Skáču z útesů na vysokých podpatcích!

Supermodelka Roberta Mancino se ve svém volném čase potápí se žraloky, vrhá se z útesů, skáče padákem

 

 

Italská modelka Roberta Mancino (34) je opravdová superžena. Modeling je, jak sama říká, její “méně  vzrušující” práce. Není divu.

4

Roberta má za sebou již více než 8000 seskoků padákem, stala se šampionkou v  nebezpečném B.A.S.E. jumpingu (seskoky ze skal) a také se potápí se žraloky.

5

S modelingem začínala už v 16-ti letech, ale prý nechce trávit celé dny zavřená ve studiu. Fotila pro časopisy jako Vogue, Vanity Fair, Maxim,  a Men’s Health.

2

Pro zpestření si zahrála v “Charlieho andílcích” a také jste ji mohli vidět jako kaskadérku v “Iron Manovi 3”.

V roce  2010  byla vyhlášena magazínem Men’s Fitness Nejvíce sexy atletkou na světě.

748

7896

7899

Roberta říká: “Mojí vášní není můj zevnějšek, ale smrtelně nebezpečné kaskadérské kousky. Ráda se hezky oblékám a nosím make-up, ale jen občas. Miluji svůj “wingsuit” (oblečení pro B.A.S.E. jumping). Skoky z útesů mi jdou lépe na vysokých podpatcích.”

789999

456

Roberta je držitelkou tří světových rekordů v  base jumpingu

25

I přes své zkušenosti se také několikrát ocitla blízko smrti, když se jí neotevřel padák.“Stává se to, když se učíte a stává se to i později. Nestojí to za řeč. Zvedne se vám  trošku adrenalin, když se něco takového přihodí”, říká Roberta.

3

 

Taneční magazín

 

Rozhovor s hercem, spisovatelem a dobrodruhem Matějem Dadákem

„Dělal jsem reparát z charlestonu“

 

1. Vy jste se rozhodl jít  ve šlépějích svých předků, (oba dědečci se zabývali herectvím), přesto ale Vaši bratři se nevydali touto cestou.  Co zlákalo Vás?

„Nikdo z rodiny mě k tomu nijak zvlášť nevedl. Našel jsem si k tomu cestu sám ve druhé třídě, přes dětský loutkařský soubor Mraveneček. Dál už to bylo pro mě automatické, nepřemýšlel jsem o ničem jiném, nenapadlo mě dělat něco jiného, neexistovala žádná jiná volba. Věděl jsem,  jak to chodí v hereckém světě a v divadlech, věděl jsem, že to není nejlehčí život, přesto jsem se dvakrát  neúspěšně hlásil na konzervatoř. Naštěstí režisérka Eva Tálská zakládala v Brně Studio Dům, což byl úžasný projekt a start umělecké kariéry pro spoustu mých vrstevníků. Nakonec jsem se dostal na Jamu.“

2. Jak došlo k tomu, že jste začal psát? Není  přece samozřejmé, že by herec hrál a zároveň psal scénáře a knížky.

„Herec i autor pracují s textem, jen každá z těch profesí z jiné strany. Herec interpretuje text a aby to dělal dobře, musí pochopit  autorův záměr. Zkusil jsem to tedy obráceně a zcela pragmaticky si  napsal roli v televizním filmu (Cizí příběh 2010). Jenže byla to dlouhá cesta – přepisování a schvalování dalších a dalších verzí, nejdřív námětu a pak scénáře. Logicky vznikaly prodlevy a já jsem se potřeboval „udržet v tempu a provozní teplotě.“ A tak jsem zkusil psát prózu. To je rozdílný typ práce, o poznání svobodnější než scénář. Když se  dílo nepovede, vůbec s tím nemusíte vyjít ven, když se povede a někdo je vydá, případný úspěch či neúspěch je pouze váš. Kdežto scénář je „manuál“ pro tvůrce, jak má film vypadat, co se tam má odehrávat  a autor tak ve vlastním zájmu musí být týmovým hráčem, i když scénář píše sám. Prostě se musí pokusit zaznamenat všechno  maximálně sdělně a konkrétně, protože chce, aby byla jeho vize režisérem a herci pochopena. A oslovit svou prací  taky musí toho, kdo to celé platí, samozřejmě. Abstrakce, která by v próze, ba možná i v divadelní hře fungovala jako zdroj představivosti, je ve scénáři tedy logicky nepřípustná, stejně jako v technickém projektu na dům nebo v notovém zápisu.“

tramvaj_cinoh2011-39

3. Vaše první kniha Horowitz získala cenu „Magnesia Litera“.  To je fantastický začátek kariéry. Čím to, že byla tak úspěšná? 

