, 4comfort, Nost Brno a Rádio Kiss-Hády. Vedle této rozhlasové stanice je mediálním partnerem soutěže i  Taneční magazín.

Celé finále soutěže je součástí brněnského reprezentačního „Tradičního plesu“, který budou moderovat Evica Šedová a Ondřej Blaho, populární průvodce „Dobrého rána“ v České televizi.

Jak nám oznámil jeden z hlavních organizátorů soutěže Martin Bárány, trochu jej mrzí, že soutěž je zastoupena více moravskými dívkami, než z celého území republiky. Je spokojen, že loňský premiérový ročník se nadmíru vydařil a potvrdil tím, že se jedná o originální a divácky nesmírně zajímavou akci.

I my věříme, že druhý ročník „Miss taneční“ bude úspěšný a o nových aktualitách vás budeme průběžně informovat.

 

Michal Stein

FOTO: MissTanecni

Taneční magazín

Kdo je tady ředitel?

Už třístou reprízu oslaví ve Švandově divadle 3. února severská komedie Kdo je tady ředitel? Dosáhla tak světového rekordu! Jen v Praze ji vidělo 80.000 diváků

Komedie Kdo je tady ředitel? slaví ve Švandově divadle 300. reprízu, dosáhla tak světového rekordu

Už třístou reprízu oslaví ve Švandově divadle 3. února severská komedie Kdo je tady ředitel?,  s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem v hlavních rolích. Hra v režii Daniela Hrbka tak dosáhla světového rekordu: podle agentury Aura-Pont tolik představení tohoto titulu neodehrálo žádné jiné divadlo na světě.

Divadelní přepis stejnojmenného filmu Larse von Triera patří k vůbec nejúspěšnějším titulům Švandova divadla. Od premiéry v roce 2009 ho vidělo jen v Praze téměř 80.000 diváků a další na zájezdech divadla po celé republice a také na Slovensku Málokterá divadelní adaptace slavného filmu dokáže v popularitě překonat originál: tady se to ale povedlo. Na „Ředitele“ chodí diváci opakovaně a mnozí z nich už původní film ani neznají. „Zásluhu na úspěchu inscenace mají zejména herci v čele s Michalem Dlouhým, Kamilem Halbichem a dalšími skvělými lidmi, kteří své postavy hrají s opravdu mimořádným nasazením –  za těch osm let se jich vystřídalo v různých alternacích víc než dvacet,“ říká ředitel Švandova divadla a režisér inscenace Daniel Hrbek.

Zrození v porodních bolestech

Sám režisér ale premiéru svého díla neviděl. „Přímo z divadla jsem ten večer vezl ženu do porodnice, pak se vrátil poklonit se na děkovačce, a pak mi z porodnice volali, ať tam přijedu, že už to začíná. Za nějakých osm hodin, v půl sedmé ráno, přišla na svět Róza Hrbková. 3. února 2017 jí bude už 300 repríz,“ vzpomíná Hrbek, jehož malá dcera se tak stala patronkou představení. „Je to důkaz, že i toto představení vznikalo v porodních bolestech,“ dodává Michal Dlouhý. Ten si v úloze neznámého, ale o to ješitnějšího herce Kristoffera neváhá skvěle utahovat i sám ze sebe a ze svojí herecké profese.

Také Michal Dlouhý zaznamenal od prvního uvedení hry několik zásadních životních událostí. „Za těch necelých osm let jsem přišel o brášku a vzápětí i o tatínka. Ale naopak se mi povedlo zplodit ještě jednu krásnou holčičku do mého zlatého harému. A konečně se nám podařilo udat našeho milovaného kolegu a mého velkého kamaráda Kamila Halbichů! Dokonce jsem měl tu čest být na jeho svatbě svědkem a zároveň i hlavním kameramanem – byli jsme tam totiž tehdy jenom čtyři,“ říká Michal Dlouhý. Což Kamil Halbich rád potvrzuje: „Premiéru jsem nazkoušel ještě jako svobodný chlape c, během repríz jsem se stačil oženit a zplodit úžasného synka – a to vím, že jsem udělal dobře!“

Vzpomínkové foto v bílo-červené

Životaschopnost inscenace dokládá ale nejlépe fakt, že je téměř neustále vyprodaná. To platí i o její 300. repríze, která divákům navíc nabízí speciální dárek: kdo přijde do divadla ve stylovém bílo-červeném oblečení inspirovaném plakátem inscenace (muži s červenou kravatou a ženy v bílém oblečení s červenými doplňky), může se zúčastnit závěrečného fotografování se všemi herci.

