Květen 2016 – 2. stránka – Taneční magazín

Podstata smrtelného hříchu

Sólové představení L / One Of The Seven A. Petroviče a M.H. Lacové zkoumá podstatu „smrtelného hříchu“ touhy

Sólové představení L / One Of The Seven Petroviče a Lacové zkoumá podstatu „smrtelného hříchu“ touhy

Slovenský choreograf Andrej Petrovič se po deseti letech v zahraničí, kde působil především ve slavné Akram Khan Company, vrací na české a slovenské scény s provokativním projektem, který převádí na jeviště tématiku sedmi smrtelných hříchů. Premiéra prvního ze sedmi sól – L / One of The Seven –, které zkoumá motiv touhy a chtíče, se uskuteční 15. a 16. března v divadle PONEC. V roli zosobněné touhy se představí Martina Hajdyla Lacová, zakladatelka souboru ME-SA a držitelka ocenění Tanečnice roku 2015.

L jako „Lust“ – touha, vášeň, rozkoš, smilstvo. Vztahuje se k čemusi za hranou, k extrému. Petrovič staví na jeviště jedinou bytost – ženu, jejíž žízeň stěží může být uhašena. Královnu, která se propadá do hlubin vlastní neschopnosti spočinout, zklidnit se, zastavit se, a zároveň odolat svým přáním a tužbám. Sebe-destrukce se stává vědomou volbou.

Petrovič a jeho tvůrčí tým provedou diváky intenzivní cestou vášně, uspokojení, ukájení, výčitek, tíhy i možného trestu. Jedním z inspiračních zdrojů projektu se mimo jiné stala představa pekelného kruhu z Dantovy Božské komedie, v němž krouží největší milovníci dějin (Kleopatra, Helena, Paris, Tristan). Trest odpovídá povaze jejich provinění: „Ustavičná pekelná vichřice / strhává duše, cloumá jim i, hází, / jedny o druhé tře ty hříšnice.“

Jakkoli dnes shledáváme umístění Heleny Trojské do Pekla jako příliš přísné a poplatné Dantově době, Dante byl vynikajícím znalcem lidské duše a toho, co jí zmítá. Zdá se však, že zkoumání podstaty touhy nebylo tehdy tak aktuální jako dnes, kdy je touha hnacím motorem a principem společnosti.

Kredit:

Koncept a choreografie: Andrej Petrovič

Tanec: Martina Hajdyla Lacová

Kostým: Maroš Baran

Světelný design: Katarína Ďuricová

Hudba: Ben Frost

Vnější oko: Karolína Hejnová, Markéta Perroud

Producent: ME-SA / Karolína Hejnová

Za podpory: MHMP, MKČR, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec, ALT@RT

Andrej Petrovič je absolventem Taneční konzervatoře v Banské Bystrici, kde také po studiích nastoupil do Štúdia tanca Zuzany Hájkové. Spolupracoval s Martou Polákovou, Editta Braun Company (Salcburk), Fatou Traore (Brusel) či Jean Abreu Dance Company. Je absolventem magisters kého studia na VŠMU v Bratislavě. Od roku 2007 je členem Akram Khan Company. Tančil v představeních Bahok, Vertical road, Confluence a na úvodním ceremoniálu Olympijských her v Londýně. Od roku 2012 působí v souboru jako repetitor a asistent choreografa.

Martina Hajdyla Lacová vystudovala Konzervatórium J. L. Bellu v Banské Bystrici a Akademii múzických umění v Praze, obor Pedagogika tance. Během studií spolupracovala s mnohými českými a slovenskými choreografy (Marta Poláková, Mirka Eliá& scaron;ová, Šárka Ondrišová, skupina Debris) i ze zahraničními tvůrci (Ji-Eun Lee, Karen Foss, Ann van den Broek, Maya M. Carroll). Od roku 2010 působí jako tanečnice a pedagožka na volné noze. Kombinuje práci a tvorbu v domácím pražském prostředí se spolupracemi v zahraničních souborech. V Praze jí momentálně nejvíce zaměstnává domovská skupina ME-SA, kterou založila společně s tanečnicí a producentkou Karolínou Hejnovou před pěti lety, a soubory VerTeDance a NANOHACH. Ve Švýcarsku pracuje se souborem DA MOTUS! a v Norsku s choreografkou Karen Foss. Její autorské sólo bylo v roce 2012 nominováno na cenu pro Taneční inscenaci roku 2012. V roce 2015 získala cenu pro Tanečnici roku za výkon v Super Naturals.

