Za čím do NoD v dubnu?

Nenechcte si ujít představení “DADman” – superhrdina obdařený výjimečnými schopnostmi

 

PROGRAM DUBEN 2016

5/4 Anna Vanacká: DADman 20:00/Út
TEATRO | NoD Beginners Superhrdina je obdařený buď výjimečnými schopnostmi, nebo mimořádnými technologickými možnostmi. Existují superhrdinové? A kdo se jím může stát? Jen vyvolení? Obyčejný muž, starý a nemocný a nemotorné děvče plné strachu. Najdou způsob, jak bojovat za svět a hlavně jeden za druhého. Protože síla DADmana je ukrytá ve všedním životě. Hrají: Anna Vanacká, Miloslav Mejzlík. Režie: Valéria Daňhová. -> 150 Kč

6/4 – 7/4 Vitalita smrti 11:00 – 22:00/St + Čt
EVENTS Cílem konference Vitalita smrti: odraz tradice smrti v současném myšlení je představit historické proměny fenoménu smrti a zároveň jej nahlédnout v nové perspektivě. Vedle obvyklého obrazu smrti jako transformace, úpadku a zániku v současné popkultuře se snaží akcentovat i jeho pozitivní aspekty. Hlavním autorským záměrem je ukázat proměnu reprezentace těch motivů, kdy popkultura – znovu – přivádí smrt k životu.

Doprovodný program středa 6. 4.:
18:00 – promítání Kung Fury -> vstup zdarma
20:00 – představení Frankenstein -> 180 Kč / 120 Kč

Doprovodný program čtvrtek 7. 4.:
18:00 – promítání Lesapán -> 80 Kč / 50 Kč
20:00 – představení Já jsem Krabat ->180 Kč / 120 Kč

10/4 Tvůrčí skupina Díra na trhu: Plešatá zpěvačka (Ionesco, Jánová, Valerián) 20:00/Ne
TEATRO | NoD beginners Díra Na Trhu uvádí – Plešatá zpěvačka 2015 (Ionesco, Jánová, Valerián): Ionescova Plešatá zpěvačka v nekompromisní úpravě týhle nekompromisní doby. Pražskej dekadentní večer, NoD, dekadentní obrazy a dekadentní instalace. Pražská dekadentní mládež, barmanka a Velitel Požárníků. Všichni mají svůj dekadentní názor a dekadentně se neposlouchaj. A co se stane? Všechno, nebo nic. Režie, hudba: William Valerián. Dramaturgie: Barbora Jánová. Hrají: Anna Stropnická, Tomáš Havlínek, Zuzana Truplová, Filip Kaňkovský, Barbora Jánová, William Valerián. -> 150 Kč

Vernisáže:

11/4 – 7/5 Volkshymne 19:00/Po
GALERIE Výstava Volkshymne představuje umělce vycházející z prostředí uměleckých škol v Česku, Rakousku a Maďarsku. Reaguje na společnou historii zemí, které po dlouhou dobu setrvávaly ve vzájemném svazku. Ačkoli je oficiální svazek dnešních samostatných států již dávno rozvázán, bazální kulturní vlivy, kterými na sebe po dlouhou dobu působily, jsou zde stále patrné. Rakouští, čeští a maďarští umělci nejmladší generace představí v rámci výstavy práce reagující na téma společného kulturně geografického základu obou zemí a jejich vzájemné historie, která se v 21. století zdá již zapomenutou. Umělci: Sherine Anis, Stefan Reiterer, Mark Fridvalszki, Alžběta Kočvarová, Ondřej Vice na. Kurátoři: Klára Burianová a Jan Gajdušek. -> FREE

11/4 – Marco Chiodi: Tha Act of Falling: Nowhere 19:00/Po
Video NoD Projekt realizovaný pro 360ti stupňovou projekci přenese diváka do divokého rázu chilské krajiny. Apokalyptický motiv letícího meteoritu, který nikdy nedopadne na zem, v nás vyvolává pocit ohrožení a možná i naděje. Projekt byl inspirován filmy režiséra Alejandra Gonzálese Iñárritu. -> FREE