Stále svěží komedii o řediteli, jehož nikdy nikdo neviděl a který se před zkoprnělými zaměstnanci náhle zjeví v nečekaném podání, chtějí u Švandů uvádět i nadále.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…?

Ve von Trierově filmu se herec Kristoffer a skutečný ředitel firmy Ravn tajně setkávají v ZOO a v divadelní hře se měli původně potkat v sauně. Po pádu Kamila Halbicha z jeviště během zkoušek však bylo místo jejich srazu změněno na hřbitov.

Mnoho gagů vymyslel při zkoušení Michal Dlouhý, který vyniká pohotovým smyslem pro humor a hru nastudoval se svým oblíbeným heslem „Každej fór dobrej.“

Zájemce o koupi firmy, hrozivý Finnur v podání téměř dvoumetrového Alexeje Pyška, opravdu mluví islandsky: s replikami Pyškovi pomáhala tlumočnice Marta Bartošková. Finnura alternuje Dušan Sitek, který tuto nelehkou řeč zvládl díky stejné úloze v inscenaci Městského divadla ve Zlíně.

Králem přeřeknutí v této inscenaci je jednoznačně Jaroslav Šmíd. Ustát jeho monolog v závěru inscenace se i jeho hereckým kolegům podaří málokdy: většinou je Jaroslav odbourá stejně jako diváky.

Součástí kostýmu Michala Dlouhého jsou tanga, s nimiž odehraje divokou milostnou scénu. Za osm let od premiéry mu prý kostymérka musela pořizovat teprve druhé. „Je vidět, že tento střih spodního prádla vydrží hodně. Zřejmě je to tím minimálním třením“, komentuje to herec, který si – na rozdíl od zneuznaného Kristoffera – neváhá udělat legraci i na svůj vlastní účet.

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

Toužíme po totalitě?

Inscenace Shylock, kterou můžete zhlédnout v divadle Na Jezerce, nutí diváka k zamyšlení. Chceme nesvobodu?

17.ledna uvedlo divadlo Na Jezerce svou 17. reprízu hry Shylock. Inscenace v režii Radka Balaše, oblíbeného porotce z pořadu Stardance a známého především díky svým muzikálům (Mýdlový princ, Antoinetta, královna Francie), které jsou obyčejně beznadějně vyprodané, se zabývá myšlenkou přehnané politické korektnosti a přecitlivělostí naší společnosti. (Hru napsal Kanaďan Mark Leiren-Young před dvaceti lety!)

Naše doba by se dala nazvat dobou paradoxu. Na jedné straně naše civilizace touží po demokracii, svobodě svého konání a myšlenek, tvůrčí svobodě, na druhé straně běda tomu, kdo vybočí ze zajetých kolejí. Snažíme se  o maximální bezpečnost,  a to v každé oblasti, koupíte-li si saponát, téměř jej neotevřete, jak je uzávěr bezpečný, ale současně  stále větší množství lidí vyhledává adrenalinovou zábavu, skáče z útesů bez padáku,  dráždí nebezpečná zvířata apod. Lidé chtějí být originální v oblékání, brzy ale zjistíte, že originalita v oblékání  je možná ; jen v případě, že ji přijal dav  jako uniformu. Máte-li na sobě něco opravdu jiného, např. jinak barevné tričko než dav, lidé se vám  posmívají, uráží vás  a snaží se vás téměř vystrčit na okraj společnosti.

Citlivost je dobrá vlastnost. Společnost zjemněla. Už nevrhá slabé a nemocné ze skály.   S citlivostí je ale spojeno odsuzování všeho,  byť sebemenšího prohřešku, vše je tragédie, nad kterou hluboce vzdycháme.  Možná už ani nerozlišujme důležité a nepodstatné věci. Strašné je všechno.  Otřeseme se hrůzou, když pes prožene kočku, protože kočka je přece týraná.

