Za čím do NoD v dubnu?

Nenechcte si ujít představení „DADman“ – superhrdina obdařený výjimečnými schopnostmi

 

PROGRAM DUBEN 2016

5/4 Anna Vanacká: DADman 20:00/Út
TEATRO | NoD Beginners Superhrdina je obdařený buď výjimečnými schopnostmi, nebo mimořádnými technologickými možnostmi. Existují superhrdinové? A kdo se jím může stát? Jen vyvolení? Obyčejný muž, starý a nemocný a nemotorné děvče plné strachu. Najdou způsob, jak bojovat za svět a hlavně jeden za druhého. Protože síla DADmana je ukrytá ve všedním životě. Hrají: Anna Vanacká, Miloslav Mejzlík. Režie: Valéria Daňhová. -> 150 Kč

6/4 – 7/4 Vitalita smrti 11:00 – 22:00/St + Čt
EVENTS Cílem konference Vitalita smrti: odraz tradice smrti v současném myšlení je představit historické proměny fenoménu smrti a zároveň jej nahlédnout v nové perspektivě. Vedle obvyklého obrazu smrti jako transformace, úpadku a zániku v současné popkultuře se snaží akcentovat i jeho pozitivní aspekty. Hlavním autorským záměrem je ukázat proměnu reprezentace těch motivů, kdy popkultura – znovu – přivádí smrt k životu.

Doprovodný program středa 6. 4.:
18:00 – promítání Kung Fury -> vstup zdarma
20:00 – představení Frankenstein -> 180 Kč / 120 Kč

Doprovodný program čtvrtek 7. 4.:
18:00 – promítání Lesapán -> 80 Kč / 50 Kč
20:00 – představení Já jsem Krabat ->180 Kč / 120 Kč

10/4 Tvůrčí skupina Díra na trhu: Plešatá zpěvačka (Ionesco, Jánová, Valerián) 20:00/Ne
TEATRO | NoD beginners Díra Na Trhu uvádí – Plešatá zpěvačka 2015 (Ionesco, Jánová, Valerián): Ionescova Plešatá zpěvačka v nekompromisní úpravě týhle nekompromisní doby. Pražskej dekadentní večer, NoD, dekadentní obrazy a dekadentní instalace. Pražská dekadentní mládež, barmanka a Velitel Požárníků. Všichni mají svůj dekadentní názor a dekadentně se neposlouchaj. A co se stane? Všechno, nebo nic. Režie, hudba: William Valerián. Dramaturgie: Barbora Jánová. Hrají: Anna Stropnická, Tomáš Havlínek, Zuzana Truplová, Filip Kaňkovský, Barbora Jánová, William Valerián. -> 150 Kč

Vernisáže:

11/4 – 7/5 Volkshymne 19:00/Po
GALERIE Výstava Volkshymne představuje umělce vycházející z prostředí uměleckých škol v Česku, Rakousku a Maďarsku. Reaguje na společnou historii zemí, které po dlouhou dobu setrvávaly ve vzájemném svazku. Ačkoli je oficiální svazek dnešních samostatných států již dávno rozvázán, bazální kulturní vlivy, kterými na sebe po dlouhou dobu působily, jsou zde stále patrné. Rakouští, čeští a maďarští umělci nejmladší generace představí v rámci výstavy práce reagující na téma společného kulturně geografického základu obou zemí a jejich vzájemné historie, která se v 21. století zdá již zapomenutou. Umělci: Sherine Anis, Stefan Reiterer, Mark Fridvalszki, Alžběta Kočvarová, Ondřej Vice na. Kurátoři: Klára Burianová a Jan Gajdušek. -> FREE

11/4 – Marco Chiodi: Tha Act of Falling: Nowhere 19:00/Po
Video NoD Projekt realizovaný pro 360ti stupňovou projekci přenese diváka do divokého rázu chilské krajiny. Apokalyptický motiv letícího meteoritu, který nikdy nedopadne na zem, v nás vyvolává pocit ohrožení a možná i naděje. Projekt byl inspirován filmy režiséra Alejandra Gonzálese Iñárritu. -> FREE

11/4 FREE MONDAYS: SAMA DAMS (USA) // support: Clarke and the Himselfs 20:00/Po
EVENTS | experimental, pop, noise, rock, post-rock Portland, Avant-Indie Prog a post-punková formace Sama Dams se nechala inspirovat a vydala se cestou více uklidňujících instrumentálních prvků a experimentáního rocku. V roce 2013 vydali LP No Vengeance, na kterém dokazují pozoruhodnou obratnost a svou technickou zdatnost, kterou by se mohli rovnat Radiohead. Jejich první track “My Ears Are Ringing,” je neskutečně chytlavý a spojuje glitch a R’n’B. –> FREE

12/4 Nebeský – Trmíková – Prachař & NoD: Dvojí domov / z Čepa 20:00/Út
TEATRO Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Režie: Jan Nebeský. Hrají: Lucie Trmíková, David Prachař, Alois Švehlík. Hudba: Martin Dohnal. Výtvarná složka: Igor Korpaczewski. -> 300 Kč / 220 Kč

13/4 Bora Debnárová: Uroboros 20:00/St
TEATRO | NoD beginners Pohádková báseň Uroboros je magisterské představení Bory Debnárové, studentky katedry pantomimy HAMU. Mytický příběh bytosti, která touží vysvobodit se z vlastního vězení. Báseň o vytrvalosti a touze uskutečnit to, o čem sní duše. Hudební doprovod RRRR+A. -> 150 Kč

14/4 Všemi směry – Festival nezávislé publicistiky 14:00/Čt
EVENTS Festival nezávislé publicistiky Všemi směry už dvanáctým rokem připravují studenti Vyšší odborné školy publicistiky. Letošní ročník s podtitulem „Vybo(e)č z davu“ představí osobnosti z mediálního prostředí, které nešly s davem a rozhodly se pro svou vlastní cestu. Cílem je pomocí nekonvenčních témat přiblížit veřejnosti nejenom média, ale hlavně persony, které stojí za jejich vznikem. Vstupenky je možné zakoupit online. Více informací na www.vsemismery.cz -> 100 Kč

18/4 Nebeský – Trmíková – Prachař & 420PEOPLE & NoD: Peklo – Dantovské variace 20:00/Po
TEATRO David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem. Hudba a tanec v kolotoči nudy, lenosti a apatie. Peklo není místo, je to stav duše. Režie: J. Nebeský. Hrají: Lucie Trmíková, David Prachař, Nataša Novotná, Václav Kuneš, Štěpán Pechar a Alexandr Volný / Milan Odstrčil. -> 330 Kč / 250 Kč

