Jennifer Grey zachráněna taneční soutěží

Operace byla úspěšná, ale zakázala jsem si tančit v soutěži „Dancing with the Stars“! – říká Jennifer.

Jennifer Grey byla zděšená z  rakoviny: Jak ‘Dancing With the Stars’ zachránilo život hvězdy filmového plátna

Jennifer Grey porazila  rakovinu — a  tančí v soutěží  ‘Dancing With the Stars’ jako projev díků

Schopnost tančit a vrtět zadečkem nebyla nikdy otázka pro herečku Jennifer Grey, která se připojí  v této sezoně k vybraným , kteří tančí v soutěži ‘Dancing With the Stars.’ Ukázala své schopnosti pohybovat se tanečním sálem v kultovním filmu 80.let  ‘Dirty Dancing’.

Elegantní a kočičí  pohyby  má v krvi, díky svému tátovi  Joelu Grey, který byl tanečníkem a choreografem.  Skutečná otázka je však její tělo — které  vypadá fantasticky na 50 let, ale  má fyzickou sílu na tento úkol?

 

Podle  MSN.com, Jennifer si sjednala schůzku s renomovaným chirurgem pro  páteře, který pracoval na klinice  DWTS’ Kariny Smirnoff, aby zjistila pravdu.  Ukázalo se, že je to schůzka, která jí zachránila život. Kromě stanovení diagnózy potenciálně nebezpečné komprese míchy v důsledku dopravní nehody,  si  chirurg  všiml „knedlíku“ v krku  a trval na tom, aby měl možnost  jej odstranit.  Greyová, která věřila, že nádor je rakovinný, souhlasila. Z patologické zprávy vyplynulo, že nádor představoval  opravdu onkologické onemocnění.

“Byla jsem tak vyděšená z operace, nechtěla jsem ani zvážit možnost, že by mohla být úspěšná. A byla úspěšná!  A byla dokonce tak úspěšná, že jsem pokračovala v dodržování  všeho, co jsem si napsala na můj seznam, že dělat nesmím nebo čeho se bojím. To také zahrnovalo tančit v této show. ” řekla herečka pro interview.

Způsobí tato nová chuť do života, že Jennifer Grey—o které se už šušká, že je hlavním  uchazečem  o titul  DWTS — bude ještě silnější soutěžící? Pokud její optimistický postoj –  Já dokážu cokoliv – je tím hlavním ukazatelem, pak je to opravdu tak.  Jennifer Grey bude rozhodně ta, na kterou se budeme dívat tuto sezónu v soutěži  ‘Dancing With the Stars,’ která má  premiéru  20. září 2010.

 

Taneční magazín

Vzpomínky na temný den

„Usmívej se, jaký má smysl plakat?“ To je poselství Mr. Raimunda Hoghe

“Skyroom projekt”: Raimund Hoghe na Francouzském institutu  Alliance Française.

 

V prvních  několika letech  po teroristických útocích z 11. září  se stal „akt vzhlédnutí“   docela běžným tématem v tancích vytvořených  v New Yorku. V Le Skyroom, v jednom okouzlujícím podkroví v prostorách  Francouzského  institutu s okny od podlahy až ke stropu a modrými  stěnami,  německý choreograf a vystupující tanečník  Raimund Hoghe, přirovnávaný k Pině Baush,  nabídl své vlastní rozjímání o událostech toho dne.

Bylo toho více k vidění, než dívat se nahoru, ale to je styl Mr. Hoghe. Jeho “Skyroom Project,” který se konal při západu slunce, byl osobní  – i když byl méně o sdílení jeho vlastních vzpomínek než o strhnutí ostatních do těchto vzpomínek.  Bez kapičky sentimentality pan Hogue vytvořil kolektivní paměti pomocí hudby, pohybu  a žádné zjevné zmínky o dni samotném.

“Skyroom Project,”  součást festivalu „Crossing the Line“ („Překročení hranic“) začal Mr. Hoghe chůzí podél stěn místnosti, konečky prstů klepal na stěny a okna, za znění hudby  a zpěvu „Ave Maria“.

Pohyboval se s rozvahou, spojil svou choreografii s hity jako „Byl to velmi dobrý rok“, „Měsíční řeka“ a „Úsměv“. Do každé vklouzl s „pohledem býka.“

Mr. Hoghe tu a tam promluvil a představil své vlastní vzpomínky výrazy – „Já pamatuji“.

Jemně odvážný a plný  vděčnosti i přes deformaci páteře, která zanechala obrovskou křivku v zádech,  stál Mr.Hoghe proti oknům. Jeho tvář, bledá a strašidelná, se odrážela zpět, jakoby byla pozastavena na obloze.

Celou tu dobu, smysl textů  jeho vybraných písní visel ve vzduchu. „Usmívej se, jaký má smysl plakat?“

„Skyroom Project“  pana Hogue byl řetězem krásných, hořkosladkých chvil, ale nebylo pochyb, jaké je jeho poselství. Nemáte na výběr: „Žijte  život naplno a těšte se z malých  věcí!“

Erin Baiano

Rozhovor s herečkou ADRIANOU SOBOTOVOU

Cítila by i Adina trému před tanečním vystoupením?