Přesně to se stalo našemu hrdinovi, herci (Milan Kňažko) v inscenaci Shylock, který se provinil tím, že hrál zlého Žida (lichváře, úlisného padoucha, číhajícího na svou kořist jako hyena) ve hře   Kupec benátský.  Ovšem jistá paní novinářka na něho plivla, protože hra uráží  všechny Židy. A tak tento zoufalý herec rozmlouvá sám se sebou a uvažuje, kde se to ocitá. Divadlo prý hru zruší. Je to vulgární, rasistická hra. Inscenace je brutální útok proti židům. Nenávistná inscenace. Židé jsou otřeseni.  Jak to Shakespeare myslel? Byl antisemitista ?  Propagoval rasismus…?

Divadlo nabídlo herci náhradu. Vybral si tedy postavu Othella. Ale to také nebylo vhodné. Othello je černý. A náš hrdina nemá dost pigmentu. Mohla by to být urážka všech lidí tmavé pleti.  ‚Kupec benátský je antisemitistický, Zkrocení  zlé ženy antifeministické,  hra Hamlet  hanobí duševně nemocné, hrbáč Quasimodo uráží shrbené. Co teď?  Co hrát? Vytrhejme tedy urážlivé stránky z dramatu! Shylock je příliš  negativní, komplikovaný. Co lidi dnes nejvíce zajímá?  Ach … Jak dlouho točili postelovou scénu s Johny Deppem!‘

‚Diváci se nedokáží vyrovnat s tragédií, jsou příliš smutní. Musíme  přepsat všechny konce,  třeba …kdyby měl Hamlet protijed, mohl by tu být ještě druhý díl ‚Hamlet se vrací‘. Možná by Shylock měl být  ideál, kterého by rodiče  chtěli za skautského vedoucího svých dětí, uvažuje náš rozpolcený herec.

A jak je to s autory? Jaké hry si může divadlo vybrat?  Mark Twain je také rasista, protože použil slovo negr.   Jack London, Ernest Hemingway –  sebevrazi. Jeden horší než druhý. Možná bychom měli jejich dílo  zničit‘, uvažuje pokrokově náš nešťastný hrdina.

Příběhy jsou nebezpečné, umělci jsou nebezpeční, Galileo byl nebezpečný, Mojžíš byl nebezpečný, slova jsou nebezpečná, spisovatelé jsou nebezpeční, takže konec Romea a Julie. Musí se  přepsat konec hry   na  – ‚žili spolu šťastně až do smrti.‘

„Ale třeba je to účel umění, brát na sebe toto riziko! Umění přece má provokovat!“, zoufá si nebohý herec ve svých myšlenkách. ‚Copak se ihned po zhlédnutí Kupce benátského divák nutně stane členem nového ku klux klanu?‘  Náš herec je opravdu zoufalý, ale ptá se dál: „Je to cíl našich her? Musíme odhadnout dopad toho, co hrajeme? Smíme hrát Zkrocení zlé ženy jen s podmínkou, že nám to schválí  Organizace na ochranu žen“?

Hra Shylock  je doslova klenot, vřele všem doporučuji a skoro bych se přimluvila za to, aby se dostala do osnov učebnic, jako příklad lidského jednání.….. Inscenace Shylock nás přivádí až do zdánlivě absurdních situací, ale musíme si připustit, že někdy se už v naší společnosti podobné věci dlouhodobě  dějí a nikdo se nad tím zas tolik nepozastavuje. Mohli bychom dojít opravdu až do takových konců, které nám tato inscenace  nastínila? A jsme s tím spokojeni?

Divák, který dává pozor, vnímá i to, že v inscenaci jsou některé myšlenky jako perly, jakoby hru napsal život sám.  Např. tvrzení, že ti, kteří nečtou recenze, je většinou znají nazpaměť apod. Ale nejen myšlenky, i situace. Když náš hrdina obhajuje Shakespearovu hru, jeho protivníci buď nepřijdou, nebo ho vůbec neposlouchají a bez konce omílají jen své fráze, svá přesvědčení. Je úplně jedno, zda má umělec jiný názor, zda má pravdu, nebo ne….

Hra psaná z pera života, plná hlubokých myšlenek, nutící diváka přemýšlet o nás samotných, ukazující právě se rodící novodobý problém přehnané přecitlivělosti, navíc umocněná  perfektním výkonem sympatického a charismatického Milana Kňažka.  Bravo Shylocku!

