Život mezi venkovem a městem

Centrum pro studium populární kultury uvádí tematické večírky

 

 

 

 

Centrum pro studium populární kultury (CSPK) ve spolupráci s Experimentálním prostorem NoD pořádá 29. října od 20:00 přednášku nazvanou Na kolik vyjde simit s ayranem!? Spoluzakladatel CSPK Ondřej Daniel bude mluvit o tématu migrace a sociální mobility, které doprovodí videoklipy a ukázky z východoevropské kinematografie posledních dvaceti pěti let. Večírek je součástí projektu CSPK – Rok mezi venkovem a městem,  v jehož rámci se v období od října 2014 do května 2015 uskuteční v Experimentálním prostoru NoD celkem 8 tematických přednášek.

Migrace z venkova do měst je archetypem sociální mobility související s kapitalistickou dělbou práce. Příspěvek se zaměří na obrazy selhání a neúspěchu, nostalgie a melancholie nabourávající budovatelský mýtus současného způsobu produkce V průběhu večera ozřejmí Ondřej Danielobtížně srozumitelný název přednášky a přidá řadu zajímavých informací.

Rok mezi venkovem a městem se zaměřuje na téma, které se bez nadsázky týká všech našich životů, těch prvních i těch druhých. Kdo se někdy neocitl mezi venkovem a městem, ať už kulturně, společensky nebo geograficky? Vždyť pobývat pouze na vsi nebo výhradně ve městě dnes v podstatě není možné. Na venkově můžeme být právě tak v on-line kontaktu s městskými živly jako si ve městě pořídit zahrádku na střeše činžáku.

soupisakci

Kromě série přednášek v Experimentálním prostoru NoD, organizuje CSPK během akademického roku 2014/15 filmová promítání v prostorách Dejvické Klubovny, členové CSPK vedou dva semináře na FF UK a Rok mezi venkovem a městem završí mezinárodní konference.

Centrum pro studium populární kultury založila v roce 2009 skupina postgraduálních studentů z několika historických ústavů FF UK. CSPK se etablovalo v akademickém prostředí a v uplynulých letech mj. zorganizovalo dvě mezinárodní konference, publikovalo kolektivní monografii Populární kultura a česká identita a již šestým rokem pořádá pravidelné popularizační přednášky a filmové promítání v Praze i v regionech.

 

Taneční magazín

Vezme Vás meditace Kena Maie do nebeských výšin nebo do pekelných hlubin?

Ken Mai a jeho představení „Meditation“

 

 

 

 

Před nedávnem navštívil  ČR extravagantní, výrazný a neuchopitelný tanečník – Ken Mai, který vystoupil v divadelním sále Experimentálního prostoru NoD.

Je třeba zmínit, pro dokreslení čtenářovy představy, že Ken Mai se obléká jako žena, líčí si obličej, má dlouhé černé vlasy, v tanci využívá techniky butó a bojových umění, často jsou také kombinované zpěvem či akrobacií.

16

Foto Michaela Sv

Na začátku představení „Dhyana / Meditation“  ( věnované jedné z nejslavnějších indických svatých žen Anandamayi Ma)  stojí Ken ve své strašidelné masce, v kostýmu ženy a k navození dokonalé atmosféry  využívá efektní záře červených světel. Divák má vlastně pocit, že se ocitl v nějakém strašném  snu, jakoby se před ním otevíralo samo peklo. Tanec samotný  se  pak dá přirovnat k tanci čarodějky, či ženy, která možná u ohně zaklíná něco nebo někoho. Až se Vám svírá hrdlo. A právě tento obraz za chvíli přichází. Ken Mai představuje zničenou, ztrápenou, snad i mrtvou postavu, možná je to právě oběšenec.

8

Foto Michaela Sv

V určitých momentech je tanec spíše směsice představ, možná nějakých strašidelných a zlých, Ken Mai zoufale utíká proti zdi a snaží se utéct.

Ken Mai obratně využívá světlo, hudbu, hru stínů, jeho pohyby i ztvárnění jeho představ, právě tak jako vystoupení samo o sobě je působivé, technicky dokonalé a  vyvolává mrazení v zádech.

Jaká je naše představa o tanci? Je tanec líbivý? Pak tanec Kena Maie je strašidelný. Má být tanec v rychlém tempu? Ken Mai je pomalý až  ztrnulý. Měl by mít podle Vás tanec příběh? Potom u Kena najdeme příběh či smysl jen těžko. Doufáte, že Vás tanec bude povznášet? Ken Mai spíše děsí až mučí svým smutkem. Máte rádi skupinu a plný parket? Ken Mai je sám. Máte ještě nějaké představy o tanci? Ken Mai je nesplní.

KenMai_DhyanaMeditation_(c)AnaisBourquin

Foto Michaela Sv

Navzdory tomu všemu je  Ken Mai fascinující ve své odlišnosti. Přesto, nebo právě proto, přitahuje diváky. Sál je plný. Nikdo ani nehlesne. Diváci ho milují.
Když se po představení mihne mezi sedadly, diváci s ním nadšeně hovoří, Ken ja vtipný a milý.