19/4 PSYCHEDELIKATESY /Jiří Horáček: Dekonstrukce vědomí jako podklad psychedelické zkušenosti: cesta tam a zase zpátky 19:00/Út
EVENTS Ústředním tématem, které spojuje filosofii, psychologii, neuropsychiatrii a neurovědy vůbec je otázka vztahu mezi lidskou myslí a jejím hmotným substrátem, tedy mozkem. Zásadní metodický přínos k teorii vědomí pak může přinést studium působení psychedelik. -> 90 Kč

20/4 Česká taneční platforma | Prague Pride & Nadar Rosano /Izrael/: DOGTOWN 20:00/St
TEATRO V době, kdy máme strach promluvit nahlas, vzrůstá potřeba se vzepřít a protestovat, potřeba najít jiný způsob, jak se vyjádřit beze strachu. Každý ví, že lžou, že nás pomalu nahlodávají zevnitř, že stanovují pravidla toho, co je zakázáno a co dovoleno. Kolik svobody opravdu máme? Dva muži, kteří se potkají, zkoumají, co je dovoleno. Námět, choreografie, text: Nadar Rosano. Hrají: Martin Šalanda a Roman Zotov -> ZADÁNO

27/4 ProFitArt & NoD: BOI (PREMIÉRA) 20:00/St
TEATRO Fúze tance a tradičních lidových písní z různých regionů Slovenska rámcovaná otázkami a odpověďmi na to, co je „mužské“. Vítězný projekt Esence tance 2014. V kontextu od sebe propastí oddělených zvyků a hodnot dvou generací se v tomto tvůrčím procesu zaměřujeme na přechod dospívání chlapce v muže. Jaké je dnes místo muže ve společnosti? Režie: Matěj Matějka. Účinkují: Martin Talaga, Katarína Kalivodová, Cécile da Costa. -> 250 Kč /150 Kč

28/4 NoD Kviiiz 20:00/Čt
EVENTS Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Přijďte si oprášit své vědomosti a nevědomosti. Registrace týmů (max. 4 osoby) probíhá od 19:30 do 19:50. -> FREE

 

TIPY na květen:

FREE MONDAYS / KAMIKAZE (CH/GER) 2/5 20:00
Švýcarsko-německé duo Kamikaze tvoří horkorevný, nedbale sebevědomý pop, silně ovlivněný elektronikou. Future-pop v celé své kráse, který si zamilujete na první poslech! -> FREE

Aukce pro Petra Vaněčka č. 2 12/5 19:00
Linhartova nadace a Galerie NoD navážou na úspěšnou prosincovou dobročinnou aukci na podporu Petra Vaněčka jejím přímým pokračováním. Aukci předchází předaukční výstava (9. -11. 5. 2016, Galerie NoD). -> FREE
56fbb8ff632b0

Taneční magazín

Rozhovor s kaskadérem Tomášem Zelenay

„Nejvíc mě potěší, když lidé zatleskají“

 

 

Kaskadér Tomáš Zelenay právě začíná 13.sezónu své show Monster Truck. Řvoucí motory aut, která se otočí na střechu, jezdí po dvou kolech, na střeše kaskadéři, kteří projedou ohněm či přeskočí z  auta na auto. Dva monster trucky udělají z aut hromadu nepotřebného plechu.

Jak jste se dostal k práci kaskadéra? Bylo ‚to‘ ve Vás, nebo jste měl vzor v někom z rodiny?

„Nebylo to ve mně, pocházím z  rodiny, kde se tímto nikdo nezabýval. Začal jsem v 6-ti letech dělat sportovní gymnastiku a pokračoval jsem  do takových  18-ti let. Když jsem  končil,  v tělocvičně se objevil nápis, že hledají akrobaty do cirkusu. A  tak jsem šel na trénink a už jsem  zůstal. Byl jsem v cirkusu  asi 11 let, jezdili jsme po Evropě a  jednou v Německu přijela na parkoviště skupina kaskadérů, stáli hned vedle cirkusu. Řekl jsem tedy manželce, co budu dělat  příští rok. Tohle  se stalo  v létě a další rok jsme začali s kolegou a bratrancem mé manželky trénovat.“

Schvalovala Vám rodina takový nápad?

„Manželce se moc nechtělo. Od malička vyrůstala u cirkusu, to je trošku jiný svět,  možná se i bála. Ale překonali jsme to a právě začínáme 13. sezonu.“

1

Cítíte strach?

„Strach ani ne, spíše takový respekt.“

Co by se stalo, kdyby se člověk bál?

„Asi dělá větší chyby.  A ty jdou také ruku v ruce s nervozitou.  Když jsme začínali, určitě u nás také panovala nervozita. Před každým vystoupením musí být jemná nervozita, protože člověk musí dávat pozor.  Zejména u těch nejlehčích věcí, u kterých máte pocit, že je uděláte se zavřenýma očima, tak právě v těch se dělají největší chyby.  Když je něco těžkého, složitého, tak je člověk ostražitý a soustředí se. Ale musí se dávat pozor během celého vystoupení, protože děláme s auty smyky, točíme se, jezdíme po dvou kolech a kolem jsou lidé. Může se stát, že jedu na dvou kolech a praskne pneumatika, tohle nikdy nikd o neví, najednou můžu zůstat s autem na boku, nebo na střeše.“

Co považujete za těžké číslo?

„Třeba  takový ‚jemný kotrmelec s autem‘, to je trošku složitější.“

Jak dlouho trvá, než se naučíte jeden trik?

„Když jsme před těmi 13-ti roky začínali, začali jsme trénovat 1. ledna a  první vystoupení bylo 5.května. Takže 5 měsíců tréninku.  Tenkrát to nebylo jako teď, kdy už to máme tak říkajíc ‚v ruce‘. Začátky byly těžké. Pokud se snažíte naučit třeba  jezdit po dvou kolech, trvá asi tak  3 až 4 měsíce, než auto dostanete do polohy, abyste se na něm udrželi a dále  třeba rok nebo dva, než jede, kam vy chcete. My jsme jezdili  denně, koupili jsme si staré auto na rozbití a trénovali a trénovali.“

2

Je tato ‚zvláštní práce‘, jak zpívá skupina Elán ve svém hitu Kaskadér, denní hazard, nebo víte, že se nic nestane, protože jste jištěni?

„Snažím se chránit. Samozřejmě, že se občas něco stane. Při vystoupení si občas rozříznu ruku, nohu, hlavu, ale není to tak hrozné. Jednoduše musíte dávat pozor. Dívám se na to tak – pokud se něco stane mě , tak  to ‚vem čert‘, zašijí mi to. Ale dávám dobrý pozor, aby se nestalo něco divákům.“

Co pociťujete při průjezdu ohněm?   Opravdu nemáte strach?

„No, je tam teplo. Jezdil jsem to dřív, teď to dělají kolegové. Mají na sobě nehořlavý oblek,  který za čas ale také shoří, občas se stane, že oheň vlétne pod přilbu, takže  člověk má  spálené obočí, je bez vousů apod.“

Co Vás vlastně motivuje? Máte v sobě nekonečnou touhu po adrenalinu?

