Hra na hudební nástroj pomáhá rozvinout schopnost soustředit se a učit se, děti z hudebních škol mívají ve školách lepší výsledky. Myslíte že, má Sungha samé jedničky? 🙂
Sungha Jung
Hra na hudební nástroj pomáhá rozvinout schopnost soustředit se a učit se, děti z hudebních škol mívají ve školách lepší výsledky. Myslíte že, má Sungha samé jedničky? 🙂
Sexy popové královny
Jenifer Lopez, Britney Spears, Shakira, Beyoncé a Christina Aguilera, Lady Gaga všechny tyto popové divy hýbou současnou pop music. Který taneční styl zmíněných královen popu je nejvíce sexy? Posudte sami:
Získá TS Andrea opět titul?
Jedním z účastníků soutěže je i nejúspěšnější taneční stepařské studio Andrea z Prahy, má již dlouholetou tradicí. Vychovalo mnohonásobné Mistry republiky, Evropy i světa ve stepu. Vyučuje děti od tří let až po seniory.
„Připraveni jsme, v současné době dolaďujeme formace a kostýmy. Vysíláme soutěžící v hojném počtu, asi přes sto soutěžících“.
„Naši junioři jsou úřadující Mistři světa. Doufáme, že opět zvítězí“.
„To je souhra spousty věcí. Pracujeme s našimi tanečníky osm let a více. Je to parta dětí, která spolu vyrůstala, jsou sehranný tým, zabojovali v mezinárodních soutěžích už jako malí. Také hraje roli skvělá dvojice trenérů, samozřejmě“.
„Ano, ale já se snažím ve svém studiu TS ANDREA rivalitu nepěstovat, nepodporovat. Máme čtyři sóla, která soupeří proti sobě, ale „fandí“ si, přejou si navzájem a pomáhají si“.
„Rivalita je, to je jasné, mezi ostatními kluby, ale je snad zdravá a žene lidi dopředu“.
Taneční studio Andrea
Zoubkova 1231/4,
Praha 5,
e-mail: info@tsandrea.cz
„Nejraději bych emigrovala právě teď“
Mám ráda obojí, nicméně když hraji divadelní roli, jsem schovaná za postavou a autorem, na rozdíl od zpívání. Zpívám sama za sebe, jsem sama na jevišti, více odhaluji sama sebe.
Mám ráda bezprostřední kontakt s divákem, což role ve filmu neumožňuje.
Mezi mé nejoblíbenější určitě patřila role Josefíny v muzikálu „Má férová Josefína“, který se hrál v Karlínském divadle. Zdramatizovat román Vladislava Vančury, který je zasazen do období první republiky, byl můj nápad. Tato role přesně naplňovala moji představu o muzikálu.
Také moc ráda vzpomínám na roli v komorním muzikálu „Marlene Dietrich“, kterým jsem otevírala divadlo Ungelt na Starém městě.
V současné době je mojí srdeční záležitostí muzikál „Milovat k smrti“, o legendě francouzského šansonu Edith Piaf, který hrajeme již sedmým rokem, momentálně v divadle Radka Brzobohatého.
Byla to doba, která byla velmi tvůrčí a založená na morálních principech. Skvosty, které vznikaly nejen v hudbě, ale i ve výtvarném umění a architektuře si zasluhují náš obdiv i v současnosti.
Zajímají mne silné životní osudy těchto žen, je to pro mne velká výzva. Navíc práce, která má smysl. A naplňuje mě.
O příběhu Isadory Duncan jsem také přemýšlela. Možná jej někdy v budoucnu zrealizuji.
Mám ráda představení, kde jsou spojené všechny tyto tři profese. Je to velmi náročné, ale dokud má člověk dost fyzických sil, je to velká radost.
Od dětství jsem chodila do přípravky Národního divadla na klasický balet. Chtěla jsem utéct z devítiletky, tak jsem se v šesté třídě přihlásila na taneční konzervatoř, úspěšně jsem složila zkoušky, ale moje maminka, která ze mě chtěla mít subretu, zjistila, že na konzervatoři otevřeli hudebně dramatický obor a bylo rozhodnuto…. Zpět na devítiletku…
Měla jsem ovšem štěstí, protože jsem měla možnost zpívat v Kühnově dětském sboru, se kterým jsem procestovala celou Evropu. Součástí našich koncertů byly i taneční vystoupení.
V osmé třídě jsem se přihlásila na konkurz do státního souboru písní a tanců a byla jsem přijata. Při přijímacím pohovoru jsem nesměle zmínila, že mi ještě není patnáct, tak mne opět poslali do nenáviděné devítiletky.
Ano, je to vedle práce další věc, která mne velmi naplňuje. Ráda poznávám nové země, lidi a kultury.
Každá cesta je pro mne velký zážitek, ale ráda se vracím do Afriky. Je to úžasná země plná rozporů. Pro moji romantickou a dobrodružnou povahu je velmi inspirující.
Mnohokrát jsem přemýšlela o emigraci, ale nikdy jsem k tomu nenašla odvahu, jsem příliš závislá na své rodině a přátelích. V současné době o tom přemýšlím často, kdykoliv otevřu noviny nebo sleduji, jakým směrem se naše společnost ubírá. Uráží mne politická reprezentace naší země a pokleslá úroveň sdělovacích prostředků.
Většinou dostanu prvotní nápad. Dokážu si udělat představu o tom, jak by měl projekt vypadat. Na jeho tvorbě spolupracuji se svými kolegy spisovateli, textaři a skladateli.
Většinou se musím ujmout produkce. To obnáší shánění finančních prostředků, což není v dnešní době vůbec jednoduché a stojí to mnoho sil.
Mám z toho radost. Vnímám to jako změnu, jako výstup ze stereotypu divadelních představení a možnost spolupráce s jinými lidmi.
Nemoc si nepřipouštím, musíme hrát za každých okolností. Měla jsem vážný úraz, ale za týden po propuštění z nemocnice jsem jela chromá, o berlích zpívat a hrát. Někdy je to těžké, ale představení můžete zrušit, jen když umřete 🙂 .
Chtěla bych dělat to, co mě baví, naplňuje a má smysl. V současné době zkouším dvě krásné komedie, připravuji materiály na nové CD a chystám se na dobrodružnou výpravu jako dobrovolník do Malého Tibetu, kde povedu učit děti základy divadla a pantomimy. ´
– Sněhurka na trampolíně – autor Jan Vodňanský
– Tenhleten Manhattan – autor Woody Allan/Martin Vačkář
– Marlene Dietrich – autor Martin Vačkář
– Láska je fata morgána – autor Martin Vačkář
– Dívka v rytmu zrozená – autor Miroslav Hanuš
– Milovat k smrti – muzikál o Edith Piaf – autor Táňa Nálepková/Jakub Maceček