ME-SA

Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. V roce 2013 se ME-SA poprvé dostala na seznam tzv. “Priority Companies” sítě Aerowaves, a to díky projektu Much More Than Nothing choreografického dua Peter Šavel / Stano Dobák. Soubor získal třikrát nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla La cová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. ME-SA pravidelně uvádí své projekty na významných festivalech, např. Spring Forward, TANEC PRAHA, ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA, APAP/NYC ad.

Taneční magazín

Smích a dobrou náladu s sebou!

38. ročník festivalu České filmové a televizní komedie přichází – Novoměstský hrnec smíchu 2016

38. ročník festivalu České filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu 2016 proběhne 11.6. – 18.6. 2016.

Bude plný koncertů, tanečních vystoupení, besed, výstav a dokonce uvidíme i seskoky parašutistů, protože součástí zahajovacího ceremoniálu bude oslava založení Aero klubu AKNM, od kterého uběhlo už 70. let.

Festival tradičně rozdělí mezi nejlepší snímky tyto ceny: Zlatý prim televizní a filmový, Cenu za režii, Cenu za nejlepší mužský a ženský herecký výkon, Cenu Zdeňka Podskalského, Cenu za výtvarný počin, Cenu FITES a Cenu herecké asociace.

Cenou, která nakonec dala název celému festivalu, je Cena diváků – Novoměstský hrnec smíchu, udělovaná na základě měření procent smíchu v rámci filmové projekce a cena Studentský smích.

Festival ale letos čeká řada změn, o kterých informoval předseda poroty Zdeněk Zelenka: „Musím sdělit jednu závažnou informaci. Tři roky byla patronkou festivalu Jiřina Bohdalová a letos se této čestné a krásné funkce zhostí Jan Hrušínský, herec a ředitel divadla Na Jezerce. Cítím jako milou povinnost poděkovat odcházejícímu týmu, pomyslné žezlo bylo předáno novému řediteli panu Zdeňku Krákorovi.

Mám-li vyjádřit své postřehy, před 15-ti lety jsem přišel na festival s nápadem, že by bylo dobré rozšířit festival o televizní komedie a tehdy to bylo dobré. Postupně ale začínáme zjišťovat, že televize jinou tvorbu než kriminální nedělají. A protože nechceme tento festival přejmenovat na festival filmové komedie a kriminální tvorby, tak příští rok pravděpodobně televizní tvorba odpadne a bude tu opět jen festival filmové komedie, protože televizní komedie je na ústupu. Nemá cenu, aby soutěžily některé díly některých seriálů, takže nám jiná možnost ani nezbývá.

Zrovna tak jsme uvažovali s novým panem ředitelem Zdeňkem Krákorou, že dojde k významné změně v přítomnosti studentské festivalové poroty, která zřejmě taky nebude. Myslíme si, že pro festival filmové komedie se studentský přínos ukázal jako mizivý, protože na školách vzniká málo komedií a nepřináší to nic ani studentům samotným, ani festivalu, diváci vlastně nemají šanci se s jejich tvorbou na festivalu seznámit, vždy je to jen anonymní předávání cen.

Chceme také ‚osekat‘ mimofilmové aktivity a soustředit se na filmovou komedii, takže se letos bude rušit divadelní komedie, která bývala na závěr a místo toho poběží film. Chceme zvýšit prestiž festivalu tak, aby byl opravdu festivalem a svátkem filmové komedie, ne lidovou veselicí, kde film je až ‚na chvostě‘. . . Uvidíme, jak to celé dopadne“, uvažuje o budoucnosti festivalu Zdeněk Zelenka.