„Nezískala cenu, byla nominována na „Objev roku“. A tyto nominace se dávají jedině prvotinám, takže výběr se  malinko zužuje. Ale už to, že ta kniha porotu zaujala, byl úspěch, z něhož jsem měl samozřejmě velkou radost.“

4. Čím zaujala? Tématem?  Zápletkou?

„Já jsem původně chtěl vydat jiný text. Netušil jsem, jak to chodí, tak jsem prostě  poslal rukopis do několika nakladatelství, které se překvapivě rychle ozvaly. Ta jednání se ale protahovala a já jsem mezi tím napsal Horowitze, takže když jsme se dohodli na spolupráci s nakladatelstvím Gasset, rozhodli jsme se, že vydáme rovnou tuto knihu. Myslím, že není problém na sebe upozornit, ale je těžké pak to martyrium dotáhnout do konce. Málokteré nakladatelství riskuje vydávat debutanty.“

5.  Takže není zájem o nové autory?

„Asi je, ale nakladatelé také chtějí, aby se prodaly nějaké knížky. Po nominaci na „Literu za Horowitze“ jsem si myslel, že bude jednání o případné další knize daleko jednodušší. A první fáze i byla, oslovil jsem redaktora z jednoho renomovaného nakladatelství, aby si nový rukopis přečetl. Všechno to vypadalo tak slibně. Akceptoval jsem některé připomínky k textu, považoval jsem je za prospěšné a inspirující a věnoval jsem rukopisu další intenzivní tři měsíce. A pak mi z nakladatelství sdělili, že se po zralé úvaze rozhodli vydávat jiný typ literatury. Tečka.“

6. Vám se také podařila další těžko uvěřitelná věc, napsal jste scénář a zahrál jste si i roli ve  filmu.  To je sen nejednoho člověka, napsat si a zahrát si roli. To  je přece fantastické, jak se to podařilo?

„Já jsem vždycky potřeboval mít v práci „zadní vrátka“, abych věděl, že nejsem závislý jen na tom, co mi kdo nabídne. To mi psaní umožnilo, vyrobil jsem si pracovní místo. A měl jsem možnost ten příběh vidět nejprve z pozice autora a potom z pozice postavy. Tohle   na té práci považuji za nejcennější přínos pro mě. A taky zjištění, že dokážu ty dvě profese od sebe oddělovat, což by mohlo být pro někoho těžké. I režisér Juraj Deák, který „Cizí příběh“ režíroval, neskrýval obavy, že by mohly vznikat díky tomu, že jsem autor i herec,  při práci problémy. Risknul to a jeho obavy se naštěstí nepotvrdily, myslím, že spolupráce fungovala k oboustranné spokojenosti.

Když se začalo natáčet a já jsem vešel do ateliéru, byl to úžasný pocit. Najednou jsem stál v tom světě, který jsem doma u počítače vymyslel, jen tam chyběly stropy (kvůli reflektorům.) Poslední den, kdy jsme dotáčeli  scény v tomto filmovém bytě, jsem seděl na posteli a říkal jsem si: „No, tak zítra to už rozeberou a přestane to tu existovat. Ale je to natočené, proto a jen kvůli tomu, že jsem to tak napsal, to tady bylo.“

Bez názvu

7. Píšete dál?

„Píšu. Realizace dalšího scénáře pro Českou televizi, který jsem dokončil před rokem, je ve fázi příprav, probíhají castingy. Bude to komedie a věřím, že vtipná komedie.“

8. Střídáte žánry?

„Ano a rád. Teď pracuji na poněkud dramatičtějším kousku, ale vždycky bude větší zájem o komedie, které je, podle mého názoru,   daleko těžší napsat. Měly by totiž být vtipné. V dramatickém příběhu člověk vystačí s tématem, pár zvraty, autentickými postavami a věrohodnými situacemi. Komedie vyžaduje toto všechno, plus humor. Může být crazy, romantická, suchá, ale měla by být vtipná. Autor se nemůže s nikým hádat: „Ale vždyť já se tomu směju!“

9. Lze psát komedii, když jste Vy sám uvnitř smutný?

 „To je úplně jedno. Moje psychické rozpoložení nemá vliv na to, jaký žánr píšu. Když píšu, přemýšlím o postavách, stavím je do situací a pozoruju je, jak jednají. Tatáž situace může generovat napětí i humor (nebo obojí). Je to věc zadání a rozhodnutí.“

10. Čerpáte náměty z reálného života?