„Myslím, že se člověk asi touží ukázat před lidmi, nejvíc potěší, když lidé zatleskají, zakřičí, zapískají. Já z toho mám největší radost.   U cirkusu, ale totéž platí i pro tanec, vystupující dělá vše pro publikum, ne pro sebe.“

3

Jaké vlastnosti musí mít kaskadér?

„Asi trošičku nadanější být  musí, musí mít dobrou orientaci v prostoru. (Mám výhodu z gymnastiky, že  ještě pořád dokážu skočit salto.) Vrátím se ještě k tomu  zmiňovanému průjezdu ohněm –   člověk se obleče, lehne si,  projede, tak budiž.  Ale když jedete po dvou kolech a lidé přelézají nebo skáčou z auta na auto, tak to už každý nedělá.  Musíte dávat opravdu hodně dobrý pozor. Někdy je vlhko, prší, noha uklouzne a je to. Určitě takové věci nemůže dělat každý, na koho ukážete prstem. A  talentovaní také musí trénovat, trénovat, trénovat.“

Opravdu zničíte auta při každém vystoupení?

„Ano, opravdu.“

Kolik takových aut za rok ‚padne‘?

„Mám  5 aut na vystoupení, s těmi jezdím celoročně. Na  každé vystoupení potřebuji dvě auta, která tzv. sešrotuji. Děláme 200 vystoupení do roka, takže musím sehnat 400 aut na odpis.  Půjčit, přivézt, odvézt,  půjčujeme si je  v kovošrotech,  je s tím dost práce. Odhaduji, že takových  4000  aut už jsme ‚zlikvidovali.‘ Po vší té námaze je pro mě vystoupení odměna,  ta pomyslná třešnička na dortu. Něco udělám pro diváky,  snažíme se, aby show  nestála, jedeme jeden trik za druhým, bez zbytečných průtahů, vystoupení trvá hodinku, ale lidé odchází spokojení a vrací se každý rok, když někam přijedeme.“

4

Když se člověk rozhodně pro toto povolání, jak dlouho ten nápor vydrží?

„Jezdit  po těch dvou kolech, to mi snad ještě chvilku půjde,  i oheň ještě  jde, ale dále už je to horší.  Snad do 55-ti let vydržím.“

Nacvičujete  každý rok jiné triky?

„Většinou se opakují. Snažíme se dělat jiné, ale na nácvik není moc času. Vybíráme triky, které se lidem za těch 12 let líbily, na co nejvíce reagují, tak to v show  zůstává.“

Vystupujete i v zahraničí?

„Jezdíme  zejména po Čechách a na Slovensko, kolega jezdí do Polska,  v Rakousku jsme byli před dvěma lety. Za rok projedeme asi 120 měst, pokud je to větší město, stojíme tam 4 dny, jinak zůstáváme jen  1 den a odjíždíme. V praxi to znamená, že v noci přijedeme, ráno vše  připravíme, odehrajeme a po vystoupení bouráme a jedeme dál. Je to celé taková ‚honička‘.  Vyřídit povolení od úřadu, naplánovat trasu, umístit reklamu, zařídit pojištění  atd.“

5

Nenabídl Vám někdo roli ve filmu či v reklamě?

„Když se někdo ozve, tak ozve, já sám se nikam netlačím.  Pokud mě někdo náhodou uvidí a bude mě potřebovat, tak budu rád spolupracovat. Jinak pracuji sám a jsem svým pánem.“

Zažil jste také úrazy?

„Ano, ale nic hrozného, i když připouštím, že za sezónu jsem celý odřený a mám všude modřiny.  Občas se mi stane, že zavadím hlavou z okénka o beton, ale mám helmu, to nic není. Zásada je, držet se vždy pevně volantu. Nejhorší je, kdy praskne bezpečnostní pás.

Jednou jsem vyjel na nájezd a točil auto přes střechu, jezdím se starým autem, praskl tam pás, to se člověk neudrží na sedačce, takže jsem lítal uvnitř a zůstal jsem sedět na sedadle spolujezdce. Tehdy jsem měl na ruce sedm stehů, ale to je ‚v pohodě‘. Nedávno jsem viděl v televizi natáčení podobného triku. Sedačka byla přivařená, řidič měl speciální helmy a pásy, kolem běhalo asi 30 lidí a nakonec převrátil auto do pole, tedy do měkkého. Já jsem na betonu, bez výztuže, jen s pásem kolem pasu.“

Doporučil byste takovou práci svým dětem nebo byste se o ně bál?

„Mám dvě dcery, několikrát mě už napadlo, že by dívky kaskadérky byly zajímavé. Já jsem asi nikdy neviděl jezdit ženu kaskadérku. Jednou jsme vystupovali s dívkou, která nám ležela na střeše auta, když jsem jel po dvou kolech. Moje dcery jsou ještě příliš malé, ale do něčeho bych je časem pustil.“

6

Já jsem také nikdy  neviděla ženu – kaskadérku otočit auto na střechu. Napadá Vás důvod?

„Já nevím, snad je zakódované, že je to ‚chlapský‘  sport.

Využíváte své dovednosti v civilním řízení? Jezdíte ostře na dálnicích?

„Ne, já se opravdu strašně bojím, ani ne sebe, ale lidí okolo.  Dvakrát jsem boural, protože mi tam někdo vjel.“

Takže si jste jistější při kaskadérském výkonu než na silnici? To je celkem paradoxní situace odpovídající současnosti…

„Ano. Ale na druhou stranu si myslím, že mi mé dovednosti pomohly v civilním řízení. Kaskadér má trošku vycvičený reflex, umí to, myslím, že mi tato dovednost dvakrát zachránila život, protože jsem se  uměl v sekundě vyhnout. Skončil jsem  sice v příkopu, ale kdybych se nevyhnul,  kdo ví…

Při  druhé  bouračce jsem jel se známým, který později řekl, že on by se nestihl vyhnout. Trošičku  dobrého  toto povolání asi nese, může se samozřejmě stát, že ani kaskadér  kritický  moment  nevystihne, ale mě můj  reflex zachránil.

1531691_720767641276712_1568114748_n

Pomáháte si něčím, abyste zůstal v dobré kondici? Třeba životosprávou?

„Ne. Jen trénink, trénink.“

Máte před sebou nějaký cíl, kterého chcete ještě dosáhnout?

„Ani nevím. Chci jezdit. Jezdit  tak, aby se to lidem líbilo a  odcházeli  ze show spokojení, neházeli po nás kameny…. Jiné  cíle snad ani nemám. Třeba něco natočit, ale můj cíl to není.“

o

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Tomáš Zelenay

Eva Smolíková

Kdo je pokusnou osobou?