11/4 FREE MONDAYS: SAMA DAMS (USA) // support: Clarke and the Himselfs 20:00/Po
EVENTS | experimental, pop, noise, rock, post-rock Portland, Avant-Indie Prog a post-punková formace Sama Dams se nechala inspirovat a vydala se cestou více uklidňujících instrumentálních prvků a experimentáního rocku. V roce 2013 vydali LP No Vengeance, na kterém dokazují pozoruhodnou obratnost a svou technickou zdatnost, kterou by se mohli rovnat Radiohead. Jejich první track “My Ears Are Ringing,” je neskutečně chytlavý a spojuje glitch a R’n’B. –> FREE

12/4 Nebeský – Trmíková – Prachař & NoD: Dvojí domov / z Čepa 20:00/Út
TEATRO Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Režie: Jan Nebeský. Hrají: Lucie Trmíková, David Prachař, Alois Švehlík. Hudba: Martin Dohnal. Výtvarná složka: Igor Korpaczewski. -> 300 Kč / 220 Kč

13/4 Bora Debnárová: Uroboros 20:00/St
TEATRO | NoD beginners Pohádková báseň Uroboros je magisterské představení Bory Debnárové, studentky katedry pantomimy HAMU. Mytický příběh bytosti, která touží vysvobodit se z vlastního vězení. Báseň o vytrvalosti a touze uskutečnit to, o čem sní duše. Hudební doprovod RRRR+A. -> 150 Kč

14/4 Všemi směry – Festival nezávislé publicistiky 14:00/Čt
EVENTS Festival nezávislé publicistiky Všemi směry už dvanáctým rokem připravují studenti Vyšší odborné školy publicistiky. Letošní ročník s podtitulem „Vybo(e)č z davu“ představí osobnosti z mediálního prostředí, které nešly s davem a rozhodly se pro svou vlastní cestu. Cílem je pomocí nekonvenčních témat přiblížit veřejnosti nejenom média, ale hlavně persony, které stojí za jejich vznikem. Vstupenky je možné zakoupit online. Více informací na www.vsemismery.cz -> 100 Kč

18/4 Nebeský – Trmíková – Prachař & 420PEOPLE & NoD: Peklo – Dantovské variace 20:00/Po
TEATRO David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem. Hudba a tanec v kolotoči nudy, lenosti a apatie. Peklo není místo, je to stav duše. Režie: J. Nebeský. Hrají: Lucie Trmíková, David Prachař, Nataša Novotná, Václav Kuneš, Štěpán Pechar a Alexandr Volný / Milan Odstrčil. -> 330 Kč / 250 Kč

19/4 PSYCHEDELIKATESY /Jiří Horáček: Dekonstrukce vědomí jako podklad psychedelické zkušenosti: cesta tam a zase zpátky 19:00/Út
EVENTS Ústředním tématem, které spojuje filosofii, psychologii, neuropsychiatrii a neurovědy vůbec je otázka vztahu mezi lidskou myslí a jejím hmotným substrátem, tedy mozkem. Zásadní metodický přínos k teorii vědomí pak může přinést studium působení psychedelik. -> 90 Kč

20/4 Česká taneční platforma | Prague Pride & Nadar Rosano /Izrael/: DOGTOWN 20:00/St
TEATRO V době, kdy máme strach promluvit nahlas, vzrůstá potřeba se vzepřít a protestovat, potřeba najít jiný způsob, jak se vyjádřit beze strachu. Každý ví, že lžou, že nás pomalu nahlodávají zevnitř, že stanovují pravidla toho, co je zakázáno a co dovoleno. Kolik svobody opravdu máme? Dva muži, kteří se potkají, zkoumají, co je dovoleno. Námět, choreografie, text: Nadar Rosano. Hrají: Martin Šalanda a Roman Zotov -> ZADÁNO

27/4 ProFitArt & NoD: BOI (PREMIÉRA) 20:00/St
TEATRO Fúze tance a tradičních lidových písní z různých regionů Slovenska rámcovaná otázkami a odpověďmi na to, co je „mužské“. Vítězný projekt Esence tance 2014. V kontextu od sebe propastí oddělených zvyků a hodnot dvou generací se v tomto tvůrčím procesu zaměřujeme na přechod dospívání chlapce v muže. Jaké je dnes místo muže ve společnosti? Režie: Matěj Matějka. Účinkují: Martin Talaga, Katarína Kalivodová, Cécile da Costa. -> 250 Kč /150 Kč

28/4 NoD Kviiiz 20:00/Čt
EVENTS Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Přijďte si oprášit své vědomosti a nevědomosti. Registrace týmů (max. 4 osoby) probíhá od 19:30 do 19:50. -> FREE

