Proč jsou ženy choreografky dva kroky za muži choreografy?

Ve světě proběhla diskuse na téma: Profesionální choreografky sklouzly depresivně hluboko!

Ve světě proběhla diskuse na téma: Profesionální choreografky sklouzly depresivně hluboko!

Kam se poděly všechny ženy? V roce 2009 se v Londýně konala konference pořádaná organizací „Dance Umbrella“ a „Dance UK“, kde se diskutovalo o tom, proč ženy choreografky v 21. století sklouzly tak hluboko za jejich mužské protějšky, alespoň pokud jde o jejich profesionální dráhu.

Crystal Pite - nejúspěšnější choreografka současnosti

Crystal Pite – nejúspěšnější choreografka současnosti

Vyvstala celá řada otázek…

Několik diskutujících zmínilo mateřství. Toto období těhotenství, porodu a starání se o děti se u žen příčí s často nejvíce aktivním obdobím choreografů, s jejich pracovním životem a kariérou. Další účastníci diskuse přednesli domněnku, že tanec se stal konkurenceschopnějším na globálním trhu a muži se této situaci zatím lépe přizpůsobili. Muži jsou celkově průbojnější, dravější, dokáží snadněji vydělat peníze.

Crystal Pite - nejúspěšnější choreografka současnosti

Crystal Pite – nejúspěšnější choreografka současnosti

Bylo také naznačeno, že ženy se spíše přiklání k dílům, která byla méně křiklavá nebo virtuózní, a tak bylo také méně pravděpodobné, že přilákají financování a propagaci ve velkém měřítku. Charlotte Vincent, choreografka a režisérka Vincent Dance Theatre, dokládá ze své vlastní zkušenosti, že ženy její generace se rozhodly dělat „menší díla, která jsou více emocionální.“

Každý ovšem byl nucen uznat, že jakákoliv diskuse na téma „žena versus muž a estetické cítění“ obsahovala rozpory a výjimky. Přesto je to problém, který nadále vyžaduje pozornost.

Kate Prince - nejúspěšnější choreografka současnosti

Kate Prince – nejúspěšnější choreografka současnosti

Před dvěma lety byl ve Philadelphii proveden kontrolovaný experiment, ve kterém byla veřejnost vyzvána uhodnout pohlaví umělců, kteří vystupovali při smíšeném představení. Příští týden proběhne podobný projekt v Londýně. Šest anonymních děl choreografů bude předvedeno v jednom programu a diváci budou požádáni, aby odhadli, která díla byla vytvořena mužem a která ženou. Tento program nese název „Experiment.“

Mnozí nevěří, že „Experiment“ může poskytnout přesvědčivý důkaz pro nebo proti mužům či ženám, nemůže ani odhalit případné mezery v tanečním stylu choreografek. Ale pořadatelé přesto doufají, že diváci poskytnou jasné informace o způsobu, jakým lidé reagují na tanec a obohatí tak debatu, proč díla pánů jsou zřejmě mnohem úspěšnější než díla dam.

Marguerite Donlonem - nejúspěšnější choreografka současnosti

Marguerite Donlonem – nejúspěšnější choreografka současnosti

Tato debata je stále hlasitější a důraznější. Nejaktivnější ženy došly tak daleko, že požadují leší podmínky pro choreografky, dokonce financování v době mateřství.

Je těžké posoudit, jaký by to mělo vliv na jejich díla. Mezi nejúspěšnější choreografky současnosti patří Kate Prince, Marguerite Donlonem, Jessica Lang a Crystal Pite.

Jessica Lang - nejúspěšnější choreografka současnosti

Jessica Lang – nejúspěšnější choreografka současnosti

Ovšem v mladší generaci choreografů je pouze jedna žena z deseti. Pokud se tedy blíží nějaká změna, která bude ve prospěch žen, je ještě hodně daleko.

Zahraniční zdroje

Soutěž Tanečník/ce roku 2013 UKONČENA!

Výherci:

1. místo – NIKOL LIBERDOVA
2. místo – JANA HRBAČOVA
3. místo – TOMAŠ POLAK

Výherci získávají lístek na divadelní představení a šperk,
setkání s českou hereckou osobností + přípitek zdarma,
drobné reklamní předměty
možnost ubytování v hotelu v Praze na jednu noc se snídaní

Gratulujeme

 

Taneční magazín

Premiéra taneční inscenace La Loba souboru Lenky Vagnerové & Comp.