Lidé křičí proti totalitě, ale vlastně si ji vytváří. Totalita nebyla nikdy v režimu, ani kolem nás,  ale je v nás.  A bůh zvaný Paradox, který vládne naší současné civilizaci, se směje.

Foto: divadlo Na Jezerce

Eva Smolíková

 

Rozhovor s Evou Vlkovou, prezidentkou Czech Dance Organization

„My Češi máme schopnost pro něco se nadchnout!“

Od roku 2015 jste prezidentkou  CDO.  Co se změnilo a co chystáte dále?

„Já jsem nekandidovala sama, ale v týmu tří lidí.  Byla to  taková  naše vize a podmínka. Vzájemně se  doplňujeme, každý umí něco jiného a dohromady tvoříme  celkem  konstruktivní celek. V  podstatě tradice ctíme,  naší tradicí jsou taneční tour, což je výkladní skříň CDO. Na těchto projektech pracujeme. V letošním roce jsme se  snažili  dát jim novou tvář,  posunout marketing, kvalitu soutěží a reklamu.  Chceme do  organizace přijmout  co nejvíce tanečníků,  to vyžaduje, aby podmínky pro tanečníky byly optimální. Proto také   vzděláváme  trenéry.  Snažíme se tradici rozvíjet v  moderním duchu a některé věci dělat trošku jinak,  počínaje webovými  stránkami, facebookem, programy udělat trošku trendy, pokud si mohu dovolit užít toto slovo. To jsou naše vize.

Samozřejmě také chceme rozšiřovat členskou základnu, nebo aspoň zájem o naše produkty, protože u nás mohou tančit i nečlenové. Určitě si přejeme,  aby naše soutěže přitáhly i obchodní značky  a byly dostatečně atraktivní.“

Je v Čechách dostatečně velká základna lidí, kteří se zajímají o tanec? Často se říká menšinové umění… Jak je to tedy z Vašeho hlediska?

„Nevnímám tanec  jako menšinové umění. Možná jsme  menšinoví v tom, že nepatříme mezi první čtyři sporty, které probíhají v televizi. Navíc tanec je stále na pomezí umění  a sportu.  Tanečník sice dělá umění, ale trénuje leckdy více než vrcholový sportovec,  takže ke sportovní aktivitě rozhodně dochází. I když  je to  sport spojený  s estetickým vjemem a tudíž je vnímán  jako umění. Domnívám se,  že Česká republika vůbec je považována za národ, který hodně tančí. Kurzů jsou  spousty,  tanečních škol také a   tanec  určitě není   na posledních místech  zájmových kroužků.

Nejpřirozenějším projevem zdravého člověka je pohyb. Pokud se navíc spojí s hudbou, je tu  přirozenost jasná. Každá maminka se nejprve pokusí dát svou  holčičku v 6-ti letech  do nějakého tanečního kroužku. Teprve  později zkouší tenis či základní uměleckou školu  a podobně.“

Jaký byly Vaše taneční začátky? Co Vás přitáhlo k tanci?

„Svým způsobem mě vlastně  přitáhlo to, že jsem se tanci nikdy pravidelně nevěnovala, (když jsem byla malá).  Asi ve druhé třídě jsem začala dělat balet,  ale  moje matka prohlásila, že mě nestíhá vodit na balet a  současně  na klavír, takže rozhodla, že balet nebude. Byla   to osudová chyba. 14 let   jsem hrála na klavír, nicméně nějaké taneční kroužky  a kluby  jsem navštěvovala. Na střední škole jsem se tanci věnovala  rekreačně, ale po ukončení studia  mě kamarádka, která se tanci vážně věnovala, vzala na konkurs, kde  hledali lektory tance. Jsem specializovaná na  malé děti, střední pedagogickou jsem měla vystudovanou,  s dětmi to umím  a tanec mě vždy bavil, takže  jsem nějak začala. „Rozkoukala jsem se, uviděla jsem první soutěžní   choreografie, první soutěže a motivovalo mě to.  Hned jsem se do soutěží také pustila  a začala jsem se  věnovat jenom  tanci.“

Které styly Vás zajímají a které se Vám zase naopak nelíbí  a proč?

