„Slowfox je krásný, ale budu velmi rád, když se budu moci učit ještě něco jiného…“ říká Leoš Mareš

Stardance VII

Radek Banga, Tereza Bufková   (paso doble)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  7  bodů  (rytmus a  krásné ruce, to ano, ale očekával jsem víc, chybí mi tam švih, chybí mi energie)

Tatiana Drexler: 7  bodů  (já jsem energii viděla až na konci,  ruce jste trošku zamotal, nebylo to až tak krásné,  měla být více prohnutá pánev)

Radek Baláš: 7 bodů (paso doble vzniklo napodobováním toreadora, to jste napodoboval dobře, ode mě je to slušné hodnocení)

Zdeněk Chlopčík: 6 bodů  (líbila se mi choreografie, líbilo by  se mi více prohnuté pánve, ale oči byly chladné, z očí musí jít energie, pokořil jste  jen malého býčka)

Celkem: 27 bodů

Radek Banga – „Příště vypiji více kafé“

radek banga

 Leoš Mareš, Katarina Štumpfová   (slowfox)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  6  bodů  (nehodnotil)

Tatiana Drexler: 7  bodů  (máte obrovský potenciál, mě to začíná bavit, je třeba popracovat na držení těla, celkově to  bylo  strašně milé a příjemné )

Radek Baláš: 8 bodů (slowfox je královská disciplína,  Váš výkon byl na úrovni, všichni Vám právě teď začínají posílat hlasy)

Zdeněk Chlopčík: 6 bodů  (nehodnotil)

Celkem: 27 bodů

214522160450002_22

Leona  Machálková, Michal Necpál   (paso doble)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8  bodů  (napětí, mělo to gradaci a příběh, splnili jste moje očkávání, já bych si lehnul a díval se)

Tatiana Drexler: 8  bodů  (nehodnotila)

Radek Baláš: 8 bodů (nehodnotil)

Zdeněk Chlopčík: 7 bodů  (krásný oční kontakt, viděl jsem  energii, kroky měly být přes patu, cikánská část byla zajímavá, někdy jsem takové podání  neviděl, i ten nejdivočejší býk by si lehnul a díval by se)

Celkem: 31  bodů

leona

Marie Doležalová, Marek Zelinka   (slowfox)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8  bodů  (nehodnotil)

Tatiana Drexler: 8  bodů  (máte velmi tvrdý  předek, jste napjatá, vydrilovaná, jen  Marek Zelinka se směje)

Radek Baláš: 6 bodů (nehodnotil)

Zdeněk Chlopčík: 7 bodů  (velmi pěkná choreo, krásné postavení, odklon, ale nevydrželo Vám to  do konce, nášlap excelentní, ale také nevydržel do konce)

Celkem: 29 bodů

214522160450002_04

Lukáš Pavlásek, Lucie Hunčárová   (paso doble)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  5  bodů  (Vylhali jste se z tance, ale jak se mám vylhat  já? Viděl jsem Vaši pověstnou nožičku, ale  mimo rytmus. Bavili jste diváky,  ale to, co tam mělo být, to tam nebylo, měl byste začít víc tančit!)

Tatiana Drexler: 3  body  (nehodnotila)

Radek Baláš: 3 body (Komplexní dílo a co my s tím? Očekával jsem Vaši nožičku, byla tam spoustu vtipu, málo tance, fatální problém rytmem, to je neveselé hodnocení)

Zdeněk Chlopčík: 2 body  (nehodnotil)

Celkem: 13 bodů

214522160450002_08

Jitka Šnajdrová, Marek Dědík   (slowfox)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8  bodů  (nehodnotil)

Tatiana Drexler: 6  bodů   (nehodnotila)

Radek Baláš: 9 bodů  (věděl jsem, že Zdeněk najde nějaké hnidy. Ale  tento tanec byl požitkem. Zdeňku, jestli tento pár nebude ve finálovém kole, tak sním tkaničky u Tvých tanečních bot!)