„Nejdřív vymyslím schéma, ze začátku je to čistý kalkul. Když funguje mechanismus, snažím se ho oživit, aby tam postavy jen nepobíhaly a neříkaly texty, které jsem jim napsal. A postupně se tento  neživý svět dramatické konstrukce propojuje se světem živým, s postavami, které mají autentické motivace. A tam pro mě a pro příběh začíná reálný život.“

tramvaj_cinoh2011-59

11. Jak tvoříte? Sednete si a  intenzivně  přemýšlíte nebo Vás něco napadne při nějaké jiné činnosti?

„Někdy to nejde vůbec, někdy  nápad vznikne u stolu, někdy  na ulici. Pak už je to tvrdá práce. Napadne mě třeba jen jedna situace, která pro mě nějak vystihuje téma, které zatím nedokážu pojmenovat. Kdybych to dokázal, nebavilo by mě psát. Už jenom na tom námětu strávím  týdny. A pak teprve dojde na scénář. V ideálním případě scénář se smlouvou.:)“

12. Máte ještě nějaký další talent, třeba napíšete i písničky?

„To mě neláká.“

13. Je těžší  napsat knihu  nebo scénář?

„Jsou to úplně rozdílné kategorie. Ale tím, že je lze libovolně střídat, člověk může vždycky vidět pozitiva té, kterou se zrovna nezabývá. 🙂

14. Máte čas psát, když hrajete divadlo? Žijeme v takové  uspěchané době….

„V určité fázi zkoušení nepíšu vůbec. Pak přijde doba, kdy nezkouším, netočím a jen hraju a musím se „dokopat“ k tomu, organizovat si pracovní den sám, což je bolestivý proces. Ale vždycky nakonec zase začnu, takže se všechno organicky prolíná a doplňuje. Nemám potřebu věnovat všechen čas práci, to zase ne.“

Dámský_krejčí

15. Vy jste byl 11. září v Americe, čistě náhodou jste nešel do WTC a viděl jste padat dvojčata. Asi málokterý Čech zažil něco takového. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Ano, měl jsem  vyhlédnuté kalhoty  v prodejně GAP, která byla přímo pod areálem WTC  a chtěl jsem si je jít  koupit, než večer odletím domů. Večer před tím jsem ale byl na rozlučkové  párty s kamarády, takže jsme zaspal a nejel jsem tam. Nemyslím si, že by to spadlo přímo na mě, ale je to klidně možné. Vzhledem k přerušení letového provozu jsem zůstal v  Americe o týden déle, v Činoherním klubu se kvůli tomu musela rušit představení, ale mně  to v té situaci a atmosféře bylo úplně jedno, protože člověk nevěděl, co se děje, jestli bude válka, nebo jestli se podobné útoky budou opakovat. Paradoxně k těm hrůzám to  byl jeden z nejkrásnějších  týdnů mého života,  protože lidé se k sobě chovali hezky. Byl to až  určitý  druh euforie.“

16. Projevila se  lidská soudržnost, která by bez katastrofy nebyla, že?

„Nebyla by takhle koncentrovaná.“

17. Nebál jste se?

„Sledoval  jsem televizi, titulky se hystericky měnily: útok na Ameriku, teroristický útok na Ameriku, Amerika ve válce…. Jiné informace jsem neměl, občas se muselo po ulici běžet, protože nějaký  idiot zavolal na policii, že v budově  je  bomba, takže všechny z okolí  evakuovali, na obloze nikde nic,  jen stíhačky, občas vrtulník, a člověku se zdálo, že ten stroj míří na některý z těch z mrakodrapů, ve vzduchu byl pořá d prach ze spadlých dvojčat, do spodního Manhattanu se vůbec nedalo dostat, lidé nemohli do práce. A když jsem jel rok na to do New Yorku znovu…“