 

TIPY na květen:

FREE MONDAYS / KAMIKAZE (CH/GER) 2/5 20:00
Švýcarsko-německé duo Kamikaze tvoří horkorevný, nedbale sebevědomý pop, silně ovlivněný elektronikou. Future-pop v celé své kráse, který si zamilujete na první poslech! -> FREE

Aukce pro Petra Vaněčka č. 2 12/5 19:00
Linhartova nadace a Galerie NoD navážou na úspěšnou prosincovou dobročinnou aukci na podporu Petra Vaněčka jejím přímým pokračováním. Aukci předchází předaukční výstava (9. -11. 5. 2016, Galerie NoD). -> FREE
56fbb8ff632b0

Taneční magazín

Rozhovor s kaskadérem TOMÁŠEM ZELENAY

“Nejvíc mě potěší, když lidé zatleskají”

 

 

Kaskadér Tomáš Zelenay právě začíná 13.sezónu své show Monster Truck. Řvoucí motory aut, která se otočí na střechu, jezdí po dvou kolech, na střeše kaskadéři, kteří projedou ohněm či přeskočí z  auta na auto. Dva monster trucky udělají z aut hromadu nepotřebného plechu.

Jak jste se dostal k práci kaskadéra? Bylo ‚to‘ ve Vás, nebo jste měl vzor v někom z rodiny?

„Nebylo to ve mně, pocházím z  rodiny, kde se tímto nikdo nezabýval. Začal jsem v 6-ti letech dělat sportovní gymnastiku a pokračoval jsem  do takových  18-ti let. Když jsem  končil,  v tělocvičně se objevil nápis, že hledají akrobaty do cirkusu. A  tak jsem šel na trénink a už jsem  zůstal. Byl jsem v cirkusu  asi 11 let, jezdili jsme po Evropě a  jednou v Německu přijela na parkoviště skupina kaskadérů, stáli hned vedle cirkusu. Řekl jsem tedy manželce, co budu dělat  příští rok. Tohle  se stalo  v létě a další rok jsme začali s kolegou a bratrancem mé manželky trénovat.“

Schvalovala Vám rodina takový nápad?

„Manželce se moc nechtělo. Od malička vyrůstala u cirkusu, to je trošku jiný svět,  možná se i bála. Ale překonali jsme to a právě začínáme 13. sezonu.“

1

Cítíte strach?

„Strach ani ne, spíše takový respekt.“

Co by se stalo, kdyby se člověk bál?

„Asi dělá větší chyby.  A ty jdou také ruku v ruce s nervozitou.  Když jsme začínali, určitě u nás také panovala nervozita. Před každým vystoupením musí být jemná nervozita, protože člověk musí dávat pozor.  Zejména u těch nejlehčích věcí, u kterých máte pocit, že je uděláte se zavřenýma očima, tak právě v těch se dělají největší chyby.  Když je něco těžkého, složitého, tak je člověk ostražitý a soustředí se. Ale musí se dávat pozor během celého vystoupení, protože děláme s auty smyky, točíme se, jezdíme po dvou kolech a kolem jsou lidé. Může se stát, že jedu na dvou kolech a praskne pneumatika, tohle nikdy nikd o neví, najednou můžu zůstat s autem na boku, nebo na střeše.“

Co považujete za těžké číslo?

„Třeba  takový ‚jemný kotrmelec s autem‘, to je trošku složitější.“

Jak dlouho trvá, než se naučíte jeden trik?

„Když jsme před těmi 13-ti roky začínali, začali jsme trénovat 1. ledna a  první vystoupení bylo 5.května. Takže 5 měsíců tréninku.  Tenkrát to nebylo jako teď, kdy už to máme tak říkajíc ‚v ruce‘. Začátky byly těžké. Pokud se snažíte naučit třeba  jezdit po dvou kolech, trvá asi tak  3 až 4 měsíce, než auto dostanete do polohy, abyste se na něm udrželi a dále  třeba rok nebo dva, než jede, kam vy chcete. My jsme jezdili  denně, koupili jsme si staré auto na rozbití a trénovali a trénovali.“

2

Je tato ‚zvláštní práce‘, jak zpívá skupina Elán ve svém hitu Kaskadér, denní hazard, nebo víte, že se nic nestane, protože jste jištěni?