Zdeněk Chlopčík: 7 bodů   první část byla krásná, krásné paže, rotace, ale potom jste se uchopili, nastalo  poskakování, tanci chyběla hladkost, musím hodnotit obě části)

Celkem: 30 bodů

Radek Baláš: „Zdeňku, jestli Jitka a Marek nebudou  ve finálovém kole, tak sním tkaničky u Tvých tanečních bot!“

214522160450002_45

Romana Motlová, Rostislav Osička   (paso doble)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  4 body  (Rosťo, ty jsi chlapák, toreador ukazuje svoji mužnost, ale  ty jsi  se teď  stal malířem, který odhání mouchy, oceňuji snahu, která se občas minula  s kroky)

Tatiana Drexler: 4  body   (naběhali jste se, kroky sem a tam, na stranu, ale  to bylo asi všechno)

Radek Baláš: 3 body  (nehodnotil )

Zdeněk Chlopčík: 3 body   (nehodnotil )

Celkem: 14 bodů

214522160450002_53

Michal Kurtiš, Lucie Dvořáková   (slowfox)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  6 bodů  (nehodnotil)

Tatiana Drexler: 6  bodů   (schovávání za deštníkem, pár slowfoxových kroků, ztuhlé ve vršku, ale  bylo to lepší než samba minulý týden)

Radek Baláš: 5 bodů  (krásné, vím, jak těžká je  práce s rekvizitou, byla tam  rafinovanost, schovávali jste se za deštníky tak, že jsme na Vás skoro neviděli…)

Zdeněk Chlopčík: 5 bodů   (nehodnotil )

Celkem: 22 bodů

214522160450002_59

Petr Čadek, Kateřina Cajthamlová   (paso doble)

Kateřina Cajthamlová: „Paso doble je takové chozeníčko“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  7 bodů  (krásně souzníte, krásná choreografie, chybí mi tam  oční hra, soustředíte se na kroky, ale Petr  nandal takovou nálož kroků, že se soustředit musíte)

Tatiana Drexler: 5 bodů   (nehodnotila)

Radek Baláš: 5 bodů  (nehodnotil)

Zdeněk Chlopčík: 5 bodů   (oční kontakt jsem viděl, ale ne pro  paso doble, v očích bylo  spíše: „Petře, co chceš, cos to udělal, je to dobře?“ Paso  doble není „chozeníčko“, ale je to něco víc. Celkově jste to  zvládli  velmi dobře)

Celkem: 22 bodů

214522160450002_67

Marek Taclík, Martina Marková  (slowfox)

Marek Taclík: „Nezvládnu to, přijdu o práci, kvůli jedné soutěži….“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  (happy end, co mám dodat)

Tatiana Drexler:   (Kdybych měla divadlo, okamžitě Vás angažuji. I když slowfoxu  moc nebylo, bylo to tak krásné, že  jsem ochotná tento nedostatek  přehlédnout.)

Radek Baláš: ( tanečníci by  se měli vznášet nad parketem, to jste dělali,  o práci nepřijdeš, hned Ti ji nabízím ve svém příštím muzikálu..)

Zdeněk Chlopčík: (zahrál jsi dokonale, elegantní, pár  figurek bylo sice  mimo hudbu, ale zahráno pěkně, o práci nepřijdeš)

214522160450002_06

Soutěž opouští

Michal Kurtiš, Lucie Dvořáková   

214522160450002_05

Michal: „Je módní říkat, že je to dobrá zkušenost…Já jsem vypadnutí nikdy nezažil, takže….“

 

 

Foto:archiv České televize

Taneční magazín

Davy míří do Klubu Roxy a experimentálního prostoru NoD

Narozeniny v NoD a Roxy klubu

 

 

 

20. října stojí zástupy netrpělivě čekajících lidí před klubem Roxy. Když klub konečně otevře, člověk  je upřímně zvědav, zda se fronta návštěvníků vypadající jako  nekonečný vlnící   se  had,  opravdu celá vejde do domu ve Dlouhé ulici.  Cože se to dnes děje? Roxy a NoD slaví své 23. narozeniny a budova skutečně praská v základech. Probíhá zde  koncert kanadské formace  Walk Off The Earth, která doslova posunula  hranice toho, co může kapela ve 21. století přinést světové pop music.

Oproti tomu ve vedlejší budově Nod je o poznání klidněji. Ale i tam návštěvníci netrpělivě očekávají vzácného hosta – japonskou zpěvačku, skladatelku, experimentální hudebnici a filmařku  Tujiko Noriko.

Tujiko se narodila v Osace, Japonsko,  často je přirovnávána k Björk. Tato talentovaná barmanka z Osaky jednoho dne začala skládat hudbu a získala si posluchače svým  čarovným hlasem.   Své  lyrické písně nazpívala  v českém i anglickém jazyce. Stačila již vydat více než 15 alb.  Její křišťálově čistý hlas     by bylo možné  v Čechách  přirovnat ke Zdence Lorencové. V současné době také tvoří  krátké experimentální filmy, známé jsou Sand and Mini Hawaii a Sun. V současné době žije ve Francii.

