Den české státnosti a předávání Stříbrných medailí oživili Boni pueri

Boni pueri zpívali v Senátu významným osobnostem České republiky

 

 

 

 

Český chlapecký sbor Boni pueri zahájil u příležitosti Dne české státnosti předávání Stříbrných pamětních medailí významným osobnostem naší země. Tímto oceněním, které se uděluje od roku 2007, chce vyjádřit Senát úctu lidem, kteří odvádějí vynikající práci, jež přispívá k šíření dobrého jména České republiky ve světě a zlepšuje kvalitu života v naší společnosti. Medaile obdrželi ocenění z rukou předsedy Senátu Milana Štěcha.

senát 2015 12

V úvodu zazněla v podání Boni pueri hymna České republiky a úprava skladby Vltava od Bedřicha Smetany. Hold vyznamenaným, mezi kterými byl např. významný lékař prof. Josef Hyánek, prof. Armin Delong, prof. Jiří Vejražka či herec Jiří Bartoška, pak vzdali Boni pueri skladbou Te Deum českého autora Antonína Rejchy.

senát 2015 10

Význam vědy ve společnosti zmínil také ve svém závěrečném děkovném proslovu prof. Václav Pavlíček: „Udělení tohoto vyznamenání právě v letošním roce má zvláštní význam. Na počátku roku jsme vzpomněli 130. výročí založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění. V budově Senátu také jeho předseda ocenil, co pro český stát znamenal tento zakladatelský čin Josefa Hlávky a jaký význam má pro českou společnost věda a její podpora pro podporu státu.“

senát 2015 9

Sbor, který letos zahájil již svou 34. sezónu, zpíval pod taktovkou svého ředitele Pavla Horáka, na klavír ho doprovázel Robert Fuchs.
„Zpívat v krásných prostorách Valdštejnského paláce významným osobnostem naší země je pro nás velkou ctí. Poprvé jsme zde vystoupili u příležitosti předávání pamětních medailí již v roce 2012,“ řekl ředitel Boni pueri Pavel Horák.
Slavnostní akt, kterým provázela moderátorka Jolana Voldánová, zakončil Svatováclavský chorál.

senát 2015 8

Foto: archiv Boni Pueri

Taneční magazín

Sympozium VideoArt No.2 & Special

Legendy světového videoartu The Vasulkas se osobně představí v NoD na Sympoziu VideoArtu No.2 & Special

 

 

 

 

 

Galerie Video NoD,  zaměřená na uměleckou tvorbu experimentující s pohyblivým obrazem, připravuje v divadelním sále Experimentálního prostoru NoD již druhé veřejné sympozium věnované umění videa – Sympozium VideoArt No2. & Special. Letošního sympozia se osobně zúčastní Woody a Steina Vašulkovi. V rámci dvoudenní akce proběhnou prezentace českých ateliérů nových médií, umělců věnujících se umění videa, moderovaná diskuse za účasti Woodyho a Steiny Vašulkových, proběhne také online „Skype most“, v rámci kterého přednesou své příspěvky osobností světového formátu na poli audiovizuálního umění – Michael Bielický a Peter Weibel ze současného centra pro výzkum nových médií ZKM Karlsruhe.

nod_copy_it_right_web4

Sympozium VideoArt No.2 & Special doprovází aktuálně probíhající výstavu v Galerii NoD – „© copy it right!“, která je věnovaná otci českého videoartu Woody Vašulkovi při příležitosti návštěvy České republiky samotnými The Vasulkas – Woodym a jeho ženou a audiovizuální umělkyní Steinou. Díla zastoupená na výstavě chtějí divákovi nabídnout pohled na pestrou škálu přístupů k médiu a uměleckým možnostem technologie videa. Galerie NoD tak prezentuje nezávislý výběr videí z archivů mezinárodně uznávaných osobností dějin videoartu, mezi nimi i díla z archivu prof. Michaela Bielického (Staatliche Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe), prof. Petera Weibela (Universität für Angewandte Kunst), Tomáše Rullera, díla z Media Archivu Petra Vrány či díla z databáze VVP AVU. Kurátoři výstavy se při výběru orientovali na technicky a technologicky vymezený pojem videoart, tedy takové umělecké práce, které
jsou založeny na původní a inovativní práci s formátem videokazet, manipulací a deformací videosignálu, záznamem video performancí či video instalacemi.

Projekt probíhá za podpory Linhartovy nadace a Media Archivu.