„To, co mě uchvátilo hned napoprvé, to byly asi  diskotékové či hiphopové formace, takže současná  pop music, samozřejmě čím více jsem do tance pronikala, začala jsem obdivovat  krásy baletu, moderny a jazzu. Jazz miluji. Chvilku jsem také dělala swing a rock ´n ´roll.  Kdybych měla říct, co nemám moc ráda, tak snad břišní tance u malých dětí. Tam si  vždycky říkám, že opravdu  nevím,  zda tu krásu,  poslání a smysl v tomto věku vidím.“

V současné době byla  často řešena v médiích otázka, zda je  pro malé děti vhodné, aby byly namalované  a vyzývavě oblečené jako dospělé ženy. Je to dobrý trend?

„Nemyslím, si že je to trend, který je běžný, nebo se může aplikovat  v běžném životě, to vůbec  ne.

Tanec je estetická záležitost. Líčení patří  k tanci, tanec  je  vlastně  extravagantní a exhibicionistické umění,  snad z toho důvodu by mohlo být omluvitelné, že už  děti v prvopočátcích přidají  k tanci i  líčení. Nicméně, všeho s mírou. Vždy je třeba  zapojit vkus a rozum, měli by pomoci trenéři a rodiče.“

Jsou kostýmy  při hodnocení  důležité?

„Kostýmy jsou nezbytnou součástí choreografie, chcete-li  vyjádřit určitý děj, tak kostýmy tomu musíte uzpůsobit. A chcete-li  být skutečně viditelní a originální a mít na sobě  extravagantní  modely, opět je to estetický vjem, který přenáší emoce na diváky. Kostým je výtvarná záležitost, která je nedílnou součástí tanečníka. A pokud by se  rozhodl mít téměř  nahé tělo,  stále dochází k estetické záležitosti,  tedy samozřejmě pokud je tělo tanečníka  vypracované.“

Vedete klub Beethoven, který se umísťuje dobře, velmi často soutěže vyhrává.  Čím to? Tvrdá dřina, lepší nápady, či vlastnosti tanečníků, skvělá  technika nebo nápaditější kostýmy?

„Dá se říct,  že úspěch tkví  v systematické práci a v choreografii. Ideální je  samozřejmě mít silný tým, ale ten se ne vždy podaří složit.  Přesto dobrá  choreografie a systematická práce vytvoří celek, který  může uspět. Věnujeme se  diskotékovým stylům už 16 let a dá se říci, že v této oblasti patříme ke špičce. Podařilo se nám udělat  hattrick, takže jsme Mistry v kategorii děti, junioři i dospělí.  Dejme tomu, že se nám daří, ale všechno se točí v kruhu. Jeden rok je to takhle a druhý rok úplně jinak.  Musím říct, že zatím se nám těch šestnáct  daří být nahoře.“

Kolik úsilí stojí vést takový úspěšný klub jako je Beethoven?

„Dříve  jsme byli velký  klub, teď jsme trošku menší, vlastně i z toho důvodu, že stárneme a  energie ubývá. Sice jí máme ještě  dost,  máme i mladé trenéry, ale nicméně už zvažujeme,  do čeho se pustíme a  do čeho ne, zda chceme rozšiřovat  některé oblasti nebo ne.  Všechno stojí opravdu hodně  úsilí a síly si dnes už dobře rozložíme.  Dnes  jsme starší,  máme nadhled a máme všechny  hodnoty  jinak srovnané.  Ten,  kdo má zájem s námi spolupracovat, tak s námi spolupracuje,  dělá si vše  po svém a klidněji.  Nevýhoda stárnutí sice je, že  člověku už  méně  nebude, ale zkušenosti a klid jsou k nezaplacení.“

Rodiče se také často obávají, že děti mohou u vrcholových tanečních soutěží zkolabovat.  Není vlastně nic mimořádného, že někdo omdlí atd. Zabýváte se  také touto otázkou?

„V podstatě bych byla ráda, kdyby  všichni měli potvrzení od lékaře, že tyto věci mohou byť  i  jen na rekreační bázi dělat. A dále projít  kontrolou u sportovního lékaře, kde se  nám poodkryjí všechny zdravotní vady, ať  už srdeční nebo jiné. Je to  ochrana, aspoň z části. Samozřejmě také je tu nebezpečí  opotřebení kloubů atd.  Ideální je,  když  jsou trenéři odborně vzděláni a vedou  tréninky  metodicky správně, aby nikoho nezničili. Ale  svou roli také hraje  dědičnost. U tance na vrcholové úrovni  musíme být na zdraví opatrní.“

Vyžadujete od trenérů  v  CDO, aby zdravověda byla součást jejich  vzdělání?  Umí lektoři poskytnout první pomoc?