Žena, která roky putuje krajinou a ze svých sbírek kostí skládá tvory, má schopnost bytosti na svět vracet, schovává a nosí v sobě život i smrt současně.

 

 

 

29. 4. uvede od 20.00 žižkovský Ponec – divadlo pro tanec nejnovější produkci z
dílny Lenky Vagnerové & Company s názvem La Loba. Inscenace spojuje dva umělecké
žánry a dvě výrazné jevištní osobnosti – tanečnici Andreu Opavskou a zpěvačku Janu
Vébrovou a vychází z jejich nespoutané energie, souhry a především síly projevu.
Další stěžejní složkou díla je autorská hudba Ivana Achera vycházející ze zvuků
přírodních materií. Choreografie se chopila Lenka Vagnerová, přední osobnost české
současné taneční scény.

2

Lenka Vagnerová se v loňském roce po mnohaletém působení jako nezávislý tvůrce
rozhodla založit vlastní soubor Lenka Vagnerová & Comp. Jeho první produkcí pod
hlavičkou produkční platformy ProFitArt byla mimořádně úspěšná inscenace Jezdci,
která na letošním festivalu českého současného tance a pohybového divadla Česká
taneční platforma získala nominaci na Taneční inscenaci roku. Lenka Vagnerová a
Zdeněk Jecelín, který se podílel na tvorbě konceptu a dramaturgii, se v La Lobě
nechali inspirovat příběhem, který si na různých místech Země předávají generace
vypravěčů. Žena, která roky putuje krajinou a ze svých sbírek kostí skládá tvory, má
schopnost bytosti na svět vracet, schovává a nosí v sobě život i smrt současně.
Kosti, dřevo, struny a zvířecí kůže jsou elementární esencí pro vystavění rituálních
hudebních nálad pojených naživo hlasem Jany Vébrové. Choreografii naplňuje svým
pohybem Andrea Opavská (nominována na cenu Tanečnice roku 2013). Světelný design
vytvářel Michal Kříž, který byl Institutem Světelného Designu v letošním roce
nominován na Cenu za nejlepší světelný design.

3

 

Taneční magazín

Těžký úděl tanečníků

Nejen v Čechách, ale i na Kubě i v USA jsou osudy tanečníků velmi pohnutné. Mnozí emigrují, aby mohli nadále setrvat v jejich milovaném zaměstnání, jiní živoří a nemají z čeho zaplatit složenky, mnozí končí jako číšníci atd.

 

 

 

 

Nejen v Čechách, ale i na Kubě i  v USA jsou osudy tanečníků velmi pohnutné. Mnozí emigrují, aby mohli nadále setrvat v jejich milovaném zaměstnání,  jiní živoří a nemají z čeho zaplatit složenky, mnozí končí jako číšníci atd.

Útěk tanečníků

S nedostatkem financí se potýká také  Kubánský národní balet. V březnu 2012  přišel o sedm svých členů, kteří se rozhodli emigrovat z ekonomických důvodů. Šest tanečníků, ve věku od dvaceti do čtyřiadvaceti let již absolvovalo konkurz do sboru Cuban Classical Ballet of Miami, kde chtějí účinkovat.

 

 

2

Skupina uprchlíků

„Chceme tu tvrdě trénovat, splnit si náš sen a tančit  a současně také  ekonomicky podpořit své rodiny na Kubě,“ řekla čtyřiadvacetiletá Annie Ruiz Diaz, která tančí od svých  šesti let. V kubánském Národním  baletu působila posledních sedm let.

„Je mi jedno, zda budu tančit klasický, současný nebo neoklasický balet. Chci hlavně tančit,“ uvedl další z emigrantů Ruis Díaz.

Zprávy o emigraci potvrdil také mluvčí Národního baletu na Kubě, podle kterého tanečníci zmizeli již koncem března. Jména všech sedmi emigrantů jsou Randy Crespo (22), dále Edward González (23), José Justiz (20), Ariadni Martín (20), Luis Victor Santana (23), Annie Ruiz Díaz (24) a Alejandro Méndez (20).

3

Kubánský národní balet – trénink

„Báli jsme se, že nás odhalí, ale přesto jsme chtěli odtančit celé turné, abychom splnili své závazky k společnosti,“ uvedl Edward González.