18. Vy jste se zas v klidu vrátil?

„Trauma zažili lidé, kteří někoho ztratili, já nemůžu říct, že to pro mě byl  traumatický zážitek, spíš si pamatuji  ten zvláštní euforický týden potom. Ale když jsem se tam po roce vracel, našel jsem uvnitř palubního časopisu letadla z Londýna Iránský pas s vyříznutou fotkou. To jsem se lekl hodně. Letadlo už začínalo rolovat, ještě zpomalilo, letuška běžela do kabiny… Ale nakonec jsme vzlétli. Zřejmě se to stává, nevím.“

19. Nemáte pocit, že přímo magicky  přitahujete  některé události, nebo spíše, že chcete být v centru dění a dějin?

„No, to nevím, ale zažil jsem v Americe  i „black-out“. To bylo v době, kdy zkolaboval elektrický proud  celému východnímu pobřeží. Lidé,  kteří zaplatili neuvěřitelné  peníze za drahé hotely na Times Square, se nedostali do hotelových pokojů, protože ty jsou  všechny na čipové karty a spali na ulici společně s bezdomovci. Tyhle katastrofy stírají sociální rozdíly.“

M.Dadák_-_Klíčovou_dírkou

20. To jenom dokazuje, že bez událostí, které tvoří novodobé dějiny Ameriky,  prostě nemůžete být.

„Ale to se může stát kdekoli, pojedete do Keni na safari a někdo hodí granát do obchodního domu…“

21. Proč jste do Ameriky vlastně jel? Za prací, vydělat  peníze?

„V divadle „Husa na provázku“ v Brně jsem dal po dvou letech výpověď a odjel jsem do USA. Našel jsem si práci, byl to úžasný pocit svobody. A souběžně s tím přišla nabídka zkoušet v Činoherním klubu, ze které vzniklo angažmá. Do USA jsem se pár let vracel každé divadelní prázdniny, část pobytu pracoval, část cestoval. Když vystoupím z letadla v New Yorku, mám pocit že jsem doma a že Praha je pro mě nutné zlo, které mi umožňuje dělat to, co bych jinde dělat nejspíš nemohl.“

22. Herectví byste v New Yorku  nezkusil?

„Nikdy mě to ani nenapadlo.“

23. Je ještě jiná země, která by Vás takhle lákala?

„Líbí se mi  Skandinávie, i v oblasti kinematografie. Dánů je polovina než nás,  ale vznikají tam pozoruhodné filmy, mají tolik světoznámých herců a režisérů. Možná je to i tím, jak skandinávské země podporují kulturu, ale bez talentu, do kterého se peníze investují, by tak originální díla nemohla vznikat. Naše soudobá tvorba se se skandinávským zázrakem bohužel nedá srovnávat.“

24. Muzikály Vás nelákají?

„Ne, vyhovuje mi to, co dělám v Činoherním klubu.“

25. Líbí se Vám současné muzikály?

„Já na ně nechodím, jen v New Yorku jsem jich pár viděl a obdivoval jsem profesionalitu herců – všichni perfektně zpívali, hráli a tančili. Je to taková turistická povinnost, zajít si aspoň jednou na Broadway. Můj děda Stanislav Fišer v Brně v Redutě muzikály režíroval, takže některé klasické melodie znám už od dětství.“

26. Jaký vztah máte k tanci?

„Na JAMU jsem dělal reparát z charlestonu…“

Matěj_Dadák_3

27.  Přijal byste nabídku tančit ve Stardance?

„To bych nepřijal, protože za prvé bych vypadl hned v prvním kole, za druhé  nejsem ten správný typ do takového pořadu.“

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

 

Johannes Benz pokřtí svůj debut One Way Road

15. března v Experimentálním prostoru NoD

 

 

 

 

 

Pražské hudební seskupení Johannes Benz pokřtí svůj debut One Way Road 15. března v Experimentálním prostoru NoD. Album vychází 7. března pod značkou Tranzistor za podpory Linhartovy nadace, která stála u zrodu NoD i Roxy a v současné době podporuje současné mladé českého umění.

5305f33a2cc4d

Poetika nekonečných cest, osamělých odpočívadel a do tmy blikajících motorestů v jemném benzínovém oparu. Alegorie života se silnými melodiemi moderního písničkářství vtahuje posluchače podmanivou atmosférou.

Za projektem stojí Jan Foukal, absolvent dokumentární tvorby na pražské FAMU. V přípravě svého filmu se vypravil mezi truckery na hranice Kanady a USA. Zde vznikl základ audiovizuální roadmovie o ztraceném řidiči kamionu, inspirované básní Song of the Open Road ze slavné americké sbírky Stébla trávy Walta Whitmana.