„Snažíme se pořádat  přednášky, tento rok  byly v oblasti  psychologie a  bezpečnosti práce,  předávali jsme vědomosti, jak šetrně  zacházet  s tělem a učili jsme základy  správného dýchání.  Tedˇ jste mě motivovala k přednášce, kde  bychom si zásady první pomoci opět oživili.“

Jak jde kombinovat  tanec a  zameškání školní docházky?  Některé střední školy už nechtějí  uvolňovat  žáky kvůli kroužkům  a zájmovým činnostem. Důvodem může být i fakt, že zájmových činností je nadbytek.  Jaké jsou Vaše zkušenosti?

„Jsem  bývalý pedagog a zastávám názor, že  aktivita sportovní či umělecká by měla být podporována. Pokud žáci  potřebují uvolnit  ze školy, protože mají zkoušky, nebo cestují na soutěž, pak  já bych rozhodně patřila k těm pedagogům, kteří by byli loajální. Netolerovala bych, když dítě 4x za  rok odjíždí na dovolenou s rodiči, ale vzdělání  bych podpořila.  Nikdy nevíte, jestli se Vám  víc bude hodit to,co děláte jako zájmový kroužek, nebo to, co zrovna studujete, nebo obojí současně. Když student zvládá školu i zájmovou činnost,  tak nevidím důvod, proč by to nemělo být podporované. V pří ;padě, že  učivo nezvládá, tak je to  samozřejmě na uváženou  a je nutné najít nějakou kompromisní cestu. Setkala jsem se ve svém klubu s případy,  kdy děti vůbec nemají problém s uvolněním ze školy a s  podporou ze  strany svých pedagogů, někdy zase prožíváme vyloženě protiklad, kdy učitelé  absolutně nemají pochopení  pro to, že  někdo jde v době školní docházky byť i  reprezentovat zájmový klub. Záleží  na lidech.“

Je  tanec  drahý koníček?

„Záleží na tom,  jakou úroveň  si zvolíte. Když půjdete do tanečního kroužku  jedenkrát týdně, (takové  taneční kroužky či kurzy pořádá v podstatě každá taneční škola), pak  si myslím, že to vůbec  není drahá záležitost. Bohužel, všechno něco stojí, zadarmo je maximálně první náborový měsíc. Poté se každý   už musí zaregistrovat a platit. Nicméně,  na rekreační bázi  tanec  drahý není. Na  soutěžní bázi už  své oběti  má, musíte cestovat po soutěžích, mezinárodních soutěžích, takže narostou náklady na cestovné,   kostýmy jsou drahé, takže tanec se stává nákladnou záležitostí.“

Jsou-li tanečníci na vrcholové úrovni a  cestují – li i do zahraničí, vrací se jim  investice vložené do sebe samotných nebo ne?

„Jak komu. Například, dítě v 6-ti letech začne tančit v nějakém  klubu,  zůstává tam deset, patnáct let, dovrší  18-ti let, změní město a  má možnost bud najít jiný taneční klub,či dojíždět,  může se  uplatnit v reklamách, zkoušet castingy do různých tanečních skupin, kde jsou už  tanečníci  placeni. Ale to je pouze  ten nejšikovnější, jenom  ten, kdo  na sobě tvrdě pracuje, je  výrazná  osobnost a jde si za svým cílem, protože tanečníků,  řeknu to opravdu ošklivě,  je ‚habaděj‘.

Někteří mladí lidé by rádi chodili do kurzů, ale soutěžit se bojí. Jaké možnosti jim  CDO nabízí?

„Každá škola má své podmínky.  Někdy přijdete a jste rovnou zařazeni do soutěžních týmů, (ale jen do těch rekreačních,  tzn. žádná náročná choreografie, žádné náročné prvky, ale skupiny se jdou  reprezentovat na  jeviště). Naše  organizace má vytvořené tyto úrovně: rekreační tance, pokročilé  a vrcholové úrovně. Někde můžete jen chodit do kurzů a  nesoutěžit  vůbec.  Člověk se musí poptat a  nebát se.  U náborů je důležité,  aby trenéři  ‚odbourali‘ strach. Děti  si nevěří, přitom by moc rády tančily. Je dobré  vyzkoušet si aspoň jednu  nebo dvě lekce, dál to už záleží na trenérech, aby člověku pomohli nebát se.“

Roste v České republice zájem o tanec, nebo zůstává  počet zájemců zhruba stejný?