Všech sedm emigrantů tak absolvovalo kompletní devítiturné v Mexiku.

„Oznámili jsme to rodičům, ale těsně před odjezdem se k nám dostala zpráva, že StB o našem úmyslu ví. Původně jsme chtěli jen nenápadně přestoupit na letišti, ale kvůli agentům Státní bezpečnosti a prozrazenému plánu jsme museli počkat a nakonec odcestovat autobusem. Z letiště v [mexickém] Cancúnu jsme nemohli odletět přímo do [texaského] Lareda, jak jsme původně chtěli, protože tam by nás mohli vystopovat,“ uvedl další z emigrantů Randy Crespo.

Po závěrečném představení romantického baletu Giselle se poslední večer rozloučili s přáteli a nad ránem 25. března se autobusovými linkami z mexického města Chetumal přepravili přes americkou hranici.

4

Přestávka ve škole – Kubánský národní balet

„Bylo kolem toho hodně slz. Zbožňovali jsme svá zaměstnání a měli jsme v baletním souboru spoustu přátel,“ uvedla sólistka Arianni Martin. Ta v Kubánském národním baletu tančila uplynulé dva roky a vydělávala si 10 dolarů měsíčně. Za mexické turné obdržela bonus v hodnotě 225 dolarů.

„Měla jsem dojem, že umělecky stagnuji, a ekonomicky jsem svým rodičům nemohla pomoct,“ tvrdí tanečnice, jejíž rodiče přitom na Kubě pracují ve státní správě. Otec se živí jako řidič nákladního vozu, matka pracuje v domově pro seniory.

Pedro Pablo Peña, v jehož neziskovém tanečním spolku Cuban Classical Ballet of Miami chtějí tanečníci působit, si tanečníky pochvaluje a říká: „Jsou nesmírně talentovaní a rádi je tu vidíme.“

5

Kubánský národní balet

Ovšem ani Peña, který na Miami sám emigroval z Kuby v osmdesátých letech, nemá peníze na to, aby mohl tanečníky naplno zaměstnat. „Věřím, že u amerických tanečních společností najdou uplatnění,“ dodal Peña.

 

Taneční magazín

 

Cenu diváka festivalu Česká taneční platforma letos získali VerTeDance za dílo Simulante Bande

Většina představení hlavního programu byla vyprodána ještě před začátkem festivalu.

 

 

 

Festival českého současného tance a pohybového divadla Česká taneční platforma letos
proběhl od 11. – 14. 4. 2013 na šesti pražských nezávislých scénách a divákům
přinesl celkem 11 nejzásadnějších děl loňského roku. Většina představení hlavního
programu byla vyprodána ještě před začátkem festivalu a publikum již tradičně
rozhodovalo o Ceně diváka. Ta je každoročně udělena inscenaci, která získá nejvyšší
hodnocení od platících návštěvníků a od zahraničních hostů festivalu. Kromě ocenění
obdrží vítězné dílo také polovinu festivalových tržeb z divadla Ponec.

Velmi těsným rozdílem dvou setin bodu letos získalo Cenu diváka dílo Simulante
bande skupiny VerTeDance. Na dalších místech se v daném pořadí umístily inscenace
Jezdci Lenky Vagnerové & Comp., Much More Than Nothing skupiny ME-SA, One Step
Before the Fall od Spitfire Company a Orbis Pictus skupiny NANOHACH.
Téměř čtyřicet zahraničních účastníků České taneční platformy se jednoznačně shodlo
na tom, že je velmi vzácné, aby na jednom festivalu prezentujícím to nejlepší z
místní scény viděl člověk natolik různorodá díla a u každého z nich mohl ocenit
prvky vysoké kvality. Ani o jednom díle zařazeném na platformu nebylo možné říci,
že by nestálo za to ho vidět. „Letošní platforma nalákala řadu expertů nejenom z
Evropy, USA i Asie, ale také z českých regionů. Mám velkou radost, že vyvolala tak
kladné reakce a zájem vrátit se za rok znovu a sledovat vývoj české taneční scény.
Věřím, že naši umělci dostanou nabídky k rezidencím a koprodukcím a o některých již
dokonce vím. Je to skvělý výsledek a mé velké poděkování patří nejen umělcům a
partnerům, ale celému týmu Tance Praha v čele s koordinátorkou festivalu Katarínou
Ďuricovou, jejíž precizní práce přinesla své plody,“ dodává Yvona Kreuzmannová,
zakladatelka a předsedkyně o. s. Tanec Praha.