Tujiko_Noriko_3

Když se křehká, až éterická Tujiko objeví na scéně, člověk si ihned vybaví obrázky japonské gejši, vzdělané v oboru umění a bavící publikum.

Sladký hlas Tujiko je doprovázen spíše klidnou, relaxační hudbou, i když  v ní zní elektronické beaty.  Koncert je doplněn laserovými efekty. Tujiko nepředvádí žádné zbytečné hopsání po jevišti, klidně stojí a zpívá. Její milá osobnost  nahradí jakékoliv efekty. Mezi písněmi  baví návštěvníky, říká nejnovější zprávy ze svého života, takže se dozvídáme i to, jak se vede její kočce.

Tujiko zazpívala písně ze svých posledních alb, na svém zbrusu novém  albu právě pracuje. Zkouší také říci pár slov česky, byla tu totiž před deseti lety, ale všechna slovíčka už zapomněla. Z její  usměvavé, až dětsky milé bytosti vyzařuje klid, natolik konejšivý, že někteří návštěvníci se pohodlně uvelebí na zemi a relaxují.  Dá se s jistotou říct, že je to příjemně strávený večer.

Tujiko_Noriko_2

Zeptali jsme se….

Tujiko Noriko

TM: Jaká byla cesta do ČR?

„Přijela jsem z Francie, ne z Japonska, takže cesta nebyla nijak dlouhá. Přesto je to velký rozdíl, ještě před chvílí jsem byla doma. Jsem vděčná posluchačům, že přišli na můj koncert i přes to, že venku prší.“

TM: Jak na Vás působí české  publikum?

„Velice slušně, zdvořile. Jsem spokojená.“

TM: Kdy přijedete znovu do Prahy?

„Kdykoliv. Kdykoliv to bude možné“, říká Tujiko s přátelským úsměvem.

A my se těšíme na její  další album.

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Od etikety k tanci

Golden Evil – představy moderní společnosti o kráse, eleganci a dokonalosti

 

 

 

22.října uvedlo pražské Studio ALTA představení Golden Evil, které přivezla norská choreografka Karen Foss. Jak píší autoři, inscenace si bere na mušku různé představy moderní společnosti o kráse, eleganci a touze po dokonalosti, a staví je do kontrastu s arogancí jako jakýmsi protipólem výše zmíněných vlastností. Jak tanečníci tyto představy ztvárnili?

golden3

Na scéně byl béžový koberec a čtyřmetrový kovový přístřešek s lustrem. Celkově poněkud dekadentní vizuál pak dotvořili čtyři interpreti, kteří přišli v dlouhých zlatých parukách. Tři tanečnice elegantně kráčející prostorem doprovodil tanečník, který se sice držel elegantní chůze, ovšem v ruce si pohrával s igelitovým sáčkem, kterým záměrně shazoval povznesenou a bohémsky vyladěnou situaci. V podobném duchu pak interpreti pokračovali, když si hráli s hlasovým výrazem slepice: jedna z tanečnic žádala ostatní, aby kvokali intenzivněji a smutně, jakoby plakaly. Absurdita takových situací kontrastovala s vážností a nadneseností, s jakou podobné scénky přehrávali. K tomu se postupně přidal také pohyb, kdy například gesta a pohybový rejstřík renesančního tance tanečníci využili k plácnutí si ve stylu „hi five“.

golden2

V podtextu takto vyladěných scén byl cítit smutek a někdy až výčitka autorů vůči dnešní době, kdy, jak v představení i slovně poukázali, postrádáme soucit. Myšlenka, že někdy etiketou zakrýváme svoji aroganci nebo, že zdvořilost může omezit naši svobodu, je zajisté jedním z nejpodstatnějších sdělení inscenace. Milé na tom je, že skrze vyobrazování situací, kdy tanečníci někdy působili jako „sloni v porcelánu“, vznikaly i velmi komické momenty. Tanečníci byli velmi dobře disponováni, což je nezbytný předpoklad k tomu, aby si mohli dovolit jednotlivé klasické techniky tance „shazovat“. Celková stopáž více než hodinu a deset minut však byla t ěžko udržitelná a tak hlavní, co se dá představení vytknout je trochu vleklý rytmus v druhé polovině. I tak Golden Evil promluvilo o důležitých otázkách a je dobře, že prostory jako studio ALTA představují českému publiku významné světové autory jako Karen Foss.

golden_hexentanz_shirnk

Foto: archiv Studio ALTA

Alexej Byček

Demokracie aneb jak krájet cibuli bez pláče

Jsme svobodní nebo zmanipulovaní?

