Breakdance

Pokud chcete začít s break dance, musíte si uvědomit, že se ho nenaučíte za týden a že vás to bude stát hodně námahy

Jak začít

Pokud chcete začít s break dance, musíte si uvědomit, že se ho nenaučíte za týden a že vás to bude stát hodně námahy, nevyhnete se ani zraněním (hlavně modřinám).

Ještě než začnete, doporučuji přemluvit pár kamarádů, můžou vás jistit, zhodnotí výkon a bude vás to víc bavit. Break je lepší dělat např 20 min. denně než 1 hod. v kuse, budete unavení a zbytečně se budete rozčilovat, že vám něco nejde. Cvičte tam, kde máte dostatek prostoru (na začátku nepotřebujete kluzkou podlahu), v pohodlném oblečení, obujte si tenisky. Na začátku se rozehřejte a protáhněte se, tím předejdete zbytečným zraněním.

Začínejte s toprockem a footworkem, ty byste měli trénovat nejvíce, protože si při nich musíte vytvořit vlastní styl, a to trvá přece jenom déle. Další triky, které by měli začátečníci umět, jsou freez (side, ještě ne nějaké airy), handspin, backspin a třeba helicopter s pompem na doplnění footworku. taky trénujte stoj na rukou a na hlavě, tyto cviky musíte zvládat velmi dobře, čím dříve, tím lépe. až tohle zmáknete, začněte s power moves, tedy s windmillem, velkými koly(flares), s již zmíněnými air freezy, headspinem a samozřejmě skoky jako backflip atd. až tohle všechno zmáknete, budete opravdoví b-boys a b-girls. jak už jsem řekl, nenaučíte se to za chvilku a rozhodně nedoporučuji přeceňovat své síly, nemuselo by to dopadnout dobře.
Vhodný doplněk breaku je jakákoliv forma posilování, některé prvky jsou opravdu silově náročné, svaly se vám budou hodit. dalším takovým doplňkem je gymnastika, už třeba kvůli stojce. bude vám to trvat, ale vydržte.

 

Taneční magazín

Rozhovor s Lumírem Olšovským

„Radost se dá jedině zatančit! Ať už krásným nebo medvědím způsobem!“

 

Lumír Olšovský – herec, režisér

 

Zajímáte se o tanec?

Zájmem se to asi nedá nazvat, párkrát jsem se přistihl, že nemůžu odtrhnout oči od televizního záznamu nějakého současného francouzského baletu, v Ponci jsem byl jednou, v Národním jednou, na Šmokovi jednou,… Ale můj život je tance plný. A pokud se zajímám o muzikály a rád za nimi jezdím i za hranice, určitě to bude i kvůli parádně zvládnutému tanci.

Máte nějaký oblíbený styl?

 Rád se dívám na umění plné prožitku. Neznám nikoho, kdo by si užíval taneční vložky baletu ČST v Televarieté. Naopak mě fascinuje složitost a zarputilost výrazového tance. V pubertě jsem ale samozřejmě tančil mambo!

Je pro Vás  tanec spojen s radostí ze života?

Dcera by vám mohla vyprávět! Vlastně nemohla, protože moje první tance kolem její kolíbky si asi nepamatuje. Ale radost se dá jedině zatančit. Ať už krásným nebo medvědím způsobem. Co jsem se natančil v dešti podle Gene Kellyho…

 Představte si oslavu narozenin, Vaši párty, pozvete si tanečníky. Jaký styl tance byste volil?

Vyhýbal bych se rock´n´rollům, ale na oslavě to musí šlapat. Takže hlavně ať je to fofr. Sem tam ploužák, to kvůli těm soukromým prožitkům, a pak zase fofr až do rána.

Co by tanečníci měli a co by neměli podle Vás  předvádět? Co se Vám vyloženě nelíbí?

Měli by předvádět to, co umí. A obecně se mi nelíbí napodobování, takže radši vidím originál, než pokusy o „jacksonovské“ sahání do rozkroku nebo „hříšnou“ zvedačku.

Tančíte raději sám nebo se raději  pohodlně  díváte?