„Snažím se chránit. Samozřejmě, že se občas něco stane. Při vystoupení si občas rozříznu ruku, nohu, hlavu, ale není to tak hrozné. Jednoduše musíte dávat pozor. Dívám se na to tak – pokud se něco stane mě , tak  to ‚vem čert‘, zašijí mi to. Ale dávám dobrý pozor, aby se nestalo něco divákům.“

Co pociťujete při průjezdu ohněm?   Opravdu nemáte strach?

„No, je tam teplo. Jezdil jsem to dřív, teď to dělají kolegové. Mají na sobě nehořlavý oblek,  který za čas ale také shoří, občas se stane, že oheň vlétne pod přilbu, takže  člověk má  spálené obočí, je bez vousů apod.“

Co Vás vlastně motivuje? Máte v sobě nekonečnou touhu po adrenalinu?

„Myslím, že se člověk asi touží ukázat před lidmi, nejvíc potěší, když lidé zatleskají, zakřičí, zapískají. Já z toho mám největší radost.   U cirkusu, ale totéž platí i pro tanec, vystupující dělá vše pro publikum, ne pro sebe.“

3

Jaké vlastnosti musí mít kaskadér?

„Asi trošičku nadanější být  musí, musí mít dobrou orientaci v prostoru. (Mám výhodu z gymnastiky, že  ještě pořád dokážu skočit salto.) Vrátím se ještě k tomu  zmiňovanému průjezdu ohněm –   člověk se obleče, lehne si,  projede, tak budiž.  Ale když jedete po dvou kolech a lidé přelézají nebo skáčou z auta na auto, tak to už každý nedělá.  Musíte dávat opravdu hodně dobrý pozor. Někdy je vlhko, prší, noha uklouzne a je to. Určitě takové věci nemůže dělat každý, na koho ukážete prstem. A  talentovaní také musí trénovat, trénovat, trénovat.“

Opravdu zničíte auta při každém vystoupení?

„Ano, opravdu.“

Kolik takových aut za rok ‚padne‘?

„Mám  5 aut na vystoupení, s těmi jezdím celoročně. Na  každé vystoupení potřebuji dvě auta, která tzv. sešrotuji. Děláme 200 vystoupení do roka, takže musím sehnat 400 aut na odpis.  Půjčit, přivézt, odvézt,  půjčujeme si je  v kovošrotech,  je s tím dost práce. Odhaduji, že takových  4000  aut už jsme ‚zlikvidovali.‘ Po vší té námaze je pro mě vystoupení odměna,  ta pomyslná třešnička na dortu. Něco udělám pro diváky,  snažíme se, aby show  nestála, jedeme jeden trik za druhým, bez zbytečných průtahů, vystoupení trvá hodinku, ale lidé odchází spokojení a vrací se každý rok, když někam přijedeme.“

4

Když se člověk rozhodně pro toto povolání, jak dlouho ten nápor vydrží?

„Jezdit  po těch dvou kolech, to mi snad ještě chvilku půjde,  i oheň ještě  jde, ale dále už je to horší.  Snad do 55-ti let vydržím.“

Nacvičujete  každý rok jiné triky?

„Většinou se opakují. Snažíme se dělat jiné, ale na nácvik není moc času. Vybíráme triky, které se lidem za těch 12 let líbily, na co nejvíce reagují, tak to v show  zůstává.“

Vystupujete i v zahraničí?

„Jezdíme  zejména po Čechách a na Slovensko, kolega jezdí do Polska,  v Rakousku jsme byli před dvěma lety. Za rok projedeme asi 120 měst, pokud je to větší město, stojíme tam 4 dny, jinak zůstáváme jen  1 den a odjíždíme. V praxi to znamená, že v noci přijedeme, ráno vše  připravíme, odehrajeme a po vystoupení bouráme a jedeme dál. Je to celé taková ‚honička‘.  Vyřídit povolení od úřadu, naplánovat trasu, umístit reklamu, zařídit pojištění  atd.“

5

Nenabídl Vám někdo roli ve filmu či v reklamě?

„Když se někdo ozve, tak ozve, já sám se nikam netlačím.  Pokud mě někdo náhodou uvidí a bude mě potřebovat, tak budu rád spolupracovat. Jinak pracuji sám a jsem svým pánem.“

Zažil jste také úrazy?