„Festival si léta drží stejnou rodinnou atmosféru a já doufám, že tomu tak bude i letos, přestože dochází k významným změnám“, dodává Zdeněk Zelenka.

Zeptali jsme se…..

TM: Jak se cítíte v nové roli a jak se těšíte na festival?

Jan Hrušínský, patron festivalu, herec a ředitel divadla Na Jezerce:

„Rád se nechávám překvapovat… Určitě se těším, protože atmosféru tohoto festivalu znám, byl jsem tam několikrát jako host a vím, že tam strávím několik hezkých dní.

Přestože se kolem filmu pohybuji opravdu dlouho, až mě to samotného zaráží, tak mě stále něčím překvapuje a přináší mi něco nového. I role patrona festivalu je pro mě nová, navíc je mi i velkou ctí, že jsem sdělil čestnou funkci po Jiřině Bohdalové. Tuším, že v těchto zeměpisných šířkách a délkách se bez humoru téměř nedá přežít. Přál bych festivalu, aby se stal inspirací a přinesl spousty kvalitních nových českých filmových komedií.“

Michal Jančařík, moderátor festivalu říká, že tento festival bude moderovat už desátým rokem, ale na druhou stranu je to teprve krátká doba oproti té, kterou strávili na festivalu někteří členové poroty, např. Vladimír Suchánek nebo Josef Hanuš.

Zdeněk Krákora, ředitel festivalu:

„Já jsem krátce ředitelem, takže se v celé problematice teprve orientuji. Některé věci jsme nechali stejné jako v předchozím roce, ale chceme klást velký důraz na deset soutěžních snímků. Letos jdou do festivalu i dva muzikály, ‚Cesta ke štěstí‘ a ‚Decibely lásky‘, pokusili jsme se propojit celou festivalovou linii právě s muzikálem. Jako doprovodný program pro školy jsme otevřeli dopoledne s muzikály, k tomu pořádáme mnoho doprovodných workshopů pro děti, máme pozvané tanečníky z Karlína a herecké pedagogy, kteří budou učit herecké a taneční workshopy a vše, co souvisí s pohybem. Pěvecké workshopy jsou zase spojené s muzikálem. Doufám, že pohodová atmosféra i s novým vedením zůstane, uděláme proto maximum.“

Starosta Nového Města nad Metují Petr Hable s upřímným povzdechem sdělil, že se právě vrátil ze služební cesty z Německa, kde toho viděl dost na to, aby si uvědomil, s jakou láskou se vrací do svého krásného města nad Metují. „Doufám, že s novým vedením festivalu dojde ke změnám k dobrému a všechno dobré, co bylo, zůstane zachováno“, těší se Petr Hable.

Program v sobotu 11. června 2016 Letiště NMnM

14:00 Zahájení oslav, skupinový seskok parašutistů

15:00 Aerobik Stepík, vystoupení dětských a juniorských týmů

16:00 Kabát Revival

18:30 Divokej Bill Revival

21:00 Hagár Párty se skupiou Hektor

Doprovodný program: Ukázky letadel, modelů, golfové odpaliště, dětský koutek, malování na obličej, žongléři

O dalším programu bude Taneční magazín informovat

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Still Life jako surreální zátiší

Nevšední podívaná, pojící pohybové divadlo s esteticky působivými obrazy, na hranici surreálna a existencialismu

13.května premiéroval herec a performer Ondřej Holba inscenaci Still Life, inspirovanou výtvarným uměním Reného Magritta. Ve spolupráci s finskou klaunkou Heli Väätäinen, která na dílo režijně dohlédla, vytvořili v prostoru La Fabriky nevšední podívanou, pojící pohybové divadlo s esteticky působivými obrazy, na hranici surreálna a existencialismu.