„To asi ano. Trému mám i v divadle, takže určitě ano.“

Adina Sobotová – herečka

 

1. Tančíte Vy a Váš manžel Luděk Sobota, rádi?

„Já ráda tančím. Luděk nerad, když se ale roztančí, je k nezadržení.“

2. Chodíte někam tančit? Společně? Kam?

„My tančit nikam nechodíme, to tedy ne.“

3. Ale vy byste třeba šla  ráda?

“ Ale no tak ráda, no , …. tak já, když chci, tak si zatančím i sama doma. Jezdíme na tenisové turnaje a jeden takový skvělý turnaj je v Mohelnici. A tam musím říct, že na večírku po turnaji všichni tančíme  (i ti, co netančí rádi).“

4. A co máte nejraději?

„Rockn´roll.“

5. Ale na to je třeba kondička!

Dovedete si představit, že byste byla taneční „profík“? Co tréninky ?Chtěla byste dělat něco takového, nebo byste k tomu cítila spíše odpor?

„Bavilo by mě to. Je to náročný, ale každopádně se mi to líbí, takže si to dovedu představit.“

6. A tančíte raději sama nebo se díváte, jak tančí jiní?

„Ráda se dívám. Ale je pravda, že na baletu jsem byla před mnoha lety. Líbil se mi balet Gizelle, v Kyjevě jsem viděla Labutí jezero.“

7. Rusové umí, že?

„Ano, Rusové umí… Labutí jezero v Kyjevě byl pro nás  s mým mužem opravdu velký zážitek.“

8. Co se vám nelíbí při tanečním vystoupení?

„Tak to jste mě zaskočila. Nelíbí ….
Já mám ráda tanečníky, z kterých vyzařuje mužnost – např. Baryšnikov a pak se mi líbil moc i Patrick Swayze. “

9. Na jaký tanec byste se šla podívat?

„Tango, moc se mi líbí.“
10. A co třeba moderní styly? Hip hop, street dance?

„Ano, také, obdivuji to. Opravdu, když to někdo umí, tak je to úžasný.“

11. A tanec na diskotékách? Myslíte, že takové to spontánní vyjádření pocitů, že to je taky ještě tanec? Dá se na to koukat, nebo raději ne?

„No, ….  nevím, taková párty, kde se  tančí 3 dny, tak to tedy nemusím. Ale na druhé straně, tanec na diskotékách je určitě vyjádření emocí a pocitů, když někdo rád tančí, tak mi nevadí, že je třeba legrační.
Vždyť Indiáni také vyjadřují emoce tancem.“

12. Určitě, člověk dřív tančil, než mluvil.

Takže  podle Vás by tanec měl spíše vyjadřovat radost,že?

„Rozhodně.“

13. Ale vezmeme si třeba balet. Příběh je poněkud dramatický, řekněme. Tanečníci jsou vyčerpaní, bledí, je to prostě dřina. Jaký to na Vás dělá dojem? Mně je například trochu smutno.

„Já bych chtěla, aby z nich vyzařovala ta radost, i když ta únava tam asi je, ale důležité je vidět radost. Člověk by měl dělat umění tak, aby únava nebyla vidět.

Tak jako herec. Když už Vám divadlo dělá hodně velký potíže, tak by to člověk neměl snad dělat. Jednou jsem seděla v divadle v první řadě a ten herec se tak ponořil do hraní, že stříkal pot až na nás,…

Musím říct, že to bylo nepříjemné.“

14. Věřím. Když byste měla taneční vystoupení, cítila byste trému?

„To asi ano. Trému mám i v divadle, takže určitě ano.“

15. Při tanci se lehce stane, že paměť zklame, stává se Vám to na jevišti také? Jak se s tím vyrovnáváte?

„Ano, stává se mi to. Je to příšerné, minuta je jako půl hodina, prostě úplně šílené.“

16. A jak to překonáte?

„Tak hraju takové improvizované divadlo, můj muž vůbec pořád improvizuje, takže čekám, že mě nějak zachrání……. chacha.“

17.Takže nějaký recept,  jak se tomu vyhnout asi neexistuje…Musíte trénovat svoje „role“ doma?
„To ano. Pokud to představení nějakou dobu nehrajeme, tak rozhodně se musí udělat zkouška.“

18. Někdo má třeba takovou paměť,  že trénovat nemusí….

„Ano, někdo je na tom lépe, někdo hůř.“

19. Kolik času musíte věnovat trénování paměti, co pro sebe děláte?

„Tak to neumím přesně odhadnout, protože se těmto cvičením nevěnuji každý den nějak cíleně, ale i četba a cizí jazyky pomáhají udržovat paměť. “

Cizí jazyky jsou nejen důležité, ale udržují nás fit. Tak to je prima výzva pro studenty od Adiny Sobotové.
Atˇ se Vám daří a děkuji za rozhovor.

Eva Smolíková