Nutno přiznat, že Ken Mai patří mezi výjimečné taneční  osobnosti.

9 Ken Mai

Foto Michaela Sv
Ev a Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor s choreografem a pořadatelem soutěže Taneční skupina roku – Janem Crhou

“ Výkony tanečníků se mohou rovnat špičkovým výkonům nejlepších sportovců“

 

 

1. Vy jste pořadatelem oblíbené soutěže Taneční skupina roku.  Jak dlouho trvá příprava takové velkolepé show? Jak Vás vlastně napadlo tuto soutěž  pořádat?

„Turné TANEČNÍ SKUPINA ROKU pořádáme již od roku 2008 a v podstatě to je celoroční záležitost – kromě letních prázdnin. Od září do prosince probíhají jednání se sponzory. Podepisují se smlouvy, zajišťují ceny pro tanečníky, finalizují dohody s halami v jednotlivých městech turné, připravuje se grafická vizualizace nadcházejícího ročníku atd…

Od ledna do února se řeší a připravují reklamní kampaně, domlouvají se podrobnosti s Českou televizí o podrobnostech natáčení, vymýšlí se vizualizace scény pro finále, objednává se technika, medaile, doprava, ubytování atd.. A od března začíná samotné turné, které nám končí až koncem května. Na začátku měsíce lásky totiž probíhá Pražské finále celého turné a natáčení pro Českou televizi, ale hned na to se přesouváme do střižny a dodělávají se všechny jednotlivé pořady, včetně dabingu, sponzoringu, grafiky pořadu atd… Takže faktický konec turné je až po odvysílání posledního dílu.

A jak mne napadlo tuto soutěž pořádat ? …no více méně jsem byl nejdříve kolem roku 2005 osloven Radimem Samkem uspořádat jednu regionální soutěž v Praze. A postupem času jsem vymyslel a připravil celý marketingový plán pro celorepublikové turné. Nicméně samotný název mne napadl jednoho slunného dne, když jsem jel z jednání po dálnici do Prahy“ Mrkající

 2. Myslíte, že umístění či výhra v této soutěži dopomůže mladým talentům k jejich vysněné kariéře tanečníka? A je tato profese perspektivní  pro mladé lidi? 

„To je trochu otázka pro tanečníky samotné. Z mého pohledu jsem si před několika lety vytýčil, že mým hlavním posláním této soutěže bude všem mladým tanečníkům a tanečním skupinám dát šanci. Jako organizátor nikdy nedokážu z těchto teamů, nebo jednotlivců udělat „hvězdy“, nebo je „dostat“ do světa showbusinessu. Ale tu šanci jim dát umíme. Sám jsem začínal v profesionálním tanečním světe v roce 1995 a to díky nabídce mého velkého „mentora“ Richarda Hese, který mne  viděl na jedné soutěži v Prostějově. Tehdy jsme s mojí taneční skupinou „Barbaři Pardubice“ podruhé vyhráli MČR a on byl v porotě. A když jsme se pak potkali na konkurzech do muzik álu „Dracula“, už si mne pamatoval a tu šanci mi dal. V dnešní době mají navíc tanečníci i choreografové mnohem více možností a šancí ve své profesi uspět a to nejen v ČR. Zároveň tu však vyrostla mnohem větší konkurence, takže na pomyslný vrchol se dostanou opravdu jen ti nejlepší …a ti kteří mají – jak se říká „z prdele kliku“ Mrkající…slušně „velké štěstí“ !!!

A jestli je tato profese perspektivní pro mladé lidi? Těžko ode mne bude někdo čekat, že bych řekl ne. Nicméně i tato profese má svá úskalí. Jak jsem již psal, dokáží to jen ti nejlepší s obrovským „tahem na branku“. O něco lehčí to mají muži, ale i zde už je konkurence čím dál tím větší.“

 3. Chystáte i letos tuto soutěž?

„Určitě připravujeme. Jako v minulém roce se turné bude jmenovat EMCO TANEČNÍ SKUPINA ROKU tour 2015. Generálním partnerem bude opět společnost EMCO a EVROPA 2. A poprvé, díky velkému zájmu, se chystáme se soutěží vyrazit i k našim sousedům na Slovensko. Minulý týden jsem projel přes 10 různých měst ( od Bratislavy, Bánsku Bystricu, Žilinu, Martin, Komárno atd… ), ve kterých jsem prohlížel různé sportovní haly a vybíral tu nejlepší. V současné době vybíráme ze dvou lokací a doufám, že do konce října bude jasné, ve kterém městě proběhne první otevřené mistrovství Slovenska – EMCO TANEČNÁ SKUPINA ROKA 2015  s postupem do televizního finále v Praze.“