Už při příchodu diváků seděl v šeru jeviště u stolu interpret. Po rozsvícení scény jsme si jej mohli ve statické poloze, v černé buřince a saku, prohlédnout. Následoval black-out – chvilkové zhasnutí – a opětovné rozsvícení, přičemž se obraz změnil jen v detailu – na stole přibyl stojánek na vajíčko. Další black-out a ve stojánku už bylo vajíčko. Tímto obrazovým způsobem se situace vyvíjela, obsáhla několik komických prvků, ale především nastínila výtvarně velmi zdárně zpracovanou poetiku. Brzy se začal ukazovat i celkový surreální, místy až bizarní styl vedení děje. Představení totiž neobsahovalo pou ze obrazové střihy, ale i značné skoky a „střihy“ v chování hlavní (a jediné) postavy. Z člověka, který se připravuje ke snědení vejce, se měnil v ptáka, z melancholické nálady, kdy se utápěl ve své samotě, se hravě změnil v piráta, a to samé platí i o scéně, kdy si zkoušel paletu mimicky vyjádřených emocí, v sedě na židli, s vajíčkem v puse.

Přestože byl Holba fyzicky jediným interpretem, měl partnera v podání dětského hlasu. Dotvářelo to záměr inscenace, v níž se protagonista pohyboval ve vymezeném čtvercovém prostoru, jenž se stal zároveň místem bezpečí – místem vnitřního klidu a hry s dítětem, které se ozývalo skrze reproduktory – zároveň ale i ohraničeným světem, z něhož není snadné vystoupit. Tohoto problému – bezpečí versus svoboda, únik versus potřeba komunikace – se dramaturgie dotýkala nejvíce. Přestože se tak začátek představení mohl zdát značně surreální a vlastně podtrhl performativní tendence současného pohybového divadla (důraz spíše na akci než na děj, spíše na obraz než na myšlenku), závěr už se jasně držel protagonistovy snahy o únik z vymezeného čtverce. Jeho hravost, představivost a schopnost imaginace mu v tom zdá se pomohly nejvíce a při posledním black-outu už jsme na scéně nalezli pouze klobouk. Ondřej Holba se tak jako interpret přemístil zpět do běžného života, mimo hranice pomyslných jevištních stěn, a zda jsme předtím nahlédli do srdce Reného Magritta, finské režisérky Väätäinen nebo samotného Holby, zůstalo nevyřčeno. Co k tomu všemu ale můžeme vyřknout je, že podívat se někdy do světa imaginace, kde přestává platit „obyčejná“ logika, může být osvobozující, a v případě Still Life rozhodně sto jí za to.

Alexej Byček

Taneční magazín

Za Vaše představy ani letos neručíme!

32 dní nabitých tancem

28.festival TANEC PRAHA

„Zhlédli jsme více než 300 představení a opět jsme vybrali pro tento rok ta nej nej pro naše diváky, prozrazuje ředitelka festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.“

„Letos je doprovodný program festivalu opravdu bohatý a rozsáhlý. Týden po týdnu budeme veřejnost informovat o tom, co je právě aktuální. Poprvé spolupracujeme s prostorem Jatka 78, událost sezóny proběhne tradičně v divadle Karlín“ představuje letošní program Yvona.

„Zajímavostí letošního festivalu Tanec Praha je začátek věnovaný dětem ve věku kolem deseti let. Reagovali jsme na projekt Mirky Eliášové s názvem Momo. Mirka se věnuje dětem, naplánovali jsme symbolicky její představení na 1. června, premiéra proběhne v divadle Ponec, upřesňuje Yvona Kreuzmannová.

Mirka Eliášová: „Náš projekt „Momo“ je inspirovaný knížkou Michaela Endeho „Momo – ukradený čas“, ale není vlastně důležité převyprávět příběh a zabývat se myšlenkou času, důležité je to, jak náš čas strávíme a prožíváme. Připadalo mi to podstatné pro navázání kontaktu s lidmi. Během přípravy představení jsme kladli důraz na interaktivní média, protože to je přesně to, čím se mladí lidé zabý vají, co prožívají. Jejich dospívání je jiné, než bylo třeba moje. Máme zde interaktivní video projekty, pohyb je snímaný kamerou a přenášený na plátno. Někdy se postava předbíhá v čase, rádi bychom našli cestu k divákům a zapojili je do projektu“, vysvětluje Mirka Eliášová.