Písňový soundtrack se postupně začal odpoutávat od stříbrného plátna a ve spolupráci s výraznými osobnostmi české hudební scény, Davidem Landštofem, Josefem Štěpánkem, a.m. almelou a vydavatelstvím TRANZISTOR pokřtí debutové album 15. března v Experimentálním prostoru NoD.

 

Taneční magazín

Tancem proti rakovině

Mužný tanec v růžové sukni?

 

 

 

 

Newyorčan   Bob Carey pochopil, že smíchem se dá pomoci léčit i rakovinu. Začal tím, že nafotil sérii svých   bláznivých  snímků v růžové baletní sukni v roce 2003. Rozesmál tím svou ženu, které   diagnostikovali  rakovinu prsu.

Linda Carey bojovala s rakovinou  celé tři roky, ale v roce  2006 se jí podařilo nad touto strašnou nemocí zvítězit. Podpora jejího manžela jí pomohla.

 

1

Později se svým manželem založila nadaci, která podporuje ženy s rakovinou prsu.  Peníze získané z prodeje  knihy s názvem „Ballerina“ a z prodeje fotek, jdou na podporu léčení rakoviny prsu,  na výdaje s nemocí spojené, od paruky, až po další doplňující léky.

Bob Carey – nápad rozesmát svoji nemocnou ženu se změnil v pomoc  ostatním  ženám v boji s rakovinou. Pro ně nafotil své bláznivé snímky.

2

3

Bloomingdale’s #3

4

Big Apple Circus

5

Trigger

6

Swan Lake

7

Lookout

8

Three Horses

9

Lincoln Memorial

10

Washington Monument

11

Rainbow

12

Bloomingdales 1

13

Blue Bridge

14

Fallen Tree

101

Little Boat

16

Italy

17

Oregon Coast

18

Jump

19

Ferry

20

Grand Canyon

787

Horses

22

Desert Rock

23

Autumn Tree

24

Goose

25

Four Trees

26

Surfer

27

 

Taneční magazín

Nová loutková inscenace Den osmý

Divadlo Continuo uvede novou loutkovou inscenaci Den osmý

 

 

 

 

Divadlo Continuo uvádí inscenaci Den osmý, která vznikla na Švestkovém Dvoře v Malovicích, sídle Divadla Continuo. První uvedení se chystá 22. 2. 2014 v Malovicích, další pak v rámci festivalu Malá inventura. Premiéra se uskuteční 27. 2. 2014 v Experimentálním prostoru NoD v Praze.

53049fd591ed0

Práci Divadla Continuo mají každoročně možnost zhlédnout diváci jak v České republice, tak i v zahraničí. Inscenace Divadla Continuo je prakticky nemožné žánrově zařadit. Pohyb, fyzické herectví, tanec, živá muzika, loutkové postupy, stejně jako výrazná výtvarná stylizace – to vše vytváří nezaměnitelnou poetiku jednotlivých inscenací.

Pro hereckou práci divadla je charakteristické hledání autentického, osobního výrazu spojováním výtvarného znaku a fyzického herectví, rytmu a muzikality.

Divadlo Continuo začíná letošní sezonu premiérou loutkového představení. Po úspěšné loutkové inscenaci Klobouk, hvězdy, neštovice aneb Rozhovory s nenarozenými dětmi, premiérované v roce 2007, se Divadlo Continuo k loutkám letos opět vrací. Inscenace Den osmý vznikla na Švestkovém Dvoře v Malovicích pod režijním vedením uměleckého vedoucího souboru Pavla Štourače.

Inspirací pro vznik tohoto představení se staly nejstarší písemné zmínky lidské historie – fragmenty mýtů, příběhů a poezie oblasti starověkého Blízkého východu, textů Sumerů, Akkadů, Chetitů, Ugaritů či Izraelců odkazující nejen k počátkům lidské civilizace, ale i k základu, který tvoří podstatu lidského rodu, společnosti i jednotlivce bez ohledu na dobu, kulturní odlišnosti a historické pozadí. Tři příběhy o dvojznačnosti lidského bytí. O touze člověka po nesmrtelnosti a překonání pozemského údělu na jedné straně, na straně druhé o jeho trvalém podléhání nízkosti, přízemnosti, závisti, strachu a zlobě.