Silke Grabinger si zahrává s diváky

 

 

 

V rámci festivalu Bazaar, který prezentuje současné umělce ze střední, východní a jižní Evropy, se 18. března v Ponci uskutečnilo také představení rakouské performerky a tanečnice Silke Grabinger. Tato událost nebyla dějově uceleným představením, naopak šlo o čtyři (z celkových jedenácti) scény, které pro Silke vytvořila řada známých choreografů, každý aniž by věděl, co s ní vytváří ti ostatní. Dojem z představení musí tedy být pokaždé jiný a my se podívejme na to pražské.

Při tomto vystoupení šlo o celkem čtyři čísla. Při prvním se interpretka ukázala v kostýmu vytvořeném z polosvlečených a někdy rozbitých dětských panenek různých velikostí a předvedla obdobu tance butó, ukončenou kontrastně hip-hopem. Část diváků byla zajisté zmatena, mnozí se končetinám a hlavičkám panenek, které při pohybu z tanečnice padaly, smáli. Autor těchto řádek ve zmíněné scéně viděl spíš smutnou paralelu, kdy se žádný vývoj (ať už člověka nebo třeba naší planety) neobejde bez určitého ničení, částečného rozpadání a obětí. Jak to ve skutečnosti bylo myšleno, možná neví ani sama Si lke, a v tom byl pravděpodobně také záměr výstupu a celého představení – spíše mást než navádět k výkladům. Spíš rozhazovat děj a upozorňovat na určité silné momenty, které se ve výstupech čas od času objevily, než dostat diváka nějakým důležitým příběhem.

2

Druhá a třetí scéna byly velmi mluvené. Nejprve předvedla modelku, karikující všechny stereotypy o tom, jak má ideální žena západní společnosti vypadat, poté přidala hlášku o tom, že v čínské opeře hrají ženské postavy muži, protože lépe vědí, jak se žena má chovat. Po těchto jasně kritických narážkách se svlékla do spodního prádla, vyšla nad zadní řadu hlediště a na rukou diváků se nechala snést zpět na jeviště. Celý akt „snesení“ vyzněl docela komicky a tak tato scéna končila v zábavném duchu.

Napotřetí nám interpretka přišla říci rychlomluvou svůj příběh ze Cirque du Soleil, kdy se asi nedovíme, zda to, že se jí ředitel pokusil svést a po neúspěchu jí vzali její výstup i choreografii, je pravda. To ale znovu zdůrazňuje podstatu vystoupení. Nešlo o příběh, ale o momentální prožitek. To potvrdila i závěrečná část, kdy se nahá namazala černou tekutinou (což světelně krásně kontrastovalo s její světlými vlasy) a pokoušela se udržet ve fyzicky velmi krkolomných pozicích.

3

Protože je těžké interpretovat, resp. výkladů může být tolik, kolik je diváků, předkládám radši tento popis akcí, který ukazuje, že šlo o performanci a že tento typ umění se do Česka pozvolně dostává. Tradice performance artu je více na západ už více než čtyřicet let stará a je dobré, že ji festivaly jako Bazaar přinášejí i sem. V poslední době se objevují i domácí svébytná díla jako Lessons of Touch skupiny Tantehorse anebo Prague is Burning souboru Mime Prague. V každém případě ale i Silke Grabinger podpořila tuto tendenci a je třeba si uvědomit, že jen málo tanečníků má odvahu a zároveň i fyzické dispozice ztv& aacute;rnit koncept jako bylo představení Versuchsperson / Pokusná osoba Silke Grabinger. Přestože celek někdy působil až jako autoterapie, což na jevišti není vždy ideální, je důležitější si uvědomit, co mohly ony scény vypovídat o nás a jak jsme je jako diváci v tu chvíli vnímali. Více než experiment se Silke tak vlastně šlo o experiment s námi. Název vystoupení je tedy velmi dvojznačný.

 

1

Alexej Byček

Taneční magazín

Samota a osamění?

Nově vzniklou skupinu Ufftenživot trápí samota

 

 

Skupina Ufftenživot to má těžké. Trápí je samota.

tumblr_o3zaapEXzd1uie9pdo7_r1_1280

Projekt Loneliness & Stuff nově vzniklé umělecké skupiny Ufftenživot v koprodukci Studia ALTA bude premiérově uveden 15. a 16. dubna. Nerozlučná dvojice mladých a sebeironických performerů a tanečníků – Sára Arnstein a Jiří Šimek, na sebe již upozornila úspěšným projektem GoG, jenž se dostal do dramaturgického výběru Nové sítě. Nyní se s trpkým humorem podívají na kloub samotě a osamění, kterou vnímají jako jeden z nejvýznamnějších společenských fenoménů současnosti. Po představení 16. dubna bude navíc následovat diskuze v rámci česko-německého projektu RespondART.

Sára Arnstein a Jiří Šimek v tvůrčím procesu využili poznatky z vlastního výzkumu, v rámci kterého uspořádali početné rozhovory na ulicích a záchodcích (tzn. Toilettalks), nebo například na vlastní kůži vyzkoušeli terapii tmou a holotropní dýchání z potřeby prozkoumat něco, co je hluboko v nás.

tumblr_o3zaapEXzd1uie9pdo6_r1_1280

Práce na inscenaci začaly v létě minulého roku v Kolíně nad Rýnem v divadle Tanzfaktur, kde svou rezidenci zakončili úspěšným „work in progress“ uvedením, a v průběhu nadcházející sezony plánují zorganizovat německou premiéru. Vytvořený materiál později přivezli zpátky do Čech a pokračovali v práci v rámci rezidencí v Divadle na Cucky a ve Studiu ALTA, které se stalo jejich domovem. V březnu tohoto roku práci prezentovali a konfrontovali s umělci z celé Evropy v rámci festivalu BAZAAR, pořádaného sdružením Motus – produkcí divadla Alfred ve dvoře.

tumblr_nvi45hhKxt1tb90uso8_1280

Slovy autorů: „Nezapomeň, že život je Loneliness & Stuff! Samota je nedílnou součástí lidské existence, je to základ. Osamělost každý z nás zná. Samota a osamělost. Když dokáži být sám, dokáži sdílet. Jsem dílem, kouskem skládačky. Osamělost by mohla být veličinou, vzdáleností od druhého, jako všudypřítomná veličina, která má vnitřní potenciál nás přibližovat a vzdalovat. Skrze tebe chci být sám a skrze sebe chci sdílet s tebou. Všichni potřebujeme sdílet. Samota se jeví jako vnitřní prostor, vnitřní bublina, která je od samoty druhého jedince oddělena veličinou osamělosti. Každý jsme potenciálním samotyschopným dílem. My věříme, že se musíme nejdřív naučit jít každý sám a až potom můžeme běžet spolu. Sám se rozhoduj, sám mysli, a ráno si sněz tvoje müsli. Možná ze strachu se každý den snažíme identifikovat s naším okolím a tím definujeme vlastní identitu, zapadáme do skupin, „jedeme na vlně“, a t&ia cute;m se snažíme zapadnout. Ale není to zbytečné? Není lepší hledat sami v sobě a záměrně se nevymezovat? Protože samota prostě jen je. V našem představení tedy jsme, existujeme, hrajeme si s pohybem, přehráváme to se slovem, přeháníme to s životem. A chceme to sdílet.“

tumblr_nvi45hhKxt1tb90uso7_1280

Inspirací pro projekt Loneliness & Stuff je kromě výzkumu a nahlédnutí na samotu a osamění jako individuální prožitek a skutečnost také kniha Syndrom velkého vlka Thomase Hyllanda Eriksena, kniha Sám, ale ne osamělý Wunibalda Müllera, nebo film Oleho Giævera Proti přírodě.