4. Jaká bude první cena?

„Stejně jako v roce 2014, díky velké podpoře našich partnerů, poletí celý vítězný team v dospělé věkové kategorii do NEW YORK CITY. Budou mít zajištěny letenky, ubytování, vstup do nejlepších tanečních studií světa, užijí si atmosféru „BIG APPLE“ a na závěr celého pobytu vystoupí v rámci akce CZECH DANCE PANORAMA v krásném prostředí BOHEMIAN NATIONAL HALL. Tato akce vznikla za obrovského přispění generálního konzula ČR pana Martina Dvořáka a příští rok proběhne druhý ročník této show, ve které se představí nejen nejlepší taneční skupina ČR – vítěz TANEČNÍ SKUPINY ROKU, ale také uvidíte m&oac ute;dní show, talentované tanečníky a taneční skupiny z New Yorku a jedno velké překvapení. A pevně věřím, že stejně jako v tomto roce, bude CZECH DANCE PANORAMA No2 moderovat náš skvělý showman a moderátor turné TSR Ondra Vodný a všechny zážitky z tohoto eventu odvysílá Česká televize.“

 5. Je podle Vašeho názoru pro rodiče lepší poslat své ratolesti do klasické taneční školy, (např. Taneční přípravka ND), nebo je výhodnější tančit v některé z českých soukromých tanečních škol či klubů ? 

„Myslím, že nezáleží na „názvu instituce“, ale na  lektorech, choreografech, kteří zde učí, možnostech realizace těchto tanečníků a kvalitě výuky. Stejně tak to je na  píli a talentu daného jedince. Můžete své dítko přihlásit do nějaké taneční konzervatoře a když výuka a možnosti praxe budou špatné, tak výsledky a um tanečníků také nebudou stát za nic. A stejně tak to je s tanečními skupinami. Znám mnoho tanečníků jak z konzervatoří, tak z tanečních teamů, kteří jsou špičkami ve svém oboru nejen v ČR. A stejně tak znám spousty jedinců, kteří mají vystudovanou nějakou taneční instituci, nebo za sebou mají třeba 10 let v nějaké tanečn&iac ute; skupině a přitom se musí „živit“ běžnou prací. V dnešní době už je výhodou, že i „amatérští tanečníci“ bez oficiálního profesního vzdělání mohou uspět v této branži a to na nejvyšší úrovni. Jestliže na sobě budou opravdu pracovat, vzdělávat se u těch nejlepších v rámci různých workshopů, seminářů, tanečních kempů a stáží, pak mohou uspět kdekoliv. V podstatě sleduji trend, že si i tanečníci z konzervatoří zvyšují svoji profesní kvalifikaci na těchto workshopech a stážích, protože ne všechny školy jsou schopny zajistit špičkové lektory ze všech tanečních stylů. Nemyslím si, že by to bylo jejich neochotou, ale spíše finančními možnostmi těchto škol, takže tanečníkům nezbývá nic jiného, než pokračovat nad rámec běžné výuky v samovzdělávání. Nicméně máme v ČR některé taneční instituce, které vychovávají skvělé tanečníky, což je pro tuto profesi dobrou zprávou !“

 6. Je soutěžní tanec drahý koníček?

„Jak který. Ve street dance vám ze začátku stačí kvalitní obuv, stylové oblečení, skvělá hudba a dobrá taneční parta. Takže počáteční náklady jsou skoro nulové. V latinsko amerických tancích, nebo při standardu si už musí dámy pořídit taneční střevíce, různě drahé šaty a zaplatit si tanečního lektora. A to nemluvím o soutěžním tanci. Tam se už náklady pohybují v desítkách tisíc. Nicméně v principu jakékoliv profese platí – jestliže chcete být nejlepší, tak jakýkoliv „zisk“ opět vrážíte do svého vzdělání a své profese, protože tato investice se vám vždy vyplatí. O tu vás nikdo nepři praví.“

3

 7. Jaký je sponzoring mladých talentů v ČR? Je snadné pro tanečníka sehnat sponzora?

„Největšími sponzory tanečníků v ČR jsou jejich rodiče. V podstatě sponzoring jednotlivců – tanečníků –  v ČR neexistuje. Poměrně slušně se daří některým tanečním skupinám a tanečním školám sehnat si nějaké sponzory na regionální úrovni. To proto, že v daném městě mají vybudovanou velkou základnu, nebo se jim daří v rámci tanečních soutěží či televizních show. Ale určitě ne v takové rovině, jako se daří získávat sponzory prvoligovým teamům např. ve fotbale, hokeji, nebo basketbalu.

A jestli je to snadné ? Odpovím vlastní zkušeností s hledáním partnerů pro turné TANEČNÍ SKUPINA ROKU. Jestliže je na vedoucích a manažerských pozicích žena, mám cca 50% šanci ji získat na naši stranu a přesvědčit ji o partnerství. V případě, že je na těchto pozicích muž, mám tuto šanci cca 5%. A kde je „zakopaný pes“ ? …90% všech vrcholových managerů firem tvoří muži. Takže asi to je má odpověď Nerozhodný

8. Měl by být tanec součástí Olympijských her?

„Jednoznačně ANO“ Mrkající

 9. Pokud by se tanec zařadil mezi sporty, neztratí něco ze svého půvabu?

„Tanec už z velké části sportem je. Výkony tanečníků se mohou rovnat špičkovým výkonům nejlepších sportovců. Jen je těžké pro „média“ například balet, nebo moderní tanec nazývat sportem, což je zase na druhou stranu také dobře. Tanec všeobecně je totiž spojením vrcholných sportovních výkonů s ladností, kreativitou, emocemi a uměleckým ztvárněním daného žánru. Takže škatulkovat tanec pouze jako sport by bylo nepřesné.“