Dramatizací a přetavením původních mytologických motivů vznikla inscenace spojující prvky fyzického a loutkového divadla za doprovodu živé hudby“, popisuje inscenaci Pavel Štourač, umělecký vedoucí souboru a režisér inscenace.

Inscenace spojuje loutkové postupy s fyzickým pohybovým divadlem. Živá hudba vzniká pod vedením Alessandra La Roccy. Loutky a scénografie jsou pak dílem Heleny Štouračové a Michala Puhače. Světelný design pro inscenaci vytvořil švýcarský light designer Christoph Siegenthaler, který se souborem spolupracoval již na přípravě inscenace Sousedi.

Diváci budou mít možnost zhlédnout představení v rámci festivalu Malá inventura 26. 2. 2014 od 16 hodin. Oficiální premiéra se koná 27. 2. 2014 v Experimentálním prostoru NoD v Praze od 20 hodin.

 

Taneční magazín

 

Malá inventura 2014 v NoD

Talentovaná česká choreografka a tanečnice Nikola Križková uvádí svůj úspěšný projekt Artemis v zrcadle

 

 

 

V rámci letošního ročníku festivalu nového divadla Malá inventura uvede Experimentální prostor NoD čtyři projekty. Po necelém roce se do NoD vrátí talentovaná česká tanečnice a choreografka dlouhodobě žijící v zahraničí Nikola Križková se svým úspěšným projektem Artemis v zrcadle. Uveden bude i projekt Spitfire Company ANTIWORDS, novinka Divadla Continuo Den osmý a koprodukční projekt Lenky Bartůňkové a NoD Requiem. Festival Malá inventura každoročně prezentuje ty nejvýraznější počiny na poli nového divadla za uplynulý rok; program dále tvoří mezinárodní networkingová setkání, burzy projektů, workshopy i vernisáže.

52fb5136737b6

Artemis v zrcadle

Projekt Artemis v zrcadle uvedl NoD 13. května 2013 v české premiéře. Jedná se o společný projekt již zmíněné Nikoly Križkové a španělského choreografa a scénografa Amadora Artigy. Artemis v zrcadle je divadelně-taneční projekt, který vzdává hold ženě a ženské kráse v její původní / prvotní podobě. Jedná se o dílo sebevědomě vystavěné, které s pomocí scénografie, lightdesignu i kostýmů vytváří postavu ženy, která není nepodobná svobodomyslné a nepolapitelné bohyni lovu Artemis. V rámci festivalu Malá inventura bude projekt uveden v sobotu 22. února od 18:00.

52fb513673f86

ANTIWORDS

V neděli 23. února uvede NoD projekt ANTIWORDS, který vytvořila v současné době jedna z našich nejprogresivnějších skupin fyzického divadla – Spitfire Company za podpory Paláce Akropolis. ANTIWORDS pracují s notoricky známou hrou Vaclava HavlaAudience, konkrétně s jejím legendárním zpracováním Jiřího Menzela, který do hlavní role Sládka obsadil Pavla Landovského.

52fb513674750

V úterý 25. února od 20:00 bude uveden koprodukční projekt Experimentálního prostoru NoD a tanečnice a choreografky Lenky Bartůňkové Requiem. Jako jeden z jejích nejosobnějších projektů, Requiem zpracovává silný osobní příběh autorčiny rodiny sahající do událostí druhé světové války. Tento projekt, který pracuje se všemi kouty a zákoutími Experimentálního prostoru NoD, se stal jedním z nejvýraznějších a nejsilnějších počinů loňské taneční sezóny.

Festival Malá inventura v NoD uzavře 26. února od 16:00 Divadlo Continuo, které uvede svou novou inscenaci Den osmýinspirovanou nejstaršími písemnými zkazky naší historie – mýty starověkého Blízkého východu vyprávějící o touze člověka po nesmrtelnosti na straně jedné a o zlobě a nenávisti na straně druhé. Pražská premiéra této novinky se uskuteční v NoD o den později, tedy 27. února od 20:00.

Vstupenky na jednotlivá představení jsou již v předprodeji ke koupi prostřednictvím webu Ticketportal nebo služby SMS Ticket. Lze využít i předprodej v NoD každý všední den od 16 do 20 hodin v NoD.