 

Tvůrci představení: Sára Arnstein, Jiří Šimek (Ufftenživot)
Hudba: Ivo Sedláček
Reprodukovaná hudba: Forest Swords, Perfume Genius, La Femme, WhoMadeWho
Light design: Štěpán Hejzlar, David Prokopič

Premiéra: 15. a 16.4. 2016 ve Studiu ALTA
Představení podpořili: MKČR, Městská část Praha 7, Nadace Život umělce, Tanzfaktur (Kolín nad Rýnem), České centrum v Düsseldorfu, Nová síť, Divadlo na Cucky.
Děkujeme: Dwayne Holliday, Slava Gepner, Lucia Kašiarová, Lukáš Homola, Marek Zelinka, Florent Golfier, Jan Žůrek, Ondřej Jiráček

Koprodukce: Studio ALTA

Ufftenživot je nové české divadelní uskupení, které se věnuje autorskému fyzickému divadlu, tanci, novým médiím a slampoetry. Zakladateli a kmenovými členy jsou Sára Arnstein a Jiří Šimek. Oba dva jsou absolventy Katedry alternativního a loutkové divadla DAMU – ateliéru Petry Tejnorové. Pod hlavičkou Ufftenživot vzniklo představení GoG (2014), které bylo úspěšně reprízované v České republice (Studio ALTA a Moving station Plzeň) a v zahraničí (uvedení v Maďarském národním divadle v Miškovci v rámci festivalu SZEM).

Ufftenživot chápou divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, na naši přirozenou spiritualitu, která je utlučená dnešním konzumním a rychlým způsobem života. Svojí tvorbou chtějí nabízet divákům prostor, ve kterém se mohou na malou chvíli zastavit a podívat se na svět jinýma očima. Vytvářejí zážitky, jimiž diváka provokují k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás.

1

www.ufftenzivot.cz
www.facebook.com/jsemgog
www.instagram.com/ufftenzivot

 

RespondART je celoroční projekt Studia ALTA ve spolupráci s divadlem Alfred ve dvoře, TanzFaktur Kolín nad Rýnem a Brottfabrik Bonn.

 

 

Taneční magazín

Foto: archiv studio Alta

Cena za světelný design

Cena za světelný design se bude v rámci 22. ročníku České taneční platformy udělovat
již poosmé

 

 

 

Cena za světelný design, kterou pravidelně uděluje Institut Světelného
Designu, se bude v rámci 22. ročníku České taneční platformy předávat
již poosmé.

Během přehlídky současného tance a pohybového divadla ve dnech 20. – 22.
dubna 2016 odborná porota opět zaměří pozornost na práci se světlem,
jako jedním z nejdůležitějších scénografických prvků.Vedle úzce specializovaných vzdělávacích aktivit tak chce ISD každoročně podporovat i širší povědomí o světelném designu. Cena za světelný design je zároveň jedinečnou příležitostí pro reprezentaci a tvůrčí konfrontaci domácích lightdesignérů. O tom, kdo letos získá skleněnou trofej z dílny Evy Novákové rozhodnou  experti na světelný design Jan Hons Šuškleb a Jan K. Rolník, pod vedením předsedkyně Minny Heikkilä.

Přítomnost zahraničního hosta umožní komisi nestranně a objektivně
posoudit realizace světelných designérů v mezinárodním kontextu. Při
svém hodnocení zohlední nejen estetické a technické zpracování světelné
složky, ale také její soulad s celkovým scénografickým, režijním a dramaturgickým záměrem inscenace.Věcnou cenu pro vítěze zabezpečují společnosti WD LUX, zvuk-svetlo.cz a Oldservis, partnerem Ceny je Tanec Praha.

V pátek 22. dubna od 16:00 budou mít zájemci možnost zúčastnit se
diskuze se členy poroty ve Studiu ALTA.Slavnostní vyhlášení nejlepšího světelného designu proběhne spolu s ostatními vítězi Cen ČTP 25. dubna od 20:00 h
v Divadle Ponec.

cena

Členové poroty

Minna Heikkilä

Finská světelná designérka, která v současné době působí ve švýcarské
Basileji. Od roku 2003 pracuje jako designér pro různé nezávislé
divadelní a taneční společnosti. Kromě této činnosti se jako technická
manažerka podílí na několika zájezdových představeních, se kterými
procestovala Evropu, Kanadu, Japonsko a Jihovýchodní Asii. Má bohaté
zkušenosti v oblasti dramatického a hudebního umění, přičemž
spolupracuje i s dětmi a na projektech pro nejmenší diváky.

Jan Hons Šuškleb

Absolvent, pedagog a průkopník oboru světelný design nejen na JAMU v
Brně, ale i v soukromém sektoru. Zkušenosti z oboru světelný design
získal během studijní a pracovní stáže ve Finsku, následně začal působit
jako freelancer po celé Skandinávii. V českém prostředí pracuje v
soukromých a pronájmových firmách jako videotechnolog, osvětlovač,
specialista na světelné systémy, mediaservery, programátor
multimediálních aplikací a konzultant realizací zakázek. Krom toho je ve
volném čase vášnivým leteckým modelářem a rádioamatérem.

Jan K. Rolník

Studoval ekonomii a estetiku (filozofie umění) v Praze a Mexico City.
Pragmatický a estetický přístup lze najít ve všech jeho aktivitách; od
produkce performing arts, uměleckého managementu a mapování kulturního
dědictví, až po práci se světelným designem a kurátorství ve světelném
umění.
Spoluzaložil, produkoval, řídil, či se podílel jako kurátor na různých
projektech – Pražské Quadriennale 2007, Divadelní architektura ve
střední Evropě (publikace, výstava, webová databáze), Institut
Světelného Designu, pražský festival světla SIGNAL, interaktivní
multimediální instalace pro Český pavilon na EXPO 2015 v Miláně,
Stereoscopic Video Art Festival Parrallax, Evropský rok mezikulturního
dialogu 2008 v České republice a mnoho dalších.