10. Porotcujete soutěže?

„V současné době na to již nemám čas. Ale dříve jsem je porotcoval.“

11.  Co oceníte při tanci nejvíc? Techniku, či něco osobitého? 

„Za svoji cca 25.letou kariéru jsem již viděl opravdu mnoho tanečních vystoupení, projektů, celovečerních pořadů, muzikálů, show, koncertů, televizních pořadů atd… Bude to možná znít trochu jako rouhání, ale mne už opravdu málo co zaujme. Viděl jsem špičkové výkony souborů v USA – Alvin Ailay, Cirque du Solei, muzikálové show na Broadwayi, koncertní turné Madonny, Justina Timberlakea,  v Evropě např. The Royal Ballet, muzikálové show Starlight Express, West Side Story, představení od Petra Zusky, Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Richarda Hese, taneční show Riverdance a mnoho dalších projektů po celé ČR. Proto na tuto otázku už mohu odpovědět pouze jedním slovem – EMOCE. Jestliže choreograf nedokáže ve své choreografii ztvárnit a ukázat emoce, už mne bohužel ničím nezaujme.“

12. Tančíte ještě? Které taneční styly jste dělal?

„Aktivně již bohužel netančím, povinnosti mi nedávají čas a prostor. Ve své profesní kariéře jsem se věnoval hlavně street dance stylům, základy jsem měl jak z klasického baletu, tak z technik moderního tance. Za toto mohu vděčit mému prvnímu profesorovi – panu Ivanovovi, tak mým učitelům z HAMU, hlavně paní Kubicové.  Nicméně jako tanečník jsem nikdy nevynikal taneční technikou, ale spíš energií a výrazem Mrkající.

2

 13. Kolik choreografií jste asi za život vymyslel?  

„To už se těžko počítá. Krátkých komerčních choreografií mohlo být přes 300. Celovečerních tanečních pořadů mohlo být kolem 50. A k tomu ještě mohu přidat několik muzikálů, baletů a operet. Výřez mého profesního života lze najít na webových stránkách www.iTANEC.cz. Spíš jsem rád, že jsem v mém životě měl velké štěstí a mohl jsem spolupracovat a učit se od tří osobností české divadelní scény, kteří se díky této spolupráci stali mými „mentory“. Od nich jsem načerpal opravdu mnoho informací a v mnohém mi otevřeli obzory uměleckého světa. Těmito mentory byli Pavel Šmok, Antonín Procházka a již zesnulý Richar d Hes. Nicméně v posledních letech se již věnuji režii eventů, módních show, natáčením tv pořadů a samozřejmě marketingu svých akcí.“

  14. Jste urostlý a mužný, spíše bych Vás tipovala na sportovce. Proč jste si vybral jako svou životní dráhu  tanec?  

„Na začátku všeho byly dva filmy – Flash Dance a Hříšný tanec Mrkající . Bylo mi 15 let, psal se listopad 1989 a prostě jsem najednou věděl, že budu tančit ! Nicméně trvalo další 3 roky, než jsem poprvé vystupoval před publikem. Tehdy jsem každý den pravidelně chodil do taneční skupiny Hroch Pardubice, ale tehdejší šéfová Míša mne stále ne a ne obsadit do tanečního vystoupení. Vůbec nevím, jak jsem to mohl tak dlouho vydržet. Musel jsem být asi opravdu velké poleno Překvapený …nicmé ;ně pak se to nějak zlomilo. V roce 1992 jsem vytvořil svoji první choreografii a od roku 1995 se přestěhoval do Prahy a zde začal můj profesionální život v muzikálu Dracula. Nikdy nezapomenu na jednu asi „osudovou větu“ od mého otce, kterou mi řekl před odchodem do Prahy. „VYKAŠLI SE NA TEN TANEC, NIKDY TĚ TO ŽIVIT NEBUDE“. Jak musím uznat, že se můj táta málokdy mýlil, tak tehdy se „seknul“ asi nejvíc v životě Šlápnul vedleKaždopádně člověk se časem mění a jeho priority a žebříček hodnot zažívá občas pořádné veletoče. Takže dnes už netoužím po záři reflektorů, potlesku před vyprodaným hledištěm, nebo být v záběru televizn&ia cute;ch kamer. Vyhovuje mi určitá anonimita. Sláva je totiž velmi pomíjivá a dokáže ublížit. Každý umělec sice potřebuje úspěch – to je většinou jeho hnací motor. Ale já si ho užívám už víc vnitřně. Kdybych toužil po potlesku, dal bych se k cirkusuSmějící se.

 15. Dodržujete zdravou životosprávu? Cvičíte nebo chodíte do „fitka?“   

Bylo období, kdy jsem tomu příliš nedával, protože když se člověk soustředí na svoji kariéru, vše ostatní jde většinou stranou. Ale v posledních několika letech se můj pohled na některé věci rapidně změnil a některé hodnoty se pro mne staly mnohem důležitější než dříve. Takže už půl roku jsem „zkušebně vegetarián“, pravidelně chodím do posilovny, udělal jsem si potápěčskou licenci a létám se potápět k vrakům lodí. Ale čeho se nikdy nevzdám je dobrý a dlouhý spánek Smějící se.