„Ano, ale nic hrozného, i když připouštím, že za sezónu jsem celý odřený a mám všude modřiny.  Občas se mi stane, že zavadím hlavou z okénka o beton, ale mám helmu, to nic není. Zásada je, držet se vždy pevně volantu. Nejhorší je, kdy praskne bezpečnostní pás.

Jednou jsem vyjel na nájezd a točil auto přes střechu, jezdím se starým autem, praskl tam pás, to se člověk neudrží na sedačce, takže jsem lítal uvnitř a zůstal jsem sedět na sedadle spolujezdce. Tehdy jsem měl na ruce sedm stehů, ale to je ‚v pohodě‘. Nedávno jsem viděl v televizi natáčení podobného triku. Sedačka byla přivařená, řidič měl speciální helmy a pásy, kolem běhalo asi 30 lidí a nakonec převrátil auto do pole, tedy do měkkého. Já jsem na betonu, bez výztuže, jen s pásem kolem pasu.“

Doporučil byste takovou práci svým dětem nebo byste se o ně bál?

„Mám dvě dcery, několikrát mě už napadlo, že by dívky kaskadérky byly zajímavé. Já jsem asi nikdy neviděl jezdit ženu kaskadérku. Jednou jsme vystupovali s dívkou, která nám ležela na střeše auta, když jsem jel po dvou kolech. Moje dcery jsou ještě příliš malé, ale do něčeho bych je časem pustil.“

6

Já jsem také nikdy  neviděla ženu – kaskadérku otočit auto na střechu. Napadá Vás důvod?

„Já nevím, snad je zakódované, že je to ‚chlapský‘  sport.

Využíváte své dovednosti v civilním řízení? Jezdíte ostře na dálnicích?

„Ne, já se opravdu strašně bojím, ani ne sebe, ale lidí okolo.  Dvakrát jsem boural, protože mi tam někdo vjel.“

Takže si jste jistější při kaskadérském výkonu než na silnici? To je celkem paradoxní situace odpovídající současnosti…

„Ano. Ale na druhou stranu si myslím, že mi mé dovednosti pomohly v civilním řízení. Kaskadér má trošku vycvičený reflex, umí to, myslím, že mi tato dovednost dvakrát zachránila život, protože jsem se  uměl v sekundě vyhnout. Skončil jsem  sice v příkopu, ale kdybych se nevyhnul,  kdo ví…

Při  druhé  bouračce jsem jel se známým, který později řekl, že on by se nestihl vyhnout. Trošičku  dobrého  toto povolání asi nese, může se samozřejmě stát, že ani kaskadér  kritický  moment  nevystihne, ale mě můj  reflex zachránil.

1531691_720767641276712_1568114748_n

Pomáháte si něčím, abyste zůstal v dobré kondici? Třeba životosprávou?

„Ne. Jen trénink, trénink.“

Máte před sebou nějaký cíl, kterého chcete ještě dosáhnout?

„Ani nevím. Chci jezdit. Jezdit  tak, aby se to lidem líbilo a  odcházeli  ze show spokojení, neházeli po nás kameny…. Jiné  cíle snad ani nemám. Třeba něco natočit, ale můj cíl to není.“

o

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Tomáš Zelenay

Eva Smolíková

Kdo je pokusnou osobou?

Silke Grabinger si zahrává s diváky

 

 

 

V rámci festivalu Bazaar, který prezentuje současné umělce ze střední, východní a jižní Evropy, se 18. března v Ponci uskutečnilo také představení rakouské performerky a tanečnice Silke Grabinger. Tato událost nebyla dějově uceleným představením, naopak šlo o čtyři (z celkových jedenácti) scény, které pro Silke vytvořila řada známých choreografů, každý aniž by věděl, co s ní vytváří ti ostatní. Dojem z představení musí tedy být pokaždé jiný a my se podívejme na to pražské.

Při tomto vystoupení šlo o celkem čtyři čísla. Při prvním se interpretka ukázala v kostýmu vytvořeném z polosvlečených a někdy rozbitých dětských panenek různých velikostí a předvedla obdobu tance butó, ukončenou kontrastně hip-hopem. Část diváků byla zajisté zmatena, mnozí se končetinám a hlavičkám panenek, které při pohybu z tanečnice padaly, smáli. Autor těchto řádek ve zmíněné scéně viděl spíš smutnou paralelu, kdy se žádný vývoj (ať už člověka nebo třeba naší planety) neobejde bez určitého ničení, částečného rozpadání a obětí. Jak to ve skutečnosti bylo myšleno, možná neví ani sama Si lke, a v tom byl pravděpodobně také záměr výstupu a celého představení – spíše mást než navádět k výkladům. Spíš rozhazovat děj a upozorňovat na určité silné momenty, které se ve výstupech čas od času objevily, než dostat diváka nějakým důležitým příběhem.