2

Kromě Ceny diváka uděluje festival také cenu Taneční inscenace roku a
Tanečník/Tanečnice roku. Mezinárodní festivalová porota byla letos velmi vyvážená,
pět zahraničních členů z Belgie, Finska, Francie, Nizozemí a Německa doplnilo pět
českých zástupců. Vysoká odbornost poroty a různorodost názorů se odrazily i v
konečném hlasování. Od deseti členů poroty vzešlo hned šest různých nominací na
první místo v soutěži o cenu Taneční inscenace roku.

Nejvíce bodů v celkovém součtu získalo pět děl, která jmenujeme v abecedním pořadí:
Jezdci – Lenka Vagnerová & Comp.
Much More Than Nothing – ME-SA & Peter Šavel & Stano Dobák
One Step Before the Fall – Spitfire Comp. & DAMÚZA & Markéta Vacovská a Lenka Dusilová
Pisum Sativum – JAMU Brno & Karine Ponties
Tanec magnetické balerínky – Andrea Miltnerová

Další nominace na 1. místo od členů poroty získaly inscenace Orbis pictus od
NANOHACH & Michala Záhory & Lenky Bartůňkové, S/He Is Nancy Joe od Miřenky Čechové
& Tantehorse a 13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze od Spitfire Comp.

Porota velmi ocenila vysokou interpretační úroveň letošního ročníku a nominovala
řadu jmen vynikajících tanečníků či performerů na cenu Tanečník/Tanečnice roku.
Nejvíce bodů získala pětice osobností, které opět jmenujeme v abecedním pořadí:
Miřenka Čechová, Tomáš Červinka, Václav Kuneš, Andrea Opavská a Markéta Vacovská.

1

Vyhlášení vítězů cen České taneční platformy proběhne v rámci 25. ročníku
Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2013.
Organizátor se letos rozhodl poprvé vytvořit ceny, které vítězové Taneční inscenace
roku, Tanečník/Tanečnice roku a Ceny diváka při vyhlášení obdrží. Na návrhu a
realizaci tvorby festivalového ocenění spolupracuje mladá sochařka Veronika
Plátková (www.veronikaplatkova.cz). Společně se zmíněnými cenami bude udělena také
Cena za nejlepší světelný design partnerem festivalu – Institutem Světelného
Designu.

V závěru platformy proběhl kulatý stůl vedený Johnem Ashfordem, který je ředitelem
sítě Aerowaves a jednou z vůdčích osobností tanečního dění v Británii. On i další
zahraniční experti vysoce ocenili kvalitu a široký záběr českých tanečních a
pohybových tvůrců, jejich výběr témat, často velmi aktuálních a v neposlední řadě
potřebu tvořit a odvádět vysoce profesionální práci i přesto, že podmínky pro
tvorbu nejsou v této zemi vůbec zajištěny. „Hluboký propad mezi úrovní české
tanečně-pohybové scény a výší její podpory je alarmující. Není normální, aby
umělec, který se chce plně věnovat profesionální práci, měl šanci se jí uživit
pouze za hranicemi své země,“ zaznělo v diskusi.

3

 

 

Taneční magazín

Rozhovor s fotbalovým trenérem Petrem Uličným

„Ve sportu jste více dole než nahoře“

 

 

 

Petr Uličný má za sebou nejvíce startů ze všech trenérů v ČR, Olomouci zachránil prvoligový fotbal, když porazil Spartu (Sparta proti  Olomouci) ve finále Českého poháru 2012 a právě po  tomto okamžiku odchází. Proč?

 

1. Odešel jste z prvoligového fotbalu. Nechybí Vám adrenalin, kterého je při zápasech požehnaně?

„Chybí. Byly to nervy, stresy, frustrace, zklamání, euforie, adrenalin.

Je mi 63 let, mám za sebou nejvíce startů ze všech trenérů v ČR. Je to náročné, zejména na srdce. Mladých trenérů je hodně, nechávám jim prostor.  Odcházím na vrcholu kariéry,  takže je to vlastně dobře.

Mám v sobě „40 let nahromaděné námahy“, mám nemocné srdce, bojím se infarktu. Léčím se a jsem pod dohledem lékaře.“

cc

2. Čím si vyplníte volný čas? Nemůžete přece najednou zůstat v nečinnosti….