 16. Někteří lidé soudí, že tanec není pro kluky mužný a jako koníček je trapný a zženštělý. Jak se na toto tvrzení díváte Vy?

„Na jednu stranu mají pravdu a nemůžete se jim divit. Na druhou stranu ukažte jim nějakou break dance show, nebo street dance show a všechny holky budou tyto mužné tanečníky „milovat“ Líbající . Pro mne to je pouze předsudek, protože tito lidé čerpají z neznalosti. Předsudky všeobecně nemám rád, protože člověku brání v rozhledu a škatulkují jedince a osobnosti do „předem připraveného scénáře“, který společnosti diktují média a babské povídačky. Je jedno jestli jste tlustí, tencí, hezcí, škaredí, mladí, staří nebo bílí, černí či žlutí. Důležité je, jaká jste osobnost a jak působíte na své okolí. Člověk se nesmí bát „odlišnosti“. A tanečníci – muži – jsou hodně odlišní a proto jsou trochu pro běžnou společnost jakoby „neuchopitelní“. Lidé nevědí, kam je mají zařadit. Jestli mezi umělce, snílky, homosexuály, pouliční poflakovače nebo skvělé artisty. Když totiž o nějakém muži řeknete, že to je tanečník – tak pro mladou generaci to bude „cool“, ale pro tu starší, která si zakládá na principu – chlap, hlava rodiny – to je takový nějaký „neuchopitelný umělec“. Já osobně znám mnoho tanečníků – homosexuálů, kteří mají vypracovanou postavu a chovají se ke svému okolí jako málokterý chlap, a naopak potkávám hodně „normálních“ kluků, kteří svým zženštělým chováním mohou zdatně konkurovat něžnému pohlavíPřekvapený.

 17. Existuje taneční styl, který se Vám vyloženě nelibí? Proč? 

Nezáleží na  tanečním stylu, ale spíš na  výkonu. Když je nějaká choreografie, nebo vystoupení špatně zatančené, tak ode mne nikdo nemůže potlesk očekávatZamračený.

1

 Děkuji za rozhovor

 Eva Smolíková

„Já děkuji také a přeji všem čtenářům magazínu spoustu skvělých tanečních zážitků.“

DEBBI a ADAM MIŠÍK

Mladičká zpěvačka DEBBI představí své dva letošní koncerty, zazpívá také duet s Adamem Mišíkem

 

 

DEBBI a její jediné dva letošní samostatné koncerty

Hned dva koncertní sety po sobě představí 5. a 6. listopadu 2014 v Experimentálním prostoru NoD zpěvačka DEBBI. Jako hosty si přizvala letos debutující, ale stále úspěšnější kapelu JELEN. Na obou koncertech si DEBBI zazpívá duet s Adamem Mišíkem a Lipem.

Letos jedenadvacetiletá zpěvačka DEBBI má za sebou mimořádně úspěšný koncertní rok, kdy se představila se svojí kapelou na mnoha hudebních festivalech, open-air akcích i letních slavnostech. Dalším letošním úspěchem bylo předskakování již dlouho předem vyprodaného koncertu britského zpěváka Jamesa Arthura v Praze. Ovšem samostatné koncerty si zpěvačka nechala pro své fanoušky jako lahůdku až na konec letošního roku.

debbi

Jako hosty si DEBBI pozvala letos debutující, ale stále úspěšnější akustickou kapelu JELEN, která si v současné době raketově získává čím dál tím více fanoušků napříč celou republikou. Kapela na jaře vydala své debutové album SVĚTLO VE TMĚ a už dnes se dá považovat za objev letošního roku.

Svoji pěveckou kariéru nastartovala DEBBI hitem Touch The Sun, který se stal nejhranější skladbou roku 2011 v českém éteru a zároveň získal prestižní ocenění Anděl v kategorii Skladba roku. Druhým hitem se stala její letní píseň La, La a zároveň zpěvačka vokálně vypomohla rapperovi Lipovi v jeho songu Ležím v Tvé blízkosti. A i tato skladba dosáhla mimořádných úspěchů. Téměř okamžitě se stala velkým internetovým a následně i rádiovým hitem, čímž se DEBBI se svým nezaměnitelným „nemocným“ hlasem nastálo zabydlela v nejvyších rotacích českých i slovenských rádií.

debbiposer

Její poslední album „Love, Logic And Will“ v čele s hitovou baladou „You Take Me There“ bylo skvěle přijato kritikou i fanoušky a následně bylo nominováno v hudebních cenách Anděl na Album roku 2013. Loni na podzim byla Debbi hostem prestižní koncertní série TV Óčko „G2 Acoustic Stage“, jehož záznam byl následně vydán i na CD+DVD.