„Dá se říci, že každá  škola vyprodukuje pár šikovných tanečníků, kteří si založí svoji školu nebo   kroužky a takhle to jde pořád dál. Myslím si tedy,  že se  taneční školy spíše rozrůstají, je to v podstatě taková řetězová reakce. Lidé,  kteří  chodili někam tančit, se nechají inspirovat a poselství  tance  nesou dál.“

Jak celkově hodnotíte české tanečníky v porovnání  se zahraničím? Jsme lepší? Jsme horší? Jací jsme?

„Na mezinárodních  soutěžích zaměřených  na umělecké disciplíny  určitě patříme ke špičce. Mám teď na mysli oblast  amatérského  tance, ne profesionálního tance.  Extraligové tance ale již dosahují absolutně profesionálních měřítek, i když  se pohybujeme ve  ‚vodách amatérských‘. Úroveň  neuvěřitelným způsobem stoupá, to,  s čím jste vyhráli před deseti lety, by dnes bylo na úrovni dětské věkové kategorie. Je to tedy  spíše alarmující. Je vůbec v  pořádku  tato vzrůstající kvalita a náročnost?  Vyvstává otázka, pokud děti tak tvrdě trénují,  zda  ještě v patnácti  letech budou  mít tanec rády. Číhá na ně  nebezpečí vyhoření.  Dříve jsme tanec dělali se zájmem a na soutěže se jezdilo tak 2x do roka. Od šesti let se už může  jezdit na soutěže, dnes například streetový tanečník vyjede na soutěž klidně desetkrát  či patnáctkrát do roka, diskotékový tanečník to samé, je to opravdu náročné.“

Dá se říci, že Češi si stojí dobře  i na profesionální  úrovni. V čem tkví naše síla?

„Dříve se říkalo: ‚Co Čech, to muzikant‘.  Nevím,  jak to nazvat, ale my Češi máme schopnost pro něco se  nadchnout, to dokáže velká většina Čechů. Pak jsme „pracovité včelky“.  Máme syndrom, že pocházíme z malého rybníčku, kdo  chce něco dokázat, musí vydat  o to více energie a síly, protože ví, že to bude těžké.   Schopnost nadchnout se  a začít na sobě tvrdě  pracovat, ta je nám přirozená.“

Děkujeme za rozhovor

 

Eva Smolíková

Foto: archiv Evy Vlkové, Eva Smolíková

Taneční magazín

Taneční tour CZECH DANCE MASTERS 2017

Největší taneční tour v ČR prolomí magickou hranici 20 000 tanečníků…. staňte se i Vy její součástí

Přihlášky:

www.czechdance.org

https://www.facebook.com/czechdancemasters

Největší taneční tour v ČR prolomí magickou hranici 20 000 tanečníků….staňte se součástí
CZECH DANCE MASTERS 2017 i vy!

Již 10 let objevujeme nové tváře a motivujeme začínající tanečníky. Nabízíme jedinečné podmínky pro posouvání hranic
tanečního umění a vytváříme prostor pro čerpání zkušeností a nápadů.

„Tradice nás zavazují a tanečníci inspirují!“

 

Moderátor TV Óčko Jakub Kotek 

Největší taneční tour v ČR s desetiletou tradicí, kterou pořádá Czech Dance Organization

(největší organizace tanečníků a tanečních škol v České republice) – taneční tour CZECH DANCE MASTERS 2017.

Této tour se každoročně účastní na 20 000 tanečníků a 25 000 diváků.

Tour čítá na 15 CELOREPUBLIKOVÝCH AKCÍ v délce 24 soutěžních dní (z toho 4 konané v Praze, ostatní mimopražské) se slavnostním zakončením v podobě čtyřdenní akce GRAND FINÁLE MČR v Průmyslovém paláci na Výstavišti Holešovice Praha s účastí 7 500 tanečníků.

Závěrečnou tečkou je pak v neděli 28.5. GALAVEČER, kde se 30 TOP choreografií utká

o titul absolutní vítěz CZECH DANCE MASTERS 2017.