 

Taneční magazín

Underworld vydává nové album, premiéra na festivalu NEON

24.-25.června, Zlaté Písky

Underworld vydali nový album, premiéru bude mať na festivale NEON

 

Organizátori NEON festivalu odhaľujú line-up ,prinášajú dídžejov Artyho a Bluestona

neon-newpresspic

Britská elektronická kapela Underworld vydala v piatok18. marca po šiestich rokoch nový album „Barbara Barbara, we face ofshining future“, z ktorého nové skladby po prvýkrát odznejú na bratislavskom júnovom NEON festivale. Odbornou verejnosťou je považovaný za najočakávanejší album svetovej elektronickej scény. Spropagovaný bude počas letného turné s limitovaným počtom zastávok po strednej Európe. Spája žánre techno, house, experimentálnu elektroniku, ale aj sofistikovanú muzikálnosť a pôsobenie na pocity poslucháčov v  podobe ambient. Vychádza v digitálnej forme, na CD aj vinyle. Vášniví fanúšikovia si môžu zakúpiť limitovaný hudobný balíček,ako aj samostatné produkty dostupné na www.underworld.tmstor.es/. Balíček obsahuje nový album, knihu s originálnymi kresbami, ale aj exkluzívnu sadu umeleckých výtlačkov, ktoré tvorí priamo člen kapely Karl Hyde a nakoniec neoficiálny track Twenty Three blue, ktorý sa na albume neobjavuje. Underworld so spevákom Karlom Hydom a Rickom Smithom, sa do povedomia dostali najmä ; vďaka úspechu kultového filmu Dannyho Boyla Trainspotting v roku 1996, v ktorého soundtracku sa objavili skladby Dark & Long (Dark Train) a BornSlippy Nuxx z druhého albumu „SecondToughest in the Infants“. Na konte majú osem štúdiových albumov, posledný Barking vyšiel v roku 2010. Postarali sa i o hudbu k otváraciemu ceremoniálu olympijských hier v Londýne,kedy získali ocenenie britského hudobného magazínu Q za zvukové inovácie.

Arty_userpic_Jan16

Medzi najžiadanejšie hviezdy súčasnosti patrí aj ďalšie britské zoskupenie Above & Beyond, ktoré vlani zažiarilo vo vypredanej Allphones Arene v austrálskom Sydney ku 150. vydaniu svojej show pod názvom ABGT (Group Therapy), ale aj v Madison Square Garden v New Yorku, či Las Vegas. V rebríčku DJ Magazine Top 100 DJs 2015 obsadili 29. miesto. V roku 2014 ich akustické turné s orchestrom získalo množstvo ocenení profesionálnej obce ako jedno z najnápaditejších tour v histórii. Slovenskému publiku sa predstaví aj jedna z najinovatívnejších producentov súčasnosti, švajčiarska DJ-ka Nora En Pure.

illan2

Priaznivci svetových festivalov, ako belgický TOMORROWLAND, celosvetový projekt ULTRA MUSIC FESTIVAL, si tak môžu dopriať už aj na Slovensku leto plné hviezd a vychutnať zvučné mená pred začiatkom prázdnin. Organizátori pod značkou NEON pripravujú veľkolepú show, ktorá predurčí znovu zaradenie Slovenska na mapu rešpektovaných elektronických festivalov.

Underworld-at-the-Hollywood-Bowl

Podľa zástupcu značky NEON Juraja Volenticsa, tvorcovia v týchto dňoch uzatvárajú line-up pre oba dni na hlavnom stage. Postupne odhaľujú ďalších „neónových“ umelcov, ktorí vystúpia na Zlatých Pieskoch 24.-25. júna. Čo skoro začnú oznamovať účinkujúcich, ktorí sa objavia na druhom stage, koncipovanom ako predstavenie českej a slovenskej špičky elektronickej hudby. K už zverejneným lákavým hviezdam sa pridávajú dve mená súčasnej tanečnej galaxie, svetoví dídžeji, Arty z Ruska a v slovenskej premiére Ilan Bluestone z Veľkej Británie. Obaja spolupracovali s Above & Beyond, ale na konte majú spoluprácu s BT, Nadiou Ali, Arminom van Buurenom, Axwellom,či Tiestom. Arty, špička progresívno -trancovej školy, je pôvodne odborník na aplikovanú matematiku a informatiku,ktorý napokon prepadol vášni, hre na klavír. Matematiku a tónyvšak považuje stále za charakteristickú črtu svojej tvorby a tak experimentujev hľadaní prienikov oboch „žánrov”. Do pozornosti Buurena a Above & Beyondsa dostal vďaka EP Vanilla Sky v roku 2009 a Above & Beyond ho vzali pod krídla prostredníctvom ich labelu Anjunabeats.Svetovou značkou sa však Arty stal až pod hlavičkou Interscope, vďaka čomu mohol remixovať skladby aj pre One Republic, London Grammar, Years &Years. Debutový album 26-ročného talentu napokon vyšiel iba minulý rok pod názvom Glorious. Tretí marcový týždeň tohto roka koncertoval na Miami Beach a na prelome apríla a mája vystúpi v Austrálii.Tím, ktorý stojí aj za festivalom NEON, priniesol do Bratislavy Artyho už vroku 2011 na párty Beautiful Things. Ilana Bluestona Anjunabeats prijalo v roku 2012. Postaral sa o to skladbami ako Big Ben, Under My Skin a Spheres. Do pozornosti sa okamžite dostal miliónom fanúšikov po celom svete, vrátane tých, ktorí videli jeho vystúpenie v New Yorku. Kľúčová úloha jeho poslucháčov sa odráža aj v hudo bných rebríčkoch. Ilan má za sebou vrcholné umiestnenia s deviatimi rôznymi skladbami, no hitparády dobyl aj EP s názvom Snapdragon.

Underworld

Viac na www.neonevent.sk

Taneční magazín

Rozhovor se zpěvačkou Dášou Zázvůrkovou

„Nebojte se svých snů, běžte jim naproti“

 

 

 

Zpěvačka, herečka, moderátorka, ale i pantomima, to všechno k Vám patří. Co je tedy Vaše profese?

„Věděla jsem od malička, že budu zpěvačka, to bylo na prvním místě. Fakt, že jsem šla studovat pantomimu,  představuje  spíše „moc  hezký úlet“. Já jsem chtěla jít na jakoukoliv  múzickou školu nebo  na akademii, ale na muzikálové  herectví mě nevzali. Tenkrát mi Dana Hlaváčová  řekla: „Zkus pantomimu na HAMU, je tam step, akrobacie, jazyky, máš tam všechny věci, které  tě  baví,  i tu tvou vysněnou hudbu.  Tak  jsem to zkusila a oni mě vzali. Vedoucí katedry, Boris  Hybner dobře věděl, proč tam jsem. Bylo mu jasné,  že nebudu nikdy mimka, která bude dělat bílou pantomimu, ale věděl,  že si tzv. „vyďobu své třešinky z dortu“, které  využiji ve svých představeních.“

Jak se dá spojit  zpěv a akrobacie? Nelekla jste se?