Vstup na sympozium je zdarma.

nod_copy_it_right_web3

Program Sympozia VideoArt No.2 & Special:

Čt 1.10. Teatro NoD

18:30 – 19:00: Video mini warm-up
19:00 – 20:30: „Skype most“
– Michael Bielický a Peter Weibel přednesou prostřednictvím online „Skype mostu“ své přednášky a povedou následné diskuze za přítomnosti Woodyho a Steiny Vašulkových
20:30 – 22:00: Frame to Frame vol.1
– prezentace autorů zastoupených ve výstavě © copy it right!, prezentace ateliérů vysokých škol nových médií
22:00: Afterparty
– DJ set ve Video NoD

Pá 2.10. Teatro NoD

17:30 – 19:00: Frame to Frame vol.2
– prezentace autorů zastoupených ve výstavě © copy it right!, prezentace ateliérů vysokých škol nových médií
19:00 – 20:30: Woody a Steina Vašulkovi Live
– moderovaná diskuze s Woody a Steinou Vašulkovými
– moderuje Lenka Dolanová
20:30 – 22:00: Farewell večer Vašulkových
– slavnostní večer věnovaný Vašulkovým proběhne v prostorách Teatro NoD
– klavírní improvizace by Andy

V případě vašeho zájmu doporučujeme rezervovat si místo na pavel@roxy.cz

nod_copy_it_right_web2

Woody Vašulka patří k první generaci inovátorů a experimentátorů se samotnou technologií videa. Vašulkovi v roce 1965 emigroval do USA, kde postupem času začínali rozvíjet výrazové a technologické možnosti formátu videa. V roce 1971 zakládají spolu s Andy Mannickem multidisciplinární umělecký prostor The Kitchen, elektronické divadlo mediálního umění, založené za účelem prezentace vznikajícího „umění videa“ (tj. videoart). Studio The Kitchen záhy přerostlo hranice původního záměru a sledovalo umělecké trendy spojené s rozvíjejícím se uměním videoartu směrem k performancím, instalacím, (video-) plastikám a dalším médiím. Součástí a účastníky studia The Kitchen byli například umělci Philip Glass, Peter Greenaway, Brian Eno, Steve Reich. Vašulkovi patří k první generaci průzkumníků v oblasti analogového videa a svým působením přispívali převážně k rozvoji převážně současného vizuáln
ho a hudebního umění.

Michael Bielický (1954), „umělec-iluzionista“, navazuje na tradici českých předchůdců interaktivního umění (projekt Kinoautomat) a 3D (Maroldovo panorama). Bielický se dlouhodobě zabývá tvorbou prostorových iluzí a propojováním fyzického a virtuálního světa. Bielický je autorem „videoskulptur (od roku 1987), videopásek či „videobásní“ (1994-1991), později projektů využívajících navigačních systémů a telekomunikační technologie, které se zabývají překračováním hranic a propojují různá místa na světě. Inspiruje se židovskou historií a filozofií, často využívá základní židovské symboly a inspiruje se příběhy z židovské historie, které znovuzpřítomňuje s využitím současné technologie“, píše o autorovi Lenka Dolanová. Bielický je aktuálně zastoupen na výstavě © copy it right! a v rámci Sympozia VideoArtu No.2 & Special přednese svou řeč v rámci online „Skype mostu“ přímo z Karlsruhe.

nod_copy_it_right_web1

Peter Weibel je rakouský kurátor, teoretik a umělec, jehož tvůrčí záběr sahá od konceptuálního umění, performance, experimentálního filmu až k videoartu a počítačového umění, působil s umělci z hnutí Vídeňských akcionistů, propracovával koncept „expanded cinema“. Weibel se svou performancí „tv und vt works“, založenou na živém televizním vysílání jeho video performance, rozšířil aplikaci formátu videoartu i v masových sdělovacích prostředcích. V současné době působí Weibel jako výkonný ředitel ZKM v Karlsruhe. Weibel, společně s Michaelem Bielickým, se spojí online „Skype mostem“ s účastníky Sympozia VideoArtu.

Termín videoart vznikl koncem šedesátých let minulého století a označoval tvorbu, která se objevila ve stejné době v Evropě a ve Spojených státech. Samotný název umění videa přejímá označení původního analogového záznamového média tzv. magnetické video pásky (videotape). V druhé polovině 60. let 20. století se v Evropě a ve Spojených státech amerických objevila komplexní umělecká tvorba nazývaná videoart, umělecké video, experimentální video, umělecká televize, the new television, nebo také „Guerilla TV“ žánrové lákadlo různorodého zaměření „art movements“ pohyblivého umění, stejně jako politický a sociální aktivismus. V tomto období plném dynamických sociálních, ekonomických a kulturních změn bylo mnoho z nových uměleckých přístupů formálně a politicky radikální. Umělci, kteří si v tomto období zvolili práci s videem, byli ovlivněni hnutím Fluxus, performativním uměním, body
artem, Arte Povera, minimalistickým sochařstvím, konceptuálním uměním, avantgardní hudbou, experimentálním filmem, současným tancem, divadlem a dalšími mezidisciplinárními kulturními aktivitami a teoretickými diskuzemi.

