Začátky oblíbeného orientálního tance
Ve starověkém Egyptě hrál tanec významnou úlohu jak na královském dvoře, tak u prostého lidu. Byl nedílnou součástí bohoslužeb a uctívání božstev, stejně jako samotné božské mytologie. Starověcí Egypťané věřili, že tancem je obdařily bohyně Hathor a Isis, proto se na tyto bohyně obraceli a prosili je o plodnost právě svým tancem.
Tanec také souvisel s astrologií starověkého Egypta, protože kněží pohyby svých těl napodobovali pohyb planet. Astrologie byla patrně součástí náboženské víry a kněží uměli svou znalost pohybů planet využít ke vhledu do budoucnosti. Napodobováním pohybu planet tancem se kněží zřejmě k těmto nebeským tělesům modlili. Astrologické energie byly hlavním rozhodujícím faktorem pro zahájení setby, určovaly kdy a ke kterým bohům se modlit a určovaly také aktivitu obyvatelstva v jednotlivých dnech. Astrologie se těšila nesmírné vážnosti a proto také kněží, stejně jako astrologové, zastávali ve společnosti velmi významnou roli. Nejenže byli zástupci faraóna, ale také sestavovali astrologický kalendář, který určoval rytmus života celé společnosti.
Kněží svým tancem napodobovali dráhy planet, tím planetám přisuzovali božství, nebo tak přinejmenším alespoň projevovali uznání a vděk jejich moci poodhalit budoucnost. Ve starověkém Egyptě se zkrátka tančilo bez ustání: při bohoslužbách, u příležitosti sklizně, při oslavách náboženských svátků a také na pohřbech.
Staří Egypťané využívali tanec jako komunikační prostředek i mimo náboženskou oblast. Někteří historici naznačují, že úloha tance v egyptské společnosti nabývala na významu přímo úměrně s tím, jak Egypťané postupně přejímali svatební tance, tance na oslavu plodnosti a narození svých pygmejských otroků. Svědectví z té doby ukazují, že při tehdejším způsobu tance byl důležitým prvkem pohyb pánve, podobně jako při dnešním břišním tanci.
Tanec byl neodmyslitelně spjat i s lidovými slavnostmi, které nebyly náboženského rázu. Lidé svým tancem, pomalého i rychlého tempa, vyjadřovali radost. V harémech pak vznikaly zvláštní ženské tance. Ženy z vyšších vrstev tančily pouze v harému, když chtěly vyjádřit svou radost při důležitých rodinných událostech jako zásnuby, svatby a narození. Ženy z nižších tříd byly naopak najímány, aby při slavnostech tančily na veřejnosti. Hudebnímu a tanečnímu umění se tedy učily všechny ženy, ale veřejně tančily jen ty z nižších vrstev. Populární byly také válečné tance, při nichž měla šlechta příležitost předvést své vojenské dovednosti. Mimoto se inscenovaly mytické i skutečné vítězné bitvy panující dynastie. Tanečníci smazávali hranice mezi skutečností a mýtem, a víceméně tak přetvářeli historii celých dynastií.