Video:

You Take Me There:


Acoustic:

Vstupenky: 5. 11. https://goout.cz/cs/listky/debbi-with-special-guest-jelen/fhc/
6. 11. https://goout.cz/cs/listky/debbi-with-special-guest-jelen/ghc/

 

Taneční magazín

 

Památník obětem ruské mafie visí v centru Prahy

Úspěšný český umělec a pedagog Jiří Černický v pondělí 20. října slavnostně odhalil svůj nový objekt Památník obětem ruské mafie

 

 

 

 

Jiří Černický vztyčil před ROXY Památník obětem ruské mafie

Úspěšný český umělec a pedagog Jiří Černický v pondělí 20. října slavnostně odhalil svůj nový objekt Památník obětem ruské mafie. Ten bude po dobu jednoho roku zdobit prostor nad křižovatkou ulic Dlouhá a Rybná. Vernisáž památníku je zároveň slavnostním zahájením týdenních oslav 22. narozenin prostor ROXY a NoD. Památník ve tvaru stylizované rakety symbolizuje připomínku obětí sovětské moci a ruské mafie.

_MG_9902 Památník zavěšený

Tato pietní stanice by měla sloužit k uctění věčné památky obětí sovětské moci, především ruské státní mafie. Mělo by jít o připomínku utrpení bezejmenných obětí, perzekuovaných bojovníků za svobodu a demokracii, kteří byli odstraněni, zavražděni, nenávratně zmizeli nebo museli emigrovat. Žáruvzdorné kapoty Prounů by měly být popsány jmény obětí,“ říká k dílu autor Jiří Černický.

V jeho vizi je raketa součástí větší vzpomínkové stanice, která by měla být instalována na oběžné dráze Země. V noci by ji mělo být možné vidět běžným dalekohledem a sloužit by měla jako mezinárodní orbitální stanice: „Objekt je koncipován tak, aby jej bylo možné v případě pravděpodobného, aktuálního přibývání nových a nových obětí doplnit o další Prouny. Takovým příkladem je i probíhající konflikt na Ukrajině.

proun1

Stanice by měla být financována z ruských státních zdrojů, tedy i ze zdrojů mafie.

Objekt představující raketu na oběžné dráze lze chápat z různých úhlů pohledu, ale především jako symbol vyvolávající zamyšlení nad vývojem naší civilizace, nad vyhrocenými politickými situacemi, nad etickými vztahy nebo také nad ekologickými problémy vyvolanými zásahy techniky do přírody a lidskou bezohledností a neprozíravostí,“ doplňuje další významy nové plastiky kurátor Galerie NoD Jiří Machalický.

Po pondělní slavnostní vernisáži Památníku obětem ruské mafie pokračuje narozeninový program BE 22 v celém domě na Dlouhé 33. Vernisáže doplní zahraniční DJ“s, koncerty tuzemských i světových kapel a originální divadelní představení.

cernicky_proun3

 

Taneční magazín

Hořkosladké výročí

NANOHACH slaví deset let třemi premiérami a nulovou finanční podporou

 

 

 

 

Taneční soubor NANOHACH patří k nejstarším skupinám, které se kontinuálně věnují autorské tvorbě na poli současného tance. Za sebou má přes 20 představení, spolupráci s významnými zahraničními choreografy a několik ocenění. K desátému výročí NANOHACH připravili tři premiéry a za dekádou svého pinožení se zvědavě ohlížejí osobní taneční sondou Move on i pohledem do proměn duše v projektu Diptych. Ke svým kulatinám pak dostali hned dvě paradoxní ocenění. Choreograf a tanečník Honza Malík obdržel od festivalu Next Wave titul Osobnost roku 2014 a grantová komise kulturního odboru pražského magistrátu poprvé v historii nepřispěje souboru na jeho činnost v roce 2015 ani korunu. NANOHACH tak stojí před rozhodnutím zda a jak financovat další tvůrčí činnost, která se měla zaměřit na podporu české tvorby a dialogu s nastupující taneční generací.

nanohach4

Honza Malík, Michal Záhora, Lea Švejdová, Mariana Novotná a Marta Trpišovská se rozhodli založit vlastní soubor v roce 2004. Tedy v době, kdy současný tanec a umění skomíralo, soubory živelně vznikaly a zanikaly a kvarteto prvních absolventů Konzervatoře Duncan centre vstřebávalo zahraniční zkušenosti. Z tvůrčího elánu, zaujetí a pospolitosti vznikla touha založit sdružení, které by provozovalo stejnojemnnou skupinu NANOHACH. Mezi hlavní cíle si skupina vytkla podporu taneční profese, autorské tvorby a spolupráci českých tanečníků se zahraničními choreografy.