Taneční magazín

Ples profesního magazínu Best of 2014

První ples magazínu Best of

 

 

 

Plesovou sezónu zahájil mimo jiné také Profesní magazín Best of. Ten byl po šesti uskutečněných profesních setkáních pořadatelem svého prvního plesu a nutno podotknout, že se vskutku povedl. Konal se dne 21. Ledna 2014 v krásných prostorách Autoklubu ČR, který zářil přátelsky milou atmosférou. Jeho prvnímu ročníku přijel požehnat Otec René, jak farníci pana faráře Strouhala v Moutnicích u Brna důvěrně oslovují. Hosté mohli shlédnout ukázku z baletního představení Louskáček, který se čtrnácti dětmi nazkoušela sólistka ND Adéla Pollertová. První reprezentační Ples profesního magazínu se nesl, jak jinak, než v duchu profesním a to doslova podle písničky Jana Wericha Ten umí to a ten zas tohle, kterou zazpívali umělci z muzikálu Kapka medu pro Verunku: Petr Kutheil, Genny Ciatti, Petr Urbánek a Barbora Rajnišová.

První tanec patřil mistru baletu Vlastimilu Harapesovi a výkonné ředitelce pro Unicef Pavle Gombě. Doprovodila je kapela Night and Day a zpěvačka Gabriela Dixon Kočí.

V jednom ze salonků mohli hosté zhlédnout fotografickou výstavu „Japonsko“. Představil ji Miloslav Křížek, ředitel divize pro transnasální gastroskopii společnosti Fujifilm. Hosté mohli využít fotografický koutek Lukáše Hanuska walkphoto.cz a nechat se portrétovat, LÁZNĚ JUPITER a.s. prezentovaly metody řešení lymfatických obtíží a další nabídku svých služeb. METTINUM s.r.o. a možnosti archivace DNA byly tématem, se kterým na profesní ples zavítal MUDr. Pavel Kukla a hosté mohli vidět i některé archivační moduly v podobě šperku. Ani ženy nezůstaly stranou a to především ty podnikavé, členky projektu ŽENY s.r.o., v čele s Evou Vaškovou Čejkovou a patronkami Eliškou Haškovou Coolidge a Helenou Leisztner. Akademie managementu a komunikace (AMAK), která se stala dalším z hlavních partnerů plesu, sídlí v pražském Karlíně. AMAK realizuje studijní programy zahraniční školy (Meziregionální akademie řízení personálu z Kyjeva – MAŘP), která je u nás zastoupena svou pobočkou Otevřená evropská akademie ekonomiky a politiky, s.r.o.

Občerstvení pro hosty zajistila cateringová společnost Ganimed, pekárna Kompek, Sisel Kaffé a vinařství Lednice. O květinovou výzdobu se staralo květinové studio PAPAVERA. Nechyběla ani móda, kterou prezentovala módní návrhářka Gábina Páralová, která byla také autorkou šatů pořadatelky plesu Michaely Lejskové.

V rámci Plesu profesního magazínu Best of byli podpořeny neziskové organizace Unicef a o. s. Sluneční paprsek MUDr. Pavla Bočka. Programem plesu provedla moderátorka Českého rozhlasu Brno Marcela Vandrová. Slavnostní příležitost tohoto charakteru byla výzvou nejen pro provětrání velké večerní, ale posílení faktu, jak důležitá jsou neformální setkání. Zvláště, když se sejde tak velké množství lidí z tak rozličných profesních odvětví.

IMG_1909

 

DSC_1032

 

9P3H5281

 

9P3H5324

 

_DSC0068

 

_DSC0084

 

9P3H4927

 

DSC_1597

IMG_1351

_DSC0181

 

IMG_1978

 

Taneční magazín

Barbie song

Skupina Wohnout se vrátí do divadel v březnu 2014

 

 

 

 

 

Skupina Wohnout zahájila kapelní volno, do klubů a divadel se vrátí
až v březnu. Dovolená se však ponese v pracovním duchu – hoši
pracují na písních na nové album, které by mělo vyjít v červnu
tohoto roku. Fanoušky nechali už jednou nakouknout pod pokličku
připravované desky prvotinou Díky moc! Aktuálně vypouští ven i
Barbie song.

rsegs

„Nutno říci, že u výroby Barbie songu vládla hodně dobrá nálada,
protože je prostě taková hořko – veselá ze života. Věříme, že i
na Vaší tváři vykouzlí úsměv“ komentují song Wohnouti.

 

 

Taneční magazín