„Vyplním si ho různými akcemi. To jsou oslavy, třeba 40-tiny, 50-tiny, 60-tiny i 70-tiny všech mých kamarádů.  Láďa Melon slavil  70 let.

Účastním se a  těším se na různé akce v Kroměříži. Na jedné jsem zpíval s Pavlem Bobkem. Miluji písničky ze 70.let, snad i lidovky.

Roku 1967 jsme tančili tzv. „Holanďana“, i tanec mě moc baví.

Také miluji tenis, čtyřhru.  1x-2x týdně chodím hrát tenis,  mám ale špatné koleno.

Navíc mám hodně vnoučat, ty určitě naplňují  můj volný čas.“

4

3. Vy jste ale také známý jako bavič, že?   Diváci Váš humor nejednou ocenili…

„Ano, jsem i  bavič. Ale humor nesmí být moc násilný, musí to vycházet z atmosféry, kluci rádi poslouchají mé životní příběhy. Prošel jsem 9-ti kluby, takže se vyskytnou veselé příběhy s hráči.“

4. Je náročnější fotbal nebo tenis?

„V tenisu každý hraje za sebe, fotbal je kolektivní sport.  Měl jsem  celý život na starosti 20 lidí, kteří musí táhnout za jeden provaz. U tenisu to nejde, ale pokud je hráč dobrý, „sbírá smetanu“ sám.  Také kondička je odlišná. Fotbalista toho musí spoustu naběhat, ale tenisté cvičí zejména údery. Říká se ovšem, že v tenisu rozhodují také nohy.“

2

5. Jsou fotbalisté opravdu tak hloupí, jak se říká? Jací doopravdy jsou?

„Ale to říkají holky, že fotbalisti jsou paka….

Někteří z nich mají peníze, tak možná se tak chovají, ale není to pravda všeobecně. Jsou mezi nimi  inženýři, ale třeba i „paka“, to je v každé profesi, je to namíchané jako všude.“

6.  Zakazoval jste sex před zápasem?

„Já jsem nebyl „až takový“ na ně.  Na soustředění opravdu nemůžu dovolit, aby měli  ženský na pokoji, ale doma jsem jim nic nezakazoval. Naopak, někdo sex potřeboval, aby ho to uklidnilo.  Řekl bych – sex  nezakazovat.“

7. Je těžší úděl být  hráč nebo trenér?

„Byl jsem hráč, studoval jsem Fakultu tělesné výchovy v Praze, takže jsem si udělal licenci být trenérem. Ach, to byly krásné časy …. jako fotbalista. To jsem byl mladý, chodili jsme do hospod, na zábavy… bavili se…. (jsem už 42 let ženatý a mám své povinnosti).

Nebyl to tenkrát „profi fotbal“, tu éru my jsme nechytli. Já jsem byl zaměstnaný v ČKD, ale do práce jsme nechodili. Cestovali jsme do zahraničí, ale nikdo nemohl dostat zahraniční angažmá jako fotbalisté dnes. Byl to hezký život. Moje vítězství bylo, že dělám práci jako koníčka, to málokdo má. Ale také platí –  „sportem k trvalé invaliditě“. Nese to svá zdravotní rizika.

Hráč hraje za sebe, trenér má  těžší úděl,  má tým.

Také jsem byl předčasně vyhozený z angažmá, pak si přestanete věřit, zda jste doopravdy dobrý. Musí vás někdo koupit.  Když prohrajete, už Vám to vyčítají, když prohrajete 4x za sebou, tak Vás obvykle v ČR vyhodí. Tolik si musíte věřit, že si Vás znovu někdo koupí.“

3

8. Jak jste tyto tlaky snášel?

„Těžko. Už si nevěříte, jestli jste dobrý nebo ne, chvilku tu práci nemáte, byl jsem  také chvilku na dně, několikrát mi zavolali, tak jsem šel do Ružomberka, do Prahy, různě po ČR, mám toho za sebou opravdu hodně. Životnost trenéra u nás je rok, většinou.  Ferguson je v oboru 20 let, u nás to tak není… Ta práce znamená  hrozný stres, to je síla. Proděláváte  nemoci ze stresu, tlak působí ze všech stran.“