Brut_Katerina_Stupecka__Palo_Krsiak__Lea_Svejdova__Honza_Malik__Tereza_Lenerova__FOTO_Aneta_Sebelkova

Potřeba vymezit se

Po několika letech energické a obohacující spolupráce s velkými jmény současného tance dohnala soubor, který svou existenci popisuje podle choreografa a tanečníka Honzy Malíka svou existenci jako neustálé pinožení a pachtění, jasně se rýsující potřeba. „Velmi často se nějaký soubor vytvoří kolem hlavního choreografa, ale my jsme repertoárový soubor a proto se najednou objevila potřeba nějak svoji práci vymezit a věnovat se české tvorbě,“ popisuje Malík. Svou roli v jejich rozhodování zřejmě sehrála snaha o využití vlastního potenciálu, dokud to jde, i touha po ukotvení v českém tanečním guláši, kde málokterý soubor má vlastního choreografa a potřeba najít zřejmé směřování a pokračování. Jasno mají NANOHACH v tom přinášet taneční tvar jinak než je obecně znám, mimo zřejmou dějovou linii. Ukázkovým příkladem jsou projekty tanečníka a choreografa a člena skupiny Michala Záhory. Jeho esenciální taneční výpravy do světa, kde není tady a teď, stojí sice nesměle, ale viditelně, mimo českou taneční platformu.

v_Nanohach3

Move on

Kam jsme se posunuli, co se všechno změnilo? Lepší „narozeninovou“ premiéru než spolupráci s Veronikou Švábovou, po deseti letech od prvního společného představení Naměkko Naostro si NANOHACH ani nemohli přát. Taneční sonda do životů členů a členek skupiny se snaží poodhalit, co se stalo s jejich osobními i profesními životy, jestli si mají pořád co říct a jestli se i po deseti letech dokážou překvapovat. Sečteno podtrženo – kam vlastně dospělo to jejich divadelně taneční pinožení a jakým směrem se budou NANOHACH pachtit dál. Jisté je jedno – pořád to bude netypicky, ale vždycky mimo mísu.

Oslavte dekádu NANOHACH:

Diptych

Autor: Michal Záhora, taneční představení nejen pro kaple a kostely

  1. premiéra 17.10. 19hod, kaple sv.Anny, Nečtiny u Plzně

2.premiéra 27.10. 20hod, PONEC-divadlo pro tanec, Praha

Move on

Autorka: Veronika Švábová, setkání autorů po deseti letech od debutu Naměkko Naostro

1.premiéra 18.11. 19hod, Konzervatoř Duncan centre, Praha (v rámci Dne otevřených dveří)

2.premiéra 28.11. 20hod, PONEC-divadlo pro tanec, Praha

Citoyen

Autorka: Lea Švejdová, sólové představení inspirované tvorbou malířky Toyen

Premiéra 10.10. několikrát mezi 16-19hod, Lucerna, Praha, v rámci 15.ročníku filmového festivalu MEZIPATRA

Měli byste vědět:

Soubor uvedl za 10 let existence 20 představení a pochlubit se může spoluprací významnými světovými autory (např. Nigel Charnok, Ioana M.Popovici, Fabrice Ramalingom).

Projekty skupiny NANOHACH byly vedle mnoha nominací oceněny “The Other View” Critics Award 2013 (Rusko), Best Contemporary Dance Performance Award 2011 a Best Actor Award (Kinfestival Rusko), Cena za nejlepší light design 2010, Cena SAZKY za objev v tanci 2007, Cena za interpretaci 2007 a 2006.

Honza Malík ze skupiny NANOHACH byl za svůj přínos současnému tanci oceněn porotou festivalu Next Wave titulem Osobnost roku 2014.

Grantová komise kulturního odboru pražského magistrátu soubor a jeho činnost poprvé po  8 letech nepodpořila vůbec.

Vstupenky a info: Diptych a Move on > www.divadloponec.cz, www.duncancentre.cz

Vstup zdarma: Citoyen > www.mezipatra.cz

Informace: www.nanohach.cz

256966-top_foto1-q5vau

 

Taneční magazín

„Holka ve tvý skříni“

Zpěvačka Olga Königová vystoupí 11. listopadu .Její album bylo několikrát označeno za jedno z nejlepších domácích alb roku 2013

 

 

 

 

 

Alternativní pop ILLE rozezní prostory NoD

Krásně, křehce a opravdově. Tak zní písně zpěvačky a skladatelky Olgy Königové, která se svým projektem ILLE vystoupí 11. listopadu v NoD.

Zpěvačku a klavíristku Olgu Königovou mohou znát mimo jiné fanoušci skupiny Obří broskev. Stejně jako její manžel Jakub, jenž se po českých klubech pohybuje jako kuchař Kittchen, se i ona dala na vlastní dráhu. Se svým projektem ILLE nahrála ve spolupráci s producentem Dušanem Neuwerthem album „Ve tvý skříni“, jehož hlavními devizami jsou podle odborných kritiků hravost, chytrost, svébytná poetika, opravdovost a působivá atmosféra.

Bez názvu

Když loni v srpnu debut ILLE vyšel, nejeden recenzent se jej nebál označit za jedno z nejlepších domácích alb roku 2013. Teď, ¾ roku po vydání se ukazuje, že to rozhodně nebyla planá slova. Kromě nominace na výroční hudební ceny Anděl (v kategorii skupina, objev a album), získala deska i nominaci na cenu české hudební kritiky Apollo 2013, nominaci na Óčko Hudební ceny 2013. Redaktoři webového magazínu Musicserver.cz ho dokonce ve svém každoročním žebříčku nejlepších domácích alb označili za to úplně nejlepší, co v ČR během loňského roku vyšlo.