Zeptali jsme se…..

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha: Proč právě věková skupina kolem 10-ti let? Právě tyto děti jsou většinou opomíjené, protože se s nimi těžko pracuje…..

Mirka Eliášová

Mirka Eliášová: „Je to osobní věc (mám dceru v tomto věku). Často pracuji s dětmi a tahle věková skupina je velice zajímavá, snoubí se v nich citlivost a zároveň vše, co jim současný svět nabízí. Veškeré prožívání a oddělení se – tento rozpor je skutečně náročné téma. Málokdo si dovolí s těmito dětmi pracovat, je to opravdu to nejtěžší, i pokud jde o diváky, právě proto nás zaujala myšlenka ztvárnit taneční předsta vení právě pro ně.

Ze zkušenosti vím, že děti strašně rády sedí u počítače, ale zároveň touží se fyzicky pohybovat. Je důležité, aby se rozpohybovaly. Jejich současnost tvoří technika, svět kolem nás je dnes takový, je to jejich současnost, paralelní svět. My dospělí ho nemůžeme chápat, ale můžeme jim ukazovat další možnosti, kam se mohou vyvinout a posunout.“

Zeptali jsme se…

TM: Pokud dětem zakážeme užívat počítače, mobily či tablety, nenaučí se to, co k životu potřebují. Na druhou stranu je tu i velké riziko, že zůstanou jen u techniky a nikdy se nenaučí komunikovat. Vidíte nějaké východisko?

Mirka Eliášová: „Hm…. My to takhle vnímáme. Oni opravdu stále sedí u mobilů a počítačů. Ale mám současně i pocit, že si hledají určité hranice. Často jsou hranice nesmírně důležité. Musíme si vytvořit systém, který nám umožní vyniknout a vymezit se.

Vypozorovali jsme, že určité skupiny mají své komunikační kanály nastavené, internet není hrozbou, jak se všeobecně uvádí, ale je nutné pracovat se systémem, otevřít se mu a vymezit si své hranice.“

Yvona Kreuzmannová a Markéta Perroud

Israel Galván – král současného flamenca

„Celému festivalu vévodí strhující flamencový free stylový génius Israel Galván (ES), který historicky poprvé zavítá do Prahy. Jedna z největších postav světové taneční scény se představní v Hudebním divadle Karlín 22. a 23. června ve svém díle „La Curva“, tedy „Křivka“.

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha hovoří o splněném snu, pokud její oblíbený Israel Galván vystoupí v Praze. Proč?

Zeptali jsme se….

TM: Co Vás tolik oslovilo na tvorbě Israela Galvána?

Markéta Perroud: „Je to opravdu geniální tvůrce. Israel se narodil do rodiny, která ovládala flamenco. On sám je dokonale zvládnul a pochopil, nyní si s ním ve své tvorbě už jenom hraje. Baví mě jeho smysl pro humor, využití všech možností a dovedností tradičního flamenca a současně i jeho historie. Israel má také obdivuhodnou schopnost sdělit své vědomosti současnému světu. Fascinuje mě, jak umí pracovat, vyjadřovat se a současně má i dokonalé znalosti a dovednosti.“

Řeč těla si každý může vyložit po svém a festival TANEC PRAHA opět nabízí nepřebernou škálu možností – od 23. května do 23. června v Praze a dalších 16 městech a obcích ČR. Program zdobí i další výrazné osobnosti a soubory současné mezinárodní taneční scény jako Jozef Fruček a Linda Kapetanea, Karine Ponties, Anne Van den Broek nebo Anton Lachky Company. Představí se i nadějné talenty v sekci Dance NEWs, nechybí program pro děti i teenagery , ani oblíbené tančírny pod širým nebem, workshopy a projekce filmů v rámci doprovodného programu.