9. Je to takové vlnobití, že? Jednou nahoru, jednou dolů…

„Ano. Ale  přesně je to takhle: 1x nahoru a 2x dolů…“

10. Takže sport je takové nepravidelné vlnobití?

„Ano, jste více dole než nahoře, určitě.“

ab

11. Stalo se také, že jste sestoupil z ligy?

„Sestoupil jsem 1x v životě, trénoval jsem Opavu. Měl jsem 50 let, nepřipustil jsem si, že bych spadl z ligy.  Největší radost  pro mě byla,  když jsem porazil Spartu v Plzni ve finále Českého poháru (hrála Sparta s Olomoucí), byl to prostě obrovský úspěch.“

12. Která akce nebo cena Vás potěšila nejvíce?

„Petr Salava mě pozval v roce 1999 na akci „Fotbalista roku“ do Teplic,  kde jsem zpíval s  Pavlem Bobkem píseň „Veď mě dál, cesto má“…

1

Dále ocenění na akci v Prostějově, kde jsem dostal cenu „Osobnost Olomouckého kraje za rok 2012“ a  Tomáš Berdych tam dostal cenu „Sportovec olomouckého kraje“. To je  prestižní cena za sport, darovaná hejtmanem.“

5p

13. V Čechách je spousta dobrých  trenérů, že? Čím to? Předává se umění z hráče na hráče?

„Ano, zejména Olomouc má nejvíce trenérů, jsou zde legendy jako Karel Bruckner, Milan Máčala, který je v arabských státech.  Hráči se sebevzdělávají, bohužel nemají všichni práci.  Dá se uživit v první lize, možná trochu ve druhé lize, ale profi trenérů u nás je asi 500. Z toho 300 – 400 trenérů  nemá práci.

Fotbal je kolektivní sport, člověk musí mít talent, ale musí tento dar ještě  vylepšit i charakterem, věnovat se fotbalu se vším všudy. Chce-li někdo být profi hráč, musí tomu věnovat všechno. Vzdělávat se, ale zároveň i věnovat všechen čas tréninku, životosprávě, musí to také mít rád.“

14. Je tedy fotbalový trenér „záviděníhodná“  profese nebo ne?

„Jsme trošku herci, protože na nás chodí diváci, ale musíte být v 1. lize. Ve 2. lize je to tak na přežití, ve 3. lize musí mít trenér ještě další zaměstnání. Vyvolených je jen pár. Vážím si toho, že jsem byl v 1. lize mezi těmi vyvolenými.  Žil jsem krásný život mezi trenéry a hráči.“

bb

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

Rozhovor s hercem Jiřím Mádlem

“ Byl jsem bouřlivák.“

 

 

1. Jméno Jiří Mádl je nerozlučně spjato s filmem „Snowboarďáci“. Jaký máte vlastně vztah ke snowboardu? Je to Váš oblíbený sport, nebo ho už nemůžete ani vidět?“

„Vůbec se mnou nemá nic společného mimo ten film. Ale už 9 let se mě na to
lidi ptají. Jsem vůči všem zimním sportům naprosto indiferentní. “

2

 

2. Na konkurs do filmu „Snowboarďáci“ Vás vlastně poslala maminka. A tak
se z nadějného hokejisty stal herec. Jste rád, nebo litujete?

„Nelituji. Potkávám spoustu zajímavých lidí. Herectví je sice v mnoha věcech
hodně těžké povolání a nezřídka dřou herci bídu s nouzí, ale když se něco
podaří, je to nenahraditelné.“

3

 

3. Jste spíše nesmělý nebo naopak? Jak jste prožíval nápor fanynek po úspěchu „Snowboarďáků“?

„Nebylo to zas tak nečekané. Spíš to narůstalo. Nikdy jsem nebyl úplně
nesmělý, ani jsem nikdy nesršel sebevědomím. Aspoň si to myslim. Často byl a
je větší tlak na lidi kolem mě než na mě.“

4. Jste spíše typ „bouřliváka“ nebo upřednostňujete stálý vztah?

„Byl jsem bouřlivák. A to hodně a dlouho. Teď jsem strašně šťastnej s mojí
Evičkou. “