Sympozium VideoArt No.2 & Special
1. -2. 10. 2015
Experimentální prostor NoD
Dlouhá 33
Praha

© copy it right!
Kurátoři: Jiří Machalický, Petr Vrána, Veronika Zajačiková
Koordinátor projektu, Technická realizace: Miloš Marek
Výstava potrvá od 18. 9. do 13. 10. 2015

nod_sympozium_videoart_ii_flyer

Foto: archiv NoD

Taneční magazín

Tanec Praha slaví 15. sezonu divadla Ponec

Opening 15.sezony přinesl báječnou atmosféru

 

 

 

 

15. sezonu Festivalu Tanec Praha  zahájil dánský choreograf Edhem Jesenkovič svým dílem M.E.N.

Čtyři tanečníci ztvárnili různé role moderního muže v současné společnosti. Edhem rozebral mužskou duši a dozajista bere některé stránky mužského  světa s nadsázkou a humorem.

A jaký je dnešní Muž? Především silný. Ví, že musí hodně cvičit, posilovat, neustále zlepšovat svou kondici, aby byl ještě silnější. Náhle se uvnitř mužské duše také ozve zakódovaná touha po něze, která dřímá na dně, muž touží po jemnosti a odpočinku, po pohlazení. A znovu bojovnost, šarvátky,  agresivita, spěch. Touha vyhrát, získat, podmanit, vlastnit. Organizované skupiny ukryjí osobnost, tady se skryje i agresivita, najednou tu je nevýbojný muž, vlastně jen výkonný nástroj, schovaný za svého vůdce. A další aspekt – hněv. Muž je silný, ano, jeho hněv je strašný. Čím hlasitěji řve, tím lépe.  Cítí se lépe, je uznávanější, je to vůdce. Jenže nejenom tato podoba je respektována. Na scéně je najednou také jemný typ. Tvůrčí, přinášející umění, tvořící duševní hodnoty a beroucí diváky do jiného světa. I  taneční umění patří ke schopnostem těchto mužů, ačkoliv jsou
velice často, a to  neprávem, považováni za zženštilé a nehodné následování. Naproti tomu stojí voják, obávaný, statečný, drsný, mlčenlivý. Rovnou celá  armáda. Těžký úděl, srdcedrásající osudy, kde vzniká přátelství na život a na smrt. Hrdinové, vyznamenaní, ztracení, zapomenutí.  Jeden podpírá druhého, jeden zachraňuje život druhému. Dále  tu  máme úřední stůl. Vždyť muž   také velice často rozhoduje o běhu událostí, angažuje se v politickém životě. V této oblasti  je hlavní slovní boj muže proti muži, síla není  ve svalech, ale v myšlenkách. Kdo zvítězí, kdo?  Stejně úmorný souboj. Na konci představení se tanečník uzavírá do jakési nádoby – je to mužská duše?

edhem-jesenkovic-mental-experiment-of-narrow-minded-men-2

Edhem Jesenkovič je uznávaný pro své nadšení  a zaujetí. Narodil se v roce 1977 v Bosně a Hercegovině, ale v roce 1996 emigroval do Stockholmu, kde se stal tanečníkem Královského švédského baletu. V současné době působí v Kodani. Svým přístupem a  silně fyzickou prací  vede tanečníky k tomu, aby překonávali  sami sebe a své limity.

Po skončení představení M.E.N.  oslava v divadle PONEC propuká  naplno.

Všichni návštěvníci si připili  šampaňským, divadlo prostoupila hudba  a moderní dynamický tanec, který předvedla skupina NANOHACH. Rychlé svižné tempo, perfektní a dokonalé pohyby tanečníků, jaké k Tanci Praha patří. Hravá choreografie a skvělý výkon tanečníků, kteří tančí před  zářícím  divadlem vedl i kolemjdoucí  k tomu, aby se zastavili a těšili se z tohoto  okamžiku. Mimochodem, Nanohach nejsou žádní nováčci, pokud jde o tanec ve veřejných prostorách. Vystupovali   také např. v metru, galeriích, nádražních budovách či továrních halách.  Náhle se k tanečníkům přidávají ještě další postavy. Ředitelka Festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová  nastoupila  v tom samém svižném tempu, právě tak spoluředitelka  Markéta Perroud  a další  členky  Festivalu Tanec Praha, které   přitančily s dortem, květinami a šampaňským. Bravo!

Poté se ujala své role  skupina MAYEN, líbivé melodie se nesly divadlem do pozdních nočních hodin. Kapela MAYEN vznikla teprve nedávno, v roce 2013. Server aktualne.cz zařadil  MAYEN mezi největší objevy na alternativní scéně pro rok 2014. Svým zvukem kapela připomíná např. „Real Estate“. Na jaře tohoto roku vydali MAYEN  své druhé EP nazvané Elegy, které fanoušci vřele přijali, právě tak i publicisté.  Sympatičtí členové kapely říkají: „Hrajeme smutné písničky, ale jsme srandisté..“
Všichni se baví a slaví za doprovodu příjemné muziky a večer rychle  utíká….