„Vůbec ne, původně jsem také koketovala s atletikou. Sprinty a krátké tratě byly pro mě zajímavé. S tělocvikem jsem neměla vůbec žádné problémy, naopak. Jsem velmi sportovní typ, vesluji,  chodím cvičit, takže bez pohybu si život neumím představit.“

Touha zpívat byla ve Vás nebo Vás rodiče museli nutit? 

„Rodina mě nikdy do ničeho nenutila. Řekla bych spíše,  že  měli  strach, abych se vůbec uživila nebo prosadila. Opravdu to byla má vnitřní touha, narodila jsem se s tím, přihodilo se mi to:).  Cítím to jako skutečné poslání, kterému musíte naslouchat, nebo aspoň měla byste. Nechávám se vést svým hlasem.

Souhlasím s tím, že je těžké prosadit se. Navíc v tomto šíleném spěchu a v povrchní době. Vůbec nezávidím těm, kteří se právě rozhodli být součástí ‚šoubyzového maratonu‘. Jdu si svojí cestou. Herečka Jitka Sedláčková to dobře pojmenovala – „Dášo, ty jsi takový solitér“. Pokud se člověk pro zpěv skutečně  zrodil,  tak nepotřebujete konzervatoř. Na jevišti či pódiu to poznáte. Tím ale nechci snižovat důležitost studia daného oboru. Sama jsem studovala soukromě herectví, také zpěv ale i akademii múzických umění a obohatilo mě to. Dana Hlaváčová mi kdysi řekla: „Postav se na jeviště!“ Tak  jsem tam stála  a nevěděla jsem, co mám dělat, ale Dana řekla: Jo,jo, je to dobrý, ty tam jsi.“  Opravdu to asi takhle je.“

Zpěváci jsou někdy plni obav o své hlasivky.  Udržujete se nějak? 

„Nejsem typický zpěvák, který se úzkostlivě bojí o svůj hlas. Když jsou ta šílená horka v létě, ráda používám klimatizaci, a to asi hlasivkám moc nepřidá.  Nikdy jsem neslyšela, že by někdo z mých kolegů například pil syrová vajíčka, jak se občas říkává, ale v naší šatně je na každém stolku Vincentka a té já věřím. Točila jsem svoji píseň „Jazzového anděla“ a byla jsem lehce nastydlá. Dala jsem si pár loků a během dvaceti minut jsme mohli točit dál.

DSC_0293

Vy nechcete  zpívat operní árie.  Proč ?

„Nebyla bych dobrá operní zpěvačka.   Studovala jsem sice u skvělého operního pěvce Jaroslava Horáčka  klasický zpěv, tehdy jsem měla mlado dramatický soprán. Ale neměla jsem dostačující materiál na tento obor.  Vždy ke mně patřilo spíš klaunství a humor. Moje koncerty jsou takové kabarety s tématem, který mě v daný koncert a dobu právě zajímá.  Pro mě je podstatné  mít  ve svých show humor. Důležitý je repertoár, texty, melodie. Jsem spíše šansonová písničkářka. Těší mě zpětná vazba s publikem.“

Máte zajisté také vztah k tanci. Který styl je Vám blízký a kterému byste se raději vyhnula?   

„Tanec obdivuji a také všechny, kteří ho dělají. Nejvíce ze všech obdivuji baletky a vrcholové sportovce.   Je to něco neskutečného, co všechno musí udělat  pro svou profesi. Každý den tréninky, každý večer představení, někdy i ‚dvoják‘. Soukromý život jde velmi často stranou. Celé dny trávíte v baletním sálu a pilujete pozice, které jste už dělali asi tisíckrát…. Když  vidím Michala Štípu, který  je dennodenně na sále, a další špičkové tanečníky, tak se hluboce skláním. Balet je velká dřina a je  jen pro opravdu vyvolené.  Myslím, že tanec je důležitý pro všechny, alespoň setkání s ním na jakékoliv úrovni . Je to řeč těla a jeho kultivace.

Miluji balet a jsem věrný divák. Naposledy jsem byla  v ND na představení  „Sólo  pro tři“. Bylo to absolutně úžasné a obdivuhodné. Mám ale ráda i autorská představení a jsem velkým fanouškem choreografky a zároveň režisérky Jany Burkiewiczové. Jana je prototyp ženy, která má v sobě šmrnc, zvládá naprosto úžasně řeč těla, navíc vyjadřuje něco, čemu rozumím. Je to moje kolegyně,  bydlely  jsem spolu na ‚intru‘.Vzpom&i acute;nám si, jak jsme snily o svých uměleckých dráhách. Nyní se nám to krásně propojilo a rády se podporujeme. Navštívila jsem její představení „Divočina“ a ještě teď to ve mně rezonuje.

Mám také ráda street dance. Bohužel můj talent nenasvědčuje tomu, abych se něčím takovým zabývala :)))) Když jsem byla v Karlínském divadle, chodila jsem do baletu.   Balet  mi nešel, ale dalo mi to nějakou kultivaci těla a jistý řád. Ovšem,  kdyby mě někdo pozval do Stardance, tak jdu okamžitě. Je to obrovská výzva a já mám výzvy ráda.“

ichni účastníci Stardance se shodují na tom, že je to velmi náročné….

„Určitě ano, ale vůbec by mi to nevadilo. Ráda se zapotím a „makám na sobě“. Těší mě probouzet  svoje schopnosti i neschopnosti. Pracovat na tom, co vám není zcela přirozené, je zážitek, práce i radost.”

Tančila  jste také aktivně kromě zmíněných baletních tréninků?

„No,   já jsem taková komická vložka.  Každopádně pohybu se nebráním, mám tanec ráda. Jsem typ zpěvačky, na kterou  musí mít choreograf hodně času. Jana Burkiewiczová kdysi pro můj koncert připravila choreografii na tango. Tančila jsem s Danielem Bičem, který mezi námi už bohužel není. Byl to krásný člověk a tanec s ním  byl pro mě úžasný zážitek. Nikdy jsem neměla pocit, že to je pro něj ztráta času, nijak se neposmíval, když mi něco hned nešlo. Byl to gentleman, který miluje svoji ženu, má krásnou dceru, a o to víc jsem si ho vážila.

Studovala jsem pantomimu na Hamu. Chtěla jsem odblokovat svoje pohybové komplexy a otevřít svou tajnou skříňku, kde možná nějaká ta osobní výpověď skrze pohyb byla… Pantomima mi opravdu pomohla. Měli jsme na škole improvizace,  techniku pohybu, step, akrobacii.“

Máte tedy blíže ke sportu než k tanci? 