5. Nepomýšlíte na založení rodiny?

„To ne.“

6. Vy také rád cestujete. Jaké země Vás lákají nejvíce a proč?

„Jakékoliv. Byl jsem v Indii, v Americe, v Rusku a všude možně po Evropě. Láká
mě Island a Aljaška. Ale země, kterou mám téměř nekriticky rád, je Itálie.
Asi i proto, že tam jezdím pravidelně od malička. “

1

7. Máte rád sport, to je známá věc, ale co tanec?

„Taky, ať je jakýkoliv. Vždycky tak kolem jedný, druhý ráno jsem nejlepší tanečník v regionu. Měl jsem rád taneční a chvilku jsem i na nějaký tanec
chodil. A hlavně jsem do svých deseti let imitoval Michaela Jacksona. “

8. Je nějaký taneční styl, který se Vám vyloženě nelíbí a raději byste utekl, než se na něj díval?

„Nelíbí se mi břišní tance a jakékoliv orientální. Prostě mě to nebaví a ani
mi to nepřipadá moc sexy. “

4

9. Jak moc je pro Vás důležitá hudba?

„To hodně. Hudba je pro mě to nejhůře uchopitelné a tudíž nejvyšší umění. Nic
se mě nedotýká tak jako správná hudba.“

5

10. Vy sám skládáte písničky, kde berete inspiraci? Potřebujete sedět někde v tichu a tvořit, nebo naopak Vás něco napadne třeba na cestách?

„Už neskládám hodně dlouho. Klidně bych ještě něco napsal, ale neni pro koho
a myslim, že ani o to nikdo nemá zájem. Lákájí mě scénáře, ale texty jsou už
asi minulostí. Ale ať píšu cokoli, potřebuji ticho a klid. “

11. Někdy se o Vás také psalo jako o herci-neherci. Přesto jste ztvárnil komediální i vážné role. (Nejnovější film Colette, který se dostane do kin tento rok, je z válečné doby). Jak se cítíte Vy sám, jako herec nebo neherec?

„Jako herec. To označení platilo asi ještě po prvním filmu, když jsem byl
objevenej jako kluk z ulice. Ale když mě to už i živí, tak si myslim, že už
jsem herec, byť nestudovaný.“

6

12. Co Vám nejvíce vadí na společnosti v současné době?

„Lacinost chování. Mám pocit jakoby po 20 letech euforie ze svobody
vyvstávala napovrch taková nálada, jako že už toho „intelektu, svobody,
lidských práv apod.“ bylo dost a chce to zase trošku hodit zpátečku k
lidovosti. Myslim, že byl měly vést společnost intelektuální elity, ale sílí
k nim odpor. To je vždycky nebezpečné. Rád bych to rozvedl, ale to sem asi
ani nepatří. “

13. Je pro Vás důležitý úspěch? Toužíte po slávě, nebo spíše po běžném spokojeném životě?

„Toužim po uznání a respektu, uznávám. Ale například nikdy pro mě nebyly tak
důležité peníze a statky. Pouze jako prostředek k dosažení vzdělání, zkušenosti nebo tak podobně.“

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

19. ročník České taneční platformy nabídne novou perspektivu pohybu

„Troufám si tvrdit, že letos máme nejlepší program platformy v její téměř dvacetileté historii. „

 

 

 

 

Program 19. ročníku festivalu českého současného tance a pohybového divadla pojí
několik témat – společenská a mocenská manipulace, hledání vlastní identity nebo
svazující odkaz minulosti. Na všechny tyto existenciální otázky umělci reagují
fyzickým vyjádřením revolty, novou perspektivou pohybu. Česká taneční platforma
představí od 11. do 14. 4. 2013 jedenáct nejzásadnějších děl uplynulého roku a konat
se bude na šesti pražských nezávislých scénách (Ponec – divadlo pro tanec, Alfred ve
dvoře, Divadlo Archa, La Fabrika, Studio ALTA, Experimentální prostor ROXY/NoD).
Organizátorem festivalu je občanské sdružení Tanec Praha.