Báječná oslava, Bravo Tanci Praha!

MOVE-ON_fotoLinda-Průšová4

Taneční magazín

Tantehorse – Manifestce těla v jeho krajních podobách

Zrak diskriminuje, hmat a dotyk osvobozuje. Ohledávání tématu intimity a zjišťování, kam až sahá
naše vnitřní tolerance

 

 

 

 

 

Tantehorse & Jiří Bartovanec & Experimentální prostor NoD: Lessons of
Touch (punch line) Manifestace těla v jeho krajních podobách

Zrak diskriminuje, hmat a dotyk osvobozuje

Ohledávání tématu intimity a zjišťování, kam až sahá
naše vnitřní tolerance
.

Režisérka Miřenka Čechová, společně s choreografem Jiřím Bartovancem si
kladou otázky, proč máme strach z dotyku, z cizího těla, z vlastního těla, těla druhého a
kam až sahá naše vnitřní tolerance. Divácká exkurze do tématu intimity

Průvodcem a zároveň objektem vlastního zkoumání se stává performer Radim Vizváry,
který nejprve sám, pak v intimním duetu s Ninou Vangeli a nakonec s diváky samotnými
podstupuje zkoušku sebe vystavení.

Část první:
Já a mé tělo, se všemi svými záhyby, křivkami, dutinami, jež se plní a vyprazdňují, rezonují,
prohlubují se a smršťují, skládají, natahují a rozevírají.

Část druhá:
Já a on, který se ke mně přibližuje, voní ke mně, dotýká se mě prsty, jazykem, myje mi vlasy,
smýká se mnou po podlaze, škrtí mě a olizuje, jsem jeho materiál, jeho tělo je mé tělo, vniká do
mě až na hranici extáze a pak hryže, škrábe, zarývá do mě nehty. A já mu vše dovoluji, protože
vím, že jsem to já, kdo to vše řídí a žene dál.

Část třetí:
Já a oni, ti nejprve cizí. Jak se stane, že někdo je cizí a pak už cizí není? Co proto musí udělat?
Dát mi pocítit bezpečí? Dát mi nahlédnout do svého nitra? Nechat mě dotknout se jeho ran a jizev a těla, které až doposud mlčelo? Proč mám strach z cizího?

hrají: Radim Vizváry, Nina Vangeli a vybraní diváci
choreografie: Jiří Bartovanec
koncept, režie: Miřenka Čechová
hudba: Matouš Hekela
kostýmy: Jiří Bartovanec
světelný design: David Prokopič
fotografie: Nina Zardalishvili
produkce: Lenka Bočková

Na představení navazuje zvuková instalace WHITE ROOM/Lessons of Touch –
Trenažér vnitřního zraku a vytěsněné krajiny nevědomí, ve které Matouš Hekela s Miřenkou
Čechovou zkoumají propojení zvuku a imaginace, dotyku v akustické formě a jeho působení na
diváckou percepci.

Moje vlastní otázky:

“Žiji v New Yorku, kde se lidé až hystericky bojí intimity. Jsou přátelští, otevření, zábavní, mají sex, ale nedokáží být intimní. Intimita, je téměř zakázané území. Je to moment, kdy jsme zranitelní, kdy se vydáváme druhému všanc. Kdy mu bezmezně věříme. “
“Neustále kolem sebe vidím hesla a slogany o tom, jak člověk má být silný, nezávislý, nemá si nic nechat líbit, má se ozvat, říkat nahlas, co chce a co nechce, bránit si svá prává a svůj prostor. Zvláště u žen, které přebírají role mužů a jsou drsně ambiciózní, na jednu stranu vyzývavé a na druhou stranu neustále ve střehu, aby s nimi nebylo zacházeno jako se sexuálním objektem. Chybí měkkost, laskavost, vnitřní vyrovnaná síla, oddanost a především skutečná lidská blízkost.” “Provokace nežností.”

“Jsem schopna stvořit intimitu mezi lidmi, kteří se vůbec neznají? Dovolí mi proniknout k sobě blíž. Vpustí mě do svého těla? A přijmou to moje? Jaké emoce to vyvolává? U některých odtažitost, u jiných agresi, u mé matky dojetí. “

Miřenka Čechová, Jiří Bartovanec

Předprodej vstupenek: https://goout.cz/cs/listky/lessons-of-touch/feh/
Facebook událost: https://www.facebook.com/events/1600257276901161/

th_el_pozvanka_lessons_small

Taneční magazín