„Určitě,  sport a akrobacie mi byly blízké,  ale tančit před lidmi mi nebylo příjemné, styděla jsem se.. Nemám taneční paměť.  Obvykle choreografové zopakují sestavu a všichni ‚jedou‘.  No, tak mně to musí zopakovat stokrát,  potom se ale chytnu a jedu s ostatními 🙂 “

DSC_0390_binstant-1

Jednou jste řekla, že nahá byste nevystupovala.  Pořád to platí?  Jak tedy vnímáte nahé scény v současném tanci? 

„Když je nahota opodstatněná, chápu to. Pokud ale má herec bez jakéhokoliv důvodu vyjít nahý hned v první scéně, tak takovou roli bych hrát nechtěla. Není mi to ale příjemné ani jako divákovi.“

Jak jste se dostala k  moderování?

„ Jednou mě oslovila kolegyně, abych za ní moderovala jednu akci a jelikož to byla disciplína, kterou jsem nikdy nedělala, naučila jsem se to jako roli. Měla jsem body, podle kterých jsem jela a pak jsem reagovala na účinkující a nakonec jsem si to i užila. Nemám příliš ráda improvizaci, ale ani moderátory bez humoru. Obdivuji noblesní humor Marka Ebena, nebo Karla Šípa.“

Ráda cestujete. Jaký typ dovolené vybíráte? Poznávací, pobytové, lyžařské? 

„Já nelyžuji, ale sáňkuji. Takže to je bezpečnější. Zrovna nedávno  moje kolegyně, která je výborná lyžařka,  skončila se třemi šrouby v koleni, protože ji agresivní jezdec srazil.

Cestování miluji, bez toho bych nemohla být. Koupím si letenku, dojedu do destinace,  půjčím si auto a objedu zemi, ve které zrovna jsem. Každý rok jsem jezdívala do Říma na prázdniny, tam jsem byla s přáteli, mluvila jsem jen italsky a chodila do italské školy. To samé dělám i v Anglii, tam mám také spoustu přátel.

Jsem kosmopolitní typ, ale  také velký patriot České republiky, nedokázala bych  se odstěhovat.

Také mám  ráda dovolené, kde mohu využít jazyky.“

Využíváte latinu? 

„Ano, když jedu  do Itálie a prohlížím si  vítězné oblouky či  staré domy, tak nápisům  někdy i rozumím :)). Latina je základ, který využívám v ostatních jazycích.“

Jak relaxujete?

„Nejsem typ, který rád leží. Víceméně ani relaxovat neumím, jsem velmi hyperaktivní. Chodím na dlouhé procházky se svým psem, beru si zápisníček a píšu si texty.  Když skládám písničky, vždy si vše  nahraji,  pouštím do sluchátek a inspiruji se podněty zvenku. To je asi pro mě největší relaxace. Ráda se podívám na hezký film. Když mám volno,  těší mě veslovat.“

DSC_0136B_instant

Jak jste začala s veslováním?

„Snila jsem o tom, že budu veslovat. Když jsem šla kolem veslařského klubu, probíhal tam právě nábor veslařů. Ale! Brali jen děti do 15-ti let. Trenér „Navy“ řekl, jestli mi ještě nebylo 15, tak můžu nastoupit. Řekla jsem tedy, že mi je 14 a půl /bylo mi 29 let/. Odpvěděl: „Tak to Vás ještě můžeme vzít! Měl smysl pro humor,  to bylo báječné a od té doby vesluji, amatérsky. Jsem nadšená veslařka bez vysokých ambicí. Na vodě si přemýšlím, jaké budou další texty, paradoxně nabíjím energii, postava se mi trošku zlepšuje, záda nebolí… Nejsem typ baletky, takové té opravdu hubené holky, mám chlapeckou muskulární postavu.   Lidé mi  říkají, jak jsem hubená, těší mě to, ale  já na sobě tvrdě pracuji.“

Máte ještě čas na  nějaké další sporty?

„Chodím na střelnici střílet, bruslím, hraju tenis.“

Hudbu tvoříte sama?

„Ano, teď ano – mám takové období –  dělám na nové písni.  Když mám svoji hudbu,  vím přesně,  k čemu se  bude vztahovat text. Ale spolupracuji i s muzikanty ze své kapely, to  je úžasná inspirace.“

I texty si píšete sama? 

„Ano, už se přestávám bát i v tomto ohledu. Začínám si psát vlastní texty.  Teď jsem dopsala novou písničku Pampelišky.“

Zdá se, že jste si všechno splnila, Vaše aktivity by stačily na dva či tři životy. Máte ještě nějaké sny? 

„Mám hodně snů. Co nejhoršího  pro vás může Bůh udělat?  Splní vám všechna přání. Ale já mám několik snů a kdoví jestli je všechny stihnu prožít. Když si nějaký splním, vzápětí si vymyslím další.

Fotila jsem například diář, ale nechtěla jsem být jen modelka s našpulenými rty.  Mám ráda témata –  hlubší smysl. Tak jsme si s hat designerkou Libkou Safr vymyslely diář žen, kterým chceme vzdát hold. Oslovila jsem skvělou make up artist a vlásenkářku z Národního divadla, Markétu Šilarovou, ko stymérku Blanku Látalovou a začaly jsme vybírat ty správné ženy :), např. Emu Destinovou, Coco Chanel či  Fridu Khalo. V každé fotografii je dole v rámečku citát dotyčných dam a pod fotkou je v kostce popsaná, co jistá krasavice dokázala a v čem byla vyjímečná.

Pro sny člověk musí něco udělat. Říkám lidem: „Nebojte se svých snů, běžte jim naproti.“

 

Děkujeme za rozhovor

Eva Smolíková

Foto: Markéta Riedl

Time To Swing

Oblíbený zpěvák Jan Smigmator uvede svůj koncert 19.dubna v Malostranské besedě

 

 

Zpěvák Jan Smigmator chystá po úspěšném galakoncertu  Sinatrology  hned další pod názvem “Time To Swing” ,  který se uskuteční 19. dubna ve  20:30 h v pražské Malostranské besedě.

Společně s ním a jeho doprovodným Swinging Q (V. Strnad – klavír, J. Greifoner – kontrabas, O. Sluka – bicí, M. Smejkalová – saxofon) tentokrát vystoupí jako host vynikající jazzová zpěvačka Martina Bárta.

„Na Martinu se už opravdu moc těším, protože je skvělá. Pokud jste v prosinci navštívili  Sinatrology, nebo na Silvestra sledovali záznam galakoncertu na ČT Art, tak to určitě víte sami moc dobře! :-)“, říká Jan Sigmator.

001_NPB0416_cover_(1)

Předprodej vstupenek do Malostranské besedy byl sice zahájen teprve před pár dny, ale i tak je už polovina sálu vyprodaná. Pokud tedy budete mít čas a chuť na trochu swingu, vstupenky si pořiďte co nejdříve!

modré

VSTUPENKY ZDE: http://1url.cz/9tMfG

Taneční magazín