 

23.10. uvedlo studio Alta „politický tanec“ choreografky Helene Weinzierl pod názvem „Democrazy or How to Peel an Onion without Crying“

(Hrají: Lucia Kašiarová, Yuri Korec, Honza Malík, Viviana Escalé)

democrazy_cielaroque_c_Peter_Brenkus10

Rakouská choreografka Helene Weinzierl dokonale ztvárnila boj politiků a politických stran o své voliče. Kouzelným způsobem nám její představení ukazuje, jak je s běžným člověkem stále  manipulováno.  A jaké nefér hry s námi politici  neustále hrají? Jakékoliv.  O zájmy voliče jde až v poslední řadě. Představení „Democrazy“  je do detailu propracované, nasloucháme-li pozorně, uvědomíme si do hloubky  mnohé pravdy, které nám v běžném denním životě a  při našich starostech unikají.

„Ať  žije svoboda rozhodování!“ hřmí politici. Ale je to tak? Jsme svobodní nebo zmanipulovaní? Naše rozhodování představuje v této hře cibule. Každá vrstva cibule je jedna  možnost. Můžeme krájet bez pláče? A snědli bychom třeba i  cibuli, kdyby se  tím něco v politice změnilo?  Jak jsi na tom, čtenáři, Ty? Snědl?

Na počátku představení jsou diváci vyzváni napsat své politické názory, či přání.  Čtyři „lídři politických stran“ si takto rozdělili své následovníky a přívržence. Každý divák patří do nějaké skupiny a celé představení se politici snaží získat co nejvíce svých příznivců.

Zpočátku sledujeme  běžný kolotoč, manipulace, jednání, hádky politiků. Politik před svými voliči leží, padá, stojí, přesně tak, jako to bývá s popularitou. Padá a stoupá. Politik se vydává cestou vzhůru.  Přichází ale také samota a smutek.

A politik také řeční. Řeční nahlas a rád. Je to jeho hlavní poslání, které nese své ovoce. Silná slova,  přesvědčování. Máme spousty možností, můžeme se vzdělávat, rozhodnout se , koho si vzít, komu věřit, máme demokracii.  Co je svoboda? Jsi svobodný, drahý voliči. Musíš se rozhodnout, jak žít. Jak chceš. Každý jak chce.  Ale …. to je jen iluze.

Politik slibuje. Čím více slibů, tím lépe. Je přesvědčivý. Možná svým vlastním slibům  i chvíli sám věří, možná ne.  Politici křičí jeden přes druhého, uplácí voliče, přetahují se o každého jedince, perou se, rozdávají  dárky (diváci dostávají čokoládu).

„Budete mít zaměstnání Vašich snů, více peněz, více finančních prostředků pro tanec, bojujeme za práva žen, slibujeme Vám i  jedno roční  období po celý rok…“   Namítáš něco, drahý voliči? Výhrůžky nebo  tisíce nesmyslných argumentů Tě umlčí.

Politik je také unavený.  A tak… jde se do sauny. Nevadí, že se lídři přes den hádají, v televizi, na veřejnosti. Přece jen žijí v jakési komunitě a tráví spolu i spoustu času. Chvíli se sice dohadují i v sauně, chvíli hlasitě hádají, ale možná se i na něčem společně usnesnou a při dalším veřejném jednání sklízí potlesk voličů.

Disco, techno, laser show. Politici si také  získávají mladé voliče.

A máme tu lídra, který chvíli vítězí, má nejvíc přízně diváků. Ale zbylí tři číhají na svou příležitot jako černé stíny. Plazí se, rvou se o své příznivce, dávají úplatky, dávají dárky, vyhrožují, zastrašují, umlčí jeden druhého, hádají se na veřejnosti  mezi sebou, boj o voliče je čím dál agresivnější a agresivnější.

A další metoda – dejte, voliči, peníze. Dávejte štědře, je to na podporu demokracie!

Mezitím ale vidíme politiky, jak … co? Každý s každým? Doslova sexuální orgie?  Nicméně žena, která bojuje za práva žen, se tomuto řádění chce vzepřít. No tohle. Tak ji muži chvíli pronásledují, chvíli se jako správní samci perou mezi sebou, ale … proč tolik námahy? A tak nakonec tito muži končí spolu při sexuálních hrátkách. Naše bojovnice mezitím prchá napůl oblečená či svlečená, upocená, uřícená, prchá jako o život. Ale kam doběhne? A dá se z tohoto kruhu vůbec někam utéct, drahý voliči?

 

democrazy_cielaroque_c_Peter_Brenkus14

Eva Smolíková

Foto: archiv studio ALTA

Taneční magazín