2

Druhá a třetí scéna byly velmi mluvené. Nejprve předvedla modelku, karikující všechny stereotypy o tom, jak má ideální žena západní společnosti vypadat, poté přidala hlášku o tom, že v čínské opeře hrají ženské postavy muži, protože lépe vědí, jak se žena má chovat. Po těchto jasně kritických narážkách se svlékla do spodního prádla, vyšla nad zadní řadu hlediště a na rukou diváků se nechala snést zpět na jeviště. Celý akt „snesení“ vyzněl docela komicky a tak tato scéna končila v zábavném duchu.

Napotřetí nám interpretka přišla říci rychlomluvou svůj příběh ze Cirque du Soleil, kdy se asi nedovíme, zda to, že se jí ředitel pokusil svést a po neúspěchu jí vzali její výstup i choreografii, je pravda. To ale znovu zdůrazňuje podstatu vystoupení. Nešlo o příběh, ale o momentální prožitek. To potvrdila i závěrečná část, kdy se nahá namazala černou tekutinou (což světelně krásně kontrastovalo s její světlými vlasy) a pokoušela se udržet ve fyzicky velmi krkolomných pozicích.

3

Protože je těžké interpretovat, resp. výkladů může být tolik, kolik je diváků, předkládám radši tento popis akcí, který ukazuje, že šlo o performanci a že tento typ umění se do Česka pozvolně dostává. Tradice performance artu je více na západ už více než čtyřicet let stará a je dobré, že ji festivaly jako Bazaar přinášejí i sem. V poslední době se objevují i domácí svébytná díla jako Lessons of Touch skupiny Tantehorse anebo Prague is Burning souboru Mime Prague. V každém případě ale i Silke Grabinger podpořila tuto tendenci a je třeba si uvědomit, že jen málo tanečníků má odvahu a zároveň i fyzické dispozice ztv& aacute;rnit koncept jako bylo představení Versuchsperson / Pokusná osoba Silke Grabinger. Přestože celek někdy působil až jako autoterapie, což na jevišti není vždy ideální, je důležitější si uvědomit, co mohly ony scény vypovídat o nás a jak jsme je jako diváci v tu chvíli vnímali. Více než experiment se Silke tak vlastně šlo o experiment s námi. Název vystoupení je tedy velmi dvojznačný.

 

1

Alexej Byček

Taneční magazín

Samota a osamění?

Nově vzniklou skupinu Ufftenživot trápí samota

 

 

Skupina Ufftenživot to má těžké. Trápí je samota.

tumblr_o3zaapEXzd1uie9pdo7_r1_1280

Projekt Loneliness & Stuff nově vzniklé umělecké skupiny Ufftenživot v koprodukci Studia ALTA bude premiérově uveden 15. a 16. dubna. Nerozlučná dvojice mladých a sebeironických performerů a tanečníků – Sára Arnstein a Jiří Šimek, na sebe již upozornila úspěšným projektem GoG, jenž se dostal do dramaturgického výběru Nové sítě. Nyní se s trpkým humorem podívají na kloub samotě a osamění, kterou vnímají jako jeden z nejvýznamnějších společenských fenoménů současnosti. Po představení 16. dubna bude navíc následovat diskuze v rámci česko-německého projektu RespondART.

Sára Arnstein a Jiří Šimek v tvůrčím procesu využili poznatky z vlastního výzkumu, v rámci kterého uspořádali početné rozhovory na ulicích a záchodcích (tzn. Toilettalks), nebo například na vlastní kůži vyzkoušeli terapii tmou a holotropní dýchání z potřeby prozkoumat něco, co je hluboko v nás.

tumblr_o3zaapEXzd1uie9pdo6_r1_1280

Práce na inscenaci začaly v létě minulého roku v Kolíně nad Rýnem v divadle Tanzfaktur, kde svou rezidenci zakončili úspěšným „work in progress“ uvedením, a v průběhu nadcházející sezony plánují zorganizovat německou premiéru. Vytvořený materiál později přivezli zpátky do Čech a pokračovali v práci v rámci rezidencí v Divadle na Cucky a ve Studiu ALTA, které se stalo jejich domovem. V březnu tohoto roku práci prezentovali a konfrontovali s umělci z celé Evropy v rámci festivalu BAZAAR, pořádaného sdružením Motus – produkcí divadla Alfred ve dvoře.