Rád si rytmus užiju na vlastní kůži a klidně se i rád podívám. Ale když už tančit, tak raději ne sám, ale s někým.

Chodíte si zatančit se svou partnerkou? Kam?

V mém případě je to těžší. Jen tak někde si se svým klukem zatancovat nemůžu. Občas zajdem do gayklubu, někdy se povede nějaká soukromější oslava: narozeniny, premiéra, svatba přátel. Tam se odvážíme.

Stal se Vám nějaký trapas na jevišti nebo při natáčení?

Nejdřív jsem jako trapas bral, když mi na jevišti mezi nohama praskly kalhoty. Vlastně se skoro rozpáraly vejpůl. Ale když se mi to stalo podruhé, potřetí, začal jsem to brát jako tradici. Skoro v každé inscenaci během generálek takhle „prověřím“ kostým. Je to daň za moje chaotické zbrklé pohyby. Teď už jenom hlídám, jaké prádlo si na hraní beru, aby v těchhle případech moc nápadně nezářilo.

Máte  něco v kariéře, co byste chtěl vrátit zpět?

Každý by si rád donekonečna užíval chvíle štěstí. Tak bych snad jedině prodloužil euforii z vydařené premiéry nebo z jakéhokoliv ocenění, ale nic bych nevracel. Šťastné chvíle mě „naštěstí“ potkávají velmi často.

Vaše vyhlídky do budoucna, co byste rád?

Začal jsem režírovat, takže bych rád něco dokázal v tomhle oboru. Ale nechci zároveň přijít o herectví, o dabing, o psaní… Nejradši bych teda kloubil dohromady všechno, co mě baví. Šance přicházejí a moje budoucnost vypadá plná zajímavých zkušeností. Těším se.

To je báječné. Budeme se těšit s Vámi, že Vám  všechno vyjde a přijdeme se s našimi čtenáři také podívat na Vaše hry. Děkujeme za rozhovor.

 

Eva Smolíková

Rozhovor s Lucií Černíkovou

„Tanec nabíjí energií a radostí, myslím, že je prospěšný právě i tehdy, kdy potřebujete vybít negativní emoce, setřást je ze sebe.“

 

 

 

Lucie Černíková – herečka, zpěvačka

 

Zajímáte se o tanec?

Tanec je pro mě krásný, obdivuhodný druh uměleckého vyjádření, estetický zážitek, ale také skvělý způsob, jak se vybít, vyřádit nebo zharmonizovat svoje tělo i duši. Takže o tanec se zajímám.
Máte nějaký oblíbený styl?

Co se mě týče, nejraději tančím svůj vlastní improvizovaný styl. Moc se mi líbí latinsko-americké tance, které jsem také jednu dobu závodně tančila.

Je pro Vás tanec spojen s radostí ze života?

Rozhodně ano, tanec si užívám, nabíjí mě energií a radostí a myslím, že je prospěšný právě i tehdy, kdy potřebujete vybít negativní emoce, setřást je ze sebe. Pro mě je to taková očistná kůra. Ráda za tancem občas někam zajdu, ale není to nutné, moje nejoblíbenější tančírna, diskotéka, klub či jak chcete, je u mě doma v obýváku.

 
Představte si oslavu narozenin, Vaši párty, pozvete si tanečníky.Jaký styl tance byste volila?

Asi nějaké temperamentní tanečníky salsy, flamenca anebo hip hopu. Aby se party pěkně rozproudila.

Tančíte raději sama nebo se raději pohodlně díváte?

Když mám čas, ráda sleduji různé taneční soutěže v televizi, nebo zajdu třeba do divadla na balet. Sama tancuji moc ráda a když je příležitost, většinou nevydržím dlouho sedět. Taky velice záleží na hudbě, která mě k tanci buď inspiruje nebo ne.

 Vaše vyhlídky do budoucna, co byste ráda?

Máme za sebou v Semaforu úspěšnou premiéru Kytice, na jejíž další reprízy se moc těším, pokračuji též v natáčení Ordinace v růžové zahradě, kde bych si ráda zahrála zase nějaký příběh a pracuji též na svém prvním hudebním CD.

Držíme Vám palce  a děkujeme za rozhovor.

Eva Smolíková