Alternativním popovým písním nechybí i přes jejich nezávislý zvuk návykové melodie. Z alba již vzešly dva úspěšné videoklipy k singlům Holka ve tvý skříni a Zapomenout. ILLE boduje u oborné kritiky a posluchačů příjemnou civilností, perfektním zvukem i autentickými texty.

Jsme moc rádi, že 11. listopadu prostory NoD rozezní speciální poluakustický set ILLE a propojí se tak skvělý hudební projekt s atmosférou jedinečného místa.

 

Video: Holka ve tvý skříni

 

Vstupenky: Goout: https://goout.cz/cs/listky/ille/kfc/

 

Taneční magazín

Farma v jeskyni opět na scéně

To nejlepší z dosavadní tvorby Farmy v jeskyni v NoDu

 

 

Mezinárodní divadelní studio Farma v jeskyni slaví 12 let existence. Divadlo, které svou tvorbou překračuje hranice žánrů fyzického, tanečního a hudebního divadla, bude od 28. října do 1. listopadu pořádat první retrospektivní přehlídku svých inscenací a projektů. Program umožní příznivcům unikátního divadelního studia vidět během několika dnů v Praze to nejlepší z jejich dosavadní tvorby.

Program přehlídky bude probíhat v kulturních prostorech po celé Praze. Dvě z večerních představení hostí také Experimentální prostor NoD. 30. října se do divadelního sálu vrátí jedna ze zásadních inscenací Farmy v jeskyni Čekárna se švédskou tanečnicí Charlottou Öfverholm. 1. listopadu zde pak vystoupí známý španělský performer Daniel Abreu. Taneční klenot Perro je jeho prvním představením v České republice a zároveň jedním z vrcholů festivalu.

yassiekperro_danielabreu2

Inscenace Čekárna získala cenu týdeníku Respekt za nejsilnější taneční dílo. Vypráví o paměti versus současnosti místa – železniční stanice Žilina – Záriečie, ze které byli během druhé světové války deportováni Židé ze Slovenského státu. V čekárně jako v meziprostoru se potkávají „náhodní“ cestující a nenáhodně se tam vracejí mrtví. „V halucinogenních obrazech, v nichž se setkávají živí s mrtvými, se kluzce otírá hanebnost minulá se současnou. Mistrně a hluboce zarytý prst do rány kolektivní (bez)paměti!“ Jana Návratová, Reflex

Příběh představení Perro se odehrává na prázdném jevišti, kde je v tento moment prostor pouze pro jednu osobu, která, jako všichni ostatní, vznikla díky souhře fyzických a emocionálních náhod. Perro je příběh, který jedna osoba vypráví o ostatních, je zároveň zvířecí, lidský, obklopený přáteli i opuštěný. Perro se těší mezinárodnímu úspěchu, hraje se v divadlech a festivalech napříč Evropou a Jižní i Severní Amerikou. Daniel Abreu patří mezi špičkové evropské tanečníky a choreografy. V Madridu založil vlastní taneční skupinu a spolupracuje s mnoha soubory po celé Evropě. „V Perru dosahuje takový stupeň propojení a spletitosti, jednoduchosti a syrovosti, jaké jsem viděl jen v nemnoha představeních,“ Adolfo Simón, nº 81 de la Revista Por la Danza

Přehlídku nejenom v Experimentálním prostoru NoD doplní zdarma přístupné projekce dokumentů o tomto souboru, letáky a CD s představeními a další informace.

perroximoflores

Vstupenky na představení Čekárna a Perro Daniela Abreua je možné zakoupit na webu GoOut či každý všední den od 16:00 do 20:00 přímo v Experimentálním prostoru NoD.

Vstupenky
– Čekárna: http://goout.cz/cs/divadlo/cekarna/vhh/ – „T“:“1.11.2014_20:00″
– Daniel Abreu – Perro: http://goout.cz/cs/divadlo/daniel-abreu-perro/poov/ – „T“:“1.11.2014_20:00″

 

Další informace o souboru Farma v jeskyni:
Farma v jeskyni je držitelem mnoha mezinárodních i českých ocenění, mezi kterými je nejprestižnější Evropská cena Nové divadelní reality pro režiséra Viliama Dočolomanského, který se tak stal jediným českým držitelem této ceny. / Další ocenění: Total Theatre Award, The Grand Prix Golden Laurel Wreath Award, A Fringe First Awards, Cena Magazínu Respekt za nejsilnější taneční představení, Cena Sazky za nejlepší pohybové představení, Hlavní Cena Veljka Maricice atd … / Do roku 2010 soubor působil v Prostoru Preslova 9 na pražském Smíchově, kam kromě tvorby a uvádění svých inscenací zval umělce a lektory ze zahraničí. / Pořádal tam kromě jiného Festival Farma 2007. / Ve spolupr&aacut e;ci se Švandovým divadlem se Farma v jeskyni pokoušela prostor rekonstruovat do podoby rezidenčního centra. Po šesti letech byl nucen soubor budovu opustit. Dnes je Farmu v jeskyni možné vidět na pražských scénách Ponec a v Experimentálním prostoru NoD.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Více o 12 let Farmy v jeskyni na
: www.infarma.info/12let/marko

 

Taneční magazín