34

Dramaturgická porota vybírala z 36 přihlášených inscenací, které se ucházely o
zahrnutí do hlavního programu České taneční platformy 2013. Členy letošní poroty
byli odborníci a odbornice na oblast současného tance: Nina Vangeli – taneční
publicistka, Ivanka Kubicová – profesorka na Hudební a taneční fakultě AMU, Jana
Návratová – šéfredaktorka časopisu Taneční zóna, Petra Hauerová – choreografka,
tanečnice a taneční pedagožka, Petr Tyc – choreograf a za pořadatele se společně
jedním hlasem: Yvona Kreuzmannová – předsedkyně Tanec Praha o. s., Markéta
Perroud – spoluředitelka festivalu TANEC PRAHA. „Porotu zajímaly prioritně dvě věci:
za prvé sdělení/téma/vize; jeho originalita, objevnost, překvapivost, ojedinělost,
nezaměnitelnost, výraznost, jeho závažnost (emocionální, imaginativní, psychologická
či společenská), za druhé choreografický rukopis/styl/jazyk (v kontextu aktuálních
tanečních jazyků) jako výraz individuálního autorského stylu a jako sama integrální
součást sdělení Porota také vnímá, a nemůže ani jinak, každé dílo v kontextu –
uměleckém, společenském i v kontextu osobního vývoje toho kterého choreografa,“
osvětlila důvody výběru 11 finálních děl Nina Vangeli.

24

Festival Česká taneční platforma každoročně uděluje tři oborová ocenění: Tanečník /
Tanečnice roku, Taneční inscenace roku a Cenu diváka. Tanec Praha se jakožto
organizátor letos rozhodl poprvé vytvořit ceny, které vítězové při vyhlášení obdrží.
Na návrhu tvorby festivalového ocenění s Tancem Praha spolupracuje mladá sochařka
Veronika Plátková, která v těchto dnech realizuje svůj originální nápad na nové
zpracování díla od známého českého sochaře počátku 20. století. K nápadu vytvořit
cenu vysvětluje koordinátorka festivalu Katarína Ďuricová: „Byť najlepším tanečníkom
alebo získať ocenenie za najlepšie predstavenie uplynulého roku je cenou motivačnou
a býva morálnou podporou tvorcov. Snažíme sa tanečníkov utvrdiť v ich presvedčení,
že idú správnym smerom, ich práca je sledovaná a odborná i laická verejnosť si jej
váži.“ Dále se v rámci platformy soutěží o Cenu za světelný design, kterou uděluje
partner festivalu – Institut Světelného Designu. Všechny ceny budou vyhlášeny a
vítězům předány v rámci festivalu TANEC PRAHA 2013 (27. 5. – 4. 7.).

44

Účast v letošní mezinárodní festivalové porotě přislíbily významné osobnosti
zahraniční i domácí taneční scény: Suzy Blok (NL/ARG) – umělecká ředitelka
produkčního domu Dansmakers Amsterdam, Patrick Bonté (BEL) – dramaturg a ředitel
Les Brigittines, uměleckého centra pro tanec, divadlo, hudbu, performing arts v
Bruselu (Centre d’Art contemporain du Mouvement de la Ville de Bruxelles), Catherine
Dunoyer de Segonzac (FR) – zakladatelka a dlouholetá ředitelka Danse à Lille/CDC,
Pirjetta Mulari (FIN) – projektová manažerka mezinárodních vztahů v Dance Info
Finland, Helsinky, Kajo Nelles (DE) – taneční producent, ředitel Mezinárodního
veletrhu Tanzmesse Düsseldorf, Petra Hauerová (CZ) – choreografka, tanečnice,
taneční pedagožka, Yvona Kreuzmannová (CZ) – předsedkyně Tanec Praha o. s.,
Markéta Perroud (CZ) – spoluředitelka festivalu TANEC PRAHA, Petr Tyc (CZ) –
choreograf a Nina Vangeli (CZ) – taneční publicistka. „Troufám si tvrdit, že letos
máme nejlepší program platformy v její téměř dvacetileté historii. I přes řadu
konkurenčních akcí v EU projevilo zájem o účast na akci už na 40 zahraničních
expertů. Český tanec budí pozornost a je stále více oceňován v zahraničí. Dělá
skvělou vizitku naší zemi. O to smutnější je, s jakou podporou musí živořit,
zahraniční kolegové si leckdy myslí, že neumíme počítat, když uvádíme, že tanec v ČR
čerpá ze státního rozpočtu na veškeré tvůrčí projekty, dílny, aktivity a festivaly
(včetně TANCE PRAHA) cca 360 tis. EUR, tj. 9 mil. Kč. Zní to jako špatný vtip,“
dodává Yvona Kreuzmannová, předsedkyně Tance Praha o. s. a mezinárodní poroty České
taneční platformy.

 

Taneční magazín