tumblr_nvi45hhKxt1tb90uso8_1280

Slovy autorů: „Nezapomeň, že život je Loneliness & Stuff! Samota je nedílnou součástí lidské existence, je to základ. Osamělost každý z nás zná. Samota a osamělost. Když dokáži být sám, dokáži sdílet. Jsem dílem, kouskem skládačky. Osamělost by mohla být veličinou, vzdáleností od druhého, jako všudypřítomná veličina, která má vnitřní potenciál nás přibližovat a vzdalovat. Skrze tebe chci být sám a skrze sebe chci sdílet s tebou. Všichni potřebujeme sdílet. Samota se jeví jako vnitřní prostor, vnitřní bublina, která je od samoty druhého jedince oddělena veličinou osamělosti. Každý jsme potenciálním samotyschopným dílem. My věříme, že se musíme nejdřív naučit jít každý sám a až potom můžeme běžet spolu. Sám se rozhoduj, sám mysli, a ráno si sněz tvoje müsli. Možná ze strachu se každý den snažíme identifikovat s naším okolím a tím definujeme vlastní identitu, zapadáme do skupin, „jedeme na vlně“, a t&ia cute;m se snažíme zapadnout. Ale není to zbytečné? Není lepší hledat sami v sobě a záměrně se nevymezovat? Protože samota prostě jen je. V našem představení tedy jsme, existujeme, hrajeme si s pohybem, přehráváme to se slovem, přeháníme to s životem. A chceme to sdílet.“

tumblr_nvi45hhKxt1tb90uso7_1280

Inspirací pro projekt Loneliness & Stuff je kromě výzkumu a nahlédnutí na samotu a osamění jako individuální prožitek a skutečnost také kniha Syndrom velkého vlka Thomase Hyllanda Eriksena, kniha Sám, ale ne osamělý Wunibalda Müllera, nebo film Oleho Giævera Proti přírodě.

 

Tvůrci představení: Sára Arnstein, Jiří Šimek (Ufftenživot)
Hudba: Ivo Sedláček
Reprodukovaná hudba: Forest Swords, Perfume Genius, La Femme, WhoMadeWho
Light design: Štěpán Hejzlar, David Prokopič

Premiéra: 15. a 16.4. 2016 ve Studiu ALTA
Představení podpořili: MKČR, Městská část Praha 7, Nadace Život umělce, Tanzfaktur (Kolín nad Rýnem), České centrum v Düsseldorfu, Nová síť, Divadlo na Cucky.
Děkujeme: Dwayne Holliday, Slava Gepner, Lucia Kašiarová, Lukáš Homola, Marek Zelinka, Florent Golfier, Jan Žůrek, Ondřej Jiráček

Koprodukce: Studio ALTA

Ufftenživot je nové české divadelní uskupení, které se věnuje autorskému fyzickému divadlu, tanci, novým médiím a slampoetry. Zakladateli a kmenovými členy jsou Sára Arnstein a Jiří Šimek. Oba dva jsou absolventy Katedry alternativního a loutkové divadla DAMU – ateliéru Petry Tejnorové. Pod hlavičkou Ufftenživot vzniklo představení GoG (2014), které bylo úspěšně reprízované v České republice (Studio ALTA a Moving station Plzeň) a v zahraničí (uvedení v Maďarském národním divadle v Miškovci v rámci festivalu SZEM).

Ufftenživot chápou divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, na naši přirozenou spiritualitu, která je utlučená dnešním konzumním a rychlým způsobem života. Svojí tvorbou chtějí nabízet divákům prostor, ve kterém se mohou na malou chvíli zastavit a podívat se na svět jinýma očima. Vytvářejí zážitky, jimiž diváka provokují k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás.

1

www.ufftenzivot.cz
www.facebook.com/jsemgog
www.instagram.com/ufftenzivot

 

RespondART je celoroční projekt Studia ALTA ve spolupráci s divadlem Alfred ve dvoře, TanzFaktur Kolín nad Rýnem a Brottfabrik Bonn.

 

 

Taneční magazín

Foto: archiv studio Alta