Odkaz na spot o tour CZECH DANCE MASTERS 2017:

 

S čím můžete počítat?

Stage s video projekcí či led obrazovkou a světelnou technikou na všech 15 soutěžích CDM 2017!
Baletizol, ochranné zóny, narozeninové ceremoniály, průběžná slavnostní vyhlašování vítězů několikrát denně a dodržování harmonogramu.
Čtyřicet různých odborných porot dle tanečních stylů.
Uveřejnění výsledkových listin a dílčích protokolů porotců na našem webu hned po skončení soutěže.
Sledování či stahování video záznamu za poplatek např. vybrané taneční disciplíny hned druhý den po soutěži.
Dodržování soutěžních pravidel s možností odvolání, rozborové semináře pro trenéry a choreografy po každé soutěži.
Pravidelný info servis a nabídka zproštění od poplatků OSA a INTERGRAM                                                                                                    pro Vaši tréninkovou přípravu…CDO je členem ČASPV!
Diplomy, medaile a věcná ocenění pro vítěze jsou standardem.

Poměřte si síly s evropskou a světovou konkurencí..
vybojujte si nominaci na Mistrovství Evropy a světa!

STREET DANCE
IDO Světové poháry DISCO DANCE, HIP HOP, STREET DANCE SHOW – Moskva, Rusko,  1. – 9.5. 2017
IDO Mistrovství Evropy HIP HOP, BREAK DANCE, ELECTRIC BOOGIE – Walbrzych, Polsko, 15. – 18.6. 2017
IDO Mistrovství světa HIP HOP, BREAK DANCE, ELECTRIC BOOGIE – Kodaň – Brondby, Dánsko, 17. – 21.10. 2017

ART DANCE
IDO Světové poháry BALLET, JAZZ, MODERN AND CONTEMPORARY DANCE, SHOW DANCE – Moskva, Rusko,  1. – 9.5.
IDO Mistrovství Evropy BALLET, JAZZ, MODERN, CONTEMPORARY – Praha, Česká republika, 5. – 8.6. 2017
IDO ME SHOW DANCE, Světové poháry BALLET, JAZZ , MODERN AND CONTEMPORARY – Petrohrad, Rusko, 13. – 15.10. 2017
IDO Světové poháry SHOW DANCE – Sochi, Rusko, listopad 2017
IDO Mistrovství světa SHOW DANCE – Riesa, Německo, 20. – 25.11. 2017
IDO Mistrovství světa BALLET, JAZZ DANCE, MODERN AND CONTEMPORARY DANCE – Polsko, 3. – 9.12. 2017

DISCO DANCE
IDO Světové poháry DISCO DANCE, HIP HOP, STREET DANCE SHOW – Moskva, Rusko,  1. – 9.5. 2017
IDO Mistrovství světa DISCO DANCE A DISCO FREESTYLE – Chomutov, Česká republika, 22. – 25.6. 2017
IDO Mistrovství Evropy DISCO DANCE A DISCO FREESTYLE – Minsk, Bělorusko, 2. – 5.11. 2017
IDO Mistrovství světa STREET DANCE SHOW a Světový poháry DISCO DANCE – Ústí nad Labem, Česká republika, 21. – 24.9. 2017

TAP DANCE
IDO Mistrovství Evropy TAP DANCE – Praha, Česká republika, 9. – 10.6. 2017
IDO Mistrovství světa TAP DANCE – Riesa, Německo, 28.11. – 2.12. 2017

BELLY DANCE
IDO Mistrovství světa a Evropy BELLY DANCE – Moskva, Rusko, 2. – 6.5. 2017
IDO Mistrovství světa a Evropy, Světové poháry BELLY DANCE – Petrohrad, Rusko, říjen 2017

COUPLE DANCE
IDO Mistrovství Evropy COUPLE DANCE – Saint Romain en Gal, FRANCIE, 17. – 19.3. 2017
IDO Světový pohár SYNCHRO DANCE – Catania, Itálie, 1. – 2.4. 2017
IDO Mistrovství světa COUPLE DANCE – Telfs, Rakousko, 29. – 30.9. 2017
IDO Mistrovství světa SYNCHRO DANCE – Atény, Řecko, prosinec 2017

Foto: CDO

Czech Dance Organization,

Taneční magazín